Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405688/bmid_tetovac-z-auschwitzu-0gi-405688.jpg
4
4471
4471
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Ano, ale... Některé myšlenky krásné, líbilo se mi, že Lale působil tak, že v lidech dokázal svým přístupem udržet dobro a naději. Pak mi ale připadalo čím dál míň pravděpodobné, že by Lale vlastně tak "snadno" prokolouzl všemi krizovkami a přežil je v takových zvrácených podmínkách. Ale možná jsem jen moc velký pesimista :-) Ze začátku se četlo docela dobře. Po jazykové stránce je ale, zdá se mi, poznat, že se jedná o přepsaný scénář, jak je avizováno v autorčině poděkování. Závěr vlastního příběhu mi přišel zkratkovitý. Doslov tatérova syna byl naopak krásným završením osudu jednoho muže, který v sobě měl obrovskou vnitřní sílu.
Jen... Při slově Osvětim mi samovolně naskakuje kniha Smrt je mým řemeslem. A vím, že tu si budu pamatovat vždy.
No já nějak nevím. Celé mi to přišlo nějak takové nějak moc sluníčkové a těžce uvěřitelné.
přečetla jsem jedním dechem, je neuvěřitelné kolik síly v sobě člověk dokáže najít když je na úplném dně, přečetla jsem spousty knih s touto tematikou a každý příběh ve mne zanechá vždy hlubokou stopu....v tomto příběhu byl nádech romantiky zasazený mezi to nejhorší lidské zlo, až se mi chvílemi nechtělo věřit, že se to vše opravdu událo....oceňuji i závěrečný doslov komentář autora
přes ty hrůzy, které museli zažít, je příběh napsaný s nadějí a hlavně ten konec, zpívat si i když jsem přišla o všechno, vše se dá nahradit jen život ne...
Já asi ani nemám slov.
Tahle kniha mě hrozně vzala a při pasážích, kde se objevuje Mengele mi bylo hrozně zle.
Na konci slzy..
Tak trochu nevím, co o příběhu napsat. Upřímně jsem asi čekala něco trochu jiného, zvláště s ohledem na to, že se údajně jedná o skutečný příběh. Z vyprávění z Osvětimi by člověku měla naskakovat husí kůže, ale z tohoto vyprávění mám spíš pocit, jako by se tam vlastně tak špatně nežilo... Z knihy jsem spíše zklamaná.
Opravdu silný příběh. Zatím jsem nic lepšího podle skutečné události nečetla. Od knihy jsem se naprosto nemohla odtrhnout. Příběh dvou zamilovaných lidí je tak úžasný že prostě musíte dočíst až do konce.
Chtěla bych se s Vámi podělit o pár mých postřehů, neboť mám na tuto knihu vyhraněný názor. Spíše si sepsat, proč už tu knihu nikdy víckrát něčíst.. Obálka je opravdu krásná, vlastně ta většinu lidí naláká, stejně tak lukrativní název (to se prodává úplně samo – hlavně v dnešní době). Ale je tam velké ALE. Pozor, moje poznatky mohou obsahovat SPOILERY!
Za prvé spisovatelka vůbec neumí psát – její styl psaní se nehodí ani na červenou knihovnu, což mimochodem z Tatéra z Osvětimi bezesporu udělala. Nedokázala ve mne vzbudit nějaké silnější emoce, uvěřitelně mi říct, jak to bylo. Opravdu jsem neuronila ani jednu slzu a na konci jsem se strašně těšila, až už to skončí.
Za druhé souvisí s prvním bodem a to jsou dialogy – to jako vážně? Ahoj.. Jak se máš.. Byl jsem tři roky vězněn Němci v Osvětimi.. Abteilung Politische.. - NE, to vážně nechcete. Uměle vykonstruované, násilně vepsané a ve finále Vám stejně nic neřeknou.
