Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405688/bmid_tetovac-z-auschwitzu-0gi-405688.jpg
4
4471
4471
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Tetovač z Auschwitzu je román vychádzajúci zo skutočného príbehu Laleho a Gity Sokolovovcov, dvoch slovenských Židov, ktorí prežili koncentračný tábor Auschwitz-Birkenau a po vojne si našli nový domov v Austrálii. Lale v tábore dostal prácu tetovača. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive, teda vpichávať im do predlaktí čísla s neodstrániteľným atramentom – jeden z najsilnejších symbolov holokaustu. Minimálnu slobodu pohybu, ktorú mu umožňovala táto funkcia, využíval na získavanie potravín výmenou za šperky a peniaze po zavraždených Židoch, čím nejedného spoluväzňa zachránil pred vyhladovaním. Jemu hrozila za túto činnosť smrť, mnohí iní jej vďačili za prežitie. Jedného dňa sa v rade na tetovanie vyskytlo vystrašené a roztrasené mladé dievča… Pre Laleho – fičúra, frajera a trochu aj dobrodruha – to bola láska na prvý pohľad. Zaumienil si, že popri vlastnom prežití urobí všetko pre to, aby prežila aj Gita. To, čo robí túto knihu zvlášť pozoruhodnou, je Laleho životný elán. Vedel, aký osud nacisti chystajú jemu aj ostatným väzňom, on sa však rozhodol nepoddať neľudskosti tábora, zachovať si dôstojnosť, osobnú integritu a žiť čo najplnšie, ako to bude možné. Napriek všetkej svojej drsnosti je Tetovač z Auschwitzu príbehom nádeje a odvahy, a hoci to znie neuveriteľne, aj príbehom veľkej lásky.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno:
2018
,
Ikar (SK)
Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha plná lásky, odvahy, odhodlání,.. Vžila jsem se do Lala.. Kniha mě chytla od první stránky a nepustila do poslední. Držela jsem jim všem pěsti. Krásně napsaný příběh z děsivého, bohužel reálného prostředí.
Já nevím, co tady některým přijde v knize ,, mimo realitu"? Lale prostě jako tatér dostal různé výhody ( samostatný pokoj, extra porce, volný čas poté, co mu skončila práce atd.) a že měl v Osvětimi sex? Nebylo to nemožné, sex zmiňuje ve své knize Utekl jsem z Osvětimi i Rudolf Vrba. Takže za mě úžasný příběh a plný počet *.
Jen díky takovým příběhům je člověk schopen cítit obrovskou pokoru a úctu ke všem lidem, kteří prošli peklem koncentračních táborů. Knížka je o to silnější, když jde o skutečný příběh.
Je to už několikrátá kniha na téma Osvětim,ale i tak se mi libila. Určitě stojí za přečtení.
Život v koncentračním táboře nebyl procházkou růžovou zahradou, ale z této knihy by mnozí tento dojem mohli nabýt.... velmi nevěrohodné, i ty hrůzné pasáže nepůsobí vůbec hrozivě. Tolik opěvovanou knihou jsem velmi zklamaná, pro mě pouze jednoduchá červená knihovna... Pro srovnání vřele doporučuji knihy V pekle plynových komor nebo Narodili se, aby přežili, věnující se rovněž tématu holokaustu.
Z názvu knihy je známo, kde se děj odehrává, jehož hlavním hrdinou je tater, jeden z vězňů, který má za úkol tetovat do kůže vězňů čísla. I v tak těžkém prostředí se najdou lidé, kteří si pomáhají za cenu rizika vlastního života. Zde nachází tater svou lásku Gitu, pomáhá jejím spoluvězeňkyním a přes mnohé útrapy se dočkali svobody a dosáhli společného života.
Knihu autorka napsala na sklonku života hlavního hrdiny z jeho vzpomínek a vyprávění. V životě se řídil heslem: "Pokud se ráno probudíš, je hezký den!" Kniha je psána se vzpomínkovým optimismem, kdy to těžké je už překonáno.
