Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1720
1720
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Líbila se mi víc než Tatér z Osvětimi. Jak to chodilo v koncentračních táborech už jsem věděla z jiných knih, filmů nebo exkurzí se školou. O gulagu jsem nevěděla nic. Přežít koncentrační tábor muselo být hrozně těžké. A potom místo svobody a nového života po skončení války jít do gulagu na mnoho dalších let - to je absolutně nepředstavitelné. Cilka opravdu byla ten nejstatečnější člověk - jak řekl Lale.
Každý člověk, který je nespokojený v současnosti nespokojený se svým životem nebo s tím, jak to na světě chodí, by se měl přečíst tuto knihu.
Zažila si toho dost.Po Karikově Na smrt mě nedokáže už nic překvapovat a šokovat.Spíše poklidný příběh se zaslouženým koncem.
Kniha se mi líbila mnohem více než Tatér z Osvětimi. Opět moc smutný příběh o neskutečně silné ženě, která měla velmi těžký a nejistý život. Tolik jsem Cilku obdivovala a zároveň litovala. Autorka se skvěle zhostila uctění její památky a i dalších žen a mužů, kteří si tolik vytrpěli. V románu se prolínaly události z koncentračního táboru i gulagu. Nechápu jak lidé mohli tak strašlivá místa vytvořit.
Další silný příběh od novozélandské spisovatelky. Hodně emotivní, aspoň pro mě. Velmi dobře citový román, vyvolávající neuvěřitelnou spoustu emocí i přes to, že je částečně zamýšlený. Historicky přesný a popisující systém gulagu a krutost Stalinovy vlády v Sovětském svazů. Můžu jen vřele doporučit.
Svým způsobem mi to přišlo mnohem zajímavěji napsané než Tatér, ale na druhou stranu autorka zase z toho dělá strašně sluníčkový prostředí, i když musím uznat, že depresemi hlavní hrdinky si u mě šplhla. Nicméně je to poslední člověk, od kterého bych nechala sepsat svůj příběh - oba hrdinové obou dílů této "série" z toho vycházejí téměř špatně a to byly sakra v Osvětimi. Jako četlo se to jedním dechem, ale jinak je to s prominutím brak.
Knih o druhé světové válce a koncentračních táborech už mám za sebou mnoho. Po Tatérovi z Osvětimi a celkovém boomu příběhů s touto tématikou jsem k Cilčině cestě byla velmi skeptická. Nemám ráda označení “román podle skutečného příběhu” protože zvlášť v této oblasti je hranice vkusu a úcty k lidem, co tyto hrůzy zažili, velmi tenká a křehká.
Naštěstí se autorce příběh (dle doslovu poněkud upravený a místy dost domyšlený) povedl vyprávět vkusně a poutavě. Upustím tedy od některých vyloženě románových a neuvěřitelných scén a vezmu tuto knihu jako prostředek pro osvětu událostí 2.svět.války a gulagu pro citlivější čtenáře.
Protože o těchto činech by měl číst každý...
Navzdory tomu, že příběhy z druhé světové války a z prostředí koncentračních táborů miluju a nedám na ně dopustit, Tatér z Osvětimi mě oproti jiným knížkám zas tolik neoslovil. O to víc jsem byla překvapená a nadšená z knížky Cilčina cesta, která podle mě obsahovala vše, co v Tatérovi chybělo. Největší zásluhu na tom má pravděpodobně samotná hlavní hrdinka Cilka. Její způsob myšlení a charakterové rysy dokázala autorka tak skvěle popsat, že na mě Cilka působila neskutečně reálně a já jsem se tak do její situace dokázala naplno vcítit, což tedy vzhledem k okolnostem nebylo často nic příjemného.
Knížka mě zaujala také svým prostředím, které pro mě bylo nové a originální. Autorka bravurně vykreslila atmosféru sovětského gulagu a v některých chvílích mi doslova běhal mráz po zádech, a to nejen kvůli mrazu, ale také hrůzám, které se v této zasněžené pustině odehrávaly. Příběh na mě zapůsobil o to víc, že se Heather Morris snaží psát celkem úsporně a nezachází do zbytečně drastických podrobností, přesto je ale čtenáři naprosto jasné, co tím autorka chtěla říct. Myslím, že díky tomu by Cilčina cesta mohla oslovit i čtenáře, kterým nedělají dobře násilné a drsné popisy, přesto by si ale rádi nějakou knížku z takového prostředí přečetli. A to ostatně platí i pro Tatéra z Osvětimi!
