Temné léto

10.10.2020

Po Terroru a Hyperionu mé třetí setkání se Simmonsem. Dvakrát možná, ale třikrát do stejné řeky nevstoupíš, chtělo by se říct. Tento údajně jeden z nejvýraznějších amerických hororů dlouho držel hladinu mé pozornosti na hranici zájmu o knihu. Je to podivná kniha. Já, kdo má rád dlouhé příběhy a odbočky mi příjemně dokreslují hlavní linku, jsem si chvílemi docela zoufala. Až někde na počátku druhé třetiny knihy se Simmons dostává k pointě příběhu, vlastně jen počátku pointy, a horor samotný pak přichází na řadu až v samotném závěru knihy.

Z jednoho léta party kluků (Cyklohlídky) v roce 1960 v ospalé vesnici Elm Haven někde v Illinois Simmons vytvoří neuvěřitelný opus s bezpočtem postav. Bývalý pan učitel si napsal rozsáhlý román o tajemném příběhu, výrostcích z různých poměrů a jedné staré, zavřené střední škole, která skrývá vražedné zlo... Bavilo mě pátrání po zvonu rodu Borghiů dětským géniem Duanem McBridem, jakkoli jeho postava působí až příliš kontrastně v partičce trávící čas klukovskými bojůvkami. Ani tady se pan učitel nezapřel, stejně jako v posedlosti po bádání. Nutno přiznat, že být dítětem v té době - jistě nejen v Americe - musela být hodně těžká škola, a dětští hrdinové jsou často až příliš mladí hozeni do násilného světa dospělých. Hotový Charles Dickens. Zřejmá podobnost je samozřejmě s Kingovým To. King ale přece jenom zůstává jen jeden. Nerada srovnávám, ale Simmons si o to v této knize vyloženě říká. Čtvrtá hvězda za závěrečné vyvrcholení. ***(*)

07.09.2020

Naprosto fantastický horor který mi sedl na 100%. Vykreslení postav je úžasné a neviditelné zlo buduje opravdu hutnou atmosféru. Do toho prázdninová atmosféra uprostřed kukuřičných polí a skvělá parta kluků, prostě idylka, idylka která se zvrtne.

06.09.2020

Temné léto na mne působí, že vlastně neví, čím má být. Dočetla jsem knihu cca před třemi týdny a upřímně jsem nevěděla, co si myslet. Nakonec je pro mne Temné léto knížkou o klucicim letním dobrodružství, i přes pár okamžiku, které do tohoto rámce moc nezapadaji a díky koktejlu akčního dobrodružství a sem tam hororu nevyznivaji tak, jak by mohly. U Koraliny jsem zmínila, že nepotřebuji hektolitry krve, aby na mne kniha zapůsobila hororove. Temné léto chce být hororem a letním dobrodružstvím zároveň a nejde to. Aspoň pro mne. Jo a jedna důležitá rada, na kterou jsem zapomněla, takže ji ještě dopisuji nyní. Nečtěte uvod, pokud si nechcete vyspoilerovat příběh. Vůbec nechápu, že tento text umistovali dopředu. Chápu, že to u knížek je, i když já sama vysvětlování nečtu a nepotřebuji to číst, abych si mohla si v klidu strávit svůj zážitek z knizky, ale tady to opravdu nechápu.

18.08.2020

King je pořád king. Možná to nezní fér, ale Dan Simmons si o to srovnání koleduje od první kapitoly. Americké maloměsto z doby autorova dospívání, parta kluků a jejich pozvolné pochopení toho, že odkudsi prosakuje zlo, kterému se budou muset postavit. Ale nejen to – také vyobrazené sociální poměry, dysfunkční (ne všechny samozřejmě) rodiny a závan konce dětství, a dokonce některé postavy jsou jak vystříhnuté z Kingových stránek.

