Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4335
4335
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz , 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha se cetla dobre, ale jak uz je v jinych komentarich psane, je to jak pribeh z cervene knihovny. Na tema Osvetim existuji lepe napsane knihy. A stejne jako nekteri se i ja podivuji, ze Laleovi vse prochazelo. Mel opravdu tolik stesti nebo si ve svem pribehu neco pridal a neco ubral?
Příběh je jeden z mnoha. Chvílemi si člověk může až myslet, že to v těch koncentrákách nebylo nijak hrozné. Kdyby neměl informace od skutečných spisovatelů. Možná by z tohoto příběhu nějaký opravdový spisovatel udělal dechberoucí, emoční dílo. Jenže Morrisová spisovatelka není (a nevím, proč si ji Lale ke svému vyprávění vybral). Její „dílo“ na mě působí jako slohová práce středoškoláka. Spousty vět začínají slovem „když“, což mě deptá a připadá mi to značně primitivní. Situace, které byly asi mnohdy opravdu hrozivé a k nepřežití, jsou popsány tak nějak ploše, bez emocí.
Ještě, že jsem měla knihu jen půjčenou. 349,- Kč by mi bylo fakt líto.
Dostala jsem na ni spoustu dobrých recenzí, ale velké očekávání se nesplnilo. Příběh je psaný velice plýtce, jednoduše, bez emocí. Připomíná mi slohovky desetiletého syna.
Když nad tím uvažuji, tak ano, kniha je víceméně povrchní. To ale neznamená, že je špatná.
Je obdivuhodné, že tam existovali lidé, kteří pomáhali druhým, bez ohledu na to, co by se jim mohlo stát.
Z této knihy jsem vycítila, že člověk tam přežil prostě ze štěstí, měl známosti a že naděje umírá poslední.
Musím se připojit spíše k těm negativnějším komentářům. Co mi v téhle knize nejvíce chybělo, jsou emoce. Chvílemi mi přišlo, že si čtu scénář k filmu. Nebo nějakou pohádku. Sice hrůzostrašné události, avšak zabalené pěkně a úhledně jako dáreček. Jednoduché věty, hlavně ať to odsýpá. Nevím, nevím, knihu jako takovou už ani nehodnotím (kvůli úctě k lidem, kteří si onu dobu prožili).
PS: V posledních dvou letech je téma Osvětimi a židovské otázky zase velmi aktuální. Z mého pohledu však klesá úroveň zpracování... ani u nás věhlasná "Hana" se mi nelíbila. Prostě autoři jako Arnošt Lustig nebo Jan Otčenášek, kteří čerpali z vlastních vzpomínek a zážitků na Protektorát a válku, už nejsou.
Za mě velké zklamání. Velice plytký příběh, kterému chybí emoce. Mám již načteno hodně knih s tématikou holokaustu a táborů smrti, ale zde mi přišlo, že se děj spíše odehrává na pionýrském táboře, než v táboře koncentračním. Vůbec jsem příběhu nevěřila, přišel mi hodně nereálný.
Kniha se krásně čte, neměla jsem s ní žádný problém, snad jen, že jsem se od ní nemohla odtrhnout. Byla to první kniha na toto téma. Takže jsem s ní spokojená.Po přečtení jiné bych řekla, že není tolik "živě" psaná. Ale ani to jí neubírá na kráse.
Kniha je čtivá, zavede Vás do hrůz minulosti. Každý by si měl tuto knihu přečíst! Je i s údivem, že v době kdy se zdálo že je vše černé, se mohou najít dva lidé, kteří se do sebe zamilují.
Dobře napsaná kniha, pro mě bez zbytečných kudrlinek... Svědectví o strašné době, myslím, že by si ji měl přečíst každý... Rozhodně se čte dobře...
Přečteno za dva dny. Přiznám se, že z úsporného stylu psaní jsem byla ze začátku lehce rozpačitá, ale rychle jsem si zvykla. Možná je to tak lepší. Kdyby totiž autorka šla víc do hloubky , bylo by to pro mě mnohem horší. Probrečela bych to celé. Kniha vám bude ještě dlouho ležet v hlavě. Važme si toho co máme a doufejme, že něco podobného se už nikdy nebude opakovat. Doporučuji.
Z knížky je cítít,že autorka tyto události nezažila. Asi jsem bohužel čekala struhující a syrový příběh jako od A. Lustiga.
Čtivá, ale souhlasím s mnoha negativními komentáři zde. A jen přemýšlím, čím to. Jestli autorka tak “zrůžověla” celý příběh, nebo jestli sám Lale to sem tam přikrášlil při svém vyprávění, někde přidal a někde ubral, něco vytěsnil, něco si možná sám vsugeroval jinak... fakt nevím. Protože se mi nechce věřit, že by měl takovou z pr... kliku na všechno. Když v jiných knihách čtete, co se tam dělo... fakt je možné, že jemu se vše vyhnulo? Nebo jen to kruté sám vytěsnil?