Jedinou vadou na kráse je scéna téměř na konci knížky. Tohle rozuzlení mi zkrátka přijde jako příliš velká náhoda, aby se skutečně odehrálo.
Knih s touto tématikou jsem četla hodně (vzhledem k věku je mi 82 roků) moc chuti jsem do této knížky neměla a zpočátku se mi nedařilo začíst. Nakonec jsem ale byla ráda protože přece jen byla z trochu jiného prostředí. Jen číst o těchto hrůzách je těžké a představit si je prožívat nemyslitelné a psát o nich musí být velice těžké. Přesto a nebo právě proto je potřeba neustále si je připomínat.
Opět skvělé. Po Tatérovi z Osvětimi jsem musela poznat i Cilčin příběh. Hodně silné příběhy a i když jsem myslela, že na tyto nemám náturu, tak je čtu jedním dechem a zanechávají ve mě jistý pocit vděčnosti za to, co mám.. Rozhodně doporučuji.
Kolik hrůzy dokáže unést jeden člověk? A nezbláznit se z toho? Jak dlouho dokáže vydržet nelidskou dřinu, hlad, špínu, nekonečnou zimu..? Jak se v takových podmínkách vyrovnat se ztrátou nejbližších?
A jak se vyrovnat se ztrátou své důstojnosti? Vždyť Cilka chtěla jen žít, přežít to peklo, neměla na výběr, jen život nebo smrt..
Dávám:
malé mínus: protože místy měla autorka nasazené růžové brýle
velké plus: za doslov Owena Matthewse
Četla jsem i první díl, a napsáno je to dobře, jen krutost té doby nikdy nepochopím a lituju ty, kteří tohle museli prožívat.....
Opět úžasný příběh z další kruté doby. Cilka si toho opravdu zažila mnoho a jsem ráda, že se nakonec svobody dočkala. Škoda, že již nemohla mít děti.
Autorka své bádání nad životním příběhem Cilky zvládla skvěle. Její osud si neumí představit asi nikdo z nás. Co vše si musela vytrpět! Nikdy mě nepřestane udivovat, kde v sobě lidé nalezli tolik sil k tomu přežít i ty nejstrašnější podmínky a stejně tak mě nikdy nepřestane udivovat, jak k sobě umějí být lidé zlí, zákeřní a překypovat záští vůči někomu, kdo mu vlastně vůbec nic neudělal…
Nedá mi to a musím Cilčinu cestu porovnat s Tatérem. Z tohoho souboje vychází Cilka jednoznačně jako vítězka, přestože jsem z Tatéra byla nadšená.
Nejedná se o lehké čtení, co se tématu týče, ale děj plyne a stánky mizí a mizí, čte se opravu hezky. Jednoduše napsané, přesto skvěle zachycené prostředí, pocity a povahy lidí okolo Cilky.
Jako jedna z mála neporovnávám knihu Tatéra a Cilky... každá má svoje... Teď k Cilce
Já jsem z knihy nadšená, další kniha co nás zavádí do gulagů (V šedých tónech). Jak hluboko dokážete klesnout jen abyste se zachránily? O tomto tato kniha je a nikdy bych Cilku nesoudila, jelikož měla na výběr - smrt a nebo život...
Knize říkám ano a více než, o Osvětimi je to o gulagu a její práci v nemocnici. Nadchla mě stejně jako Tatér
Skvělá kniha. Cilku obdivuji, jak byla silná a statečná. Kniha mi přišla mnohem lepší než Tatér z Osvětimy.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Po přečtení prvního dílu jsem byl poměrně zklamán. Domnívám se, že téma Osvětimi bylo možné zpracovat lépe. Cilčina cesta mnohem lépe vykreslila atmosféru gulagu, kam byla Cilka po osvobození přemístěna. Musím přiznat, že Tatér se mi četl těžko. Při představě, co museli lidé prožívat na takovém místě naskakuje husí kůže. Ale byla válka, nepřítel byl jasně definován. O to hůř se mi četla Cilka... Obrázek o poválečné Evropě, zejména v Sovětském svazu, ať si udělá každý čtenář sám. Bohužel jsem nepochopil, jak může Cilka nazvat ženu, která ji vydírá na nejcitlivějším místě, nazvat člověkem "tak silným a čestným"!