Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Musím dát také 3 hvězdičky. Kniha je čtivá, ale chvílemi to na mně působilo jako dívčí román. Konec mně také docela zklamal. Určitě stojí za přečtení, ale už jsem četla i lepší romány týkající se tohoto tématu.
Nejradši bych dala tak 10*. Příběh mě opravdu hodně zasáhl. Právě jsem knihu dočetla, posledních 40 stran jsou úplně pobrečené. Člověk si tak nějak uvědomí, jaké má štěstí, že žije až teď a ne před pouhými 80 lety...
Nebylo by od věci, zařadit knihu do povinné četby.
Po přečtení knížek V pekle plynových komor a Ùtek z Osvětimi,je tahle knížka nejslabší. Čekala jsem víc,ale i tak se četla dobře. Bylo až neuvěřitelne,jak mohli tři roky přežít v těch podmínkách???? A konec byl strašně rychlý,neosobní...
Když jsem knihu dostala do ruky, říkala jsem si: ,,Bude to úplně stejný, jako všechny knížky z koncentráků." Už po několika stránkách jsem se však do děje tak ponořila a nedokázala přestat číst. Trochu mě zamrzelo, že do příběhu se více nezapojuje doktor Mengele - Anděl smrti, ale pak jsem si řekla, že Tatér z Osvětimi přece není o něm.
Za mě skvělé počtení. Plně doporučuji. :)
Opravdu silný příběh, o to působivější, že je podle skutečné události.
Vyhovovalo mi, že zde jsou popsané detailně hrůzy, které se v té době odehrávaly,
ale je více zaměřená na osudy a charaktery osob.
Kniha by měla být povinnou četbou.
Doporučuji všem.
Chvílemi jsem se přistihla, že jsem jakoby zapomínala, že to není fikce. Ano, je to totiž těžko představitelné...Krásně napsaný srdcervoucí příběh. Utrpení, ale zároveň víra a láska. Pro mně nejvíc emotivní (vařila se ve mně krev) bylo setkání s Mengelem. Toho bych nechtěla vidět ani jako voskovou figurínu.
Pane jo... Moje první kniha o holocaustu. Myslím, že po lepší knize jsem sáhnout nemohla. Jsem celkem citlivka, takže bych jako úplně nezvládla nějaký detailní popisy vražd a brutalit, které se v nacistických táborech smrti děly. I přesto, že to není hlavní téma této knihy, jsem ji občas musela odložit, protože se mi dělalo úplně zle při představách, co vše se tam dělo.
Úplně strašně moc jsem fandila Laleovi a Gitě, protože čistota s jakou jejich láska prostupovala všemi těmito hrůzami byla až neuvěřitelná.
A jako ten konec? Jestli je taková náhoda možná, tak to fakt není možný!
Celkově je kniha hrozně čtivá a fakt mě to vzalo. Dozvědět se přímo od někoho, kdo tam byl, jak to tam bylo a co vše dělali (fakt jsem nevěděla, že třeba hráli fotbal proti dozorcům)
Jedná se bezesporu o neuvěřitelný a zároveň nezapomenutelný příběh dvou mladých lidí a jejich lásky, která se zrodila v místech, kde byste jen těžko očekávali. V knize jsou popsána i zvěrstva, která se v táboře děla, nicméně nezachází se zde úplně do hloubky, jako v jiných knihách o holocaustu a jsou zde zmiňována pouze okrajově. Na prvním místě zde zůstává příběh Laleho a Gity a s tímto vědomím je také nutné ke knize přistupovat.
Kdybych nevěděla, že je to podle skutečného příběhu dvou lidí, asi bych tuhle knihu nenáviděla. Někdo se dokáže zamilovat v koncentračním táboře? Hloupost! Ale je to tak. Bylo úžasné číst příběh dvou lidí, jež se milují a snaží se přežít kvůli vzájemné lásce. Se zadrženým dechem jsem četla, jak Lale miloval, pomáhal jiným, trpěl a dál byl nesobeckým člověkem. Nevím, co dodat. Kniha ve mně navždy zůstane a nikdy nezapomenu na ty dva :)
Pokud člověk přijme fakt, že kniha je o něčem jiném než o utrpení té doby, toho místa, že je to zpověď lásky a přežití, tak je moc hezká a čtivá.