Ne že by Simmons psal špatně – vedle líčení počasí a kukuřice umí i působivé momenty, a co je možná těžší, i atmosféru léta, kterým něco končí a něco zvláštního (a vůbec ne hororového) se objevuje (epizoda při baseballu a na narozeninách). Ale od půlky dál to drhne čím dál víc – zatímco u Kinga je to zlo něco často něco neuchopitelného, zlo v Elm Havenu mě zklamalo svojí béčkovou banalitou, navíc trochu nesourodou… A co hůř, když děti začnou používat střelné zbraně a přibližuje se finále, celé to začne být přepálené za hranu nutné uvěřitelnosti kamsi k počítačové střílečce nebo béčkovému filmu. Škoda, protože ta knížka je v mnoha věcech prostě dobrá.

22.07.2020

Řekl jsem si, že když je to léto, tak si dám nějakou knihu odehrávající se v létě. Temné léto byla jasná volba a udělal jsem sakra dobře. Vynikající horor. Dan Simmons dokáže brilantně budovat opravdu hutnou a mrazivou atmosféru, a postupná gradace celého příběhu je skvělá. Konec byl možná trochu uspěchaný oproti zbytku knihy. Posledních zhruba 100 stran nabral příběh vražedné tempo. Lidé, kteří vyčítají např. takovému Stephenovi Kingovi přílišnou popisnost v jeho knihách nebo různé odbočky v příběhu, tak u této knihy budou trpět a raději by se jí měli vyhnout. Simmons je v tomhle snad ještě dál než King.
Pokud bych měl Temné léto srovnávat s klasikou od Stephena Kinga "TO", asi bych musel říct, že "TO" se mi líbilo o malinko více. Možná pro to, že Pennywise je prostě ikonickej dacan a Temnému létu něco takového trochu chybí, ale nejspíš za to může prostě nostalgie. "TO" jsem viděl i četl v dětství a Temné léto jsem četl až v dospělosti. Každopádně to nemění nic na tom, že Temné léto je jeden z nejlepších literárních hororů 20.století.

Hodnocení: 9/10

P.S. : Vlastním vydání od nakladatelství FOBOS a musím říct, že takové množství chyb a překlepů jsem ještě v žádné knize neviděl. Nechápu, jak tohle mohli vypustit ven. Styďte se.

13.06.2020

O čem to vlastně je? Je to kniha o zle nadpřirozeném i o zle v lidech. Kniha o hledání vnitřní síly a překonání sebe samých.
Místy temná a hororová, místy o obyčejných věcech, které patří k dospívání.
Hrdá variace na Kingovo To.

01.06.2020

Temné léto přímo svádí k tomu, aby bylo přirovnáváno ke Kingově knize To – a kdybych měl svůj zážitek shrnout, bavilo mě mnohem víc. Nechci tvrdit, že To je z poloviny filler, ale ano, minimálně z třetiny je. Temné léto sice také má své trochu „delší“ pasáže, ale celkově se vlezlo do polovičního počtu stránek slavnějšího protipólu, a přitom mu nedělá problém vybudovat k postavám citovou vazbu.

Útok nadpřirozena je velmi rychlý, a ačkoliv se kniha věnuje hromadě letních radovánek mladých kluků (a holek), dokáže si udržet napětí. Kouzelná je přitom skutečnost, že Temné léto je do jisté míry vyprávěno nespolehlivými dětmi. Jinými slovy, co se na stránkách tváří jako nadpřirozené zlo, balancuje často na hraně něčeho, nad čím by dospělý jen mávnul rukou. Nebezpečí je proto do děje zakomponováno velice přirozeně – pokud se něco takového o béčkové hororovce dá říct. Pochybnosti se sice časem rozplynou, ale napětí ne. Temnota postupně probublává na povrch a děj nádherně graduje. Konec je pak adekvátně dlouhý, propracovaný i uspokojivý, což je něco, co by se King od Simmonse klidně mohl naučit.

