Tchyně nemá jazyk
Kateřina Rudčenková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518867/bmid_tchyne-nema-jazyk-HRX-518867.jpg
4
26
26
Jakkoli se v povídkách Kateřiny Rudčenkové mění místo, prostředí a čas, jejich hrdinky jsou pokaždé variantou jí samotné. Komplikované a neuspokojivé vztahy s muži střídají cesty po světě, ale především cesty do vlastního nitra skrze rozšířené stavy vědomí. Ženy hledají své místo v životě a na planetě, pokud ovšem takové místo vůbec existuje.... celý text
Přidat komentář
'Fascinovalo ji, že ke zrušení tříletého vztahu dvou lidí stačí jednostranné rozhodnutí. Divila se, proč se za takovou zradu neodsuzuje k trestu vězením. (Když za takovou drobnost jako čtení cizích mailů hrozily až dva roky).'
Navíc William je dle mé zkušenosti dost věrné a jen velmi málo přehnané vyobrazení mužských veganů/vegetariánů.
Jedenáct jednohubek, každá pro úsměv. A vyzývající ke čtení nahlas. Zkuste to třeba se Zimou s Williamem - pobavíte se dvojnásobně.
“Všichni si v sobě neseme svoji Provence. Ty jsi teď moje Provence, abys věděl, Jsem teď v životě úplně spokojená a miluju Vincenta,
nikdy ho neopustím, ale nedokážu si s sebou nenosit dveře ještě do jinýho života. Tu tesknotu, že můžeme
být ještě někým jiným pro někoho jiného."
Ach, to zase bylo! Máte někdy u knížek takové to nutkavé usmívání? A jedenáctkrát za sebou? Svačina pro duši.
11 krátkých povídek ponejvíce (sebe)reflexivního zaměření, jednoznačně určené ženskému publiku (mužský element v jednotlivých textech hraje výhradně role hajzla, manipulátora, sobeckého egoisty, děvkaře...)
Rudčenková odhaluje niterní sváry hrdinek s okolím i vnitřní monology jich samých se sebou v procesu radikální proměny vlastního života, která je většinou iniciována změnou prostředí (třeba několikadenní pobyt v naprosté tmě, cesta do zahraničí, road trip s kamarádkou atp.), v tomhle docela úspěšně tento soubor povídek naplňuje žánr motivačních textů
asi jsem se zase jako cílový čtenář netrefil, poslání jednotlivých próz mne nezasáhlo (a opravdu nedávám ty ezo/astro názory), žánrově ze souboru vybočuje povídka Čtyři pokoje, psaná po vzoru Samuela Becketta, a ta mne fakt bavila, naopak titulní Tchyně nemá jazyk, kvůli níž jsem po knize sáhl, nenaplnila má očekávání
konečně mne mrzí komerční postup, který bych od Odeonu nečekal: kniha je sázena velkým písmem a obsahuje tolik vakátů (úplně prázdných stránek a listů), kolik jsem snad ještě v žádné publikaci, kromě školních diářů, neviděl, určitě 20; kdyby se text vysadil běžným písmem, nevyšlo by to ani na 60-70 stránek, takhle to podle kvality některých povídek vypadá, jako by je autorka rychle dopsala, aby to vydalo aspoň na útlou knihu
Část díla
 |
Cesta do Provence |
 |
Čtyři pokoje |
 |
Gladys a jahodové moře |
|
Jak se Agáta stala herečkou |
|
Jeden trip v životě Konstantiny |
Autorovy další knížky
| 2021 | Amáliina nehybnost |
| 2013 | Chůze po dunách |
| 2004 | Noci, noci |
| 2023 | Tchyně nemá jazyk |
| 2004 | Popel a slast |
Tak tohle mě fakt neoslovilo. Těšila jsem se na svěží povídky v kulisách různých zemí a dočkala jsem se pár zhrzených úchylných slohových cvičení.