Takové maličkosti
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538331/bmid_takove-malickosti-66428c114f05e.jpg
4
605
605
Koleda naruby. Před Štědrým dnem se ho život zeptá, zda je ochoten splatit i to málo štědrosti, jíž se zatím dočkal… Do Vánoc 1985 zbývá jeden jediný den, ale obchodníček s uhlím, dřívím a rašelinou Bill Furlong v irském městečku New Ross stále pilně zaváží zboží. Přestože ho dámská domácnost v podobě zjihlé manželky a pěti nezletilých děvčat nutí užívat si vyvrcholení adventu, ještě je třeba zaopatřit poslední sousedy. Přece nezmrznou! Navíc je záhodno popřát šťastné a veselé svátky místním hlavounům, neboť uštvaný dříč neví, kdy se to může hodit. Bez otopu nesmějí zůstat ani jeptišky z kláštera, na jehož přímluvě v kraji tolik záleží – ostatně závisí na něm i štěstí uhlířovy nejmladší dcery, jenže… Jenže sotva Bill zahlédne v kůlně vlivné katolické instituce onu zuboženou postavičku, všechno se v něm sevře. Sám se odmala protloukal jenom díky dobrodiní druhých, a rázem opět čelí mezní situaci. Dokáže neokázalý hrdina stejně odhodlaně rozetnout i kruh Zla, co se věčně tváří, jako by se nechumelilo?... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2023
,
OneHotBook
Originální název:
Small Things Like These, 2021
Interpreti: Martin Myšička , Iris Kristeková
více info...
Přidat komentář
O pradelnach jsem už četla a nepřestane mě udivovat, že mohly fungovat tak dlouho. V této knize se o nich sice moc nedozvíte, je to spíše příběh o svědomí a běžném životě. Mě se to líbilo, takový vhled do doby vánoc, starostí a hledání něčeho, co má smysl udělat.
Takové maličkosti jsou jednohubka, která otevře velice zajímavé a vážné téma Magdaleniných prádelen. Zároveň je v ní nádherně vykreslena vánoční atmosféra. Určitě si ji znovu přečtu během adventu.
Tahle kniha ve vás zanechá dojem, že je velká. Při pouhých 112 stranách je dosti tíživá. Církev, černý trh s dětmi, novodobé otroctví. Člověk si až říká, že je to dávné téma, ale bohužel to není tak dávno.
Moc hezké čtení. Příjemná změna od tlustých knih k malé povídce. Nutí člověka zamyšlení a zastavení se v přítomném okamžiku.
Od knihy čekám různé věci. Mám ráda, občas, když mi literatura a četba nedají nic zadarmo. Jenže tohle nebyla složitá literatura, ani ten typ knihy, z nějž se toho hodně dozvíte. Nebylo to ani čtivě napsané, nemělo to ani příběh, vlastně ani děj nebo vývoj postav. Ten byl nulový.
Tak kniha není podle mě literaturou. Má to úroveň článku do magazínu, který ale potřebuje hodně, opravdu hodně vyškrtat. Protože jediná zajímavá věc jsou ty prádelny. A potom ta faktická věc – jak byli ti lidi z nich potrestáni... Nic z toho se v knize ale nedozvíte.
Ačkoliv se jedná o knižní jednohubku, dojem při čtení je veliký. I přes útlost knihy cítíte atmosféru Vánoc a pořádnou zimu. V příběhu je zakomponováno téma Magdaléniných prádelen, o kterém jsem již četla v jiných knihách. Co mě však nikdy nepřestane udivovat je fakt, že se vůbec něco takového mohlo beztrestně konat.
Velmi príjemné čítanie. Ani som nevedela, že takéto niečo sa dialo aj v skutočnosti. Napriek ťažkej téme bol príbeh podaný velmi citlivo.
Krásná jednohubka o obyčejném člověku, který se necítí být hrdina, ale je jím. Prostředí, živoucí postavy a atmosféra jsou bravurně vykreslené a přitom na to stačilo tak málo stránek!
Ani po dodatečném přečtení komentáře paní Alice Hyrmanové McElveen ze stránek iliteratura.cz, která se poměrně razantně a nekompromisně vyjadřuje ke kvalitě překladu této knihy do češtiny, si nemyslím, že „každé slovo je tu přesně to správné slovo na správném místě, výsledek rezonuje a hluboce dojímá“. A připodobňovat dílo autorky k dílům Čechova či Hemingwaye mi připadá přinejmenším velmi nadsazené. Tipuji si, že na rozdíl ode dvou výše uvedných si na autorku za pár let nikdo ani nevzpomene. Nu, čas ukáže.
