Temná půle
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474991/bmid_temna-pule-8VZ-474991.jpg
4
1149
1149
Spisovatel z Castle Rocku Tad Beaumont se rozhodl, že překoná svůj problém psaním pod pseudonymem, a tak vzniknul imaginární George Stark. Starkovy knihy dosáhly grandiózního úspěchu, avšak jednoho dne má Tad toho všeho po krk a Starka „pohřbí“. George Stark se ovšem nemíní jen tak vzdát svého práva na život. Na Tadovi vynucuje, aby pokračoval v psaní pod jeho jménem – to jediné ho může udržet na živu. A dokud ještě žije, mstí se na všech lidech, kteří způsobili jeho „smrt“…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2021
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Dark Half, 1989
více info...
Přidat komentář
Nedokážu už asi napsat objektivní komentář ke Kingově knize... na to ho moc zbožňuju. Temná půle je skvělá kniha. Miluju Kingovy rozvláčné popisy, lidské i nelidské charaktery, šílené zápletky i skryté motivy. Vy, kdo čekáte, že se při četbě Kinga budete prostě jen obyčejně ,,bát'', nechápete jeho knihy. Nechápete Kinga. Ale já vám to prominu. Není to spisovatel pro všechny. A těm, kteří ho zbožnují jako já, gratuluji. Pro Kingovy čtenáře existuje v nebi speciální oddělení... Budu se těšit.
Nebylo to nic, u čeho bych se nějak extra bála (to se ale zase se to vyvážilo klasickou nechutností, stejně jako v Geraldově hře), ale zároveň jsem se přičtení nenudila. Mám ráda spisovatelské prostředí, takže mě číst za/o Tadeášovi bavilo. Hodně se mi pak líbil vztah, který měl se svojí ženou Liz, to protože před ní nic netajil, což se málokdy v detektivkách/thrillerech/horrorech stává. Nejvíc jsem si však oblíbila postavu šerifa Alana. Co se pak týče Starka, byl mi silně nesympatický, takový typický nepřemožitelný akční (anti)hrdina, kdy mi chvílemi opravdu přišel kýčovitý. Ale tak to má být, ne?
I přes naprosto absurdní zápletku je to kniha napínavá a velice čtivá. Tak se asi pozná dobrý autor. Také bych pár stránek ubral, ale na druhu stranu jsme od Kinga zvyklí na jiné fascikly, takže kdoví. Třeba už jich pár ubral :)
Jeden z mojich najobľúbenejších Kingových hororových románov. Ústredná zápletka (oživený sadistický literárny pseudonym - wtf???) znie ako absolútna konina, ale celé je to napísané tak diabolsky, zručne, profesionálne a hlavne smrteľne vážne, že vám ani nenapadne nejako detailnejšie nad tým premýšľať. Proste si prisadnete do auta, ktoré šoféruje Stephen King... a nestačíte sa diviť. A nemáte šancu vystúpiť. Jedine otvoriť dvere a vyskočiť. Ale to si polámete ruky a nohy a to vám za to nestojí a tak sedíte a ste napnutí, znechutení, šokovaní, prikovaní. U mňa bod k dobru za extra sympatického šerifa Pangborna. Filmové spracovanie od Romera nie je zlé, ale nie je to ono. Úvod s operencami akiste nie náhodou pripomína klasickú hororovú poviedku Daphne du Maurier Vtáci.
Skvělá kniha! Začátek byl zdlouhavý, ale potom jsem se do toho zažrala a za pár dnů to bylo přečtené. :D
Moje první kniha od pana Kinga... Ze začátku mě to tak moc nechytalo, hrozně se to vleklo, ale tak od strany 80-100 mě to začalo bavit a chtěla jsem vědět jak to sakra dopadne :D
Takže za pomalejší rozjezd ubiram jednu hvězdičku, ale pořád jsou to 4*/5*
Rozhodně nejlepší S.K. román před nehodou. Lepší je pak jen pozdější Dallas a Kupole
Osobně moc nemusím delší Kingovy romány (protože mívám pocit, že mají sklony k roztahanosti - radši mám ty kratší, hutné, kde to rychleji graduje). Temná půle mi přijde fajn, na začátku člověka navnadí a pak se pomalu rozjíždí až k finále kde se všechno uzavře. Pro mne je lepší než nezbytné věci (které jsem četl už předtím) a horší než ostrov duma key..