Kniha je velmi velmi pěkně napsaná a zajímavá. Člověk se dozví nové věci a zároven je rád,že žije v dnešní době. Na druhou stranu je to už několikátá kniha s tímto tématem, a proto to na mě působilo trochu jako oddychovka.
Po pravdě řečeno jsem trošičku na rozpacích, jak knihu hodnotit. Čím více knih s touto tématikou přečtu (a že jich je a stále se objevují nové a nové příběhy a osudy), tím více mám pocit, že bude-li autor psát smyšlený příběh (ovšem na základě skutečných událostí), dopadne to vždy lépe, než když autor sáhne po skutečném příběhu a sepíše vlastně paměti jednoho (více lidí), ale ne formou biografie, formou románu. Vícekrát se mi stalo, že byl v tu chvíli příběh znehodocen a osud člověka zjednodušen. A to se mi nelíbí. Toto téma je tak velké a silné jak silní a obrovští jsou lidé, kterým se podařilo přežít a nejen náhodou. Strhující a děsivé jsou pouze pasáže, které jsou strhující a děsivé v jakékoliv knize z prostředí koncentračního tábora. Nechci tímto snižovat hodnotu osudu (nesympatická je mi u něj pouze změna jména po válce na Sokolov, není to skutečně trošku "kam vítr, tam plášť"?, nechci tímto snižovat hodnotu života nikoho, koho takový osud potkal, pouze si myslím, že autorka mohla z příběhu vytěžit na papír více a jinak.
Reakce na komentář níže: "tu hrůzu si nedokážeme představit" - určitě ne, každý, kdo něco nezažije, si "to nedokáže představit". Vždycky mi více vyvolávaly emoce obrazy lidí, skutečné obrazy lidí, takže více filmové dokumenty než knihy, obrazové publikace než romány, jedna i krátká návštěva Osvětimi předčí všechny romány o ni napsané. A stejně naše představy budou zkreslené, ale pokud se budou na toto téma psát nekvalitní knihy, budeme si to představovat ještě méně a méně.
Dala jsem na recenze a trochu zklamání zde je, čekala jsem asi více, ale i tak to bylo zajímavé, někdy nervy drásající čtení. Doporučuji
Knížku jsem "zhltla" během dvou večerů a příběh se mi moc líbil. Zaujalo mě, že do konce jsem nevěděla jestli to dopadne dobře nebo špatně. musím říct že to byl moc pěkný příběh, i když v nepěkné době a prostředí.
Nezasáhla...nějak jsem se nedokázala přimknout ani k jedné z postav. Snad největší emoce u mě vyvolat autorčin doslov.
Dojemná kniha. Knih o holokaustu jsem četla hodně ale ani po téhle knize nemůžu pochopit proč to těm lidem dělali.
velmi pěkná knížka, ale čekala jsem od toho trochu více, proto dávám "jenom" 4*
Po dočtení Tatéra z Osvětimi jsem měla smíšené pocity. Knížka jako taková se mi líbila - hezký příběh, sympatické postavy, hezky se to četlo, ale jakoby chyběly emoce. Měla jsem dojem, že si autorka odbyla povinnost, příběh odvyprávěla a to je vše. Nejspíš to bude tím, že kniha byla původně pouze scénář. Některé pasáže vyloženě působily, jakože život v Osvětimi byl vlastně celkem brnkačka - támhle dostanu diamanty od žen z Kanady, tady je vyměním za jídlo a to pak rozdám mezi ostatní lidi. Ale kromě tohoto pro mě otravného zlehčování se mi knížka líbila a nelituji, že jsem si ji přečetla. Je psaná podle příběhu, který někdo skutečně prožil a to určitě nechci shazovat.
Na tuto knihu jsem se moc těšila, ale bohužel mě zklamala. Příběhy ze 2. světové války čtu ráda, ale tahle mě nezasáhla, nedokázala mě přesvědčit o hrůzách koncentračního tábora. Chvílemi jsem měla pocit, že život v táboře nebyl tak strašný.
Na druhou stranu se jedná o skutečný příběh, takže je pozitivní, že se i na tak strašném místě mohlo odehrávat něco pěkného.
