Telegraph Avenue
Michael Chabon
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207917/bmid_telegraph-avenue-MYa-207917.jpg
3
52
52
Svůj nový román pojmenoval Michael Chabon podle ulice, jež propojuje kalifornská města Berkeley a Oakland. Zatímco Berkeley je odjakživa spojováno především s akademickou tradicí místní univerzity a s převážně bílým establishmentem, Oakland byl vždy synonymem pro afroamerickou kulturu. Oba prvky se v románu potkávají v osobách Archyho Stallingse, černocha z Oaklandu, a Nata Jaffeho, který se narodil do bílé středostavovské rodiny v Berkeley. Tihle dva spolu provozují obchůdek s gramofonovými deskami. Za relativně dlouhou dobu své existence získal jejich podnik v sousedství jistou proslulost, ovšem časy se mění a o pár bloků dál má vyrůst obchodní komplex, kde se má kromě multiplexu otevřít také třípatrový obchod s hudebními nosiči. Archymu navíc dává dost zabrat vlastní rodinný život. S manželkou si moc nerozumí, a do toho se znenadání v Oaklandu objeví jeho syn, k němuž se Archy nikdy tak úplně nepřiznal… Telegraph Avenue ovšem není antiglobalistický pamflet popisující boj lokální kultury proti nadnárodním koncernům. Chabonův nejnovější počin je především románem o tom, jak snadno otcové opouštějí své syny – a jak těžce k nim hledají cestu zpět.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Telegraph Avenue, 2012
více info...
Přidat komentář
Tohle bylo hodně těžké čtení... Příběhy Archyho a Nata, Gwen a Avivy, Julie a Tita, Luthera a Valetty jsou výživné každý sám o sobě - a když se začnou proplétat, doplňované lokálními popisy, odkazy na hudbu, filmy, knihy, z nichž některé jsou známé a některé nedohledatelné, minipříběhy dalších postav (které nejsou rozsáhlé, ale autor cítí potřebu vše vysvětlit, popsat, propojit), žánrově zmítané od nostalgického dramatu přes mafiánský thriller a emancipační historku po romantickou komedii, čtenář se beznadějně ztrácí... Poučena Židovským policejním klubem, knihu jsem si průběžně poznámkovala - i neztratila jsem se úplně - ale o čtenářské rozkoši se taky mluvit nedá...
Dočetla jsem celou knížku... ale nic moc, v příběhu jsem se ztrácela, musela jsem se nutit, abych četla..
Konečne to mám za sebou. Už dávno sa mi nestalo, aby ma kniha tak unavovala pri čítaní. Tie košaté dlhé vety, pestrofarebné metafory, odbočky, fantaskné opisy... Niekoľkokrát sa mi stalo, že pri konci vety som už stihol zabudnúť, ako sa vlastne začala. Nepochybne majstrovsky napísané, ale pre čítavosť príbehu, drajv a spád mohol minimálne tretinu vynechať a nič moc by sa asi nestalo. Keď išli dialógy, malo to šmrnc a spád. Nuž, mám za sebou niekoľko kníh od Chabona, ale táto sa mi veru páčila najmenej. Uvažoval som, že dám len dve hviezdy, dal som ale tri kvôli zásluhám a dojmu, aký vo mne zanechali autorove predchádzajúce diela. Na chvíľu si dám od Chabona pokoj.
Velké zklamání!
Přečkat 350 stránek užvaněné expozice, kvůli necelým 150 stranám nijak zvláštního (a stejně mnohomluvného) příběhu, to může fungovat jedině díky Cimrmanově frustrační kompzici a pravidelně střídaným fázím očekávání a zklamání. Chabon ji zvládl, ale to je tak jediný klad téhle zbytečné knihy.
Vlastně ještě třináctistránková, jednou větou napsaná, ale taky zbytečná kapitola "Pták s bohatými zkušenostmi".
Vzhledem k tomu, že mě během čtení napadaly termíny jako "slovní průjem" a "onanie", a zvládl jsem se pročíst na stranu 120, nechám bez hodnocení. Pro mě nejslabší kniha od Chabona. Židovský policejní klub a Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye si možná časem přečtu znova, ale nic nového už asi ani zkoušet nebudu.
Jako velká část současné světové literatury je i Telegraph Avenue román, který je rychle přečten a rychle zapomenut. Nejvíce bych mu vytknul absenci nosného příběhu, Chabonův text naopak zcela souzní se stále sílící tendencí psát o jakémsi postmodernistickém bloudění v širých vodách, které někdy dopadne dobře (Palahniuk, Cunningham, Houellebecq), od kterého se ale v poslední době čím dál více odkláním, protože mám dojem, že se s podobnými knihami doslova roztrhl pytel. A už skoro nikdo nemá o čem psát, všechna velká témata již literatura obsáhla, takže je i tak trochu smůlou současné generace, že ač se mantinely do všech stran podstatně rozšířily, témata se i vlivem doby stále opakují. Jako vylovený rybník, kterému vypustíme stavidla. Zůstane mělká sračka. Co autorovi jde, je vytvořit živé a nesmírně plastické postavy, které považuji za největší pozitivum poměrně rozsáhlého díla. To by mohlo být tak o polovinu kratší, nejspíš by se až tolik nestalo.
Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye se mi líbila o něco víc. Tahle kniha je skok do jiných vod, do vod nostalgie, retra a gramofonových desek. Trochu pozérské, ale hodí se to tam. Chabon umí psát. Jeho věty je radost číst, ale někdy to vypadá, že se utrhl z řetězu a vychrlil na stránky desítky slov úplně o ničem. Kdyby kniha měla přísnějšího editora, mohla být o hodně tenčí. Právě kvůli mnoha nadbytečným slovům je knihu potřeba číst v klidu a soustředit se na to.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye |
| 2017 | Měsíční svit |
| 2014 | Židovský policejní klub |
| 2007 |  Konečné řešení |
| 2014 | Telegraph Avenue |
Naprosto otřesný překlad, kde je kvůli špatné interpretaci originálu v takřka každé větě velmi těžké chápat, co se děje. Stačilo přečíst 4 stránky v českém překladu a nemohl jsem pokračovat, tak jsem si schválně otevřel originál na Google Books, a světě div se, ono se to číst dá! Je to sice pořád zdlouhavě popisné a plné odskoků, ale aspoň to není kostrbatě napsané, s nesmyslnou volbou slov, nedávající smysl. Překlad je jako doslovný překlad z Google Translate, kde si autorka ani nevěděla rady s následnou korekcí... Fakt nejhorší překlad a nejhůře čitelná kniha v českém jazyce, co se mi dostala do ruky. Odpad.