Teorie podivnosti
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413448/bmid_teorie-podivnosti-MEN-413448.jpg
4
602
602
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl dvakrát. Je v ní stále co objevovat. Děkuji také za audio verzi.
Začal jsem poslouchat na Vltavě, první hodina plná zábavných trefných postřehů, pak se nadšení začalo vytrácet. Takové ty sci-fi prvky mi přišly samoúčelné, rádoby efektní. Zápletka s Kasparem příliš vyumělkovaná, ke konci směšná. Pak už se to nedalo brát vážně. Většinou mne česká literatura moc nenadchne, a tohle teda výjimka fakt bohužel nebyla.
Doteď jsem byla trapná uživatelka, která nikdy nic neohodnotí, jen čerpá informace z recenzí, ale tady se musím ozvat: číst tuhle knihu byl zážitek. Myslím že tomu hodně napomáhá to, jak jsem se sžila s hlavní hrdinkou. Autorka popisovala jednoduché každodenní věci stylem, že jsem pokaždé chtěla volat "jo, tak to přesně je, takle to mám taky!". Knihu o něco víc docení ti, kteří mají rušný snový život - já jsem se v popisu snů přímo vyžívala.
Příběh mladé vědkyně, která velmi vtipně a s nadhledem komentuje život, se mi moc líbil. Už dlouho jsem se u knihy tak nepobavila. Také jsem si rozšířila obzory, protože jsem dosud netušila, co všechno se dá statisticky vyhodnotit. I když to bylo v případě této knihy také o velké nadsázce, mohu doporučit těm, kteří mají rádi inteligentní četbu, která nás nejen pobaví, ale také přiměje k zamyšlení...
(audiokniha) Jitka Ježková má velmi příjemný hlas pro poslech, který byl pohodový. Kniha byla naditá pozoruhodnými fakty a hlavně odbočkami od Adina života, což už bylo někdy moc. Vyprávění snů a výklad zpráv zastínil často to ostatní, co mě bavilo více.
Příjemná oddechovka,popravdě jsem poslouchala jako audiokniku-to jí také hodně přidalo
Líbilo se mi. Pro mě osobně bylo téměř neuvěřitelné,jak autorkadokázala popisovat své zážitky. Ve zkratce a přitom hluboko pod kůži.
Teorie podivnosti má bezesporu řadu kvalit, autorka prokázala schopnost zpracovat román na úrovni magického realismu (dá-li se tak nazvat), obsáhnout opravdu obrovskou šíři znalostí, názorů na svět, společnost nebo vědu. Bohužel se to tak děje na úkor děje a nějakého "poselství" knihy, protože jsem si z ní neodnesla zhola nic. Adiny sny mě nejdříve zajímaly, postupně mě nudily, vytáčely, iritovaly, až jsem se nakonec přistihla, že je vlastně okem přeskakuji. Totéž zpravodajské příspěvky ze Šumperska, postrádala jsem jejich jakékoli zapojení do děje, s výjimkou návštěvy na konci knihy. Zprávy jsem začala podobně přeskakovat jako sny... Oceňuji básnický jazyk, který autorka do textu zakomponovala, který je ovšem zase v prudké opozici ke sdělovanému, jakési exhibici termínů, cizích slov atd.
No, poslední asi tři kapitoly byly výborné, předtím a vlastně i v průběhu těch kapitol to byla taková ukázka toho, co autorka ví, zná. Trochu exhibice, ale bez obsahu, bohužel. Poselství knihy je jasné během prvních pár stran. Čekala jsem asi více, když je to tak ceněno.
Jsem nadšená, dlouho mi žádná kniha nesedla jako Teorie podivnosti. Ve spoustě věcech si s hlavní postavou rozumím, líbí se mi, jak přemýšlí, vytváří "podivné" teorie, každou noc se jí něco zdá...Koho by napadlo, že na snech se dá založit business?!:-)
Skvělá oddechovka a zároveň kniha, která vám buď fakt sedne, jako mně, nebo bude budit rozpačité pocity ve stylu "jakože příjemný, ale fakt divný a nikdy víc".
