Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1720
1720
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Vysoké hodnocení této knihy mě motivovalo také k jejímu přečtení. Asi do první třetiny jsem byla nadšená - ano, to je ono, neskutečně emotivní a silný příběh. S přibývajícími stránkami jsem ale začala mít pocit, že drsná a syrová výpověď o životě v gulagu se pomalu mění na typický román pro ženy. Myslím, že postava Cilky je dost idealizovaná, je čím dál víc líčena jako neskutečně výjimečná osobnost, která všechny kolem dokázala okouzlit, všichni ji obdivovali, chránili, na co sáhla, to jí šlo. Všechny ženy v táboře byly po nocích surově znásilňovány, pouze do ní se opět její "manžel-násilník" zamiloval, téměř všichni, i nejvýše postavení v táboře, ji respektovali a uznávali. "Zaměstnanci" tábora byli až na výjimky líčeni jako lidumilové, kterým na vězních docela záleží. Charakter Cilky byl líčený jako dokonalý, neustále myslela jen na ostatní a na to, jak komukoliv pomáhat (scéna, kdy se mohla dostat ven na svobodu, ale místo sebe to raději umožnila kamarádce, mi přišla už dost přitažená za vlasy). Četla jsem už spoustu výpovědí z prostředí takového typu a nechce se mi proto věřit, že život v takových podmínkách dělá z lidí až takové "svaté charaktery". Myslím, že spíš lidi zlomí a že je to celé spíš takový velký boj o přežití. Ve srovnání s flaschbacky z koncentračního tábora (ty naopak pro mě měly opravdu velkou emoční sílu), byl podle této knihy život v gulagu vlastně docela idylický. Ne...vůbec to nechci zlehčovat, už právě kvůli lidem, kteří si tím peklem prošli. Mám z toho naopak pocit, že jejich zážitky a utrpení zlehčuje spíš tato kniha. Příběh tak pro mě postupně ztrácel na uvěřitelnosti a počáteční velké emoce nakonec odešly úplně. Myslím, že skutečný příběh Cilky byl dost jiný a toto beru jen jako románovou fikci, která se dobře četla. Za tu první třetinu tři hvězdy.
Z nemeckého pekla do sovietskeho.
Auschwitz bol jej nočná mora. Keď ju oslobodili, ešte netušila, že sa z jednej nočnej mory dostane do druhej...nemenej krutej a desivej.
Kniha je voľným pokračovaním Tetovača z Auschwitzu, avšak fakty o Gulagoch sú pravdivé.
Od této knihy jsem asi čekala něco jiného. Tatér z Osvětimi se mi líbil mnohem víc. Knihu jsem ani nedečetla.
Knihu jsem začal číst v návaznosti na Tatéra, ze kterého jsem měl hodně smíšené pocity. Proto jsem si řekl, že si rovnou přečtu i pokračování. Bohužel se opět setkáváme s jedním z nejhorších zřízení v novodobé historii, který je stejně jako Osvětim popisován jako "letní dětský tábor". S tím rozdílem, že jsme se přestěhovali o pár let a o 4000km dále. Opět musíme oddělit, jestli chceme číst román pro ženy vsazen do tohoto prostředí nebo číst knihu o hrůzách těchto táborů. Ale abych nebyl jen negativní, obdivuji spisovatelku, s kým se dokázala spojit, kde všude byla a z jakých pramenů čerpala. Hodně zde upustila na špacír svou fantazii ve spojení s podloženými fakty podporované odborníky. Za mě o něco lepší než Tatér, proto 4 hvězdy.
Dojemný příběh statečné, odvážné a silné Cilky v gulagu. Člověk si nedokáže představit co se tam odehrávalo jak těžký život tam byl a co je člověk přinucen vše udělat a zvládat, aby přežil. Kniha vás pohltí a nutí číst dál a dál. Běhal mi mráz po zádech a jindy se mi zase draly slzy do očí.
Řekl bych, volné pokračování skvělé knihy Tatér z Osvětimi. Navíc tato kniha se mi zdála ještě trošičku lepší než zmiňovaný Tatér z Osvětimi. Doporučuji si ovšem přečíst oba tyto těžké a náročné příběhy.
Velmi poutavé, občas těžko uvěřitelné čtení. Dočteno dnes v půl čtvrté ráno, nebylo možné knihu odložit.
Cilka je z železobetonu. Jako povedené sci-fi, leč bohužel opak je pravdou. A jestli se přesně toto opravdu nestalo, jestli byl příběh přikreslen, stalo se určitě něco jiného. Horšího.
Tato kniha se mi líbila ještě více než předchozí, z toho důvodu, že zde byla hlavní hrdinkou dívka a já jsem se do děje lépe vžila a prožívala celou knihu s ní. Ten konec byl ohromný. Doporučuji.
Kniha se mi libila, je neuveritelbe, cim vsim si musela Cilka projit, a ze to vsechno dokazala prezit.
