Tatér z Osvětimi
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382011/bmid_tater-z-osvetimi-V67-382011.jpg
4
4444
4444
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Kniha Tatér z Osvětimi vznikla podle skutečného příběhu, jenž souvisí s jedním z nejznámějších symbolů holocaustu – čísly, která měli vězňové vytetována na předloktí. Když se slovenský žid Lale Sokolov stal v tom strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly vyvedenými nesmazatelným inkoustem, využil svou nepatrnou volnost k činům. Díky své práci mohl vyměňovat šperky a peníze z majetku zavražděných židů za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho jistá smrt. Za své přežití mu vděčí mnozí. O holocaustu existuje bezpočet knih. Tato je však unikátní. Lale Sokolov velmi dobře věděl, co spoluvězně i jeho samotného čeká, a byl odhodlán nejen přežít, ale také žít naplno. To, co poznal, je sice strašlivé, ale současně plné naděje a odvahy. A v jeho vzpomínkách má své místo kupodivu také láska. V řadě vězňů čekajících na tetování stála i zděšená, chvějící se dívka. Pro Lalea – trochu drzého hazardéra – to byla láska na první pohled. Jeho a Gitin příběh, ověřený podle všech dostupných dokumentů a déle než sedmdesát let nevyprávěný, potvrdil jejich syn. Jen sotva mohli tehdy doufat, že se ho dočkají. Při čtení budete možná slzet, děj knihy vás však také povzbudí. Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v situaci ze všech nejhorší. Heather Morrisová se narodila na Novém Zélandu, žije a pracuje v australském Melbourne. S Lalem Sokolovem se seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života za holocaustu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2018 , CPressOriginální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Knížka je napsána poměrně čtivě, tedy opravdu lehce se čte a i dost rychle. Má pouze něco přes 200 stran a to poměrně velkých písmen.
Totiž kniha by byla mnohem delší, kdyby ji napsal lepší spisovatel - to si aspoň myslím. Vše je hrozně stroze napsáno, jako by to nepsal ani spisovatel. Jevilo se mi jako by hlavní hrdina příliš krušné časy v koncentráku nezažil. A vše bylo pro něj až na výjimky jako na nějakém horším pracovní táboře a ne na místě kde se vyhlazovali lidé.
Krásná obálka, kniha je velice čtivá, ale..... Přečetla jsem již dost knih o holokaustu, koncentračních táborech, gulacích a válce. Vždy se jedná o kruté období , na které se ale nesmí zapomínat. V této knize podle skutečné události to buď nezvládla autorka nebo Lale na pobyt v Osvětimi vzpomíná jakoby z nadhledu. Svůj pobyt tam prožívá spíše, jakoby v trestaneckém táboře. S každým se kamarádí, kšeftuje, pomáhá, vše mu vychází . Prožívá zde i lásku. Prochází se, kde chce, to proto , že je tatér a označuje příchozí vězně?
Samozřejmě je dobře, že přežil. Ne každému se to podařilo.
Je neuvěřitelné z jakou lehkostí a nadsázkou jsou popsané hrůzy z koncentračního tábora.Ani vás to nedojme,nepozastavíte se,jen čtete dál a najednou je konec knihy a příběh ve vás nezanechá nic.Nesmyslné časové skoky.Připadá mi,že kniha je napsaná při cestě ve vlaku,ze stanice A do stanice B.Je smutné využít toto téma jen proto,že teď je boom psát knihy o holocaustu,je vlastně jedno jak je to napsané,hlavně,že to je.Kvantita překonává kvalitu,bohužel...
Zajímavé téma, už jsem četl některé knihy z Osvětimi a musím říct, že více se mi snad líbil Fotograf z Osvětimi. Více se mi tedy líbil závěr knihy, ale jak už někteří psali, zdráhám se mu zcela plně uvěřit.
Neuvěřitelně silný příběh, který mě hned vtáhnul do děje a potřebovala jsem číst a číst. Je to hrozné co se dělo, co člověk člověku byl schopný udělat, tohle nikdy nepochopím. Tento příběh byl o silném muži, který si v celé té hrůze, dokázal udržet "hodnoty " a věřil v dobrý konec. Některé pasáže byly až nevěřitelné jaké měl štěstí., možná při líčení svého osudu si Lale věci už pamatoval trošičku zkresleněji než kdyby svůj příběh líčil krátce poté.
