Oběšencův vrch
Veronika Černucká
Polná. Kdysi dávno. Synek bohatého sedláka zradil krásnou čarodějku a ona ho donutila spáchat sebevraždu. O mnoho let později sem přijíždí soukromá vyšetřovatelka Tara, aby pátrala po vrahovi, který si vybírá nevěrné muže a ženy. Místní věří pověrám, čarodějnice pořádají na Oběšencově vrchu sabaty a zlo je nebezpečně blízko.... celý text
Přidat komentář
Tak tato detektivka byla moc fajn. Měla jsem pohromadě vše co mám ráda. Docela mě mrzí, že jsem se s knihami spisovatelky dosud nepotkala. Jak je to možné? A to se v knihách hrabu nejen na internetu.-)
Slušná práce. Naordinovala jsem si jako náplast na Smrkovou Tišinu, která se fakt nedala číst, a jsem spokojená. Začít sérii dvanáctým dílem asi není nejlepší nápad, ale v tomto případě to nevadí. Kletba, mrtvé vrány, temná tajemství, sabaty a jejich následky, mazaná soukromá detektivka Tara a neschopný inspektor, případ, jehož řešení je kupodivu střízlivé jak suchý únor.
Velmi pěkná detektivka, Oběšencův vrch, kletba, kterou vyřkla kdysi zrazená Uljana nad svým milým Klimešem, který ji nechal kvůli bohaté dívce, pořád ji ve vsi Polná každý opakuje, krom toho všichni věří, že ve vesnici jsou čarodějnice...konec byl pro mne překvapivý, ale věřila jsem, že soukromý detektiv Tara vše vyřeší a stalo se...čtenářům knihu doporučuji, je dobře napsaná.
Jelikož to byla moje první kniha od autorky Veroniky Černucké, tak jsem byla v šoku, jak je možné, že někdo píše tak skvělé detektivky a není nikde vidět? :-) Vím o několika českých autorkách detektivek, mají mnohem méně knih než Veronika Černucká, vidět jsou všude, zato kvalita jejich děl je mnohem slabší.
Ale teď zpátky ke knize Oběšencův vrch. Zaujala mě už lokalita, do které byl příběh umístěn, Vysočinu totiž miluju. Zajímavé bylo také prostředí čarodějnictví, sabatů, pověr a legend. Děj rychle plynul, příběh byl napínavý a až do konce jsem netušila, kdo je vrah. Četlo se mi opravdu dobře, líbí se mi styl psaní autorky. Našly by se drobné nedostatky jako vrána, havran a krkavec, nejsou jeden druh nebo třeba mírně překombinovaný konec. I když na vesnici je možná normální, že jsou všichni jedna rodina a neví se, kdo je čí dítě :-) V knize bylo vše, od humoru, napěti přes lásku a sex.
Rozhodně všem doporučuji a už vybírám, kterou další knihu si od autorky přečtu.
Klasická Tara, hodně uštěpačná, někdy až přespříliš, jako vždy hodně postav, takže mám trošku problém se v nich zorientovat, ale zápletka postavena brilantně, všechny nitky jsou dotažené do konce, na kterém nechybí i velmi překvapivá odhalení. Jen mi vadilo míchání jablek s hruškama - vrána není krkavec ani havran, to by si autorka mohla trošku nastudovat... Jinak pohodové čtení, u kterého se člověk dobře pobaví i nastartuje mozkové závity, vždy se těším na novou knihu od této autorky
Tara mě prostě baví. Nesmrtelná doktorka Kalvanová taky. :) Příběh sám je dost divoký, ale líbil se mi. Takže já jsem opět spokojená. Jen škoda, že tenhle díl nevyšel koncem dubna. :)
Tak tohle mě neskutečně bavilo a Tara opět nezklamala.
Nová detektivka od Veroniky Černucké mě dostala svým tajemnem, momenty překvapení, ale hlavně vtipnou Tarou, která si ví rady v každé situaci. Hlavně se mí líbily její trefné narážky na detektiva Vyskočila a patoložku Kalvanovou.
Příběh začíná v daleké minulosti, která předurčí osudy celé vesnice Polná. Poté pokračuje v současnosti, kdy na Oběšencově vrchu dojde k první vraždě. Proč a kdo vraždí? Má v tom prsty nadpřirozená bytost nebo obyčejný člověk? A jak k tomu náleží vrány? To jsou otázky pro soukromou vyšetřovatelku Taru, která přijíždí do Polné na žádost místního faráře. Sabaty jsou zakázané, přesto se zdá, že zákaz kdosi ze vsi porušuje.
V knize jsem si oblíbila nejen skvělou Taru, ale i některé další obyvatele vesničky. Držela jsem jim palce, aby vše došlo ke zdárnému konci a vyřešení případu. Lidé jsou různí, vztahy v rodině rodiny také, v této knize se to dokonale potvrdilo.
Mám ráda přesně tyto typy knih, kdy se minulost prolíná do současnosti, kdy se nepatrný detail odráží v budoucnosti a je zde více časových rovin.
Líbí se mi, jak Veronika umí vykreslit prostředí i charaktery lidí, mám ráda její knihy pro výjimečnou schopnost vyprávění, které není kostrbaté, ale naopak plynulé a přehledné. Kniha se dobře čte a stránky plynule ubíhají vpřed. Samozřejmě jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne a hlavně kdo je pachatelem a jaký je motiv. Musím říci, že jsem to vůbec neuhádla, ani v náznaku by mě nenapadlo, kdo za tím vším stojí. Takže jsem byla napnutá od začátku až do konce.
Postav v knize je více, ale neztrácela jsem se v nich, naopak jsem bedlivě sledovala, jak a kam se budou vztahy i příběh vyvíjet.
Tři sta padesát stránek uběhlo ani nevím jak, za dva dny jsem měla přečteno.
Za mě s touto knihou velká spokojenost a plný počet hvězdiček. Už se těším na další knihu, ať už s Tarou nebo bez Tary. Ale s Tarou bych raději.
Jako obvykle, bohužel... Peníze jsou až na prvním místě. Ještěže je Tara tak všímavá holka.
Autorovy další knížky
2012 | Tajemství sedmi ještěrek |
2016 | Poslední modlitba |
2013 | Chuť na hřích |
2014 | Naše heslo Apokalypsa |
2017 | Půlnoční vrah |
Parádně zamotané, ostatně jako vždy. Jako obvykle jsem měla spoustu hypotéz a spoustu podezřelých, a nepřekvapivě jsem byla úplně mimo :-D Fajn atmosféra s kletbou Oběšencova vrchu.