Za třetí jsem měla pocit, jako by to byl příběh deseti lidí spojených pod jednu osobu (omlouvám se za to připojení, ale Lale byl takový válečný Forrest Gump) – hrdina, který přežije všechno, a když říkám všechno, tak opravdu všechno – schovávání válečných kořistí pod matrací, rozdávání a shánění klobás a čokolády, dokonce i blok č. 11. Dovolím si k tomuto něco říct – pochybuji o tom, že by někdo dokázal propašovat diamanty, šperky, peníze v takovém množství přes ostrahu, pochybuji o tom, že by mohl rozdávat čokoládu, nebo klobásy všude po celé Osvětimi a zachraňovat tak tisíce životů – nechledě na to, že čokoládu dostávali v té době snad jen vojáci a o klobásách (příděly) ani nemluvě. A nejen to, ten dokázal dokonce zachránit kluka před popravou, dokázal najít svou vyvolenou (i když se nijak nedohodli, kde by se mohli po válce sejít) jen podle jména. Bože, já mám dost..
Za čtvrté tradiční klišé – Mengeleho vražedný úšklebek, Ssáci největší tupé hlavy, kteří jsou hloupí a vůbec jim není divné, že na sezamu je dopsané nějaké jméno navíc, můžu vše a nikdo na mě nepřijde..
A za páté ten konec – to je prostě jak vytržené z nějaké Pilcheorvky. Ani to snad nebudu komentovat. A jen tak mimochodem ještě za koncem najdete Epilog, Autorčinu poznámku, Další informace, Doslov a Poděkování – já mám ráda knihy dočtené celé, ale tohle bylo i na mě moc...
To bude snad vše, jen nezapomeňte, že Tatér byl v Osvětimi velice vážený a neohrožený, nemohli ho zabít, protože, kdo by jinak ty všechny ty lidi tetoval? Na celou Osvětim a Březinku byli celkem dva tatéři – no není to k popukání?
Já se omlouvám, pokud jsem někoho urazila, ale chci Vám jen ještě nakonec říct, že mám ráda historii, nejsem ani člověk, který by tvrdil, že holocaust nebyl, ale tohle dílo bylo opravdu utrpení. Nejvíce je mi líto snad jen Lalea, který se musí otáčet v hrobě, protože autorka z něho udělala něco, co ani nejde vyjádřit slovy. Asi by se nad sebou měla zamyslet a věnovat se úplně jinému oboru a spisovatelství navždy opustit – udělá tak laskavost nám všem.
A pokud si chcete přečíst nějakou knihu o holocaustu, tak určitě sáhněte po jiné knize :)
Knih o holocaustu jsem přečetla několik (nejvíce mě zasáhla Osvětimská knihovnice a Treblinka-slovo jak z dětské říkanky). Děj nehodnotím, ale zpracování mi přišlo opravdu růžové, říkala jsem si, že popis je velmi mírný a možná by neškodilo jít více do hloubky.
Zpovědí z koncentračních táborů mám přečteno několik. Nejvíce mě asi zasáhla kniha Treblinka - slovo jak z dětské říkanky. Knihu jsem 2x odložila abych se k ní stejně vrátila a občas měla nutkavý pocit jít se vyzvracet, jak mi z popisovaných hrůz bylo špatně.
Kniha o tatérovi byla tedy procházkou růžovou zahradou a to doslova. Lalemu vycházelo prakticky cokoli o co se pokusil. Od kontaktu s vyvolenou spoluvězenkyní, přes sehnání léků až po schovávání šperků. To za co by každý jiný dostal kulku, Lalemu směle procházelo. Myslím, že jako námět na hollywoodský trhák s happyendem to není špatné. A tak je potřeba k této knížce přistupovat. Škoda že Lale již nežije. A škoda, že tak není již možnost s ním zarchivovat skutečný příběh. Ten bez příkras. Protože se mi prostě nechce věřit, že by na pozadí celé té hrůzy, byl možný takovýto reálný příběh. I když proč ne? Občas se i zázraky dějí, a proč tedy ne zrovna v Osvětimi?
