Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4335
4335
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Jsou příběhy, které by neměly být nikdy zapomenuty. Jako ten Laleův - příběh slovenského žida, který prošel peklem koncentračního tábora v Osvětimi a Březince a jako tatér se stal očitým svědkem děsivých událostí, promyšlené brutality a masového vraždění. Ale také nesobecké lásky, přátelství a nezištné pomoci.
Myslím, že nikdo z nás si nedovede představit jaké to je být ze dne na den zbaven svobody, důstojnosti i identity. Jaké to je, když se z vás stane jen číslo ve statistických tabulkách a pečlivě vedených seznamech. A přesto Lale, stejně jako mnozí další, dokázal vyprávět svůj příběh až téměř po 70 letech. Jako by celý život pociťoval vinu za to, čím prošel, že využil každé příležitosti k tomu, aby přežil.
Říká se, že uvěřitelné si musíte vymyslet, ale to neuvěřitelné se stalo - číst Laleův a Ditin příběh, projít s nimi vše co během války, ale i po ní zažili, to je vskutku adrenalinová jízda, ale i nádherný příběh o lásce a naději. Aneb jak vždy říkal Lale: „Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den.“
Celkem se ztotožňuji s názorem evacerna18 a WeryNika, kdy čtenář má neustále pocit, že čte romantický příběh odehrávající se na pionýrském táboře a že ty koncentráky nebyly tak hrozné. Ve příběhu chybí jakákoliv historická fakta, která Lale musel slýchávat od nových vězňů (co se mimo tábor prostě děje).
Nesmysl 1: Lale chodil sám z Březinky do Osvětimi nehlídán? No jistě.
Nesmysl 2: Sotva chodící vězni hráli ve volném čase s SSáky fotbal, zatímco jim padal na hlavu popel z krematoria. No jistě.
Příběh šel dle mého názoru pojmout mnohem lépe. Věty jsou často příliš strohé a nevtáhnou čtenáře tak přímo do děje. Působilo to na mě vlastně tak, že to pro některé vězně zas tak hrozné (oproti jiným) nebylo, ačkoliv jsem přesvědčena, že šílené to bylo pro všechny. Narozdíl například od Mengeleho děvčete ve mně tato kniha nevyvolala téměř žádné emoce a již bych si ji podruhé nepřečetla.
Kniha je velmi čtivá, popisuje skutečný příběh dvou lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni svobody, důstojnosti, identity. Přesto mi připadá, že tak trochu odlehčuje dobu, ve které se odehrává. Přesto určitě stojí za přečtení.
Nádherný příběh, začla jsem číst a ani jsem se nechtěla od toho příběhu odtrhnout.
Tohle byla nejhorší kniha z období 2. světové války, jakou jsem kdy četla. O tohle období se zajímám, obzvlášť mě zajímají příběhy vězňů z koncentračních táborů a po knize jsem sáhla, protože slibovala silný příběh podle skutečných událostí. To však absolutně nesplnila. Kniha je spíš románek z červené knihovny, který zlehčuje dobu a je podle mého názoru velmi urážlivá! Koncentrační tábory jsou tam vykresleny jako místo, kam si někteří vězni v podstatě odjeli na dovolenou, potloukali se tam, hromadili majetek a oddávali se sexuálním hrátkám... Navíc z knihy často není patrné, co je fikce a co skutečnost. Zároveň jsou tam ale části, které jsou tak neuvěřitelné a přehnané, až má člověk chuť knihu spálit, jednou takovou částí je konec, který celou knihu kompletně pohřbil. V knize se zároveň opakovaně píše, že hlavní hrdina a jeho přátelé z tábora rozhodně nebyli kolaboranti, pouze se snažili přežít - kniha je ale napsaná tak, že hlavní postava rozhodně působí jako kolaborant a navíc jako zvrhlík. Například hlavní hrdina v koncentračním táboře vzpomíná na matku, na tom by nebylo nic divného, jenže je to vše se sexuálním podtextem... Kromě incestních částí se také ukazuje, že hlavní hrdina má zálibu ve velmi mladých, často nezletilých dívkách... Na konci knihy je doslov autorky a historická fakta, kdy zjistíte, že přátelé hlavního hrdiny byli odsouzeni za kolaboraci s nacisty. Kniha je navíc opravdu tragicky napsaná. Kniha měla být bestseller, nechala jsem se napálit a bohužel jsem ji darovala k Vánocům. Po jejím přečtení se za tento dárek opravdu stydím.
Poznámka: Po dočtení této knihy jsem byla tak znechucená, že jsem pátrala po tom, co na tuto knihu říkají odborníci na holokaust. Kniha podle odborníků obsahuje neskutečné množství faktických chyb, většina děje je smyšlená, ale kniha fikci vydává za skutečnost. To akorát vede k tomu, že čtenáři mohou získat mylnou představu o fungování koncentračních táborů. Zajímavý článek vyšel např. v The Guardian, kde se k tomu vyjadřují lidé z Auschwitz Memorial Research Centre. Článek je zakončen větou "We believe that the survivor’s story deserved better." To myslím vyjadřuje vše.
