Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405128/bmid_tater-z-osvetimi-cS5-405128.jpg
4
4519
4519
Tatér z Osvětimi série
1. díl >
Tetování vězňů v Osvětimi se stala symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Jeho příběh připomíná děsivé události v dějinách lidstva a ukazuje, že vedle sebe mohou existovat promyšlená brutalita i nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, aniž by milostný příběh převládal nad tím nejdůležitějším – ztrátou domova, utrpením a touhou přežít.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Z knihami o Osvětimi se roztrhl pytel. Přečetl jsem nějaké knihy o této době a odehrávající se v tomto nebo obdobném prostředí. Nedávno jsem četl "Houslistku z Osvětimi".
Příběh o "tatérovi" o poznání slabší. Nechci paní spisovatelku podzřívat, že by chtěla "rovněž přispět" do této oblasti literatury, ale moc se to nepovedlo. Román svým dějem a obsahem může snad i nahrávat popíračům holocaustu. ... i když Němci nemusli být tak radikální vůči židům, tak oni (židé) se ani v tom koncentráku zase tak španě přeci neměli...
Závěr : kniha se čte lehce, ale je mnoho jiných hodnotnějších. Přečíst-odložit-zapomenout.
Tuto knihu mě doporučila kolegyně. Měla jsem jí doma dlouho a dlouho jsem se odhodlávala k tomu, začít ji číst. Upoutalo mě, že kniha je podle skutečného příběhu. Četla se lehce, rychle, příběh krásně plynul. Ale co mě trošku zarazilo je to, jak je celkově tábor v Osvětimi popisován...velmi uvolněný režim, volný přístup do tábora lidí s vesnice, až teprve za polovinou knihy se to začalo podobat táboru o jakém jsem již četla nebo viděla filmy. Pak rychlý konec tábora a útěk obou hlavních hrdinů, jak se jim to tak snadno povedlo?. Docela jsem se zamýšlela i nad tím, jestli je možné, Lale v pozici tatéra mohl mít takové výhody? A nejen to, měl i velké štěstí. Dokonce mě i překvapilo, jeho přístup k příslušníkům SS a v některých fázích i jeho drzost, opravdu by mu to v té době takhle jednoduše prošlo? I dostaveníčka a následně strávené chvilky s Gitou v bloku...nevím i přístup jak se s Lale jednalo, když u něho našli všechny ty poklady a jídlo...v mysli mě skáče spousta otázek, jak je toto možné? Ale nijak tím rozhodně nehodlám zlehčovat danou dobu, byla to hrůza a děli se zvěrstva, jsem ráda, že já osobně jsem to nezažila. Je to prostě milostný příběh za zdmi koncentračního tábora.
PS: můj pradědeček byl v koncentračním táboře a po návratu vyprávěl úplně jiný příběh.
Příběh velké lásky v děsivém prostředí koncentračního tábora. Kniha je velmi čtivé a svižně napsaná.
(SPOILER) Knížka se četla velmi dobře, ale na to že byl tento příběh inspirován skutečným příběhem mi tam dost věcí nesedělo. Lale měl kolikrát víc štěstí než rozumu, myslím že s příslušníky SS se v té době tak vycházet nedalo jako se dařilo jemu, i když byl v pozici Tatera měl až moc privilegií kterým se moc věřit nedá. Další věc která mě zarazila byla že si za úplatek kapove chodil milostně užívat s Gitou téměř vždy když chtěl, což si myslím že je taky docela absurdní a pak jsem se zarazila u toho jak oba z koncentračního tábora utekli, divím se že se jim to povedlo a že mohl hned jak se odtamtud dostal Lale tak v pohodě jíst jehněčí a všemožné dobroty a hned se opít lahví červeného vína? To si myslím že by jeho tělo určitě nezvládlo. Takže příběh pro mě byl naučný ale zůstává mi tam hodně ale. Dítě z Osvětimi je 100 násobně lepší lépe popsaný příběh i to dávalo smysl. Tatér z Osvětimi byl slabý. Oceňuji konec knihy kde jsou i fotografie a to jakou Lale a Gita měli budoucnost.
