Temná věž
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427347/bmid_temna-vez-GEP-427347.jpg
5
1201
1201
Temná věž / Temná veža série
< 7. díl
3. vydání Magická směs fantasy a hororu, vizionářská série Stephena Kinga, která se nepodobá ničemu, co jste kdy četli Dlouhé vyprávění o pistolníkovi Rolandovi z Gileadu a jeho putování k Věži se blíží ke svému závěru. Ti, kdo četli Zpěv Susannah, si při otevírání sedmého dílu vzpomenou, že Susannah/Mia se právě připravovala porodit Mordreda Deschaina, následníka Karmínového krále, zatímco Jake, Ochu a otec Callahan se chystali rozprášit upíří hostinu. A to je pouze první z mnoha překážek, které členové Rolandova ka-tet musejí ještě překonat.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2020 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Dark Tower, 2004
více info...
Přidat komentář
“Nedokážu ho nechat jít. “
Jak mám nechat jít Pistolníka já? Po tom všem? Celé léto jsem věnovala prakticky jen Temné věži. Co ted?
Temná věž se stala neplánovaně mou tisící přečtenou knihou na databázi. A to je ka. Od Kinga mi toho k přečtení už mnoho nezbývá a jak jsem komentovala u prvního dílu - nechtěla jsem Věž číst, ale ona si mne přitáhla a nepustila a přesně v tu nejlepší dobu a já říkám díky.
Popisovat obsah nebudu. Není důvod. Nic z toho, co bych řekla, nevyjádří to, čím celá série je. Je to kult. Každopádně druhá polovina knihy měla neuvěřitelnou dynamiku. King není mistrem hororu. Je to mistr dynamiky. Nahoru, dolů, dopředu, dozadu, teď z tebe chvíli vytřesu duši, teď si chvilku mysli, že všechno dobře dopadne, ale neeee fakof, jedeme dál a ještě hůř by mohlo bejt!
Posledních asi 40 stran jsem jen brečela. Stejně jako Susannah, která věděla, že konec se blíží. Nechci být patetická, nicméně jinak to nejde. Až budu stará bába, celý si to přečtu minimálně ještě jednou.
(SPOILER) Po více jak jednom roce jsem konečně dočetl celou sérii Temné věže. Pravda, poslední díl jsem lehce za polovinou po smrti některých hlavních postav mírně zklamaný odložil, protože mě King naštval. Nakonec jsem se po několika měsících ke knize vrátil, abych se tedy dozvěděl závěr celé ságy, který je tak trochu jalový. Jakoby sám King nevěděl, jak to má celé ukončit (přestože v dovětku tvrdí, že série neměla být o cíli, ale o cestě k tomuto cíli). Každopádně necítím se být úplně naplněný, jak jsem očekával, a stále mi zůstává mnoho otázek nezodpovězených. Navíc chování některých postav mi v kontextu celé série připadalo ke konci putování až iracionální. Je to škoda, protože v předchozích dílech jsem oceňoval propracovanost příběhu, odkazy na jiné žánry a díla, provázanost světů. Ale tady to bylo takové odfláklé a místy prvoplánové. Nicméně pokud bych měl brát sérii jako celek, King vytvořil zcela výjimečný svět, do kterého se rád jednou zase vrátím. A doufám, že v něm budou Jake i zde tolik hejtovaný Ochu.
Celá série dočtena a navzdory očekávání zbyla spíš jen jakási pachuť. Díl od dílu ve mně sílil pocit, že King vůbec netuší, jak se bude celý jeho příběh vyvíjet a všechno improvizuje tak dvě tři stránky dopředu, podle momentální nálady. Všechny scény, které měly vygradovat nějakých sto dvě stě stránek textu před tím, byly napsané neskutečně zrychleně, povrchně, bez důrazu na jakoukoliv hloubku, dramatičnost. V momentě, kdy začaly hlavní postavy postupně umírat a odpadat z příběhu, bylo mi to naprosto jedno, emocionální vazba žádná, jenom otrávení z toho, do konce zbývá ještě tolik stránek. Nakonec jsem to nicméně dočetl, ale celá série šla z domu, zbytečně by zabírala místo v knihovně.