Pche. Jelikož se mi do ruky dostaly nejdříve Nezbytné věci, kterých jsem byla nadšená a různé odkazy na předchozí knihy mi nedaly spát, rozhodla jsem se, stejně jako u Hannibala, že to vezmu od konce.
Takže největší šok pro mne byl, že příčina smrti dvou lidí NEBYLA vysvětlena! Pominu-li své rozčarování a pocity zlosti těsně po dočtení knihy a s odstupem se podívám zpět, asi jako čtenář, který to čte "v normálním sledu", musím uznat, že jsem se vlastně i bavila.
Bavila, jakože opravdu bavila, žádný děs a hrůza se nekonaly. Vlastně jsem pořád měla neodbytný pocit, že King píše o sobě a Bachmanovi, což, kdyby byla pravda, tak mu fakt nezávidím. Přece jen, když najednou vidíte svou Temnou půli v celé kráse..to musí vidět i ty neotrlejší osoby!
A tak, jako jsem po TO přestala dívat na klauny jako na milé a zábavné bytosti, tak po Temné půli jsem se naopak zamilovala do psychopompů v podobě....ále, to vám přece nevykecám, ne? :-)
Horor, v ktorom nechýbajú vtipné hlášky:-) Podľa mňa jedna z najlepších Kingových kníh.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Z příběhu na mně sálala stejná atmosféra jako u Mrtvé zóny, až jsem čekal, kdy se objeví Johny Smith. Jinak příběh se mi zdá mnohem propracovanější, i když jsem narazil na zásadní chybu, která je možná záměrně aby přidala víc na mystice. Opět je to horor nehoror - člověk je napjatý, ale ne vyděšený a kniha si zvládne udržet pozornost téměř po celou dobu, což u Kinga vždycky neplatí. Na rozdíl od spousty jiných Kingových knížek nemá tato vyloženě odfláklý závěr, ale zajímalo by mě, jak to všechno uzavřela police...
Průměr. Trocha napětí tam byla. Člověk si říká: "Jak tohle může skončit? " Ale nebála jsem se ani trošku. A konec mi přišel trochu odflinkly. Je to moje třetí kniha od Kinga a po pravdě jsem se nebála ani jednou. A to strašidelné příběhy nemám ráda, protože jsem posera...
Dej sa mi zdal o niečo pomalší a nudnejší, ako by som chcela, ale stále to je dobrá kniha. Najpôsobivejšie je rozhodne naozaj brutálne násilie, ktoré je vykreslené tak sugestívne, že CÍTITE ako sa to deje vám. Aj chvíle, keď sa popisuje postupný rozklad zápornej postavy z hlavy tak ľahko nedostanete. Slabšie 4*.
"Ale spisovatelé třeba PŘIVOLÁVAJÍ duchy.....Vytvářejí světy, které nikdy nebyly, zalidňují je lidmi, kteří nikdy neexistovali a pak nás zvou, abychom se k nim v jejich fantazírování připojili. A my to děláme, ne?". Stále jsme jako uhranutí a čteme a čteme,i když pořádně nevíme čím to je, že jsme tak připoutáni, ale určitě je to něčím, co dělá spisovatele panem Spisovatelem, který vytěží poutavý příběh i z pseudonymu o PSYCHOPOMPECH nemluvě.
Často mám dojem, že má fantazie si pořád jezdí po dovolených a doma je málokdy. Při čtení Temné půle byla bohužel zrovna doma a jako by mi chtěla vynahradit čas odloučení, připojila se k mému čtení plnou silou. Ve chvíli, kdy na chirurga mrklo oko z obnaženého mozku, jsem se tou představou málem složila a po celou dobu až do konce knihy jsem si ji stále podvědomě přehrávala. Jsem rozhodnuta své fantazii doporučit, aby si zase někam vyjela... Myslím, že i tento "prožitek" způsobil, že i přes sebeujišťování, že kniha není nijak zvlášť hororová, jsem v noci měla úděsný sen, který si pamatuji a myslím, že ještě dlouho budu. Někdy si můžeme rozumově zdůvodnit cokoliv, ale naše podprahové vnímání si jde svou vlastní cestou.