Hlavní postava Lale se náhodně dostal do pozice tatéra, díky této pozici, měl jisté výhody, ale využíval je hlavně proto aby mohl pomáhat ostatním. Našel si tam i dívku svého srdce.
Jak již zmiňují v komentářích jiní, příběhu je místy těžké uvěřit, že se opravdu stal.
Kniha nám přibližuje skutečný příběh slovenského Žida Laleho, který v Osvětimi pracoval jako tatér čísel. Díky svému trochu lepšímu postavení se snažil pomoci ostatním. Ano, vím, že Lale opravdu žil, setkala se s ním i sama autorka, ale mě prostě ta kniha nesedla. Nevěřím, že by to bylo opravdu tak jednoduché, jak se zde jevilo. Nicméně z úcty k Lalemu, přeci jen byl vězněn v Osvětimi, se nebudu více v této knize rýpat...
Dobré. Stručný sloh mi nevadil, naopak jsem ho docela vítala.
Ale...
Musím opravdu souhlasit s mnohými komentáři níže. Některé záležitosti hlavního hrdiny v Osvětimi jsou skoro sci-fi. Vzhledem k tomu, že mám z téhle tématiky docela načteno, jsou jisté záležitosti prostě mírně řečeno přitažené za vlasy. Ale s tím se musí srovnat každý čtenář sám, někomu to možná nepřijde a nechci vypichovat konkrétní věci, abych zbytečně nespoilerovala.
Tentokrát za 3, sice jsem na toto téma četla hůře stravitelná díla, ale nějak se nemůžu smířit s absurdním a nelogickým štěstím slovenského tatéra...
I když námět vychází ze skutečného příběhu, autorka ho zpracovala dost pohádkově. Myslím, že nám vzniká nová kategorie knih "pohádky z Osvětimi". Hned na začátku mě dost zarazilo, že slovenští Židé byli údajně deportováni do Osvětimi přes Prahu a do dobytčáků je v Praze hnali slovenští policisté. Lale musel mít neskutečné štěstí, když hned první Polák (národ proslulý antisemitismem), na kterého narazil, s ním hned obchoduje a nosí mu léky, klobásy a čokolády. Najdou u něj ukradené diamanty a šperky a nezastřelí ho hned na místě jako ve stovkách jiných případů. Proč si současní holocaustoví autoři tak vymýšlejí?
Kniha je napsána obratně a čtivou formou a z tohohle hlediska ji hodnotím kladně. Některé popisované skutky a chování v koncentračním táboře mi ale přijdou nevěrohodné. Jako vymyšlený román bych příběh bral, ale pokud je prezentován jako podle skutečných událostí, tak na mě popis života a fungování v táboře nepůsobí vždy věrohodně.
Tatér z Osvětimi je už od svého vydání považován jako jedna z nejlepších knih o tomto těžkém tématu, což nakonec nalákalo k přečtení i mě.
Nejprve musím říct, že už od prvních stran bylo vidět, že si autorka dala s příběhem práci. Příběh působil kvalitně a četl se dobře.
Život v koncentračním táboře je tu nastíněn z krapet jiného úhlu, než jsem byl doteď zvyklý a bylo to dost osvěžující. Hlavní postava Lale skvěle ztvárnil osobu, které se vše kolem příčí, ale ví, že pokud chce žít, musí být zticha.
Autorka se k celé knize postavila s trošku nezúčastněným způsobem, díky čemuž vystihla ponurou a těžkou atmosféru celého místa. Zároveň ukáže všechny stavy, kterými si mnohé oběti Holokaustu museli projít. Nejedna scéna vás pořádně zasáhne.
Kde však bylo potřeba krapet přidat, jsou postavy. My se o nich prakticky nic osobního nedozvíme, a tak bylo těžké si s nimi vytvořit nějaký vztah. Nakonec to nějak šlo a hlavní postavu jsem měl rád a doufal jsem, že vše dobře dopadne, jenže co si budeme, tomu taky dost pomohlo prostředí, které vás nutí postavám fandit.
Zároveň tu autorka nic zbytečně neprotahovala a dala knize poměrně rychlý spád, díky čemuž se mi četla opravdu rychle.
