Tenčí než vlákno pavučiny
Jiří Raichl
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418589/bmid_tenci-nez-vlakno-pavuciny-WzT-418589.png
4
14
14
Přiměřeně neúspěšný spisovatel zaznamenává přesný průběh vraždy, která se právě v ten moment odehrává na opačném konci republiky. Maloměstský strejc si jde koupit pivo a místo toho utone v oceánu znepokojivé kvazi-reality. Bezcharakterní zlodějíček zakopne o cosi, co se jeví jako životní šance, ale najde v sobě tolik nezbytného cynismu, aby ji využil? Slabošský donchuán tak dlouho uniká před těžkostmi, až ho polapí zákeřná časová diskontinuita. Architekt z počátku osmnáctého století přijme lákavou zakázku, která se však pořádně zašmodrchá a donutí ho předvést mnohem víc, než jen stavitelské umění. Tato rozmanitá pětice příběhů, v nichž se obyčejným lidem dějí věci neobyčejné až nepochopitelné, tvoří předehru k rozsáhlé titulní próze: subtilní psychologické sondě do životní křižovatky zdánlivě tuctové ženy na prahu středního věku. Náhle a nečekaně jí zkříží cestu poněkud excentrický muž, přinášející rozevlátý chaos místo bezpečného zaplutí do uklidňujícího přístavu partnerské nudy. Ba co hůř: na povrch vyplouvají zprvu nejasné signály, že s ním není všechno tak úplně v pořádku …... celý text
Přidat komentář
Prvních pět povídek ve mně vyvolávalo spokojené vrnění blahem. Bezvadné odpočinkové čtení; chytré, vtipné, zábavné. Poslední povídka se z mého pohledu nepovedla a nelíbila se mi. Netuším, proč má chlap potřebu vcítit se do ženy. Tuhle blbku aby jeden pohledal.
Nadšená jsem byla z absence překlepů a chyb, to bylo bezva. Jen mě pobavila perla ze str. 161 - "...O dvě hodiny později jsem trůnila v jeho obýváku, cucaje ryzlink a zobaje oříšky. A čekaje na pokračování frašky..."
Trůnila, cucaje, zobaje, čekaje...? Pořád tam ten chlap zůstal, co...? :-D
Další z Raichlových knih, které jsem založil do police svých oblíbených knih, ke kterým se jednou vrátím. Jako obvykle povídky potěší čtenáře skvěle vystavěným příběhem, spádem i barvitým jazykem. Líbily se mi všechny příběhy, ale mým favoritem je Světlo ze světla – o pokusu postavit kostel, který se pár set led předtím postavit nepovedlo. Parádní záhada a zároveň vtipné dialogy. A samozřejmě poslední, obsáhlejší próza Tenčí než vlíkno pavučiny. V ich formě ji vypráví žena, za což autorovi patří můj obdiv, to fakt není snadné, aby to znělo uvěřitelně. Zpočátku jsem měl trochu obavy, aby nešlo jen o plané tlachání, které nikam nepovede, ale autor nezklamal – k něčemu takovému se nesnížil, příběh nabírá obrátky a vrcholí famózním rozuzlením. Sečteno a podtrženo: kniha chytne a nepustí. Strávil jsem s ní několik příjemných jízd tramvají přes Prahu.
Povídky v této knize jsou nápadité, psané lehce, s humorem i ironií. Nemají žádný spojující článek, naopak jsou námětově rozdílné. Autor na chvíli vplul i do vod sci-fi a fantasy.
Povídka Tenčí než vlákno pavučiny je spíš novela a klidně mohla být rozpracována trochu víc a vyjít jako samostatný román. Je velmi dobře napsaná, pobaví i přiměje k zamyšlení.
Celá sbírka povídek je ideální jako oddechová četba.
No jo. Z tohoto autora se zvolna stává můj favorit. Při vší snaze o objektivitu mi jeho knihy prostě voní. Více v mé recenzi ...
S tímto autorem se člověk opravdu nenudí! Kam jen na ty nápady chodí? Jedna každá povídka vás chytne a nepustí, jako vždy jsou napsané svižně a brilantním jazykem.
Velkým překvapením je druhá část knihy, román psaný tentokrát z pohledu ženy. Opět vyprávění v první osobě, stejně věrohodné jako u prvního románu, jejímž hrdinou byl muž – darebák, kterému by se každá slušná žena měla raději vyhnout. I tato nová kniha je tak autentická a přesvědčivá, až se musíme ptát: není on ten Jiří Raichl ve skutečnosti žena?
Přečteno jedním dechem. Je osvěžující užít si občas knížku, která se jaksi vymyká.
Četla jsem všechny tři dosud vydané knihy tohoto autora a musím říct, že každá další je o chlup lepší než ta předešlá. Ani v novém nášupu nechybí kousavý sarkasmus, strhující děj a obratné hrátky s češtinou, podpořené bohatou slovní zásobou. Hlavní částí knihy je jakýsi zkrácený román psaný z ženského pohledu: musím smeknout před pisatelovou schopností ponořit se do holčičího prožívání.
Další poutavé čtení od pozoruhodného vypravěče. Nemůžu si pomoct, strhující styl dějové stavby tohoto autora mi vysloveně sedí. Od jeho knížek se mi nedaří odtrhnout.
Povídky, které se čtou jedním dechem. Svérázné a nesmírně nápadité zápletky dokážou pobavit, napnout a překvapit nečekanou pointou. A mezi řádky je zakódováno hodně materiálu k zamyšlení. Skvělá kniha, která se na první pohled tváří jako oddechovka, ale ve skutečnosti je v ní mnohem víc ...
Autorovy další knížky
| 2021 |  Pomalá voda |
| 2018 | Zítra už bylo |
| 2019 | Tenčí než vlákno pavučiny |
| 2020 | Mám se dobře, ale špatně to snáším |
| 2018 | Poblíž nebe |
Nepříliš nápadité a jakoby nedovařené povídky, zakončené docela povedenou novelou. Asi nevětší slabinou je stále stejný způsob řeči protagonistů, ať je to instalatér, farář z minulosti, hochštapler z budoucnosti nebo rozvedená čtyřicátnice. Pokud termín "vrátit do oběhu" (ve smyslu rozejít se z partnerkou) použije primitivní chlap, pak budiž, ale když to sama o sobě prohlásí zapuzená žena, zní to velmi nevěrohodně.