Tanec na cizí veselce
Hanna Krall
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77767/tanec-na-cizi-veselc-77767.jpg
5
8
8
Kniha 13 povídek vypráví o osudech židovského obyvatelstva na rusko-polském pomezí v době 2. světové války a po ní. Národnostní a rasová nesnášenlivost, nucené přesuny a stěhování, transporty, razie, koncentráky, osiřelé děti-válka a její důsledky v celé šíři - to je neradostné téma těchto povídek polské autorky.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1997 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Taniec na cudzym weselu, 1993
více info...
Přidat komentář
Smutné povídky o osudech židovského obyvatelstva. Co na tohle říct. Jen to, že je spousta knih na toto téma. Ale tyto povídky mají jedno- povídky někdy překračuji poválečné vypravování.
Další z knížek, ze které na člověka padá smutek. Působivost umocňuje i nezaujatý, místy až reportážní způsob vyprávění.
Nechci psát o lidech, co zmizeli, zachráněných dětech, které se nikdy nedozvěděly, kdo byla jejich rodina, tak snad něco současnějšího:
"Židovský hřbitov v Sochačevě sousedí se Srpnovou ulicí. Je to malá, pravoúhlá ulička, na níž stojí pouze tři domy. Když městské zastupitelstvo měnilo názvy ulic - ulici Dzeržinského na ulici 15. srpna, ulici 1. máje na Maršálka Pilsudského a Říjnové revoluce na Senátorskou, bylo rozhodnuto Srpnovou ulici přejmenovat na ulici Abrahama Bornštajna. Měli v úmyslu také obnovit ulici K synagoze - tedy ne ulici, jen ten název. Ulice existovala více než čtyři sta let, vedla z náměstí k synagoze a byly na ní všechny židovské instituce: synagoga, židovská škola, rituální lázně, úřad židovské obce a modlitebny. Za války domy vyhořely a na ulici zůstalo jen několik stromů. Vlastně ty stromy chtělo zastupitelstvo pojmenovat, ale rozhodný nesouhlas vyslovil jeden z radních: "Pojmenování K synagoze," řekl, "zní jako K synu kozy, a to je přece směšné..." Zastupitelstvo přihlédlo k nesouhlasu a návrh nebyl přijat. Pokud jde o ulici Abrahama Bornštajna, obyvatelé napsali na městskou radu dopis: "Pánové radní! Dali jsme vám důvěru a vy se chováte stejně jako komunisti. Ti pojmenovávali ulice podle lidí, kteří naše rodiče vraždili v lágrech, a vy pojmenováváte ulice podle Židů, kteří se k nám v minulosti také špatně chovali, právě u nás, v Sochačevě. Bydlíme v katolickém Polsku, ne v Izraeli."
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) povídky polská literatura rasová diskriminace židovské děti židovské ženy holokaust, holocaust komunistický režim
Autorovy další knížky
| 2018 |  Srdcový král |
| 1999 |  Stihnout to před Pánem Bohem |
| 1997 | Tanec na cizí veselce |
| 2006 | To ty jsi Daniel |
| 2011 | Důkazy pro... |
Čo by som k tejto zbierke poviedok mohol povedať, zaznie už v anotácii, pre mňa silné a ťaživé, ale nie bez východísk. Počuli a čítali sme o tom stokrát, a stále nás ľudské osudy počas Druhej svetovej neprestanú udivovať, aj keď sú si podobné, predsa sú jedinečné.
Pravda první. Havraní maso se dá jíst, zatímco maso kavek nikoliv.
Pravda druhá. Z klíšťat žádný užitek není, zatímco ze vší ano. Vši se dají na plech nad plechovku s vařící vodou a vyškvařený tuk s ponořeným knotem pak slouží jako petrolejka.
Pravda třetí. Získávání potravy je důležitá věc, to jistě, ale stejně důležitá je práce trávícího traktu. Především proto, že na vyprázdnění máš pět minut.
Pravda čtvrtá. Nesmíš si znepřátelit zločince.
...
aká hrozná musí byť skutočnosť tábora ( v tomto prípade nie koncentračného, ale gulagu ), keď dôjdete k takto nepredstaviteľným pravdám.