Jakožto někdo, kdo za sebou nemá příliš knih s touto tématikou, mohu tatéra určitě doporučit a těším se, až si přečtu pokračovaní.
Už jsem toho na tohle téma přečetla dost , nicméně tato kniha mi příjde poněkud "pohádková" , nesedí mi že si jen tak lážo plážo mohl chodit mezi bloky, pronášet proviant od poláků , že se se svojí láskou mohl objímat a líbat (před zraky všech jí cpal čokoládou ) .
Když knihu vezmu jako román tak je řemeslně dobře zpracovaná , má spád, vše co se má stát mezi dvěma lidmi se stane .
Jak už jsem psala prve z historického hlediska je to slátanina ve které je plno nesmyslů ( netvrdím že to tak Lale vyprávěl ) , jsem toho názoru že paní spisovatelka si mnoho přibarvila a mnoho pozměnila .
Nicméně jako uvedení do holocaustové literatury dobré, pro někoho kdo toto téma začíná objevovat , pro zkušené asi zbytečná kniha .
Zastávám názor, že téma Holokaustu, antisemitismu a tragických událostí z 20. století se musí přípomínat a přibližovat generaci, která si minulé hrůzy umí jen těžko představit.
Nicméně, a tady přichází velké ALE, je důležité správně zvolit styl, jakým dané události vyložím. Musím si zde zavzpomínat na brilantní a mrazivý kousek Smrt je mým řemeslem, který by měl být vzorem toho, jak s touto tématikou naložit. Tatér z Osvětimi má se zmíněným dílem společnou nezůčastněnost ve stylu, s jakým autor píše. Rozdíl je ale v tom, že zatímco nezůčastněnost v Smrt je mým řemeslem pramení z narušené a pokřivené mysli hlavního hrdiny a je tak přesným obrazem nacistické povahy, v Tatérovi musím nezůčastněnost přisoudit autorce samotné. To je za mě no-go.
Zároveň, a zde budu porovnávat s jakoukoli knihou pro děti do 6ti let, je celý text psán tak, jako by byl psán pro téměr negramotné čtenáře, případně pologramotným spisovatelem. Věty jsou prosté, neinvenční, situace ploché jak žehlicí prkno a tomu celému vévodí celková hloubka příběhu, kterou by lehce překonala i louže na pražském chodníku.
Otázka je, zda je vše výše uvedené záměrem. Jedná se o způsob, jak "odlehčeně" přiblížit těžké téma neznalé generaci? Vzhledem k celosvětovým prodejům a obecné oblíbenosti knihy by člověk mohl odpovědět ano. Pokud je však odpověď ne, jaký jiný důvod má autorka k banalizaci osudů osvětimských vězňů?
Přibližně od poloviny jsem měla hodně velký problém knihu dočíst. Příběh mi přišel, až příliš přibarvený, chvílemi jako by do něj zasáhli scénáristé z Hollywoodu. Přečetla jsem desítky knih na tohle téma a tahle je jedna z mála, které mě absolutně neoslovily.
Sepsané pěkně. Dobře se četlo. Ale příliš nenadchne, ideální knihy pro začátečníky kteří do tématiky vstupují a ještě nemají představu jak živé líčení života v táboře může vypadat.
Opět další kniha, která mě vtáhla do děje až v druhé polovině. Od knihy jsem čekala víc, bohužel mě až tak nenadchla. Oproti pokračování - Cilčině cestě, kdy mě příběh naprosto pohltil a nedokázala jsem se odtrhnout, dokud jsem nedočetla.
Od knihy jsem podle recenzí moc neočekávala, nebyla špatná. K Laleovi mám velký respekt a na konci knihy je napsané, že nechce v příběhu nic osobního. Toho se asi autorka držela. Na mě je to dost jednoduše napsané a málo procítěné. Některé situace mohly být více do hloubky.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismu
Autorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Mé hodnocení nebude nijak dlouhé, protože netřeba mnoho slov. Velice silný příběh, který mě chytil za srdce. Některé scény mě dost znechutily, jiné zase dojaly. Smutné a krásné zároveň. Chvilkama jsem i neudržela slzy.
Lale měl sakra štěstí, co si budeme. Ale jeho odhodlání pomáhat druhým bylo úžasné a obdivuhodné. Hned bych některým lidem dala tuto knihu přečíst...