(SPOILER)
Temná věž je opředena mýty a tajemstvím, stejně tak, jako je tato sága opředena většinou puncem něčeho výjimečného. Famózní mix fantasy, westernu, okořeněný špetkou sci-fi a promíchán pořádnou dávkou deprese. S tímto jsem k sáze přistupoval, a protože jsem Kinga mimo obrazovky zatím nepotkal, netušil jsem, jak moc mi (ne)bude jeho styl vyprávění sedět. První setkání s pistolníkem na poušti a následný nábor jeho Tří Vyvolených u mne probíhal vcelku rozpačitě a nechápavě, o co že tu vlastně jde a hlavně Kde a Kdy o to jde. Jakmile vsak všichni nasednou do vlaku výlet směr paprsky, začnou hádat hádanky, vybíjet mutanty pod pradávnými městy, vyprávět si nevesele historky z dětství, kdy dívkám mohly hořet víc než jen lýtka a vlčím robotům začnou létat hlavy pouští, místo plánovaných únosů dětí, je to již dávno za momentem, kdy šlo ságu jednoduše odložit a víc se k ní nevracet. Tyhle části byly excelentní a jde z nich cítit ta síla vyprávění a neskutečná fantazie Kinga jako tvo(bo)řitele světů, který vše dokáže ukočírovat a nerozpadne se mu to pod rukama. Tempo, zábavnost i vášeň trochu opadne během zrození "jedijského Spider-Mana", ale naštěstí se jedná o krátkou zastávku před finálem, kdy se začne z těch spousty paprsků, nitek, příběhů, světů a časů splétat klubíčko, ke kterému vše vedlo od prvních kroků v poušti.
Úžasná a v mnoha ohledech jedinečná sága, kterou v mých očích příliš nesráží ani kvalitativní nekonzistence jednotlivých dílů (jak říkám, 1,2 a 6 jsou "zvláštní" a rozjezdu ságy u netrpělivých čtenářů příliš nepomáhají, ale to je na chuti každého, co komu sedne…) ani začlenění Kinga jako hybatele a tvůrce příběhů v knihách (byť osud Jaka je na pováženou), protože to v celku sedne do zmíněného klubíčka elegantně a funkčně. Popř. fakt, že kniha je něco jako rozcestník pro mnoho jiných Kingových světů, děl a postav, které zde teprve dojdou svému osudu (a zvědavé čtenáře tak dotlačí k dalším knihám). Můj osobní problém je s tím, jak King pracuje se zápornými postavami obecně a jejich konci. Menší "bosse" typu lovci rakví, Gusher, Blaine Mono se podařilo s jejich konci skvěle zpracovat, ale co se týče, Randalla, Mordreda a zejména pak Karmínového šaška… krále, to bylo ostudné. Bez větších spoileru, po celé Rolandově pouti jsem čekal na mnohem větší konfrontaci, než to, co přišlo. Mordredův vývoj byl pro samotný souboj k ničemu, nesmrtelny a všemocný čaroděj Randall skončil sice krásně brutálním způsobem, ale jako úplný ubožák po vzoru brumláka. A ke králi je škoda slov, byl to nečekaný konec, ale takhle si souboj s Kingovým "Thanosem" představoval asi málokdo. Což navíc po úchvatném komiksovém prequelu z dob posledních dní Společenství a Gileadu čelící Farsonovi nechalo velice horkou pachuť na jazyku.