Už druhá kniha od Heather Morris a opět se četla skvěle. Úplně mě dostala. Cilka si mě získala od úplného začátku a obdivuju ji jako silnou a úžasnou ženu. Obdivuju ji nejen za to, že přežila jak Osvětim tak gulag na Sibiři, ale hlavně za to jak to přežila. Byla odsouzená za něco, co udělala jen pro své přežití v jednom pekle a pak se dostala do druhého.
Když to srovnám s Tatérem, tak ten se mi líbil maličko víc a vlastně ani nevím proč.
Knihu jsem brala spíše jako román napsaný na základě skutečného životního příběhu, takže jsem neměla žádný problém s různými "nepřesnostmi", Už v knize Tatér z Osvětimi mě zaujala nespravedlnost, která mladou Cilku poslala po prožitých útrapách v koncentračním táboře do gulagu. Aby člověk přežil v krajní situaci, musí dělat věci, které by za normálních podmínek nedělal. Vůle člověka k životu je to, co udrželo přeživší v Osvětimi i v gulagu naživu. Mladá Cilka měla na výběr mezi životem a smrtí a vybrala si život. Já ji považuji za velmi statečnou mladou dívku, která dozrála v obětavou mladou ženu schopnou lásky i po všech zvěrstvech, které musela prožít. Moc se mi líbil doslov Owena Matthewse, který dokázal odborné pojednání o gulazích podat velmi čtivou a srozumitelnou formou. A také jsem si našla na internetu další informace o osudech Cilky Kleinové a jejího manžela po návratu z gulagu.
Volné pokračování Tatéra z Osvětimi je napsáno obdobným stylem. Je hrozné si jenom představit, co všechno Cilku potkalo na její životní cestě. V okamžiku, kdy už jí vysvitla naděje, že šílenství, které zažívala, skončí, přichází jiný druh pekla. Kniha se vcelku dobře čte, nicméně mám pocit, že autorka člověka nedokáže do těch hrozných míst vtáhnout a její vyprávění se čtenáři nedostane úplně pod kůži - místy je to takové jalové, řekla bych, a stejně jako první kniha značně odlehčené. Mám dojem, že oba příběhy se daly napsat lépe - z těchto knih má člověk pocit, že to tam až tak hrozné nebylo, což je, jak každý jistě ví, naprostá hloupost.
Pro mě opravdu neuvěřitelný příběh o neskutečné statečnosti mladé dívky, která celé své dospívání prožívá v koncentračním táboře. Silná touha přežít, "nutí" Cilku dělat a hlavně snášet věci, které nechce nikdy nikdo zažít. Je potřeba říct, že kniha má reálný základ, ale je pojata spíše jako román. Autorka se snaží dát do popředí krásné věci, jako je láska, přátelství, rodina, pomoc druhým, ale hrůzy koncentračního tábora jsou spíše v pozadí.
Cilčina cesta byla velmi trnitá. Mladá dívka, později žena si toho prožila velmi mnoho a byla nucena velmi brzy dospět, což se v této době dělo bohužel asi více ženám.
Děj se příliš nevleče, kniha je čtivá a místy napínavá. Něco je v příběhu pravdivé a něco fikce. Můžu ale říct, že na kvalitě to neubírá.
3⭐ dávám ze stejného důvodu jako u Tatéra. Četla jsem mnohem lépe zpracované příběhy o stejném tématu. Tím ale nikterak nechci znehodnocovat toto dílo. Doporučuji si to přečíst a udělat si názor. Těžko se hodnotí kniha, která je podle skutečné události (i když ne úplně).
Co na této knize chci vypíchnout je ale to, že autorka vlastně s Cilkou samotnou nikdy nemluvila. Veškeré informace, které v knize jsou, se dozvěděla od Tatéra, sousedů Cilky, kronikám, kterých probádala nespočet apod.
Hrozné čím si musela projít a přesto to přežila. Nedokážu pochopit, jak se něco takového mohlo stát... proč se to dělo...
Ne, tak tohle se nedalo... I když jsou zavřené knihovny (Covid), tak tohle jsem se stejně nedonutila číst. A že jsem se snažila a několikrát se k ní vracela! Pro mě ještě horší než Tatér, oboje hrozný pohádky. Už nikdy víc.
Přitom jsem po této knize přečetla jedním dechem Černá a purpurová. To je jiný kafe. Člověk by řekl, že si budou podobný (s tím Tatérem), ale ne, takový zromantizovaný bláboly, to se fakt nedá.
Kniha se mi líbila více než Tatér z Osvětimi, i když některé pasáže, až neuvěřitelné, že se to opravdu dělo a co člověk za takových podmínek musel vydržet. Jako román super, přečteno jedním dechem.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Tato kniha se mi opět líbila. Tatéra jsem četla téměř před dvěma lety a také se mi líbil, ale je fakt, že Cilka je daleko lepší. Její příběh je důvěryhodnější. Autorka zde popisuje, a to velice čtivě, ,,život" žen jak v Osvětimi, tak i gulagu. Nikdo si nedokáže představit čím vším si musely projít. Doporučuji.
(10. 1. 21 - 2 744 - 5)