Tělo
Paolo Giordano
Poušť, vítr a prach. Zažívací potíže, stesk po domově i touha po dobrodružství. Nezkušení nováčci, ostřílení mazáci, cynický lékař. Předsunutá operační základna v Gulistanu, provincie Faráh, jihozápadní část Afghánistánu. A daleko v zázemí hlavní štáb, který vede válku, v níž životy jednotlivců nehrají roli. Paola Giordana ale zajímají právě osudy jednotlivců, které svede dohromady válka. Moderní novodobá válka, kterou známe ze zpravodajství, ale nevíme o ní vlastně nic. Román má kolektivního, vícehlasého vypravěče i hrdinu a jeho název může na jedné straně signalizovat fyzickou dokonalost lidského těla, na druhé straně i jeho nedostatečnost, zranitelnost. Dílo uvozené citátem z knihy Na západní frontě klid E. M. Remarqua se otevřeně hlásí k linii protiválečných literárních děl. Autor však svým precizním jazykem líčí také civilní bojiště, která se mohou skrývat v kulisách zdánlivě šťastných rodin, kde jsou někdy sváděny tak nelítostné bitvy, že v porovnání s nimi se písečné peklo Afghánistánu člověku jeví jako „bezpečnostní bublina“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Il corpo umano, 2012
více info...
Přidat komentář
Po enormnom úspechu Giordanovej prvotiny sú samozrejme očakávania veľké, porovnávania kritickejšie, sklamania emotívnejšie. A keďže Tělo a Osamělost prvočísel majú od seba na míle ďaleko (možno sa až nechce veriť, že majú spoločného „otca“), skromne tipujem, že úspech jeho provotiny sa nezopakuje a latka popularity preskočená nebude.... O to skôr, že tentokrát sa pustil do nepomerne ťažšej témy, čím automaticky vyselektoval a zúžil okruh potenciálnych čitateľov. Popularita však nie je meradlom kvality, ani talentu (našťastie ani o jednom z týchto aspektov sa tu pochybovať nedá) a ja som nadobudla presvedčenie, že tento román preskočil svojho úspešného predchodcu o niekoľko levelov. Osamělost prvočísel samozrejme evokovala, že P.G. naozaj vie zaujať a že sa dá od neho očakávať ešte všeličo prekvapivé, no asi málokto predpokladal, že sa vydá na pole protivojnových románov, a už vôbec nie, že si tu bude počínať tak ostrieľane. Kvitujem, že sa nesnažil takticky zopakovať predchádzajúci úspech už osvedčenou cestou a pobral sa novou, „rizikovejšou“, bez záruky masového úspechu. Pokiaľ si jeho profesionálna gradácia udrží svoju tendenciu, tak ešte je na čo sa tešiť! (pevne dúfam, že to tak bude!). Rozhodne odporúčam ako nesmierne hodnotný súčasný protivojnový román - manifest nezmyselnosti vojny a zodpovednosti za vlastné rozhodnutia.
Po "Osamelosti prvocisel" velikanska ocekavani.
Giordano sice mistrne a syrove lici pribehy a pomalu stinuje sve postavy (narozdil od jeho prvotiny zde zadni hlavni hrdinove nejsou), ale prvni dve tretiny se zdaji byt premirou liceni a snazeni o vystizeni jejich osodu ponekud pomale, ac je tak nekolik rovin a pribehu, ktere by vydaly na samostatny roman. Pro nektere ctenare (vcetne me) muze byt ponekud narocne zvladat velke mnozstvi postav a jejich vzajemne propojeni. Ve treti tretine je Giordano temer dokonaly a s puvabnou hruzou jemu vlastni zene dej do zdrcujiciho a existencne vyprazdneneho konce, ve finalnim liceni osudu svych postav ozivuje vsechny sve demony osamneni, nepochopeni, vzdoru a neschopnosti navazat komunikaci ci vztah - zaver knihy se cte uzasne a ctenare drti svou nesnesitelnou tezkosti byti; kniha jako celek ovsem velikosti Osamelosti prvocisel nedosahuje.
Štítky knihy
Afghánistán italská literatura války psychická traumata války v Afghánistánu
Autorovy další knížky
2009 | Osamělost prvočísel |
2020 | Dobývání nebe |
2013 | Tělo |
2015 | Čerň a stříbro |
2024 | Tasmánie |
"Čo je to rodina? Prečo vypukne vojna? Ako sa človek stane vojakom?"
Otázky, na ktoré vo svojom živote (s)pozná odpoveď len málokto a ani Tělo nám ich nezodpovie. Ale, o to napokon vôbec nejde.. Podstatné je, že Giordano aj tentokrát na pár stovkách strán naservíroval toľko emócií a takým spôsobom, že po ich dočítaní vás (opäť) zasiahne zvierajúca prázdnota - a práve tento pocit je tým, čo obe autorove knihy spája.
No fakt, že v Těle sa ťažoba ľudskej existencie a absurdnosť vojny, ktorá ovplyvňuje jej smerovanie, znásobuje doslova s každou kapitolou, ho u mňa stavia pomyselne ešte o čosi vyššie ako bravúrne Prvočísla.