Nicméně je tu pak ještě pro mne horší věc a to samotný závěr, který je až po vystoupání na vrchol věže, nikoli vstupem do věže, po kterém King varuje, že jsme ušli cestu k cíli a máme spokojeně zavřít knihu a žít dal… Co čekal, že to opravdu každý takto vezme, nechá Rolanda stát v předsíni a půjde si po svém s tím, že to "dokázal" a vše je v pořádku? Ten průběh výstupu a retrospektivní sledování Rolandova života bylo pořád skvělé a slibovalo to obří katarzi, ale to co přišlo, byl pro mne ubohý, slabý a možná velmi jednoduchý způsob, jak se vypořádat s tím, že vlastně King neví, co si počít s Rolandem. Kdo mu tohle sežral a je šťastný, tak mu to přeji, ale považovat to za jediný rozumný a správný konec? Proč pro Guna? Copak může byt někdo spokojeny s tím, že Roland si vlastně celým tím šílenstvím a zmarem projde znovu a znovu? Že všichni si své bolesti, utrpení a trápení vyžerou zas a opět? Byť nevědomky, ale to na věci nic nemění. Navíc to není stejný „průchod kolem“, neboť nyní má na „konci počátku“ své pouti Eldův roh, kterým, a to jen v případě, že tento průchod dokončí, zatroubí před věží a ta všechny své siguly (pokud mu v tomto průchodu nebudou chybět třeba pistole od Suzanny) ocení konečným klidem pro Rolanda? Je tolik jiných způsobů, některé fanouškovské teorie a ukončení jsou mnohem lepší (byt např. ta, že tohle je 19 průchod a bude jich jen přibývat mi přijde taky dost mimo), ale obecně mel Roland dojít nějakému odpuštění/satisfakci/klidu na duši i kdyby jeho odměna po opravení všech světů měla být jen propustkou na mýtinu za ostatními a ne jeho „restart na startovní čáru s jiným dresem“… Čím víc nad tím po přečtení ságy přemýšlím, tím víc mě ten konec pro Rolanda vyloženě irituje.
Kolem a kolem skvělá a výjimečná sága, ale zejména díky těm záporákům a samotnému konci to nejde vychvalovat do nebe. A jsem rád, že má sága mnoho dalších zdrojů (např. fanwiki byla při četbě nedílnou součásti, protože pospojovat si všechny ty mýty Primu, Eldu, Merlyna, Ludu, North Central pozitronic... byl často nadčtenářsky úkol) a rozšíření (komiksové prequely a povídky z Klíčové dírky), protože do tohoto světa, nebo aspoň do vybraných Kdy a Kde se budu rad vracet.
Parádní závěr celé série. Po Zpěvu Susannah, který vyloženě zklamal jsem byl tentokrát nadšen. Ano, některé postavy měly konec vyloženě antiklimatický (a v důsledku toho vypadaly mírně zbytečně). Ano, pořád mám výhrady k tomu, že King napsal do románu sám sebe a pořád mě sekvence odehrávající se v Americe nedokáží stoprocentně vtáhnout, ale drtivá většina této knihy byla naprosto parádní jízda od které jsem se nemohl odtrhnout. Líbilo by se mi to ještě víc, kdyby si autor odpustil jeden z epilogů a nechal konec jisté postavy záhadný. Naopak závěr Rolanda byl naprosto famózní. Je velmi pravděpodobné, že si celou sérii přečtu v budoucnu znovu.
Finale grande. Po tisíce stran dlouhé cestě se zbytek ka-tet dostává k cíli. Kingovské wtf situace gradují, King opět popisuje a naznačuje, aby ve výsledku nechal dostatek prostoru čtenářově fantazii a nechť si každý příběh dokreslí sám.
Pro některé v některých momentech snad zdlouhavé, možná až nudné, ale rozhodně to je série, která chce svůj čas. Stojí za přečtení? Rozhodně! Doufám, že už nikdy nikoho nenapadne z tohoto epického díla udělat film...
(SPOILER)
"ka je kolo, k němuž jsme všichni připoutáni, a když se to kolo otočí, nemůžeme jinak než se otočit s ním, nejdřív hlavou k nebi a pak znovu do pekel, kde se nám mozek v té hlavě přímo smaží."
