Temné vody
Kodži Suzuki
Autor slavného hororu Kruh přichází s knihou, v níž dokazuje, že mu kromě rozsáhlejších románů není vzdálen ani žánr hrůzostrašné povídky. Ač má všech sedm próz, zařazených do tohoto svazku, nejrůznější námět i zpracování, to hlavní, co je spojuje, je vodní živel. V Temných vodách se tak setkáme s tajuplným pozadím tragédie, která měla vliv na kvalitu pitné vody v činžáku na okraji Tokijského zálivu, s šokujícím průběhem divadelního představení, s nebezpečím číhajícím na účastníky speleologické výpravy, s podivnými obyvateli jednoho pustého ostrova, s pochmurnou lodí duchů, s nečekaným vyústěním plavby snů či se strašlivým tajemstvím skrytým na dně sádky rybářské lodi. Kodži Suzuki píše své povídky v nejlepší tradici Edgara Allana Poea, aby nás přesvědčil, že život v moři nejenom začal - ale že tam často také končí... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
Honogurai mizu no soko kara 仄暗い水の底から, 1996
více info...
Přidat komentář


Inteligentní, pomalu se rozjíždějící, jemně hororové povídky. Poslední, včetně epilogu s existencionálně povzbudivým poselstvím. Za tu za mne plný počet hvězd.


Kodži Suzuki ve skvělé formě předvádí, že mu povídky se strašidelnými tématy vůbec nejsou cizí. Za mě rozhodně palec nahoru.


Po knize jsem sáhl díky čtenářské výzvě a nakonec jsem si ji užil víc než jsem čekal. Nejsem vyznavačem povídek. Ne všechny mě chytili. Celkově se kniha čte rychle a díky málo stranám textu je vhodná na cesty které netrvají dlouhou, třeba když cestujete za vodou :-)


Zajímavá sbírka lehce hororových povídek, většinou velmi zdařilých. Tísnivou atmosféru vytváří už motiv povídek, temná, hluboká voda.
Dobré počtení nejen pro ty, kteří mají rádi tajemno a duchařinu. Mě to bavilo, je to oddechové čtení, můžu doporučit.


Knihu jsem si vybrala do čtěnářské výzvy.
Obávala jsem se "asijského stylu" a ani do hororového žánru se mi moc nechtělo, přesto mě kniha nadchla a přelouskala jsem ji během chvilky. Skoro každá povídka mě vtáhla do děje, tajemno a napětí jsem si vychutnala. Já si snad časem přečtu i ten slavný Kruh... :)


Kódži Suzuki je silným vypravěčem, ale opět potvrzuje, že pointy mu nejdou. Dobře budované a nápadité příběhy s dusivou atmosférou a spojujícím tématem vody bohužel téměř pokaždé vyšumí do ztracená kvůli předvídatelné a přehnaně šokující pointě. U většiny povídek jsem odhadl závěrečné odhalení někde v polovině a u všech ještě před koncem. Nicméně, autorův jazyk je zábavný a povídkami jsem se prolouskal kvapně.


Temné vody je úžasná hororová sbírka, která podle mě neměla slabá místa. Všechny povídky měly skvěle znepokojivou atmosféru, byly čtivě napsané a napínavé. Autor umí překvapit, vyděsit, znechutit, hlavně ale dokáže u čtenáře vyvolat fóbii z vody. Ideální čtení na léto.


Jasně, kruh to není, ale K. Suzuki opět dokazuje, že je mistr stupňování atmosféry a dokáže si s nervy pohrát bez zbytečných krváků a nechutností. Velice dobré.


Kodži Suzuki je českým čtenářům znám především skrze kultovní horor Kruh a jeho volná pokračování. Tentokrát se však představuje jako povídkář a samozřejmě jak jinak než s hororovými historkami.
Země vycházejícího slunce má v sobě cosi prazvláštního. Valná část její prozaické tvorby připomíná v důsledku spíš poezii s důrazem na obrazotvornost a zachycení okamžiku. Ani Temné vody z tohoto proudu zásadně neodbočují, odlišují se pouze vítanou přímočarostí a stručností. Sedmero krátkých povídek začíná často jako civilní příběh, nečekaně se vyhrotí v hrůzu nahánějící etudu a povětšinou končí vrácením se do původních kolejí. Nelze říct, že každá práce má hlavu a patu, ani že vám při čtení bude kolabovat srdeční komora, na druhou stranu, některé obraty se mi natolik zaryly pod kůži, že už se jich zřejmě nikdy nezbavím. A nejsou to proudy krve ani vyhřezlé vnitřnosti, pouze představivost, co vám bude zvedat chlupy v zátylku. Díky autorovi pro mě třeba sklenice vody už nikdy nebude tím co dřív…