Knížka se velice rychle čte, děj odsýpá.
Nicméně stejně jako několik komentářů níže, ani já jsem autorce nevěřila, že se "její příběh" odehrává v Osvětimi - v jednom z nejhorším koncentračních táborů. I když jsem byla ochotná uvěřit tomu, že Lale jako tatér měl jistá privilegia, nemohla jsem se při četbě zbavit dojmu, že se svým příběhem chce nějak ospravedlnit (aby jej čtenář neměl za kolaboranta).
Vrcholem zkoušky čtenáře (zda-li je skutečně tak naivní) byl odstavec kdy Gitu a její přítelkyně při útěku z KT odhalil ruský voják, který chtěl jednu z přítelkyň znásilnit - po chvilce se v chalupě objevili další ruští vojáci, kteří svého "kolegu" zabili a děvčatům se za jeho chování omluvili nejen oni ale druhý den i jejich velitel!
Ano, chápu, že někdo kdo nečte knihy o holocaustu již delší dobu (nepřečetl jich mnoho) může o knize napsat, že se jedná o silný příběh nebo že mu vzala dech...
Ano, chápu (chci věřit) že i na tak hrozném místě jako byla Osvětim mohlo vzniknout láskyplné pouto mezi ženou a mužem. Ale tato kniha spíš než historickou literaturou s tématem holocaustu zavání spíše červenou knihovnou :-(
Knížka se čte skoro sama při všech hrůzách, útrapách a boji o každodenní přežití. Svou sílu má kniha ve své opravdovosti člověka, jenž ho sám prožil. Doporučuji !
Knížka je velmi čtivá, děj rychle ubíhá. Tatérovi z Osvětimi jsem se zprvu vyhýbala, bála jsem se, že to bude moc těžký kousek. Naštěstí nebyl. Doporučuji.
Byť jsem už přečetla více knih o holocaustu, které byly rozhodně lepší, musím říct, že i tato mě bavila. Ty šílenosti co se děly, tam nebyly popsány dopodrobna, tak jako třeba v knize Narodili se aby přežili, ale přesto jsem příběh četla jedním dechem a fandila tomu, aby příběh dopadl dobře. Což v tomhle tématu není nikdy jistota.
Silný příběh - slabě napsaný... Nejdřív jsem si myslela, zda to není špatným překladem. Ale pokud nebyla dobrá předloha, nemohl překladatel udělat žádný zázrak. Přesto je to zase jiný, zajímavý pohled na Osvětim.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, neboť téma holocaustu mě velmi zajímá. Navíc mě zaujalo, že se jedná o skutečný, nikoliv smyšlený příběh.
Zklamání je však obrovské....
Příběh je psán velmi povrchně. Vůbec z vyprávění necítím bolesti, hrůzu a ponížení, každodenní boj o život, který lidé v Březnice museli prožívat. Skoro až supermanské a zcela morálně čisté vlastnosti Lalemu vůbec nevěřím.
Koho chce autorka přesvědčit, že Lale po 3/4 roce jezení suchého chleba a rádoby polévky ( byť ve větších přidělech) dostane klobásu a dá ji dvěma neznámým dívkám? Kdo někdy na vlastní oči viděl Brezinku musí nad touto popsanou " šlechetností a štědrostí " nechápavě kroutit hlavou.
Tomu kdo chce skutečně, až do morku kostí pocítit hrůzy holocaustu a života v táboře, vřele doporučuji Claudelovu knihu Brodeckova zpráva, která vám v hlavě bude ležet ještě hodně dlouho.
Nevím, jestli knihu vůbec dočtu. Obrovské zklamání a myslím, že tak silné téma, jako je holocaust si takovou knihu nezasloužilo.
S holocaustem se nám roztrhl pytel. Aby ne, věřím, že jsou tyto knihy hodně čtené, sama je zbožňuju.
Bohužel, tohle je fakt průser. Respektive - autorka vzala skvělý, zajímavý životní příběh, zmuchlala ho a zahodila do koše. Napsat něco tak těžkýho tak lehce, obyčejně a plytce...to teda opravdu nevím jak to dokázala.
Tohle teda fakt ne - potenciál by to mělo, jen by to musel napsat někdo jiný a úplně jinak.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Nebylo to špatné, některé věci se mi zdály trochu neuvěřitelné a až vymyšlené. Je pravda, že kniha je napsána takovým odlehčeným stylem, žádná složitá souvětí, ale čte se dobře.