Temné léto
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380024/bmid_temne-leto-Xer-380024.jpg
4
419
419
Píše se léto 1960, a v malém městečku Elm Haven v Illinois vzniká mezi pěti dvanáctiletými chlapci pouto, které nezpřetrhá ani nepředvídatelný běh života. Od projížděk na kole při západu slunce až po stinné úkryty v lese, dny těchto chlapců utvářejí všechna tajemství a tiché chvilky idylického dětství. Mezi prosluněnými kukuřičnými lány bude však jejich přátelství podrobeno nemilosrdné zkoušce. Když se uprostřed noci rozezní léta ztichlý zvon, obyvatelé městečka vědí, že jejich bezstarostné dny skončily. Z hlubin starého gymnázia, mohutné pevnosti zamořené pachem mahagonových rakví, povstane neviditelné zlo. Běžné dny zaplňují podivné, strašné události, šířící hrůzu napříč kdysi idylickým městem. Odhodláni vymýtit pradávnou nákazu, Mike, Duane, Dale, Harlen a Kevin musí rozpoutat krvavou válku s tajemnou ohavností, které patří noc... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2018 , FobosOriginální název:
Summer of Night, 1991
více info...
Přidat komentář
Obecně mám ráda knížky, kde hlavními hrdiny jsou děti. Temné léto mi proto dost sedlo, Simmons skvěle vykreslil dobu let šedesátých kdesi v americkém městečku pohledem jedenáctiletých dětí. Kluci byli sympaťáci a moc mě bavilo s nimi prožívat jak ty neobyčejné chvíle, tak ty úplně běžné klukovské, prázdninové. I když to byl horor, nijak jsem se nebála, pro mě škatulka horor jen celou knihu ohraničovala, převažoval motiv přátelství a snahy o bezstarostné dětství. Oceňuji autorův doslov týkající se proměny rodičovského přístupu k dětem a nastavování jejich volného prostoru.
Na rozdíl od mnohých přede mnou musím přiznat, že první část knihy mi přišla lepší než druhá. Neměla jsem problém se začíst, docela jsem si užívala to bezstarostné dětství a postupně se gradující typické dětské strachy, jenže když se pak ty strachy začaly zhmotňovat a dostávat až psychedelické tvary, už to pro mě ztrácelo takové to kouzlo tajemna, místo toho nastoupila jen děsuplnost. Závěrečná část, kdy se kluci pustili do fakt odvážných velkých věcí, mi přišla už za hranou (třeba to s mlékárenským vozem). Škoda, závěr byl pro mě zklamáním.
Ale na druhou stranu to nic nemění na tom, že jsem se celou dobu bála - a jako naschvál jen asi dva dny po dočtení knížky nám v domě vypadla elektřina a já zrovna byla doma sama, takže jsem musela jít dolů do sklepa zkontrolovat pojistky. Samozřejmě mi v hlavě strašil Tubby a bůhví co ještě, že jo...
Přiznávám, že prvních cca 130 stran jsem váhala, zda odložit či pokračovat... Ale pak se to zlomilo a od knížky se nešlo odpoutat :-) Skvostné dílo...