Můj návrat ke čtení je lemovaný útlými knihami, snad na nic většího nemám energii, nebo se pořádně nedokážu začíst, nebo jen chci mít něco "dokončeno" ve smysluplném čase. Paradoxem je, že Takové maličkosti jsem četla s takovým nadšením, že bych uvítala, kdyby knížka byla pětkrát delší. Vlastně jsem si uvědomila, jak sympatické je po čase číst něco tak hezky stručně napsaného, poetického i drsného zároveň. Něco, co neplýtvá slovy a opisy, ale přesto vyznívá silně. O Takových maličkostech jsem nevěděla nic, ale ta obálka od Pietera Bruegela mi utkvěla v paměti a knížka si mě v knihovně našla. Vlastně mi připomněla jiného oblíbeného irského autora Josepha O´Connora.
.
Je to příběh poctivý, vykresluje něco z Dickensovské tradice - kouzlo rodinného krbu i drsnost světa tam venku. Časově je hodně neukotvený a přestože se má odehrávat v 80. letech, působí, jakoby se vše dělo o třicet i více let dříve. Hlavní postava Bill Furlong prochází jakousi krizí středního věku, řeší, co v jeho životě má doopravdy smysl kromě jeho ženy a pěti dcer. Děj - opentlený příjemnou vánoční atmosférou a rituály - zdá se vůbec nesměřuje k tématu neblaze proslulých Magdaleniných prádelen. Jen mírně a nenápadně plyne jako zlověstná řeka Barrow. Krásný text o naději a lásce, který bude určitě moderní vánoční/zimní klasikou.
U téhle knížky mi bylo opravdu smutno. Příběh protkaný vánoční náladou, ale žádná vánoční idyla tam není. Tak smutné, co se lidem dělo. Doteď jsem o Magdaleniných prádelnách nic nevěděla a je mi z toho úzko. A ten prolog mě dostal. Krásně psané, smutné.
Jako licoměrné a pokrytecké se jeví předznamenání téhle útlé knížečky – výňatek z Irské deklarace nezávislosti z roku 1916. Je neuvěřitelné, že tak hrůzné zločiny proti lidskosti mohla páchat křesťanská instituce pod záštitou státu po tak dlouhý čas.
Být Billem a poslouchat názory Eileen, asi bych začala pochybovat o své životní volbě. Vždyť právě Billův osud by byl zcela jiný, kdyby jeho matka nepotkala osobu vstřícnou a empatickou, kupodivu protestantku . . .
Četla jsem už povícero knih na toto téma, ale tahle mi připadá nejsilnější. Právě skutečnost, že zcela vynechává líčení neuvěřitelných životních osudů chovanek a zdánlivě nezaujatě popisuje „jen“ tiché přihlížení celé obce, ji povýšila na univerzální příběh; největší zlo pácháme tím, že bez protestu přihlížíme nepravostem.
A ten úžasný jazyk, ve spolupráci s paní překladatelkou, nádhera. Když první odstavec nově otevřené knihy vypadá následovně, mám pocit, že jsem v cukrárně na první dobrou vyhmátla tu největší delikatesu!
„V říjnu zežloutly stromy. Pak se hodiny přetočily o šedesát minut zpět a přišly listopadové větry – duly silně a očesaly stromy donaha. Ve městečku New Ross komíny plivaly kouř, jenž z nich padal v provazech táhnoucích se jako vlasy; rozplýval se a mizel na nábřeží a řeka Barrow, temná jako tmavý ležák, napuchla deštěm."
Kdo se pustí do čtení této útlé knížečky, tak by si měl předem přečíst, co byly zrůdné Magdaleniny prádelny. Smutné je, že ještě toto byla doba v konci 20. století a činilo se to ve jménu Boha. Žádný trest pro provozovatele se nekonal, jen spoustu žen bylo poškozeno, hlavně psychicky a tresty horší než v tvrdém kriminále. Knížka je psaná ve vánoční atmosféře, aby měla ještě blíž k lidskému srdci a člověk vycítil dobro, ale i zlo a smutek.
Fantastický text, který mě naprosto uhranul. Vánoční atmosféru máme obvykle spojenou s idylou, tady je to ale jinak. Vše prostupuje melancholie, jakási tíseň a smutek. A je naprosto hmatatelné, jak náročná někdy může být cesta k Dobru.