Poznat Rolanda Deschaina z Gileadu a jeho ka-tet bylo čirým potěšením. Celá tato epická sága nabízela nejen košatý příběh, ale také směsici bláznivých, vtipných, dojemných, ale i nechutných a krutých přísad. Ano, toto bylo pěkně ostré literární "chili con carne". Vlastně jsem netušila jak moc to vše mám ráda, dokud se ka-tet nerozpadlo. Postupná ztráta členů pro mě byla velmi bolestná a já jsem je obrečela jako členy vlastní rodiny (čímž se pro mne za dobu mého čtení stali) a nejvíc mě bolelo naplnění proroctví z prvního dílu "smrt, ale nikdy ne pro tebe, pistolníku".
Poslední díl je zkrátka nesmírně smutný a hodnotit ho samostatně je těžké, protože děj se nese jednoznačně ve jménu loučení a definitivně uzavírá epochální mýtickou ságu. Navíc rozuzlení je na první pohled velmi neuspokojivé, protože o žádné rozuzlení nejde, a přesto - lépe to celé uzavřít nešlo. Protože jak ráčíte: "Život je kolo a my všichni říkáme díky."
(SPOILER) Dočteno.. Nechvátala jsem, některé pasáže četla vícekrát abych si je prožila a zapamatovala a hlavně proto, že jsem nechtěla aby to skončilo. Abych musela číst to, co jsem tušila že přijde a když to přišlo, tak i při nejlepší vůli mě to rozsekalo a já slzela jak blázen. Obrečela jsem každého člena ka-tet, kteří mi byli po několik měsíců skoro rodinou. Za svůj čtenářský život jsem už od Kinga přečetla určitě přes třicet knih a to, že se v nich objevují narážky na knihy jiné jsem věděla a mám to ráda, ale že vlastně většina toho, co King píše více méně souvisí s Temnou věží tak moc, jsem si neuměla představit. Ta promyšlenost vytvořeného univerza, časových rovin, dějů a postav je neuvěřitelná. Občas si myslím, že při psaní některých pasáží Mistr nebyl úplně při smyslech (což on sám nepopírá), ale takovou fantazii a umění to čtenáři vyprávět má opravdu jenom on. Jeho postavu v této knize jsem opravdu neměla ráda, rozčilovala mě jeho nerozhodnost a zbabělost i když si to v poslední chvíli trochu vyžehlil. Závěrečné souboje s Mordredem a Karmínovým králem byli trochu uspěchané (nechci říct odfláklé) a to mě trochu mrzí. Oproti tomu pasáž s Dandelem byla skvělá. Úplný konec se mi hodně líbil, protože nabízí mnohé a ka je přece kolo.. A já bych nejradši zase vzala do ruky Pistolníka a začala číst znovu.. Díky, sai Kingu za toto úžasné dílo. Nikdy jsem nic takového nečetla a pochybuji, že někdy ještě budu.
,,Muž v čiernom unikal cez púšť a pištoľník kráčal v jeho stopách,´´ tento úvod bol mojou vstupnou bránou do tejto knižnej série, a vlastne to bol aj môj začiatok s Kingom ako takým (doteraz som mal možnosť vidieť len filmové/seriálové adaptácie jeho diel), a musím povedať, že vybrať sa na púť k Temnej veži bolo dobré rozhodnutie.
Prvá kniha síce nebola úplne najzáživnejšia, ale predstavene hlavného protagonistu, Rolanda Deschaina z Gileadu sa vydarilo na jednotku, nahlodalo ma to zistiť o ňom viac a pochopiť jeho konanie (štvrtý diel to pekne rozpracoval). Od Osudovej trojky to začne naberať na obrátkach a vlastne do konca si to udrží vysokú kvalitu (mimo šiesteho dielu, ktorý podobne ako Pištoľník má svoje veľmi dobré momenty, ale neubráni sa nejakej výplni, ktorá mi až tak nechutila, ale vďaka menšiemu počtu strán a organickej striedavosti tých lepších častí so slabšími to šlo prelúskať v pohode). Postavy sú proste skvelé, každý člen ka-tet vie zaujať svojou osobnosťou, minulosťou, sú proste nezameniteľné, prirastú k srdci a po nejakom čase budete mať pocit, že aj vy ste súčasťou ka-tet a ste na výprave za vežou s nimi a niekde v hĺbke tušíte, že keď príde chvíľa lúčenia, nebudete na to pripravení. Svet, ktorý King stvoril je bohatý, rozsiahly, cítite z neho tú veľkosť, a v mnohom je veľmi originálny, fantázia Kingovi teda nechýba, takisto sa mi páči tá premyslenosť a napojenie ďalších jeho diel, čo pomáha komplexnosti a mytológii celého sveta.
