Tajná historie pána z Musaši / Mateřská bylina jošinská
Džuničiró Tanizaki
Slavné postavy národních dějin bývají obvykle představovány jako výlupky všech ctností a dávány za příklad dalším generacím. Ale co když jsou takové oficiální verze až příliš krásné, než aby byly i pravdivé, ptá se Tanizaki v Tajné historii pána z Musaši (1935) a odpovídá překvapujícím způsobem. Kudy vede hranice mezi hrdinstvím a perverzí? Jedním z nejdůležitějších Tanizakiho témat vůbec je jeho autorské hledání ideálu japonské ženy, téměř ztraceného pod sílícím kulturním vlivem Západu. Snad nejpřesvědčivěji a nejkrásněji toto téma pojal v Mateřské bylině jošinské (1931), ztvárněné jako „cestopis“ o pouti k nejhlubším kořenům japonské tradice, kultury a historie v srdci původního Japonska v zapadlém horském kraji Jošino.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Bushukō Hiwa / Yoshino kuzu
více info...
Přidat komentář
Celkem náročná četba - aspoň tedy pro mě. Styl mi úplně nesedl četlo se mi to pomalu. Ovšem po obsahové stránce to bylo výborné. A navíc má kniha nádherné zpracování (vazba, grafická stránka apod.).
Tajná historie pôsobí popri všetkých tých vážnych samurajských knihách vtipne, živo a zdravo ironicky. Dokonca aj takú vec ako odťaté hlavy a rôzne fetiše dokáže podať s humorom (hoci niekedy až príliš detailne). Aj ja sám som sa pri čítaní knihy pýtal, kde je hranica medzi perverzitou a normálnosťou, no Tanizaki na nej balansoval majstrovsky a s gráciou.
Pokiaľ ide o druhú poviedku, tu som si opisy krajiny užil do sýtosti, miestami som až mal pocit, akoby som bol priamo účastníkom diania a bol s postavami na japonskom vidieku.
Potešilo prevedenie knihy, hlavne atypická väzba. Chlapci z Arga sa s ňou znova vyhrali, ako už u nich býva zvykom.
Kdyby Tanizaki žil a psal v dnešní době, možná by se některá jeho díla blížila tomu, co píše Murakami Rjú.
Tajná historie pána z Musaši nabízí detailní vhled do psychologie postavy fixované na zážitek z dětství. Dlouhé (místy až příliš) popisy historických okolností jsou pro Tanizakiho styl poměrně typické a přestože je příběh sám o sobě smyšlený, vypovídá dost o fungování feudálního Japonska. Celková propracovanost příběhu je obdivuhodná.
Novela Mateřská bylina Jošinská se točí kolem motivu hledání ztracené matky a obsahuje mnoho odkazů na jiná díla, což příběh ještě více ozvláštňuje.
První část knihy pojednávající o pánovi z Musaši je zajímavá popisem dobových japonských reálií a ironickým přístupem vypravěče, který z celého jakoby historického příběhu dělá poměrně zábavnou záležitost. Druhá část knihy je méně čtivá, hlavně z důvodu mnoha literárních, divadelních a místopisných odkazů, které běžný čtenář nezná. Působivé jsou nádherné popisy přírody. Určitě je třeba ocenit skvělou práci překladatele.
Tajná historie pána z Musaši: cesta k realizaci nezvyklé erotické představy ala povídky Ladislava Klímy, říznuté Čapkovými cestopisy. Mateřská bylina jošinská: v hlavní roli krajina, děj typu Urbanovy Poslední tečky za rukopisy. - Záměrně si vyhledávám české literární paralely: protože i když mě u Tanizakiho leccos okouzluje (humor Tajné historie, spisovatelská metoda u Mateřské byliny, zvuk některých slov, i když jim nerozumím, či krásné názvy historických epoch a pojmenování časových úseků), přece jen mi jeho poetika, vycházející z příliš odlišné kultury, zůstává vzdálená.
Tajný život knížete z Musaši v překladu Vlasty Winkelhöferové jsem četl dřív. Překlad Tomáše Jurkoviče je také dobrý, jen občas mi některá novodobá česká slova úplně neseděla do jinak archaického kontextu starého Japonska. Pozornost si určitě zaslouží druhá Tanizakiho novela Mateřská bylina jošinská, která vychází česky poprvé.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura romány
Autorovy další knížky
1969 | Pět japonských novel |
2010 | Sestry Makiokovy |
1998 | Chvála stínů |
1998 | Deník bláznivého starce |
2011 | Klíč |
Miluju japonskou literaturu a Tanizakiho styl psaní. Takže moje hodnocení berte s rezervou. Myslím, že tahle knížka ve skutečnosti není pro každého. A rozhodně bych to nedoporučil někomu, kdo ještě žádný japonský román nečetl. Ale je to Tanizaki. Je tam ten svár toho tradičního a moderního. Je v tom ten zvrácený humor (scény s usekanými hlavami a nosy) i zvrácená erotika (dobývání se k ženě přes latrínu). Body u mě získává i skvělá "grafická" úprava knihy.