Hustě mrazivé, atmosférické i jemně mysteriózní příběhy, jejichž společným jmenovatelem je voda. Od z filmové verze známé Temné vody (povídka není tak explicitní ani jednoznačná, přesto ji to nic neubírá na atmosféře), po mořské dobrodružství na lodích (hned dvě povídky, obě velmi silné), divadelní kus i jeskyňářský klaustrofobní horror. Že má Suzuki cit pro atmosféru mrazivého plíživého děsu dokázal již v Kruhu. Někteér povídky z této knihy jsou snad ještě povedenější a intenzivnější. Loď, která se nechce hnout z místa, lahev s podivnou škeblí... Brrr.


Takový ten případ, kdy zdánlivě není co vytknout, ale kniha ničím nezaujme. Strach jsem nepociťoval, ani do děje jsem se nějak nevžil, s hrdiny nesdílel pocity. Mám-li si vybrat jednu povídku, nejvíc se mi líbila ta poslední.


Kodži Suzuki je zatím jediný autor, u kterého mi naskakuje husí kůže, i přesto, že nepíše nijak zvlášť drasticky. Psychicky velmi působivé knihy, skvěle napsány.


Velice příjemné překvapení, přečetla jsem jedním dechem, ačkoliv si na duchařinu příliš nepotrpím. Nejvíc mě dostala Sádka.


Zajímavá témata, líbí se mi spojitost u všech povídek - voda. Styl psaní má autor skvělý, hororovou atmosféru umí, takže po zklamání ze Smyčky mě posadil na zadek a donutil mě se bát. Některé povídky byly slabší, u některých byl unáhlený konec, ale jako celek mě knížka bavila. Ne vždy jsou potřeba hektolitry krve (a to neříkám, že takové knížky mě nebaví).


Bavila mě lehce hororová nálada jednotlivých příběhů. V tomhle směru sbírka určitě nezklamala. Přesto se nemůžu ubránit malé výtce, že u několika povídek dostala postupně vystavěná napjatá atmosféra na frak lehce unáhleným a možná trochu fádním zakončením.


Sbírka spíše průměrných krátkých hororových povídek s vodní tématikou. Občas je to klasická japonská duchařina s mrtvými dětmi a někdy dost bizarními prvky, některé povídky jsou ale dost divné (Akvarely). Člověk by neřekl, jak může být děsivá znovuseobjevující dětská kabelka pod vodním rezervoárem na střeše jednoho tokijského věžáku nebo dětská teniska plovoucí na hladině Tokijského zálivu. Nejvíce se mi ale asi líbil zcela neduchařský jeskyňářský Podzemní les. 60%.


Kodži Suzuki je právem mistrem hororu. Jeho povídky jako Neklidná voda, Sádka, Plavba snů, Na širém moři jsou naprosto výborné. Žádné přehánění, pouze bezejmenný děs a strach z neznámého. Povídka Akvarely i když nebyla přímo hororem, byla velice originální. Ovšem povídky jako Osamělý ostrov nebo Podmořský les jsou spíše akné na jinak vynikající sbírce a rozhodně bych s nimi znovu neztrácel čas. Podtrženo-sečteno za mě 4****


Divnou povídku Akvarely, o které nevím co si myslet, si měl autor nechat raději v šuplíku. Ostatní povídky jsou však dobré s tajemnou a strašidelnou atmosférou. U mě vyhrává trojice Sádka, Neklidná voda a Podmořský les.


Nedočteno. Zklamání. Buď děsně roztahané, nebo zbytečně nechutné, bez pointy. Ach jo :( A já se tak těšila...
Část díla
![]() |
Akvarely 1996 |
![]() |
Na širém moři 1996 |
![]() |
Neklidná voda 1996 |
![]() |
Osamělý ostrov 1996 |
![]() |
Plavba snů 1996 |
Celkem zajímavé povídky, trochu strašidelné