Popis denního života a hrůzných scén, kterým musel tento člověk nečinně přihlížet, budete číst se zatajeným dechem.
Wow. Nevím, jak jinak začít. Knih s touto tématikou jsem zatím nepřečetla tolik, ale tahle se mnou nesmírně zamávala. S mými emocemi, prožitky. Nemám problém se do každé knihy vžít natolik, že mi přijde, jakoby se příběh odehrával přímo přede mnou. Tohle pro mne byl tak moc silný příběh. Příběh s dobrým koncem, kterého se ale dožila jen hrstka lidí. Nechci ani tak komentovat to, co se dělo v koncentračním táboře, ale něco jiného.
Je v jistém smyslu naprosto úžasné, jak se Lale s Gitou dokázali vrátit - jeden k druhému i k normálnímu životu. Ti dva si opravdu byli souzeni a jejich láska musela být mocnější, než všechno na světě. To ostatně z příběhu úplně srší, stejně tak jako z doslovu jejich jediného syna. Lidé, kteří prošli hrůzami války, si poté dokázaly vážit života mnohem víc, než třeba my nyní. Alespoň mi to tak přijde. A heslo Lela: "Pokud se ráno probudíš, pak je to dobrý den." bychom si všichni měli zapamatovat a řídit se jím. Neřešit malicherné maličkosti a více si užívat a vážit života, jaký máme.
Děkuji za tento příběh a soudím, že tento typ literatury by měl být povinný. Pro každého. Na minulost nesmíme zapomínat.
3,5* V poslední době často používám 0,5*, ale prostě mi to nedá. Knížky o holocaustu čtu docela často, takže i když se kniha velmi dobře čte, tak nemůžu dát lepší hodnocení, protože mi to přijde spíše jako "new adult", prostě, že je tam spíš vše tak hodně okrajově, aby čtenář tzv. jen nakoukl. Co na druhou stranu hodnotím velmi kladně je, že je knížka inspirována skutečným příběhem a že i taková zvěrstva, která se děla, mohla mít na konci lásku, pravou lásku, která vše překonala. Knížku doporučuji k přečtení, ale nečekejte prosím od toho příliš moc, jako já.
Po přečtení knihy si říkám: "Tohle je ta kniha, o které všichni mluví, jak je skvělá???" Jsem zklamaná. Čtivost nepopírám, nicméně celé vyprávění jde tak nějak po povrchu. I když se jedná o výpověď přeživšího, některé momenty se mi zdají těžko uvěřitelné, další až moc "přeslazené". Zkrátka, z této doby jsem četla mnohem lepší knihy.
Až neskutečné, jak si v takové hrůze dva obyčejní lidé našli čas na lásku. Moc krásný příběh. Ocenila jsem i fotky a doplňující informace na www stránkách spisovatelky.
Zajímavý příběh o koncentračních táborech Osvětimi a Březince,když jsem četla recenze a nebo i slyšela o knize,chtěla jsem si ji přečíst a dozvědět se více a i když se mi velice líbila,slzy jsem bohužel neronila jako někteří jiní čtenáři. Děj byl popsaný poutavě ale nepřišel mi až tak do hloubky jak bych si představovala a co by mě mělo právě vzít za srdce až tak že bych u knihy brečela,co se mi líbilo hodně byl konec a řeč syna obou hlavních hrdinů ta mě dojala,jak na ní bylo vidět,že syn své rodiče obdivoval a miloval a že mu dali krásné dětství,
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
No...co k tomu napsat...čekala jsem víc hrůzy,což je vlastně nakonec dobře, že tak nebylo. Příběh na mě působil spíše jako červená knihovna...ale nejde mi dohromady s takovým krutým místem....a ještě se tam milovat ? To snad ani není možné...