Čo sa týka záverečnej časti, tak s emóciami mi to mávalo neustále, niektoré veci ma šokovali, niektoré ma dohnali k slzám, niektoré zase privodili úsmev na tvári, čo sa týka úplného konca, tak spočiatku som nevedel či som s ním spokojný alebo nie, no po nejakom zvážení musím povedať, že spokojný som, je to odvážny koniec, ktorý som nečakal, ale svojim vyznením k tejto sérii sedí a príde mi vlastne ideálny.
Toto dobrodružstvo, ktoré som mal možnosť zažiť som si veľmi vychutnal a ani trochu neľutujem, že som mu venoval svoj čas, King mi spravil veľkú radosť a ja už sa neviem dočkať, kedy od neho okúsim niečo ďalšie.
Celková známka: 9,5/10
,,Nemierim rukou, lebo kto mieri rukou, zabudol na tvár svojho otca. Mierim okom.´´
Vyvrcholenie jednej z najoriginálnejších fantasy sérii je síce dlhé, ale nakoniec uspokojivé a pútavé. Je cítiť ako sa séria rokmi vyvíjala a človek si hlavné postavy zamiluje, o to viac túži dozvedieť sa ako to snimi dopadne. A či to bude dobre? To už musíte zistiť sami, za mňa je koniec tejto ságy ako nádherný, tak aj prekvapujúci. Cesta musí pokračovať.
Celá série je výborná člověk prožije krásné i smutné chvíle s hlavním hrdinou škoda že to nejde udělat třeba seriál podle knih.
Musím říct, že vztah k sérii jsem si vytvářela postupně a nebyla to jednoduchá cesta. Bylo pro mě těžké překousnout první díl (který jsem přečetla až na čtvrtý pokus) mám pocit, že jsem prostě na něj v minulosti nebyla připravená.
Čtení celé série pro mě bylo neskutečné potěšení a tento poslední díl nebyl výjimkou. Jsem spokojená s tím, jak se příběh vyvíjel i s jeho završením.
Nechci toho moc prozradit, ale těší mě, že skončil s nádechem naděje, kterou jsem přiznám se moc nečekala. Ve výsledku oceňuji grácii, s jakou autor pojal konec celé série a v podstatě celé své spisovatelské éry.
Líbilo se mi, že spousta odkazů z knih, které jsem od Kinga přečetla se najednou propojily a začaly dávat smysl. Miluju jeho schopnost i přes to, že vypráví různé příběhy z jiných kde a kdy, vložit drobnou nedůležitou odbočku, která se vztahuje k Temné věži.
Po dočítaní celej série môžem zhodnotiť, že z toho celku mám omnoho lepší dojem, než z jeho jednotlivých častí. Ani táto záverečná nebola celá úžasná, mala svoje slabšie pasáže aj postavy, ktoré ma nedokázali upútať, no zato poskytla aj dostatok dôvodov stále čítať ďalej, a nakoniec som knihu zatváral s presvedčením, že to rozhodne stálo za to, ba bola to vlastne riadna pecka ;) A záver radšej nebudem rozoberať - každému chcem dopriať, aby doň šiel naslepo - no za seba musím povedať, že to bol riadne intenzívny zážitok ;)
Velká očekávání s sebou mnohdy nesou i velká zklamání. To by se dalo říci o finálním románu ze ságy, kterým se celý cyklus uzavírá. Je to konec cesty, spějící vlastně tak nějak do ztracena a pro mnoho čtenářů, kteří Rolandovo ka-tet doprovázeli na jeho výpravě po celou dobu půjde dost možná o hořké rozčarování. Pro mne se jedná o krásný a smutný vrchol jedné z nejlepších sérií, která bude v mém srdci mít asi navždy zvláštní místo. Byť by recenze měly být co nejvíce odosobněné, zde nemohu jinak.