Zajímalo by mě, jak velká část knihy odráží realitu, kterou zažil skutečný Lale, a jak velkou část tvoří beletristická nadstavba samotné autorky, protože jsem se nemohla během četby ubránit pocitu, že je to jen další uměle vykonstruovaná dojemná love story dvou milenců pronásledovaných krutým válečným osudem. Kromě samotného děje, kdy Lalovi záhadně prošlo prakticky cokoliv, za co by každý jiný vězeň byl nejspíš už dávno po smrti, ve mně tento pocit ještě utvrdil až přímo utopický závěr, kdy si Lale přijel pro svou milou na koni jako princ z pohádky.
Slohové zpracování bylo fajn, příběh se dobře četl, rychle utíkal, ale na té hlubší obsahové úrovni mě Tatér docela zklamal. Čekala jsem od této knížky silné emoce pamětníka, který prožil roky v jednom z nejkrutějších míst lidské historie, a nakonec jsem měla pocit, že čtu nějakou sladkou válečnou harlekýnku. Škoda.
Pro mě velké zklamání. Připomínalo mi to mou seminární práci ze střední školy, kdy jsem psal podle vyprávění spolužákova dědečka o firmě, ve které pracoval za první republiky - velké téma, úžasný příběh, ale stylistické zpracování velmi špatné, strohé, krátké věty, bez osobní vazby na danou dobu, nedotažené, v některých případech přitažené za vlasy. Píšu samozřejmě o té mojí práci, ale pokud tato paní ještě něco napíše, já to s nějvětší pravděpodobností číst nebudu.
Kniha se mi moc libilo. Tomuto obdobi se v knihach vyhybam, je na mě moc temná. Ale tato knížka to zlo spis natukava, a i kdyz mi někdy sel mraz po zadech, tak jsem se nemohla odtrhnout a knihu jsem precetla během jednoho dne.
Knížku jsem sfoukla za jedno odpoledne. Mám ale takové smíšené pocity. Na to, že to je podle skutečné události se mi to zdá takové dost umělé, vykonstruované, nepravděpodobný sled událostí. Nevim, co si o tom mám myslet. Možná to tak bylo, možná ne. Každopádně četla se dobře.
Děj byl zasažen do velmi temného období naší minulostí, o kterém se napsalo už spoustu knih. Celé mě to přišlo méně uvěřitelné, nemělo to tu temnost a krutost. Kladem je, že se kniha opravdu četla velmi dobře a rychle. i proto knihu hodnotím jako průměrnou.
Kniha se mi četla moc dobře, zařadil bych ji do povinné četby, avšak nikoliv jen školní ale i životni..kniha a osudy lidí co tohle zažili , nám musí být "inspiraci", inspiraci aby se už nic takového nikdy neopakovalo . A taky abychom si nedělali hlavu z maličkosti..prostě ode dneška použivam heslo pana Sokolova .."že když se ráno probudim , je to nadherny den " ..děkuji za tak skvělou knihu ;)
Silný příběh, který však nebyl skvěle zpracován. Strohé vyprávění, opakující se slova....škoda, měl to zpracovat někdo s talentem vyprávět.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Kniha ve me zanechala rozporuplne pocity. Přečetla jsem na tema druhé světové války a především koncentrační tábory už spoustu knih, ale v této jedine jsem se dlouho nedokázala vcitit do pocitu hlavního hrdiny. I přes jeho optimismus, který se snažil předávat dal, jsem si nekolikrat klepala na hlavu a rikala si, ze jedna pro me někdy dost nepochopitelně a ze toho “štěstí”, ke kterému si trochu vycurane pomáhal je nějak moc. Nakonec se však spis ptám sama sebe, jak já muzu soudit chování osoby, která se ocitla v hruze Brezinky. Kdo mi k tomu dal právo. Příběhy těchto lidí, ať jsou více či méně uvěřitelné, plné hrůzy a naděje, někdy přibarvene, tento občas až neuvěřitelně romanticky, proste musíme přijmout. Protože nikdo z nás nemůže nikdy říct, jak by se v takové situaci zachoval on. Naštěstí