Bez zaváhání ji řadím do top ten mých oblíbených knih, ke kterým se budu vracet!
Příjemné oddechové čtení. Líbily se mi zajímavé nápady a bláznivé sny. Svět jako počítačová hra mě taky oslovilo. Kniha ale předkládá na můj vkus příliš mnoho stereotypů (muži, ženy, akademici, Rusové, babičky ...). To mi dost vadilo. Od knihy oceněné Magnesia Litera jsem čekala víc.
krásný jazyk, zajímavé myšlenky, bohužel postava hlavní hrdinky je místy velmi plytká a celé to na mě působilo jako stěžování si člověka, který je sice poměrně dost inteligentní a kreativní, ale příliš rezignovaný vůči svému životu a možným změnám
Název knihy odpovídá celému obsahu. Pro mě osobně tato kniha byla zajímavá, něčím jiná, s psychologickým podtextem a s nádechem fantasy v závěru. Při čtení to chce zanechat maličko odstup a nadhled, aby si každý příběh vyložil po svém.
Asi bych ji doporučila spíše lidem, kteří se pohybují nebo se nějakým způsobem setkali s vysokoškolskou půdou, jelikož autorka poměrně často operuje s odbornými názvy (schodingerův pes, kraniometrie, retroaktivní kauzalita apod.)
A celé to hledání Kaspara mě vlastně i bavilo - "Věci povstávají z představ."
Někdy na jaře jsem byla na autorském čtení a přiznávám, že moje dojmy tenkrát byly spíše rozpačité- p. Horáková mi byla velmi sympatická svým výstupem, ale úplně si mne nezískala. Knížce jsem dala šanci až po tom, co jsem na ni narazila v knihovně. Podobné dojmy mám i po dočtení.
Srovnám-li recenze z obálky s mým vlastním čtenářským zážitkem, jednoznačně musím tvrdit, že knížka je přeceněná. Označila bych ji za sice zvláštní, ale spíše průměrnou.
Co je především vyzdvihováno, je autorčin styl- v průběhu ne příliš akčního děje na vás sype fakta napříč všemi obory, a vy se tak máte cítit intelektuálně obohaceni s každou kapitolou. Horáková také používá při popisu odborné termíny ze všech okruhů, čímž se vymyká ze všeho, co jste poslední dobou četli. Nicméně, na mě to působilo vyloženě nuceně. Byly-li výrazy používány v souvislosti s každodenními věcmi (rozumějte „dotkla jsem se její ondulace“ nebo to, že někdo někoho „dovedl k rekognoskaci“), měla jsem pocit, že autorka seděla u slovníku synonym a hledala výrazy, kterými by skutečnosti v daném kontextu popsala co nejnesrozumitelněji. V některých situacích to bylo vhodné, v některých to na mě působilo uměle a nesympaticky. I přesto se mi knížka četla snadno.
Co jsem ocenila, byly odkazy na historii Prahy a samotné zasazení děje do hlavního města. Románu to jednoznačně prospělo a věřím, že Pražanům známé prostředí posunulo knihu v žebříčku směrem vzhůru.
K hlavní hrdince Adě jsem po většinu hnihy měla neutrální postoj- někdy si mě svými úvahami získala, jindy jsem zdvihala obočí nad jejími názory (například posuzování lidí podle jmen). Především to byl důvod, proč mě děj nikterak hlouběji nezasáhl- u románu který stojí na osudech hlavní hrdinky- a autorka žádnou z vedlejších postav nerozpracuje natolik, aby se ony mohly stát vašimi oblíbenci- je to celkem průšvih. Přes to všechno jsem román hodnotila velmi pozitivně.