Uzavření jediné vícedílné série o takovémto rozsahu, jakou Stephen King kdy napsal, skýtá konec, který je ve všech významech toho slova neuspokojivý, protože reálně nejde o konec. Víc k tomu asi napsat nemohu, aniž by nedošlo k vyzrazení zápletky. Zároveň však je nutné jedním dechem dodat, že lépe to celé uzavřít vlastně ani nešlo a výsledné finále ještě přispívá k epické mytičnosti příběhu pistolníka a jeho cestě k Věži. I zde vyjma střetu s Karmínovým králem dochází k provázání Kingova univerza (zde hlavně s knihou To a monstrem, známým jako Pennywise, kde v Temné věži pozornému čtenáři neujde zaobalené vysvětlení jeho původu) a celkově se děj nese ve jménu smutného loučení. Loučíme se s ka-tet, loučíme se s Rolandem. A pokud jste si ságu během jejího čtení zamilovali tak jako já, bude to rozloučení nadmíru emotivní...
S pistolníkem Rolandem z Gileadu jsem dospěla do neodvratitelného konce jeho životní pouti, do Temné věže, a mě místo velkého odhalení čekalo pochopení. A potvrzení toho, co všichni tak důvěrně známe, že smyslem života není cíl, ale cesta k cíli. King ve svém stěžejním díle vzdal hold svým oblíbeným žánrům, westernem počínaje a fantasy konče. Ovšem vyjma hororu. Jakoby ukazoval, že umí vyšívat i podle jiného mustru. A prokázal, že mu je vlastní i poetická symbolika či milostná romance. Cesta Rolandova Ka-tet nebyla jednoduchá od samého počátku. Byla dlouhá a Roland, Eddie, Susan, Jake, Ochu spolu prožili nejedno temné dobrodružství, vytvořili rodinu, Ka-tet. Pouze díky možnosti přechodu pomocí dveří a klíčů ze Středosvěta do toho jiného světa, Ameriky, nemusela smrt nutně znamenat konec života. Kingův Středosvět připomíná Tolkienovu Středozem. Nemluví se zde jazykem Středozemě, ale milou, archaickou zdvořilou mluvou Divokého západu, Kingova vlastního Středosvěta. Temná věž pak už představuje jenom pomyslnou třešničku na dortu. Kdo nečetl předchozí části, ten tuto poslední životní etapu pistolníka Rolanda nepochopí, nezaujme jej a nejspíš ani neocení. A přece je jedinečným vyvrcholením celého dramatu. Taky jsem pochopila, proč se postava samotného Kinga stala jednou ze zásadních postav Temné věže. Tohle je přeci jeho sága, jeho Ka-tet, jeho svět. I já proto říkám díky, sai Kingu.
(SPOILER)
Hodnocení celé série: Většině fandů Kinga se to líbí, ale mě to přišlo jako naprosto chaotický slepenec plný nesympatických postav, ve které si autor cucal zákonitosti z prstu, jak se mu to zrovna hodilo a děj měl nalajnovaný maximálně dvě kapitoly dopředu. Ještě mě docela bavily některé dílčí zápletky jako Susan a mladý Roland nebo ochrana Cally před vlky. Ale celá ta globální zastřešující záplatka je strašně neuspořádaná, nedrží to pohromadě, mě to připadá spíš jako sled volně pospojovaných zápletek. A ta pravidla přecházení mezi světy si King furt jen vymýšlí, jak se mu to zrovna hodí.
btw.."Ochu" aspiruje na cenu pro nejotravnější postavu v dějinách literatury.
Celé to vygradovalo 7. dílem, kde se mu už tak chatrná neuspořádaná zápletka úplně rozpadla pod rukama.
