Guvernantka
Vladimír Macura
Ten, který bude série
< 3. díl
Román z doby českého obrození, odehrávající se ve Vratislavi a částečně v Praze padesátých let 19. století, líčí jeden úsek ze života F. L. Čelakovského. Sledujeme několik let života Františka Ladislava Čelakovského a jeho druhé ženy, mladičké Antonie. Mladý polsko-německý básník napíše elegii, která Čelakovského pobouří svou nedokonalostí, ale jeho ženu zaujme. Téma elegie je spjato s dalším dějem i s kompozicí prózy, kde se ve vyprávění střídá ženský a mužský hlas. Sledujeme střídavě úvahy, myšlenky a pocity Antonie i Čelakovského. Je to vyprávění o vztahu mladé ženy a stárnoucího muže, o obětování a zklamání, o žárlivosti, o stesku po vlasti a přátelích, o nelehkém životě, nemocech a smrti dětí a blízkých, až po smrt manželů. Jakoby z dálky do života obou doléhají zprávy a příběhy o evropských revolucích r.... celý text
Přidat komentář
O této knize se nedá říct, zda je dobrá, nebo špatná ani zda ji doporučuji, nebo ne. Věřím, že člověk zajímající se o národní obrození nebo přímo o Čelakovského z ní bude nadšený, na druhou stranu obyčejný student tak jásat nebude. Kniha v podstatě nemá žádný příběh, jde jen o popis jedné etapy života Čelakovského a jeho druhé manželky. Nic víc, nic míň.
Jsem ráda, že tetno titul byl ve výčtu "státnicové četby". Sama bych po něm asi nesáhla. Dílo je napsáno mistrně. Každou kapitolu vypráví střídavě František Ladislav a Antonie. Místy jsem knížku musela zavřít a rozdýchat situaci, tak sugestivně je román napsán. Doporučuji všem, kdo jsou přáteli netuctových románů a chtějí se dovědět románovou formou něco ze života spisovatele.
Štítky knihy
manželství básníci čeští básníci národní obrození české národní obrození historické rományAutorovy další knížky
| 1995 |  Znamení zrodu |
| 1996 |  Dějiny pobaltských zemí |
| 1998 | Český sen |
| 1988 | Slovník světových literárních děl 1 A-L |
| 1999 | Ten, který bude |
Vynikajicí část tetralogie, která vyšla souborně pod názvem Ten, který bude, kam jsem napsal dlouhý komentář. Obecně nesouhlasím s tím, když na to někdo pohlíží jako na "státnicovou četbu" nebo "povinnou literaturu" apod. Je to plnokrevné a neobyčejné vylíčení "exilu", navíc z pohledu muže a ženy, je to velmi nadčasové a je úplně jedno, kdo ty konkrétní postavy jsou. Macura je právě oživil tak, že přestaly být "státnicovou" četbou. :-)