Zo začiatku som mal s knihou celkom problém, myšlienky mi veľakrát utekali preč od príbehu. Dôvodom boli moje spomienky z detstva , ktoré mi táto kniha vyťahovala z už dávno neotvorených šuflíkov mojej mysle. Podobne ako partia chlapcov v knihe tak aj ja som sa nevedel dočkať prázdnin, keď vypadnem z mesta. Prázdniny som trávil u babky v malej dedine a tiež sme tam mali svoju "cyklohliadku" a väčšinu prázdnin som strávil na bicykli, na ihriskách, prácou na poli, či strielaním zo vzduchovky. Takže veľakrát pri čítaní sa mi premietali vlastné zážitky z detstva. Kniha bola správne temná , zaujali ma hlavne pasáže za Duana. Niektorí hrdinovia si prejdú fakt peklom , ktoré by možno nezvládla ani väčšina dospelých. Opis doby a malého mestečka bol na jedničku aj keď tých jilmov bolo už niekedy na jednej stránke až prehnane veľa. Ako bonus autor dopísal záver s ktorým sa úplne stotožňujem. Naše deti už také detstvo ako v minulosti nemajú/nebudú mať šancu zažiť v dnešnom pretechnizovanom, paranoidnom svete konzumu. Po Terrore ďalšia Simmonsova kniha za 5*. Určitě sa teším na niečo ďalšie od neho. Možno vyskúšam Hyperiona :)
Knížka byla skvělá jako IT od S.Kinga, jen konec na mě byl moc rychlý. Spíše dobrodružná kniha s prvky hororu (pro mě trošku foglarovka se strašidly). :)
Je to vlastně takové Bylo nás pět + souboj s temnými silami:-) Parta kamarádů, staré časy, zdánlivě ospalé městečko a nějaká místní zajímavost, kdy odhalení jejího tajemství dostane naši partu do postupně gradující konfrontace s tajemným zlem. Tenhle recept prostě funguje. Věděl to už Foglar se svojí Záhadou hlavolamu, věděl to King se svým To a velice dobře to ví i autoři seriálu Stranger things. Temné léto má nejblíž právě ke Kingovu To. Ale zatímco King každou postavu rozpitvával a věnoval celé kapitoly různým flashbackům a navrch přihodil druhou část s dospělostí a celou řadu uchyláren, Temné léto jde poněkud prostší cestou. Narozdíl od Kinga by totiž Temné léto mohlo být v klidu i četbou pro puberťáky, věkově nepříliš vzdálené hlavním hrdinům. Je vidět, že autor si tu hodně vychutnával vykreslování atmosféry a doby svého dětství a mě to vůbec nevadilo, naopak. O zlu, proti kterému naši hrdinové stojí se toho moc nedozvíme, pouze několik historických útržků. Těžko říct, jestli to je dobře nebo špatně. Co mi trochu vadilo bylo, že dospělí jako kdyby neexistovali a když už něco prosáklo, tak to prakticky neřešili. Sice se to odehrává ve "vidlákově" ale tím spíš by se tam šířily drby a konspirace. Zvlášť některé scény působily až úsměvně, kdy to skoro vypadalo tak, že náš dětský hrdina bojuje o život s monstry a rodiče jsou přitom pár metrů ve vedlejší místnosti. Ale jak říkám, ona to je spíš dobrodružná kniha s hororovými prvky pro ty, kdo si chtějí zavzpomínat. A co si budeme povídat - kdo z nás jako dítě nesnil o tom, že svede hrdinný souboj s nějakými temnými silami?:-)
PS: Myslím, že skutečně hororová část knihy je její doslov, kde Simmons dává docela zajímavé odkazy na studie o tom, jak dnešní hysteričtí rodiče a podivná doba prakticky zničili svým dětem možnost zažít opravdu nefalšované dobrodružné dětství. Hrdinové knihy a i reálné děti v té době úplně v pohodě běhaly klidně celý den bez dozoru po lesích a domů se vracely až na večeři, neznaly nic jako přilby na kolo, každý měl doma od táty svojí pušku a prozkoumávaly kdejakou díru v zemi či zříceninu atd. a přitom k žádným hromadným zraněním a úmrtím nedocházelo. Dřívější generace rodičů si prostě nemyslely, že dítě je nesvéprávný idiot vyžadující 24 hodin dozor a ochranu a děti samotné věděly, že jsou plnohodnotní a užiteční členové domácnosti(většina musela pomáhat s živobytím, což zřejmě mělo něco do sebe). Studie popisují jak se volný prostor dítěte za posledních padesát let zmenšil. Od několika kilometrů, které mohl kluk na svém kole zkoumat a užívat si objevitelské výpravy, se tento prostor v současnosti pohybuje už je kolem pár desítek metrů. Ideálně pouze na hřiště splňujícím všechny bezpečností normy a stojící přímo pod okny kdy je dítě pod dozorem a navíc neustále dostupné na mobilu. Nikoliv u souboje našich malých hrdinů s monstry ale právě u této krátké části na konci knihy mne opravdu mrazilo.
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla , začátek byl na mě až moc pomalý, chaotický,.zdlouhavý. Pak to vzalo rychlý spád a já nedokázala přestat číst. Moc povedený horor.
A tohle bylo co? Nesmyslně monstrózní bichle, která by měla proškrtána nejméně na polovinu. A hlavně jsem se nedočkal odpovědi na otázku: PROČ?