19.03.2020

Dan Simmons skutečně umí!
Dávám 4 hvězdičky, jelikož 5 jsem dala Terroru, ten mě naprosto uhranul. Ale i tato kniha je nadprůměrné dílo s postavami, kterým fandíte, hrůzostrašným zlem a jakousi nostalgií (???) pro všechny z vás, kteří kdy nesnášeli školu :-D

No ale to úvodní slovo autora fakt ne! Tam je tolik spoilerů! Proč to jenom udělal? Proč to nenapsal až na konec?

23.02.2020

Ze začátku jsem měla rozporuplné pocity - napřed autorova předmluva (jak tu již bylo zmíněno i vyzrazení důležitého okamžiku), kterou jsem vzdala a “šla” rovnou na příběh. Začátek příběhu mne moc nebavil, ale vzhledem k tomu, že nemám ve zvyku knihy odkládat, jsem pokračovala. Naštěstí se to otočilo a zase jsem nebyla schopna knihu odložit. Takže nakonec jsem nadšená a zvědavá na pokračování!

15.02.2020

Idylické letní prázdniny, partička kluků na kolech, ovšem nad městečkem visí temný mrak - Zlo, které se probouzí. Kluci v rámci dobrodružných výprav se Zlem bojují. Nápad úplně nový není, v současné době je dost využívaný, ale Simmons knihu napsal dřív a pojal ji po svém. Skvěle vybudovaná atmosféra, mistrně popsaná místa her i bojů. Doporučuji, nenudila jsem se ani chvíli.

03.02.2020

Moje první kniha od pana Simmonse. Slyšela jsem na ni různé ódy a slušné recenze, takže aniž bych se blíže zajímala o to, do čeho jdu (že se jedná o horor jsem samozřejmě věděla), tak jsem ji prostě otevřela a začala číst. Skoro mě odradila autorova zbytečně dlouhá (a místy nudná) předmluva, která dokonce vyzrazuje jednu důležitou událost příběhu (doporučuji tedy přečíst až po dočtení knihy). Musela jsem si zvykat na dlouhé květnaté věty plné popisů, ale potom jsem si je začala užívat. Příběh je dobrý, plný napětí a chvílemi i dost děsivý (slabším povahám neradím číst knihu osamotě za tmy). Nehodlám srovnávat tohle dílo s Kingovým TO, protože TO je pro mě jednou z nejlepších knih co jsem dosud četla, ale musím uznat že Temné léto je minimálně stejně děsivé. V brzké době si hodlám pořídit Zimní přízrak a už teď se na něj těším. Milovníkům hororů s partou dětí v hlavních rolích rozhodně doporučuji.

18.01.2020

Knížka, kterou se člověk neubrání srovnávat s Kingovým TO. Při tom kromě dětských hlavních hrdinů a hororové tematiky je každá kniha úplně jiná. Temné léto není tak děsivé a nepřítel je tak nějak jasnější. Hodně mě mrzel osud Duana. Kniha je velmi čtivá a s originálním Zlem... Určitě doporučuji.

Mé druhé setkání se Simmonsem dopadlo nad očekávání. Před Temným létem jsem spontánně sáhl po Zimním přízraku a jelikož se jedná o sequel, měl jsem následně obavu, že jsem se připravil o zážitek z Temného léta, ale opak byl pravdou. Vše do sebe zapadlo a postavy ze sequelu mi ještě více přirostly k srdci. Není tedy vždy na škodu začít od konce. Temné léto je skvělým hororem, který v mnohém předčí Kingovo TO (sám King se o Simmonsově knize několikrát pochvalně vyjádřil) a má vše, co dobrá hororová kniha mít má - sympatické hrdiny (ale určitě ne nudné vzorňáky), tajemné zlo, mytologii a historii (racionální podklad zla), skvělou gradaci a vypracované vedlejší postavy. Za menší nedostatek bych označil přílišnou popisnost, kdy se popis některých subjektů opakuje až třikrát, přičemž dozvědět se během dvou set stran jakou barvu trička má hlavní hrdina, i když to nehraje pro příběh žádnou roli, je opravdu moc, stejně tak poetizující popisy tvaru čela postele, košatosti koruny stromů atd. atd. Díky těmto vycpávkám má kniha téměř 700 stran. První popisy prostředí a postav čtenář nadšeně hltá, ale v polovině už to začíná spíše obtěžovat a chce se dostat konečně k příběhu. I přes tento vrtoch je Temné léto fenomenálním thrillerem s hororovými prvky a Simmons opět dokázal, že je kvalitním spisovatelem, který si gloriolu kolem svého jména po právu zaslouží.