Mimochodem, nebylo to poprvé, co se mi něco podobného u Kinga stalo. Svědčí to o jeho tvůrčím mistroství.
Další z lehce nadprůměrných horůrků se spisovatelem coby hlavním hrdinou, který ale netuší, že stvořil monstrum, které kdysi dávno bylo jeho součástí. Krvavé, temné, se zajímavým nápadem průvodců a dopravců věcí, které na tento svět nepatří. Trochu mě zklamalo zakončení, čekal jsem větší konfrontaci a krvavější finále ve stylu Alexise Machinea. Kupodivu i filmové zpracování klasika hororu Romera je docela ucházející, Ted a jeho kámoš ode mě dostávají - 75 %
Je to taková typově "stará" Kingovka (plná vrabců) z "dobrého" Castle Rocku, ostatně byla vydaná v originále poprvé před 30 lety a vážně se mi líbila.
Prolínají se v ní pohledy několika postav, ale přesto to na mě nepůsobilo zmatečně. Po první čtvrtině se to přehouplo z mírně ospalé nudy a dostalo to spád, který vydržel až do samého konce. Četlo se to téměř samo a zdánlivě nesouvisející kusy skládačky do sebe během toho procesu postupně zapadaly. Přesto tam zůstalo spoustu prostoru pro fantazii, jak asi to autor přesně myslel a co se mu v době psaní honilo hlavou. Na konci knihy jsem přemýšlel, zda se Stephen King někdy bál svého Bachmana...
Nejvíce se mi líbil Rawlie, vlastně ani nevím proč. Rozhodně v tom nehrál roli fakt, že dvakrát významně zasáhl do děje a ovlivnil ho. Asi mě zaujal takovou svou bodrostí a zdánlivou zmateností, nevím. A pak samozřejmě Wendy s Williamem. Na to, jak děcka v reálném životě nemusím, tak tihle dva byli psáni s takovou laskavostí, že jim asi nešlo odolat. Tad byl poutavý svou neohrabaností, ale k srdci mi nepřirostl. Šerif Pangborn byl zase... tak nějak příliš kladný a správný. Naproti němu stál absolutní antihrdina George Stark, ale i přes jeho syrovost si myslím, že nebyl tak moc plochou postavou. Nebyl jen zlý, jak se na první pohled mohlo zdát, jeho osobnost nutně musela mít v sobě něco z Tada Beaumonta. A nemyslím si ani to, že by jeho zdánlivá nepřemožitelnost byla samoúčelná, jako to bývá v akčních filmech. Přece jen nesmíme zapomínat, že nebyl člověkem. I když tam vstupují různé faktory, tak byl především výmyslem spisovatele. A jako takový nemohl mít moc slabin, protože jeho autor si ho tak nějak idealizoval - viděl v něm to, co sám nebyl. Samozřejmě, byl to "hajzl par excellence", ale možná právě proto ho jedna část Tada měla ráda. Hodně lidí i ve skutečném světě přitahují zločinci, neskrývaně si je romantizují a obecně se o nich mluví mnohem víc než o jejich obětech. A další věc - každý máme v sobě svou temnou půli. A ať je jakkoli špatná a zlá, není nic víc než polovinou charakteru. Otázka je, jestli ji člověk pustí ke kormidlu nebo ne. Nelze ho soudit jen za to, že ji má, protože pak by nebyl bez viny nikdo. Nesouhlasím s šerifem, že by Tad nebyl slušným člověkem.
První vydání v češtině má tu nevýhodu, že překladatel evidentně nějaké výrazy zapomněl přeložit, nebo prostě netušil jak na to, tak je tam nechal. ^^ Někde to působí dost blbě a rušivě. Nepočítám ustálená slovní spojení z latiny.
Na druhou stranu knížka obsahovala řadu moc hezkých hlášek, u kterých jsem se musel smát, vyvážilo to tak nějak místa nechutná a "strašidelná". Nemůžu nicméně říct, že bych se u čtení vyloženě bál, neměl jsem při čtení takové pocity jako u Osvícení a Řbitova.