Cilčina cesta
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421624/bmid_tater-z-osvetimi-cilcina-cesta-CsJ-421624.png
4
1720
1720
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
< 2. díl >
Krása jí zachránila život – a odsoudila ji. V roce 1942, když bylo Cilce pouhých šestnáct let, odvedli ji do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. Velitel Březinky Schwarzhuber si všiml jejích krásných, dlouhých vlasů a násilně ji oddělil od ostatních vězenkyň. Cilka rychle pochopila, že moc – dokonce i neochotně svěřená – znamená přežití. Za to, že spala s nepřítelem, byla po osvobození obviněna z kolaborace a poslána na Sibiř. Měla však na vybranou? Kde jsou morální hranice pro Cilku, která přišla do Osvětimi jako dítě? Ve vězeňském táboře na Sibiři musela Cilka čelit novým a děsivě povědomým hrozbám, včetně nechtěné pozornosti dozorců. Potom však zapůsobila na lékařku, a ta ji vzala pod ochranu. Cilka se začala starat o nemocné, usilovně o ně pečovala i v brutálních podmínkách. Cilka se denně potýkala se smrtí, čelila hrůzám, a přitom v sobě nacházela nekonečné zdroje sil. A když ošetřovala vězně Alexandra, zjistila, že i navzdory všemu, co prožila, v sobě dokáže najít i lásku. Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal. Lale Sokolov, Tatér z Osvětimi... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2019 , CPressOriginální název:
Cilka's Journey, 2019
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla skutečně statečná mladá žena s tak težkým osudem. To co prožila v mládí, to co musela vidět, slyšet, "neslyšet", protrpět a vydržet jen proto, aby mohla žít .... je to krutá skutečnost. Příběh, který je napsán stravitelně pro dnešní i mladé lidi.
Slova jako koncentrawční tábor a gulag by měla stále zůstat jako výstražná slova v hlavách lidstva.
Příběh je určitě zajímavý, ani si neumím představit jakým utrpením lidé v té době museli projít. Ale samotný styl autorky a způsob jak je kniha napsána, to mi osobně moc nesedlo.
Miluju tyhle knížky. Člověk si uvědomí, co museli naši předci prožít a kde bychom se my ocitnout rozhodně nechtěli. Obdivuhodný život Cilky. Rozhodně stojí za přečtení.
Smutný a bohužel reálný příběh.Za mě,je mnohem lepší jak Tatér z Osvětimi.Místsma mi až trnulo v kostech,když si člověk uvědomí jak reálné to bylo.Myslím,že si přestanu furt stěžovat na maličkosti,kterým říkám problémy.
Tato autorka píše krásné a napínavé romány. I druhý díl se četl hezky. Z příběhu opět běhal mráz po zádech, ještě když si člověk uvědomí, že je z vyprávění podle skutečných událostí.
Kniha byla čtivá.. Ale nezanechala ve mě takové pocity, jako u jiných knih na toto téma..
I když je to z části fiktivní román, stále se opírá o maximum skutečných událostí. Oceňuji celkem rozsáhlý doslov.
Opravdu poutavý příběh mladé dívky, která si i přes všechny životní strasti dokázala zachovat lidskou tvář a nevzdát se boje o přežití. Přestože autorka sama v popisu knihy zmiňuje, že příběh je založený na pravdivé osobě, nýbrž je upraven a některé osoby jsou smyšlené, vše působí věrohodně a naprosto přirozeně. Jsem opravdu ráda, že žijeme v době, kdy si o těchto věcech můžeme pouze číst. I přestože už je to ale tolik let, je nesmírně důležité o těchto hrůzách stále mluvit.
Kniha nabitá otřesnými zážitky, nenechá vydechnout. Ovšem některé, pro mě klíčové momenty, jsou smyšleny. Nehledě na to, že podle zdrojů autorka porušila rozhodnutí Cilčiného mlčení o tom co se jí za života stalo. Někdo trpěl a někdo na tom nyní vydělal. Věřím ale, že tím se už mrtví nezabývají.