Co mě ovšem téměř přinutilo snížit hodnocení až na tři hvězdičky bylo rozřešení hlavní dějové linky, a sice zmizení syna Adiny kolegyně. Hlavně v kontextu toho, jak je celý román laděný rádoby vědecky pro mě bylo vysvětlení s pomocí nadpřirozena tvrdou ránou, a já jsem nebyla schopná se s takovým závěrem smířit.
Závěrem, k autorce se možná jednoho dne vrátím, ale s Teorií podivnosti už to na další setkání nevidím.
„Bolestné procitání všedních dnů je důkazem, že ve skutečnosti nemám pro co žít.“
„'Všechno, co se ti teď děje, je jen prolog zázraků, které budou odhaleny až časem‘, utěšovala mě tenkrát Valerie. Zatím pořád čekám.“
„Může člověk k moudrosti dojít jen skrz bolest a ztráty?“
„Ve skutečnosti je v našem životě jen pár lidí, kteří hrají nějakou podstatnou roli. Všichni ostatní, které míjíme na ulici, s nimiž čekáme na poště nebo kolem nás projíždějí v autě, jsou jen stafáž, statisti, jako ve filmu.“
Knížka mi opravdu přišla podivná a po celou dobu čtení jsem si nebyla jistá, jestli se mi líbí, nebo ne. Byla jsem nadšená z některých autorčiných úvah a měla jsem chuť se sama vrhnout do nějakého sociologického výzkumu, nicméně obsese bristolskou stupnicí mě ke konci doháněla k šílenství a samotný příběh mě nijak nezaujal.
Originální, vtipně psaná kniha, která v sobě skrývá řadu zajímavých myšlenek, je lehce praštěná celkem příjemným způsobem a velmi dobře se čte. I prostředí Prahy je zde pěkně zakomponováno do děje. Pouze samotné vysvětlení Kasparova zmizení ke konci knihy mi přišlo už tak nějak "moc" a zanechalo ve mně rozpačitý dojem, jinak jsem uvažovala i o pěti hvězdičkách. Při četbě sci-fi nebo fantasy jsem ochotna přistoupit na ledacos, u společenského románu ne tak úplně...
Vlastně nevím, co říci nebo jak to říci. V této knize je všechno a nic a je to tak nějak neuchopitelné, ale na mě to skvěle funguje. Tak se to pokusím nějak uspořádat.
1. Moc dobře se mi četla
2. Úvahy hlavní hrdinky o různých obyčejných denních tématech a situacích asi tak trochu napadají každého člověka, ale asi o nich neumí napsat knihu
3. Hrdinka je veskrze sympatická, i když jsem s ní často nesouhlasila
4. Praha, výhled na Hradčany a popisy cest Prahou s historickými souvislostmi – to nemá chybu
5. Skoro běžně složité rodinné vztahy a jejich interpretace a vlastní citový život hlavní hrdinky nijak slavný, a přitom žádné hroucení, deprese
6. Trocha magična či mystiky
7. Popis fungování Ústavu, v němž hrdinka pracuje – dost dobré, i ta jeho vlastně zbytečnost
8. Sny, jejich objevování, významy a využití pro komerční účely – bezva nápad
9. Často vtipné až mile
10. A čeština – sice vyzdobená spoustou cizích slov – ale pohybujeme se v oblasti vědy – je vážně použitá tak, že to stojí za to číst, jen kvůli tomu.
A plno postřehů ze života, nahlédnutí do mnoha vědních oborů a celková čtenářská pohoda. Skoro mi bylo líto se s knihou rozloučit. Původně jsem chtěla dát 4*, ale proč vlastně, za ten konec? Ne ten paní Horákové klidně toleruji. Jak to vlastně jinak ukončit?
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833
Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Rozhodně mě bavilo Teorii podivnosti číst a i proto jsem ji přečetla během dvou dnů... Chytré a vtipné čtení, zábavné detaily, hodně podivností. Hodně mě ale nebavily "šumperské" zprávy, které nejdřív vypadaly, že k něčemu vedou, ale jen se dlouho jen kupily až za hranici uvěřitelnosti a nakonec v podstatě vyšuměly.