Ten, kdo tě miloval
Marie Poledňáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393042/bmid_ten-kdo-te-miloval-hmj-393042.jpg
3
259
259
Vanda Kalinová žila spokojený život na lázeňském maloměstě. Ale pak zasáhl krutý osud a ona se po ztrátě manžela, elitního vyšetřovatele, musí postavit celému světu a udržet rodinu pohromadě. Snad i předvánoční shon by mohl paradoxně pomoci Jenže pak v manželových věcech narazí na dokumenty, které ukazují, že Josef k ní nebyl ani zdaleka upřímný Vanda se tak po boku svých dětí a tchyně vydává po stopách temných tajemství, které vedou nejen k nejmocnějšímu muži kraje, ale i do její vlastní minulosti. Odpovědi, které získá, však mohou ohrozit vše, co miluje První kriminální román populární Marie Poledňákové je plný nejen napětí a sympatických postav, ale i humoru a ironie, na které jsme v autorčiných dílech zvyklí.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetla velmi rychle, ale příběh mě moc neuspokojil. Vše je psáno v náznacích a korupční skandál po kterém pátral zavražděný manžel hlavní hrdinky se nám stejně nerozkryje.
Výborné odpočinkové počtení slavné autorky. Pochopitelně nesrovnávám s předchozími díly autorky, ale se současnou úrovní tuzemského detektivního žánru. A tento příběh je nadprůměrný.
Přes veškerý obdiv a úctu k paní Poledňákové mám potřebu napsat, že větší slátaninu jsem dlouho nečetla. Jednotlivé odstavce jakoby byly napsány samostatně a pak seřazeny podle náhodného výběru. A k neuvěření je, jak se manželka, matka i sestra vyrovnaly s Josefovou smrtí. Během měsíce se zapojily do vyšetřování, bez jakékoliv přestávky chodily do práce a Vánoce už slavily s písní na
rtech.
Paní Poledňákovou mám moc ráda a přeji jí brzké uzdravení...
Po její novince jsem sáhla spíš ze zvědavosti a upřímně si musím přiznat, že celkový dojem z příběhu mě nijak neuspokojil a nebyl pro mne ani napínavý ani humorný, tak jak anotace slibuje... Tentokrát opravdu jenom za tři, na víc to nestačilo, bohužel, ale pokud paní Marie zase něco sepíše, přečtu si to moc ráda, protože písmenka umí poskladát moc pěkně a docela hezky se čtou...
Četla jsem spíše ze zvědavosti, protože detektivka mi k Poledňákové příliš neseděla. Kniha je vcelku povedená, četla se dobře, ale myslím, že znovu bych po ní nesáhla. Zdaleka nedosahuje kvalit předešlých, převážně rodinných příběhů, které byly plné humoru.
Kniha se mi moc líbila. Lehko jsem se vcítila do pocitů ovdovělé Vandy. Rychlý spád. Do konce bylo napětí a čekala jsem jak se vše rozuzlí.
Pro mě příjemné překvapení.
Mě se to teda moc nelíbilo, děj nic moc, hlavní postavy nic moc, možná jsem neměla tu správnou náladu.
Paní Poledňáková a detektivka? Hnala mě zvědavost. Přečteno, ale... Jak se píše výše, tak má být kniha plná napětí, sympatických postav, humoru, ironie, no to tedy nevím, vůbec to na mě tak nezapůsobilo.
Knihu jsem přečetla velmi rychle (během krátké nemoci). Krásný jazyk, spád děje. Byla jsem na ni zvědavá a nezklamala.
Knihu jsem sice přelouskala až do konce, ale nějak mně až do posledních stránek nechytla. Zdála se mi to hrozná slátanina, ani ne tak dějem, ale stylem psaní. Přeskakování ze situace do situace v rychlém sledu. No, nic, myslím, že paní Poledňáková by se měla držet režie, tam byla výborná.
Překvapil mě úplně jiný žánr, než jaký by člověk od Marie Poledňákové čekal, ale knížku jsem přečetla s chutí, bavila mě, myslím, že se to tak i mohlo přihodit. Bohužel.
Byla jsem na tuto knihu moc zvědavá, nic extra jsem od ní neočekávala, ale nakonec mohu hodnotit jen a jen pozitivně. Kniha se výborně četla, neměla žádná hluchá místa, odehrávala se v předvánočním čase, kdy jedna rodina zažila jednu z největších ztrát, jaké může zažít......paní režisérce se povedlo napsat knihu z našeho současného českého prostředí, román, u kterého se nebudete smát, jak jsme u knih a filmů M.Poledňákové zvyklí, ale zamyslíte se nad ním. Opravdu je zde vše tak zkorumpované, může vůbec obyčejný člověk věřit ve spravedlnost? A můże věřit svým nejbližším?
Pro mě knížka přečtená jedním dechem, přestože jsem nevěděla, co očekávat. Přehlednost v postavách a příběh, který měl spád.
Knížka se četla docela dobře a nebyla špatná. Je to však něco úplně jiného, než na co jsme u Marie Poledňákové zvyklí. Žádná pohodovka na jeden nebo dva večery, ke které se rádi vrátíte jen tak pro radost, ale téma k zamyšlení. Známe určitě všechny kolem sebe, víme o nich vše? A chceme vlastně vědět vše? Za mě asi 3.5 hvězdičky. Ale protože tento žánr byl pro spisovatelku nový, dávám 4.
Nečekala jsem žádnou severskou drsňárnu, ale detektivní román, jak už je na obálce knihy avizováno, takže zklamaná nejsem. Detektivka z českého prostředí, protknutá místy dojemnými, místy úsměvnými dětskými reakcemi, jak už jsme u paní Poledňákové zvyklí :) Taková jednohubka na jedno zamračené podzimní odpoledne.
Štítky knihy
zfilmováno české detektivky a krimi
Autorovy další knížky
| 1995 |  Jak Anděla viděla anděla |
| 2006 |  Jak vytrhnout velrybě stoličku |
| 1991 | Jak dostat tatínka do polepšovny |
| 2009 | Líbáš jako Bůh |
| 2006 | Jak se krotí krokodýli |
Po sérii severského a jiného napětí ze všech koutů světa jsem chtěla pookřát u českých jmen a kvalitní české detektivky. No nepodařilo se mi to. Příběh, zasazený do předvánoční atmosféry dvou našich největších lázeňských měst, mě zaujal pouze na několika úvodních stránkách. Brzy však začal pokulhávat, klopýtat, a už tak zhruba v polovině mu hrozil přímo volný pád do detektivního pekla. Postavy jednají a myslí dosti zmateně, fascinovali mě především oba dětští počítačoví experti, kteří v domě smutku vypátrají, co se dá. Předměty doličné mění majitele jak na běžícím pásu a krkolomné honičky jsou jako vystřižené ze špatné italské komedie. Úlohy mnohých hrdinů mi i po dočtení zůstaly zahaleny temnotou, a abych pravdu řekla, moc mě to netrápí. Padouch (předvídatelný) byl spravedlivě potrestán a Ježíšek může přijít.