Někdy přečtený příběh člověku sedne v mnoha ohledech, což znamená, že mu ji náhoda přihrála do rukou v pravou chvíli jeho života. A mně se to právě stalo. Děkuji.
Furlong možná neřeší žádné morální dilema (i když to podle některých autorčiných odstavců tak může vypadat), ale jen předává dál, co někdo podobným způsobem poskytl jemu. Te to moc pěkné dění, které ve svém životě zažíváme patrně někdy každý. Když to Furlong udělal, pocítil v sobě jakousi pevnou jistotu. A to je možná stav, kterého vlastně chceme dosáhnout všichni.
Samozřejmě mě u čtení napadaly nejrůznější myšlenky, ať už o "padlých" děvčatech a způsobech, jak s nimi bylo zacházeno, ať už o vykreslovaných podrobnostech, které mohou některé čtenáře od čtení odrazovat, nebo o tom, proč nese v krabici boty a dívka jde bosky.
"Mramorování" je podle mého dobré ze dvou důvodů: abychom se při čtení opravdu do příběhu ponořili a dokázali si ho představit do nemenších detailů jako obrazy či film a také jako výzva, abychom si maličkostí začali více všímat ve svém vlastním životě a zjistili přitom, jak velmi důležité někdy bývají.
Ano, jsou knihy, které potřeba přečíst v pravý čas svého života.
Na téhle knížce byl nejlepší doslov. A tím možná říkám vše. Tam se totiž něco konečně dozvíte o tématu Magdaleniných prádelen, na něž lákají mnohé anotace. Ale knížečka je tak útlá, že to dění v nich jen tušíte.
Vysvětlení možná dá vyjádření autorky: matka mě učila, že když jdu k řezníkovi a vybírám kus hovězí pečeně, měl by mít tukové mramorování. A dobrou prózu vnímám stejně - mramorovanou tím, co se nezdá být nutné říct.
A za mě je tu řečeno málo, takže nechápu to nadšení kolem, že mnozí v souvislosti s autorkou zmiňují Čechova nebo Dickense. A že knihu lze prý právem zařadit po bok Vánoční koledy nebo Vánoční vzpomínky (Capote), jako jen tím, že je to o Vánocích a hrdina řeší, co je morálně správně?
Nutno nechat, že hlavní hrdina je sympaťák s dobrým srdcem, ale nemáte šanci toho s ním moc prožít (protože mramorování). Autorka si hraje s mnohoznačnými motivy (hejna vran hledající mršiny, kočka ohryzávající vraní mrtvolku), ale nemyslím, že tohle každý čtenář ocení. Ale ono asi bylo snazší stavět to na pocitech než téma nějak věrohodněji podat formou obsáhlejšího příběhu.
Pro mě velké zklamání proti očekávání na základě anotací i nominaci na Man Bookerovu cenu.
Velké věci se skládají z maličkostí ....
O tom vypráví tento komorní a láskyplný příběh - rozeznívá struny empatie v člověku ....
Prostý muž Furlong - příběh prostého života - a lidská pomoc ....
A motiv řeky, která zná svůj směr ....
....lehce a volně plyne svou cestou k otevřenému moři .....
Ale člověk je postaven před rozhodnutí ..... a také nese následky ....
Na pár stránkách sdělení o síle člověka - doporučím.
Irsko v 80-tých letech minulého století by nám mohlo připadat, že je to doba mnohem starší. Chudoba, těžké podmínky, sociální problémy. A ještě stále Magdaleniny prádelny - převýchova padlých dívek. Téma určitě zajímavé, těžké a emotivní. Zapůsobit na emoce se ale této knížečce u mě bohužel nepodařilo, ač chápu poselství, vše bylo napsáno jen v náznaku a větší dojem na mě udělal následný doslov. Je to jednohubka, která ale alespoň zažehla můj zájem o problematiku.
Štítky knihy
Vánoce zfilmováno irská literatura morálka tajemství 80. léta 20. století Magdaleniny prádelny zločiny církve zločiny proti lidskosti irské romány represálie, represeAutorovy další knížky
| 2023 |  Takové maličkosti |
| 2011 | Třetí světlo |
| 2009 | Modrá pole |
| 2024 | Na konci dne |
Úžasná "malá" kniha. Každý se občas ocitneme na rozcestí. Bojíme se o sebe...... Nebo svého svědomí. To si musí každý vyhodnotit sám "tváří v tvář" svému životnímu příběhu. Nikdy není pozdě...