Talismany
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35328/talismany-35328.jpg
5
12
12
Reprezentativní výbor z Puškinovy lyriky i epiky akcentuje univerzálnost autorova díla, jiskření talentu a ducha i dynamiku jeho tvůrčího vývoje. Svazek sestavil a doslovem, životopisným pásmem i dokumentární přílohou opatřil M. Jehlička.
Přidat komentář
...
Lichotíc se, zahovoří:
„Talisman můj dobře chraň –
v něm jest moc, jež divy tvoři!
tobě mé to lásky daň.
Před nemocí, před mohylou,
v bouři, v hrozný vichru van,
druhu můj! tvou hlavu milou
nespasí můj talisman.
...
Ale jestli kdy zlou mocí
oči očarují tě,
neb ret cizí ve tmě noci
zlíbá, lásky necítě;
druhu můj! pak před úkladem,
před bolestí nových ran,
zradou, zapomnění chladem –
spasí tě můj talisman!“
báseň PŘÁNÍ:
Leť, životě, zanes mě nad propast,
vždyť stejně čas jen bolest přinesl ti
a zemřít pro mne bude dnes už slast.
Jen láska ať se nepokoří smrti.
Přátelům z Lycea:
Ten, šlechtic po svém otci starém,
pro pocty ztratí všechnu čest,
u mocných začne leštit kliky
a sám podvodník - podvodníky
velebit bude ostošest.
další báseň:
Kde však jste vy, dny, k nimž se srdce vrací,
dny nadějí a míru - co je z vás?
Kdy je dnes žár a něha inspirací...?
Ó léta jara mého, přijďte zas!
V. F. Rajevskému:
Bláhovou dychtivost mi osud vzal,
v mé němé duši citu není.
Davu však v jeho hlupství svéhlavém
je čisté srdce leda pro smích.
Démon:
Pochmurná setkání to byla -
smál se, byl divný na pohled
a jeho slova potměšilá
do duše lila chladný jed.
Pokoušel prozřetelnost samu,
rouhal se jí a pomlouval;
svoboda ničím nebyla mu
a všemu nadšení se smál.
Lásce a kráse říkal zdání,
pohrdal životem a dnem -
a odpíral své přitakání
i vesmíru i všemu v něm.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 |  Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
| 1977 | Dopis Taťány Oněginovi |
Ráda jsem se v tyto dny setkávala s poezií Sašky Puškina ...
.... za nesmírným obrazem života zní sladký a dojatý, melodický a opojný hlas poezie .... to je Puškin /Karel Čapek 1947/
Na poušti světa bezbřehé a teskné
tři prameny se z hlubin prodraly.
V prameni mládí paprsek se leskne
proud kypí, pádí bouřně do dáli.
Kastalský pramen vinou inspirace
uštvané srdce zbaví únavy.
Ten poslední v nás žár zkonejší sladce
a k Léthé všechny stesky odplaví .