Temná půle přehled

01.10.2024

(SPOILER) Knihu samotnou jsem nečetl, ale poslouchal jsem Jana Hyhlíka, jak si to brázdil Kingovým světem a nějak mi to neštimovalo. Asi to četla jeho temná půle nebo já nevím. Je to takové unylé, suchý, nevzrušený hlas, nelíbí se mi ta jeho intonace a vyslovování jmen. Časem se to zlepší nebo si na to zvyknu, ale neposlouchá se mi dobře.

Příběhy, kde je hlavní postava spisovatel, mě většinou nebaví. A ještě horší je to, když spisovateli ožijí postavy z jeho příběhů, nebo v tomto případě jeho pseudonym - tento přístup mě vždy odrazoval. A tady to nedopadlo jinak.

Zkusil jsem to a počkal, až se to trochu rozjede a musím uznat, že když na to člověk přistoupí (nebo se s tím spíš smíří), má to docela dobrou vražednou atmošku a dá se to. Hlavní hajzl je skutečně solidní nepředvídatelné hovado, které se neštítí ničeho, takže pak si můžeme užít jeho řádění s pěknými popisy zvěrstev.

Když se začnou vyšetřovat zločiny, pořád dokola se omílají fakta, která detektiv do té doby zjistil a různě se o nich polemizuje, zpochybňuje, vylučuje a připomíná. Víme už asi stokrát, že tam byly stejné otisky a že mají stejný hlasový otisk, ale proč nám to nenandat po stoprvé?

Takže se to táhne. To je celej King. Celou dobu tak nějak tušíte, že vrabci tam nejsou jenom kvůli čimčarání a kam to tak nějak směřuje. Důležité je to spojení "tak nějak", protože to, co z toho nakonec King vykouzlí, je šílené a Hitchcockovi Ptáci jsou jenom taková polívčička. Tohle je docela hustá kulajda. Ale pak to nějak dopadne. A jak to dopadne, tak už se to nezvedne a je konec.

A opět říkám: to je celej King. Tedy né vždy, ale už je to několikátá jeho kniha, kde to s ním tak mám. A pak si uvědomím, že žádnej velkej nářez se nekonal.