Prvních sto stran jsem si říkala, že to přijde, že všude říkali, že to po prvních sto stranách přijde (proč si kupuju knížku, u které vím, že prvních sto stran protrpím?). Po sto stranách popisu, jak někdo někam jezdí, na čem jel, jakou to mělo barvu, prokousáním se všemi cizími názvy ulic, domů, kytek, rohů, mostů a čeho všeho pokračujete a najednou zjistíte, že jste za polovinou a neděje se stále vůbec nic. Odloženo.
Řekla bych, že komu se čte špatně King, tomu se bude špatně číst i Simmons.
Pardon, pane Simmonsi, já váš fanda nebudu :-)

09.12.2019

kniha ktorá vo mne vyvolala spomienky na super detské časy na dedine , pre mna kniha mala dušu a jej čítanie som si užíval , koniec by som prijal dlhší a popisnejší ale aj určité tajomno má svoje čaro

15.11.2019

Temné léto, ač se rozhodně nejedná o autorův nejlepší román, je ve srovnání s přeceňovaným Kingem (TO) mnohem lepší knihou: chytřejší, konzistentnější, lépe fungující na vytyčených rovinách vyprávění.

29.10.2019

První půlka knihy se mi moc líbila, četla jsem a nemohla jsem přestat, ale potom mě to nějak přestalo bavit. Chtěla jsem dočíst a jenom se dozvědět, jak to vlastně celé je a vzniklo. Od pana Simmonse jsem četla akorát Terror a na tu knihu nikdy nezapomenu, jedna z nejlepších.

30.09.2019

Obecně mám ráda knížky, kde hlavními hrdiny jsou děti. Temné léto mi proto dost sedlo, Simmons skvěle vykreslil dobu let šedesátých kdesi v americkém městečku pohledem jedenáctiletých dětí. Kluci byli sympaťáci a moc mě bavilo s nimi prožívat jak ty neobyčejné chvíle, tak ty úplně běžné klukovské, prázdninové. I když to byl horor, nijak jsem se nebála, pro mě škatulka horor jen celou knihu ohraničovala, převažoval motiv přátelství a snahy o bezstarostné dětství. Oceňuji autorův doslov týkající se proměny rodičovského přístupu k dětem a nastavování jejich volného prostoru.

25.09.2019

Na rozdíl od mnohých přede mnou musím přiznat, že první část knihy mi přišla lepší než druhá. Neměla jsem problém se začíst, docela jsem si užívala to bezstarostné dětství a postupně se gradující typické dětské strachy, jenže když se pak ty strachy začaly zhmotňovat a dostávat až psychedelické tvary, už to pro mě ztrácelo takové to kouzlo tajemna, místo toho nastoupila jen děsuplnost. Závěrečná část, kdy se kluci pustili do fakt odvážných velkých věcí, mi přišla už za hranou (třeba to s mlékárenským vozem). Škoda, závěr byl pro mě zklamáním.
Ale na druhou stranu to nic nemění na tom, že jsem se celou dobu bála - a jako naschvál jen asi dva dny po dočtení knížky nám v domě vypadla elektřina a já zrovna byla doma sama, takže jsem musela jít dolů do sklepa zkontrolovat pojistky. Samozřejmě mi v hlavě strašil Tubby a bůhví co ještě, že jo...