I přes kladné hodnocení knihy jsem měla problém s čtivostí. Obsah děje hodně připomíná TO od Kinga a já viděla i jisté prvky ze Zelené míle a seriálu Stranger Things. Napsané to bylo dobře, nechyběl nádech hororu a i jeden překvapivý, zdrcující moment. Přesto mi dělalo potíže přelouskat detailní popisy krajinek. Ne že bych nechápala, co mi autor nastiňuje, ale hrozně jsem se u toho nudila. Vím, že odkazem této knihy je srovnání dětství dříve a nyní, ale osobně bych některé prvky vynechala. Ano, kniha je dobrá, ale znova ji číst určitě nebudu.
Ach jo, to bylo tak moc pěkný.
Posledních 100 stran jsem se modlila, aby to nikdy neskončilo a ejhle, na cucky mě ještě rozerval Simmonsův závěr, kde dává k dobru studie o dětství dnes a tehdy, kde vypráví o postavě Duana, do kterého jsem se popravdě zamilovala (mám slabost pro inteligentní cvalíky) atd.
Temné léto mi dalo vše, co jsem potřebovala - bála jsem se, byla jsem napjatá, plakala jsem v závěru, zamilovala si každého hrdinu zvlášť a litovala se, proč nejsem jedenáctiletá holka v jejich době a jejich partě.
Po celou dobu čtení jsem cítila vůni kukuřice a puch zetlelého masa, mnohokrát děkuji! A pokud tuhle knihu někdo DOOPRAVDY přečetl, nemůže ji chtít přece s NIČÍM srovnávat...
Skvělý! Skvost! Ne, vážně...tahle kniha patří mezi ty nejlepší, které jsem za život přečetla (a že jich není málo). Když jsem si četla stručný obsah, o čem kniha pojednává, zamlouval se mi fakt, že se jedná o jakousi hororovou knihu vyprávějící události léta roku 1960 v malém americkém městečku, jehož hrdiny jsou jedenáctiletí kluci, kteří se potýkají s hrozivým zlem. Po několika prvních stranách mě kniha pohltila natolik, že jsem jí začala hltat ve dne v noci. Nutno říci, že kniha opravdu není jen “příběhem vykreslujícím hororové události”, které zažívají chlapci o letních prázdninách, nýbrž je také příběhem o nezlomném poutu a přátelství těchto chlapců, o jejich důvěře, vzájemném porozumění, o dobrodružstvích, kteří tito chlapci zažívali v lese, v zatopeném lomu, nebo na farmě. O tom, co jsme my, jako děti na počátku 21. století, již ztratily a o čem skvěle referuje právě Dan Simmons v samotném závěru knihy. Ano, tato kniha je spojována s podobným námětem jako bylo Kingovo To, ale z mého pohledu (jako z pohledu čtenáře, který četl jak To, tak Temné léto), je záhodno říci, že Simmons má alespoň u téhle knihy mnohonásobně navrch před jedním z nejznámějších Kingových románů.
Naprosto perfektní kousek, který prostě neměl chybu. Konečně zase po dlouhé době kvalitní horor.
SPOILERY: Tohle bylo přesně pro mě! Miluju americký venkov a 60. léta, čili se mi autor trefil do vkusu i zasazením příběhu. Navíc téma chlapeckého dospívání je mi blízké, sám rád vzpomínám na dobu kdy mi bylo 11, 12 let a i když jsem svoje dětství prožil v 90. letech v Česku, v mnohém se podobalo tomu, co zažívali hrdinové Temného léta. První polovina knihy může působit zdlouhavě, ale mě to vůbec nevadí, mám rád pomalejší rozjezdy a postupnou gradaci příběhu. Druhá polovina má naopak rychlý spád a čtenář nestačí otáčet stránky. Závěr je pak možná rychlý až moc. Temné léto vřele doporučuji, je to perfektní knížka. Jednu hvězdičku ubírám za překotný závěr a za to, že jsem doufal v nějaké hlubší vysvětlení podivných elmhavenských událostí, rolí jednotlivých aktérů v příběhu (Dr. Roon byl člověk nebo ne?), ale i tak je kniha parádní.
Pokud jste fanouškem kvalitního hororu s prvky nadpřirozena, je Temné léto přesně pro vás. Nechybí mu perfektně, pozvolně budovaná gradace, jež spolu s pečlivě vystavěným historickým pozadím všeho zla v městečku Elm Heaven vyvrcholí v epicky děsivém finále, které by byla skutečně radost vidět ve filmu. Kingovo doporučení na přebalu nelhalo. Dan Simmons skutečně píše jako rozzuřený anděl...