Posloucháno jako audiokniha. Krásně namluvená Martinem Siničákem. Z tohoto období jsem četla už celkem dost knížek a tadle mě příjemě překvapila svou nesurovostí. Podle mě byla řada situací učesána buď autorkou nebo samotnýl Lalim při vyprávění. Oceňuji epilog na konci kde se dozvíme o osudu hlavních hrdinů. Co se mi na knize líbilo byla ta "přizpůsobivost" Laleho a to, že i když se "vyšplhal" na pomyslném žebříčku postavení v Osvětimi na vězně vysoko, že nezapomněl na svoje "kamarády" z nižšíích příček.
Kniha Tater z Osvetimi se mi libila od zacatku do konce. Ctenarum ukazala,jak vypada realita pobytu v koncentracnim tabore Osvetim,cehoz si opravdu cenim. Na rozdil od ostatnich svedectvich z Osvetimi je tato kniha o osudu cloveka,ktery patril do rad vyse postavenych a ukazuje i jejich zivot v tabore. Je take "ozdobena" pribehem lasky a ukazky toho,ze i na pekle na zemi muze vzniknout spojenectvi a laska,pro kterou se chceme obetovat. Doporucuji vsem,kteri se chteji dozvedet ctivym jazykem o zivote v Osvetimi.
Líbilo se mi to, zaujalo od začátku do konce, dobře se to poslouchalo (audiokniha), ale takhle to prostě být nemohlo, nevěřím, proto jen 3*... Autorka to podle mě hodně "učesala" a do štítků bych tím pádem přidala ještě "pro ženy". Jsem ráda za vyloučení nechutných kruťáren, ale dílo mi vyznělo trochu naivně a na toto těžké téma až moc romanticky. Určitě oceňuji epilog s informacemi o skutečných lidech z příběhu.
Skoro mi přijde, že dát jen tři hvězdy v tomto případě znamená, že nemám soucit s lidmi z Osvětimi, ale je to naopak. Na můj vkus byla kniha hodně naivní a příběh neuvěřitelný. Že by opravdu bylo v Osvětimi možné takto proplouvat? Stačilo, aby byl člověk chytrý? To tezko. Přečetla jsem dost autentických dobových materiálů, abych prostě pochybovala. Spíš mi to tedy přijde celé jako výsměch lidem, kteří v koncentračních táborech umírali.
"Já ti něco povím tatére. Vsadím se, že jsi jediný Žid, který kdy vstoupil do pece a pak z ní zase vyšel". Jak píše autorka: "Tatér z Osvětimi je příběhem dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identity....
Někdo by Lale označil za hrdinu, někdo za kolaboranta. Když ho přivezou do tábora ve vlaku určeném pro dobytek, Lale velmi brzy zjišťuje, že když bude dělat co se po něm chce, spíše přežije. A díky tomuto přístupu se z něj stane "tatér", který má na starosti tetování čísel u nově příchozích vězňů. Najde si cestičky, jak přilepšit sobě a ostatním, má různá privilegia.
Když potká dívku Gitu a zamilují se, záhy se ukáže, jak je štěstěna vrtkavá dáma... Jak otáčíte další a další stránky, jenom si přejete, aby alespoň jeden příběh z tohoto období skončil dobře.
Kniha je jednoduše napsaná, dobře se čte, kapitoly jsou rozděleny podle datumu. Lale se setká i s Mengele, z této části knihy jsem měla asi nejvíce husí kůži. Zároveň mě neuvěřitelně bavilo téma karmy - co dáš, se ti vrátí. A u Lela to platilo dvojnásob, protože díky své štědrosti, empatii a lidskosti přežil tam, kde jiní by již dávno byli zabiti. Aneb jak říkal Lale: "Kdo zachrání jednoho, zachrání celý svět".
Na závěr taková perlička - v knize se objeví celkem 4 odlišná čísla, které Lale vytetuje Gitě - při tetování uvádí 3562, po dotetování 4562, jindy o ní mluví jako o 34902 a v dodatku použije autorka číslo 24902. Zajímavé.
Kniha sa číta dobre, príbeh je pekne napísaný, dávam plus za ďalšie informácie, ale čítala som aj lepšie knihy s touto tématikou.