Kniha se čte dobře. Nicméně mi připadá, že zlehčuje dobu, ve které se “milostný příběh” odehrává. Konec trochu nedotažený. Přesto doporučuji.
Četlo se to dobře, ale poslední dvě knihy, pred přečtením této, byly Osvětimská knihovnice a Hana a proto se mi asi tato kniha zdála napsaná ...”jinak”? Přes vsechny popisované hrůzy mi to stejně přišlo jako slabší odvar dvou předchozích knih, kde je život v táboře popisován daleko hůř. Navíc mi přišlo zvláštní, jak se Lale ze všeho dostal poněkud snadno no a ten konec.. ten to docela zkazil. Kniha vznikala poměrně dost dlouhou dobu na to, kolik ma stránek a závěr se zdá být poměrně odfláknutý....
Z knihy mám rozporuplné pocity, kniha se mi líbila, i přes ne moc příznivé recenze, avšak mám i výhrady... Čte se dobře, lehce, zadna složitá souvětí... Az jsem si rikala,zda to není až moc,, snadné,, čtení na toto téma. Knihu bych neprirovnala k červené knihovně, ani mi nepřišlo, že by život v táboře byl popisován jako ne tak hrozný, mě to přišlo šílene dost a často mě mrazilo v zádech.... Spis mě zarazelo, jak se Lale ze všeho tak,, vysekal,,... Poslední část knihy, kdy Lale utíká,, domů,, a shání společnice Rusakum a potká se s Gitou, ta, se přiznám, mě už nebavila a tam mě to všechno přišlo popsáno hrozně ploše a amatérsky...
Čtivé, napínavé. Hrozné, když si uvědomíme, že se to vše stalo. Jak málo stačilo, aby jste přišli o život. Jaké hrůzy museli lidé zažívat a s jakými vzpomínkami museli žít po celý život? Uvědomuje si dnešní generace jaké má štěstí? Můžeme jen doufat, že se podobná zvěrstva už nebudou opakovat.
Jsem moc rád, že se mi tato kniha dostala do rukou. Nejsem však vůbec rád, že vznikla na základě opravdového životního příběhu.
U čtení podobných knih si říkám, jak se tohle mohlo vůbec stát? Jak jsme to jako lidstvo mohli dopustit? A co mě zaráží úplně nejvíc, jak někdo může dnes tyto hrůzy zlehčovat nebo popírat? Ba co hůř, někdy i dokonce schvalovat a volat o znovuzavedení? Co k tomu ty lidi proboha vede? Co se jim při tom vůbec honí hlavou?
Osvětim jsem před asi 7 lety navštívil. Pořád jsem to dostatečně nevstřebal. Ty pocity hrůzy, vzteku a studu, které se ve mě mísily po celou dobu prohlídky, mám pořád v živé paměti.
Zajímavý a čtivý příběh. Je dobře, že někdo zaznamenává příběhy lidí, kteří přežili.
Romantický příběh na pozadí zrůdností, které se v Osvětimi děly... Kniha je poměrně jednoduše psaná a dobře, rychle se čte. Avšak celkově pro mě byla kniha spíše zklamáním. Od samotného příběhu jsem čekala víc. Některé popsané situace na mě působili až dost idealicky. Myslím, že tak silné téma by si zasloužilo větší propracování.
Dle mého názoru napsáno velice jednoduchým stylem. Kniha na mě působila málo ,,emočně" - na to, že se jedná o příběh z doby války, příběh o zlu, nenávisti a současně o lásce dvou mladých lidí přeživších Osvětim, neukápla mi během čtení žádná slza. Přesto je kniha čtivá a vede k zamyšlení nad naším životem - buďme vděční za to co máme, vždyť toho máme tolik a mnohdy si toho ani nevážíme. A víme ještě v dnešní uspěchané době, v době kde spousta manželství končí rozvodem, co je to láska a úcta k druhému? Víme co je to milovat?
Nádherný a velice emocionální příběh. Můžeme být moc rádi, že jsme v té době nežili.
Další kniha s osobní zpovědí člověka, který přežil veškeré hrůzy. Ale přežil a postavil se na vlastní nohy se svou milovanou. Za mě rozhodně "krásný" příběh. Samozřejmě v rámci možností, protože to, co se dělo, krásné nebylo. Jen mi to trochu přišlo místy až neskutečné. Rozhodně stojí za přečtení
Velmi silný a dojemný příběh. Nešlo ani jinak..Vše bylo opravdové a nám nezbývá nic než vzít si z toho ponaučení.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Krásně napsaná kniha o hrozných věcech. Já tam nic zlehčeného nevidím, jak se píše v některých komentářích níže. Jen je tedy z knihy zřejmé, že Lale pro to, aby přežil, musel udělat asi různé věci (jak se píše na konci knihy, bojoval s pocity viny, že jeho a Gitu mohou ostatní považovat za kolaboranty). Kdo z nás dnes ale toto může soudit, když tím neprošel? Jak by se zachoval každý z nás, když jde o život? V každém případě těžké téma, určitě Vás přinutí k zamyšlením nad různými věcmi života (i současného) a já tedy rozhodně doporučuji k přečtení.