Více v mé recenzi zde na DK.
Jsem v podstatě hororový nováček, takže srovnání s To nedokážu posoudit. Temné léto se mi líbilo. Nádherné vykreslení bezstarostného dětského nespoutaného světa letních prázdnin, pouto přátelství a kouzlo letních dobrodružství. Popis atmosféry, přírody a dětských vztahů mi nepřipadal nudný, naopak pro mě měl velké kouzlo. A pomalé vkrádání zla, postupné zvyšování napětí bylo citlivě dávkováno až do velkého finále. Sice nemůžu říct, že bych se nějak hodně bála, ale bavila jsem se dobře a vzpomínala na dětství a letní prázdniny, ale i na dětské strachy a můry.
Jediné, k čemu mám výhrady, je překlad. Četla jsem vydání z roku 2018 v edici Fobos a musím říct, že na začátku jsem myslela, že knihu odložím. Tak neuvěřitelně šroubované věty, přesný překlad z angličtiny, jsem snad ještě nezažila. K tomu spousta tiskových chyb. Ačkoliv se mi kniha velice líbila, strhávám jednu hvězdu za překlad, protože mi nedopřál komfort při čtení.
Obsahuje spoiler!
Ke knize mě dostalo srovnání s knihou To od Kinga. Temné léto má hodně dobře popsané prostředí a charaktery postav ,ale samotný příběh mi moc nesedl.Hlavně druhá půlka mi přišla celkově zmatená. Co mě moc zarazilo,byla smrt jednoho z hrdinů a ještě k tomu jsem si Duane McBrida oblíbil ze všech nejvíce ,takže mě postava chyběla v příběhu hodně. Za mě celkem čtivá kniha,která stojí za přečtení.
Srovnávat s Kingem lze - ale proč bych to dělala? Užila jsem si obojí, jak To, tak Temné léto. Simmons umí držet napětí a od občasného vyšlehnutí šoku mě dovedl až k permanentnímu strachu během posledních sta stran; "poslední bitva" je vážně výživná. Těším se na Zimní přízrak...
Tato kniha se mě moc líbila.. po dlouhé době jsem se u knihy bala až jsem musela přestat číst. Spousta lidí srovnává tuto knihu s To od Kinga ale abych pravdu řekla tak u To jsem se tolik nebala. Skvělá kniha ctiva od začátku do konce.
Druhé To (proto také asi Kingův poněkud zakuklený - pozitivní či co? - výkřik na obálce), jen jsme se přesunuli z Maine do Illinois mezi kukuřičné lány a posunuli se jen o pár let v čase děje (zde 1960 oproti 1957 v To) i vydání knihy (zde 1991 oproti 1986 u To). Ani tady se autor nevyhnul hnusu a smradu a nadpřirozenu, jen se drží toho léta a té partičky jedenáctiletých a nenechá je vyrůst (na tom se ušetřilo bratru 300 stran oproti To). Začalo mě to docela zajímat, jakmile se objevila Borgiovská linka (s pár historickými zajímavostmi), ale to byl především základ pro okultní stránku celého příběhu, takže zájem zase rychle opadl.
A třicetistránkový autorův doslov mohl být zajímavý, jen mi tedy nepřipadalo, že to ladí s románem, přes množství vlastních citací.
Takže za mne zase ne.
(Osobní poznámka - reakce na autorův doslov: Byť moje školní prázdniny se odehrávaly o nějaký pátek později, byly velmi pohodové a volné, vskutku volnočasové! a samozřejmě po všech stránkách báječné. Největším nebezpečím pro nás byla hluboká vodní plocha, v níž se trávilo nejvíc času - a nikdo se neutopil (samozřejmě dospělí někde jako dohled na pozadí byli, ale nerušili ;-). Strašit v hlubším lese či za hranicí světla z táboráku bylo v pažích starších puberťáků, ale byli snad taky docela rozumní a nic se nepřehánělo. Nikdo hrůzou neumřel a tmy se patologicky nebál.)
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
První půlka knihy se mi moc líbila, četla jsem a nemohla jsem přestat, ale potom mě to nějak přestalo bavit. Chtěla jsem dočíst a jenom se dozvědět, jak to vlastně celé je a vzniklo. Od pana Simmonse jsem četla akorát Terror a na tu knihu nikdy nezapomenu, jedna z nejlepších.