Přečetla jsem hodně knih o táboře v Osvětimi, ale při čtení této jsem měla pocit, že jde o pionýrsky tábor a Lale je tamní Mirek Dušín, který se sám dobrovolně přihlásil do transportu a v koncentračním táboře se rozhodl zachraňovat životy. Rady esesákovi ohledně žen, nedělní rande, samostatný pokoj, romance v Osvětimi....Nevím nakolik je příběh autentický a kolik je fantazie autorky nebo jak své osudy vylíčil hlavní aktér, ale toto téma nedokázala spisovatelka dobře zpracovat. Kniha ve mně nevzbudila žádné emoce, protože ani žádné neobsahuje. Vadil mi i styl psaní a to, že na každé stránce bylo minimálně 10x slovo Lale.
Od knihy jsem očekávala více, nedokázala jsem se plně vžít do hrůz té doby. Přišlo mi, že kniha odlehčuje tehdejší dobu a život v táboře.
Tatér z Osvětimi je kniha, která mě překvapila. Osobně jsem čekal, že to místy nebude hezké a snadné čtení. Bylo mi jasné, že to co se stalo, nelze vykreslit jednoduše. Ale co jsem fakt nečekal je to, že se kniha ponese v romantickém duchu, a místy bude hodně optimistická. Opravdu jsem čekal těžkou depresi jakou jsem měl pří sledování Schindlerova seznamu nebo Saulova syna. Tady na každý ošklivý moment přichází jeden optimistický, nebo i trochu vtipu. Autorka Heather Morris používá jednoduchý jazyk, žádné zbytečně dlouhé souvětí a odstavce. Jde rovnou na věc, a zbytečně se nezdržuje. Kniha se díky tomu čte lépe a snadněji, což je k danému tématu docela dobře. Bohužel zde se ukáže jeden z největších problémů celé knihy, a tím je zkratkovitost. Na všechno čas není. Některé věci z knihy jsou zmíněny jen tak a jde se dál. Spoustu momentů by si zasloužilo pár stránek navíc a ne jen přeskočení v čase. Problém jsem měl i s hlavním hrdinou. Tomu jsem samozřejmě fandil, ale to co přežiješ a hlavně jakým způsobem je trochu neuvěřitelné. Asi jenom jednou jsem měl o hlavního hrdinu strach, všechno co se mu stane zvládá celkem v pohodě(je mi jasné, že ve skutečnosti to tak idylické nebylo, ale kniha to nedokáže nikdy naplno využít). Je to hezká kniha a není na škodu si jí přečíst. Tatér z Osvětimi je zajímavá a hezká kniha, jen je škoda, že místy nejde více na dřeň.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Úžasný příběh!! Četla jsem už mnoho knih z prostředí 2. sv. války s tematikou holocaustu a koncentračních táborů. Seznámila jsem se s příběhy těžkých prací na poli, stavění budov, spalování a odklízení mrtvol, práce v administrativě i třídění oblečení, ale příběh o tatoviererovi Laleovi byl pro mě novinkou.
Přijetí této pozice z důvodu záchrany svého života a pomoci mnohým dalším vězňům. Zprostředkovávání léků i jídla pro ostatní. Zároveň prožívání lítosti nad hyzděním těl mužů a hlavně žen. Obrovská odvaha a touha jít dál zprostředkovaná láskou k druhému. To všechno můžete v knize nalézt. A samozřejmě i mnohem více!
Častokrát jsem se přistihla, jak doslova zírám na poslední věty či slova ukončující některé kapitoly. Zatímco jejich zvuk i význam mi neustále dozníval v mysli. A přitom mi "chodil mráz po zádech".
Oceňuji i komentář autorky a doslov psaný blízkým člověkem (ať neprozrazuji příliš!). Příběh popisuje spíše pozitivnější věci, které lze i v takto negativních situacích nalézt, opravdu klobouk dolů pro odvahu takového popisu. Nastavení knihy mi lehce připomnělo Lustigovu Colette (výhody, sex, optimismus). Opravdu doporučuji! Lituji, že jsem omezena v hodnocení pouhými pěti hvězdičkami..