Velmi působivý příběh inspirovaný skutečnou postavou Cilky, která přežila Osvětim, aby se řízením osudu dostala do gulagu v sibiřské Vortuze. Téma, které je určitě potřeba připomínat.
Důležité téma, čtivé, ale tak nějak mi k tématu nesedí velké množství šťastných náhod. Nevěřila bych, že se to takto vážně stalo, kdyby mi to vyloženě nebylo řečeno. Přesto doporučuji, jen si myslím, že V šedých tónech na stejné téma je sice smyšlený příběh, ale lepší.
Velmi čtivě napsaná kniha, pokud se to dá napsat o knize, která popisuje hrůzy, co museli někteří zažít. Líbí se mi styl, kterým autorka píše.
Moc smutný příběh, vždycky si říkám, jak je možný, čeho jsou lidé schopni, jak si vzájemně dokážou ublížit. Nicméně, kniha je čtivá a příběh Cilky zajímavý. Jsem ráda, že v rámci možností, dopadl dobře
Dala jsem si dvě díla s lágrovou tématikou pěkně za sebou, takže moje hodnocení může být trochu zkreslené s tím, že před tím jsem přečetla Krvavé jahody. Je samozřejmě strašné, že někdo, kdo přežil hrůzy spojené s koncentračním táborem byl souzen a odeslán na 15 let do lágru. To je opravdu hrůzné a autorce se skvěle povedlo hrát na tenkou strunu Cilky jakožto "mazačky" a znalé procesů a stydící se za své postavení, které vlastně po celou knihu "odčiňovala". Je děsivé, že postava Cilky skutečně existovala. To, že se Cilce podařilo dostat do práce v nemocnici prostě opět ukazuje, že jejím osudem nebylo tam zemřít, ale přežít. Kniha se četla dobře, děj plynul a ubíhal. Přeřazováním Cilky na jiná oddělení se čtenář dozvídal více o postupech v pracovních táborech. Děkuji autorce, že hrůzám se vyhla obloukem (těch jsem měla dost právě z Krvavých jahod) a líbilo se mi, že byl prezentován i z jiného pohledu a oblasti než jen hrůzy a děsů umírání. V tomto se autorce opravdu klaním, protože vybrat tak specifické postavy (tatéra, zdravotní sestru) s sebou nese vysoké nároky na to, aby postava byla skutečná a uvěřitelná.
Tatéra z Osvětimi jsem přečetla loni, bohužel mě tato kniha neoslovila, díky čtenářské výzvě jsem dala šanci druhému dílu, mé pocity jsou stejné, co mě na tomto románu zaujalo byl doslov, škoda, že tato fakta autorka nepoužila v románu samotném. Bestsellerem bych tyto dva díly raději nenazývala.
Tatéra z Osvětimi jsem četla před několika měsíci a hodně mě ta kniha zaujala. Jelikož je tam zmínka právě o Cilce a jejím nejistém dalším osudu, neváhala jsem se čtením tohoto pokračování.
Je tedy pravda, že více čtu knihy o holocaustu a z prostředí Osvětimi. O sibiřských koncentrácích toho moc nevím. Toto byla skvělá příležitost se něco dozvědět i o tomto prostředí. Je to síla! Určitě mě více dostal příběh Cilky než Laleho. Je až neuvěřitelné, jaké odhodlání přežít v sobě člověk má.
Kniha byla skvěle čtivá, zajímavá. Nicméně docela dost mi vadí, že není úplně podle pravdy. Chápu pozměněná jména ale jinak mě konec trochu zklamal. I tak ovšem doporučuji přečíst.
Štítky knihy
koncentrační tábory Osvětim (koncentrační tábor) gulagy zdravotní sestry tetování poválečná doba ženské věznice oběti komunismu oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Z koncentraku do gulagu.. to hovori za vsetko.. dalsi silny pribeh o nezmyselnej krutosti na jednej strane a nezlomnej sile a voli zit na druhej. Mne sa to pacilo mozno o nieco viac ako tetovac.