Randall Flagg je po celou ságu popisován jako hlavní antagonista a vy čekáte nějakovou osudovou konfrontaci s Rolandem, ale ne, on ho zabije čerstvě vylíhnutý spiderman.
Mordred přicházel na svět celou 5. a 6. knihu jako cosi zlověstného a jeho existence je nakonec kromě zabití Flagga úplně zbytečná, jen "vše z povzdálí pozoruje a v pravou chvíli se do věci vloží", a když to udělá, hned se nechá zabít.
Crimson King je jen dědek s bednou granátů, a je zabit tím způsobem, že si King o 50 stránek zpátky vycucá z prstu postavu, která ho zabije svou superschopností (a pro jistotu ji udělá němou, aby nemusela vysvětlovat, kde se tam vzala).
Susannah putuje se svými společníky k Temné věži a žádné útrapy ani smrt Eddieho ji nezastaví, a pak těsně před koncem řekne Seru na vás, du domu, a odejde nakreslenými dveřmi.
A pak všudypřítomné otravnosti jako žvatlání Ocha a popisy toho, jak to a to slovo zní v tom a tom přízvuku (což je v českém překladu čirá zhovadilost a všechno bych to vyházel)
Vlastně nechápu, že jsem to dočetl až do konce, ale všichni slibovali, že další díly budou lepší (nebyly) a že se to konečně rozjede (nerozjelo).
Vraťte mi těch X dnů života, pls.
Čtení mi trvalo déle než každá jiná kniha ze série a myslím, že to bylo jenom proto, že jsem Temnou věž opravdu nechtěla dočíst. Bylo tak příjemné mít tuto knihu, ke které se mohu vracet. Bylo tak hezké říct, že stále "pracuji" na Temné věži.
Ale teď je po všem a už si nikdy nebudu moci poprvé přečíst sérii Temná věž, což je podle mě v pořádku.
Všechny knihy o Temné věži naprosto miluji.
Opravdu, upřímně říkám ano.
Pokud je smyslem knih pobavit a poskytnout čtenářům únik z reality, tato série předčila všechny požadavky.
Ztratila jsem se ve všech těch světech, které King na sebe navázal, a nechtěla jsem odejít.
Určitě se k Rolandovi a jeho cestě znovu vrátím.
=Říkám díky, sai Kingu, říkám díky, Ka-tet.=
Tohle byla velmi dlouhá a velmi vyčerpávající cesta - nejen pro Rolanda, ale i pro mě jako pro čtenáře. Sérii jsem četla několik dlouhých let s mnoha přestávkami, protože najednou by to podle mě bylo trochu jako hraní si s ohněm. Tenhle umírající svět je tak obrovský, magický, podivný a děsivý, že by se v něm dalo snadno zabloudit a nikdy do cíle nedojít. Ale Ka je jako kolo... Závěr této cesty mě ohromil a tak trochu srazil na kolena. Ale vlastně mi to mělo být jasné mnohem mnohem dřív.
Myslím, že je to Kingovo mistrovské dílo a nepochybně mu musel obětovat velký kus duše. Rozhodně se k Temné věži ještě vrátím.
Štítky knihy
americká literatura Cena Augusta Derletha Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
(SPOILER) Tak jsem konečně dorazil spolu s Rolandem na konec cesty. Musím uznat, že to celé ve mně zanechalo určitou stopu, to tedy ano, přestože jsem od největšího eposu krále hororu čekal o malinko víc.
Závěr na můj vkus trochu moc esoterický, ale to by mi až tak nevadilo. Co mi ale vadilo dost, je zpackaný potenciál Mordreda. Byly o něm napsány stovky a stovky stránek a pak jediné, čím posune děj je zabití Ocha? To bylo hodně slabý. A podobně Karmínový král, který se nezmohl na víc než pár Zlých Tonek... Ale zbytek byl fajn, nebylo to zbytečně ukecané jako jiné díly, sušný poměr akce a napětí. Říkám díky.