Neskutečné, co jsou schopni dělat lidé lidem . Na tohle by se nemělo zapomenout . Na závěr i slza .
Téma holokaustu je vždy těžké. Kniha se četla dobře. Je až neuvěřitelné co vše museli lidé vydržet. A proto toto téma nasmi být nikdy zapomenuto.
Velice pěkná kniha, ale místy až neuvěřitelná... Už jsem přečetla spoustu knih, ale nikdy tam nebylo tolik "štěstí" . Myslím, že si to autorka lehce přibarvila, ale nevadí... Kniha je pěkná a dobře se čte.
Když tak přemýšlím, co napsat o této knize, napadá mě jen to, že díky takovým to knihám, mám vždy jen myšlenku na to, že můžeme být rádi v jaké době žijeme.
Každopádně, mi přijde, že autorka úplně nezachycuje danou dobu autenticky, trochu ji přikrášluje, ale zas díky tomu může být kniha vhodná i pro ty, co toto téma až tak nemusí. Nebo nechtějí z určitého důvodu číst.
Kniha samotná je velice čtivá, poutavá jako román mě velice zaujala.
Další knihu si určitě přečtu, jelikož Cilčina cesta mě opravdu zajímá.
Knížku jsem četla na doporučení kamarádky. Přečetla jsem ji jedním dechem. Knížek o holocaustu jsem přečetla hodně, ale u této budu dlouho myslet ta zástěra Lalea. Doporučuji přečíst, kdo váháte.
Příběh, který i přes těžké téma, byl velmi čtivý. Avšak četla jsem spoustu jiných knih z koncentračních táborů, které byly daleko lepší. Tento byl moc idealistický místy až nereálný.
Každopádně klobouk dolů, že hlavní hrdina přežil a k tomu všemu našel životní lásku.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné romány tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
(SPOILER) Možná to vyzní hrozně, ale knihy na toto téma mám ráda. Připomínají mi, že ne vždy jsme se měli tak, jak se máme teď. Přečetla jsem jich hodně a stále za mě vede Mengeleho děvče. Každá kniha na téma holokaustu má silný příběh a Tatér z Osvětimi je výjimkou. Čte se rychle a vtáhne vás do děje... Ale do děje love story, která je plná nesmyslných situací. Třeba když u tatéra zabušili dva chlapi, že jejich kamarád utekl a esesáci ho chytili, ať ho zachrání, protože se ho zítra chystají další den popravit. To mi přišlo hodně zvláštní, protože podle spousty knih, filmů i výpovědí přeživších znamenalo chycení při útěku okamžitou popravu před ostatními. Nikde jsem neviděla ani nečetla, že by chyceného nechali normálně den nebo dva chodit po táboře. Ale beru to, že to je spíše román než autentické popsání hrůz, které se tam odehrávaly.
Koncentrační tábor není vyobrazený tak strašně, jaký opravdu byl. Jako román kniha super - jako kniha na téma holocaustu trochu mimo mísu a v lidech, kteří ji čtou to může vyobrazit jako trošku lowcost tábor pionýrů a ne jako tábor smrti.
Nezažila jsem, nemůžu soudit, ale Lale měl velké štěstí a měl mnoho výhod, které musel vyvážit věcmi, které by normálně neudělal. Jasně, udělal i spoustu dobrých věcí - sháněl a rozděloval jídlo... Ale také riskoval život ostatních, konkrétně třeba žen, které mu nosily šperky, peníze a drahé kameny a spoustu dalších. Na můj vkus kniha postrádá popsání pocitu viny, který Lale měl nebo podle mě měl mít. Spíš to vypadá, že ho neměl a že své chování omlouvá tím, že chtěl přežít. Pořád nedokážu pochopit, jak se mu to povedlo. Vězni byli stříleni za prkotiny. On měl matraci napěchovanou rubíny, prsteny a dalšími věcmi a když mu na to přišli, tak mu to prošlo... Neuvěřitelný.
Vypadá to spíše jako román, který autorka omylem zasadila do koncentračního tábora, kde je jeden Žid velmi vážený a řekněme nedotknutelný jen proto, že tetuje lidi. Lale měl na můj vkus až moc štěstí. Spíš mi to přijde jako guláš z osudů několika lidí.