Teorie podivnosti
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413448/bmid_teorie-podivnosti-MEN-413448.jpg
4
602
602
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Audiokniha.
Valilo se to na mě jako vodopád. Jitka Ježková má vynikající dikci, nicméně zvolená kadence byla na tuhle intelektuální seanci příliš rychlá. Tento typ literatury je dle mého třeba pomalu vnímat a vychutnávat jako dobře vychlazené víno a ne zběsile úprkem chlemtat jako odstátou kolu.
Zpočátku mi text přišel myšlenkově bohatý, ale po pár kapitolách se ve smyčkách opakovaly chytrosti a spiklenecké teorie o chodu světa. Zprávy ze Šumperska byly až otravně časté, ač chápu důvod, proč je autorka použila.
Bylo to celé jaksi mechanicky dokonalé, skladba vět a volba slov, historická vzdělávací okénka... Nenašel jsem velké sympatie, možná to bylo vykreslením chladné, až emočně vyprahlé hlavní hrdinky.
Podivná? Ano! Budete na ní myslet ještě dlouho? Ano!
Báječně napsané. Hlava si rozhodně neodpočine.
Jedna z mé „svaté trojice“ nejlepších knih, už pár let. Nakonec jsem si s autorkou i dopisovala, protože něco na těch snech bude – asi rok předtím, než jsem knihu četla se mi zdál téměř stejný sen, o tramvaji, který autorka popisuje v knize. Blízké je mi i akademické prostředí. Přečetla jsem knihu několikrát v průběhu let a pokaždé jedním dechem a nikdy mi nezevšedněla.
Jedna z těch vyvolených knih, po jejichž dočtení člověk zažívá vzrušivou melancholii. Částečně smutek nad tím, že něco končí; že končí něco, co jste prožívali jako na vlastní kůži, ale co nejspíš není reálné. Částečně radost nad tím, že jsme to mohli zažít, ochutnat, očichat, osahat, zaposlouchat se do těch tónů. Zkrátka požitek pro všechny smysly. Kniha pro mě má tu správnou kombinaci hmatatelnosti a spirituality. Akademické prostředí, takové moje druhé doma. Analýza snů, poťouchlé nepřiznané myšlenky, čas a prostor, synchronicity, lpění a pouštění. Pokud bych si měla vybrat knihu podle těchto motivů, jakýchsi klíčových slov (a za předpokladu, že by tato kniha nějaké měla), rozhodně bych si Teorii podivnosti zvolila. Pokud bych si měla vybírat podle názvu, rovněž by mě přivábil. Kniha se ke mně dostala však na základě doporučení, a vzhledem k tomu, jak na míru je pro mě ušitá, za tuhle synchronicitu jsem moc ráda. Chápu, že je vnímána jako poměrně kontroverzní a vzbuzující různorodé dojmy. A je to dobře.
Kniha je velmi čtivá, je velmi příjemné nechat se obtékat myšlenkovými pochody hlavní hrdinky Ady. Myslím že v subjektivní percepci myšlenkové sympatie bych Adě udělil osm bodů z deseti. Věřím, že bychom byli kompatibilní dvojka, protože inklinuji k osobám s hravým, odlehčeným a kreativním způsobem myšlení. A Ada je celkem fajná baba.
Při čtení jsem se několikrát neubránil dojmu, že román je vlastně kompilátem autorčiných postřehů, snů a novinových zpráv, které si autorka v průběhu svého života svědomitě poznamenávala a zakládala. V těch chvílích se mi na chvíli román zjevil jako konstrukt a ne jako příběh, kterému chcete věřit, aby jste se jím mohli nechat unést. Navíc podivné události kumulující se v šumperském, jesenickém a bruntálském regionu mi nepřipadly v zásadě výrazně bizarní. Každá z těchto oblastí spadá do mého životního perimetru. Popisované události se mi nejevily ani tak kuriózní, jako spíše pro dané regiony docela typické, definující, až s výpovědní hodnotou. Jenže…co když mi divné věci nepřijdou divné?
V každém případě dobře zvolená témata jsou základem úspěchu a nejširší cestou ke čtenáři a k jeho identifikaci s příběhem. Krize nastupujícího středního věku, profesní krize, hledání sebe sama ve vztahu k partnerovi a ve vztahu k nejužší rodině, objevování vlastní svobody, to jsou všední příběhy obyčejných lidí. Přidej milostnou, detektivní, filozofickou a faktografickou linku, dokořeň mysterióznem a hle - máme tu naservírovaný nekomplikovaný, chutný, dobře vypadající a dobře stravitelný duševní pokrm.
Líbilo se mi to.
Způsob, jakým to autorka pojala a napsala.
Témata a myšlenky k zamyšlení.
Knihu jsem si vybrala záměrně, v rámci čtení oceněných knih a ta podivnost mi sedla. Magnesia Litera je podle mě zasloužená.
Velmi zajímavý počin, který nesedne každému.Hlavní postava,intelektuálka středního věku,nám předkládá svoje myšlenky, názory,sny a také se snaží své znalosti filozofie,fyziky,mechaniky i psychologie napasovat na svůj život.Vzniká tak neuvěřitelný , bizarní a prapodivný mix teorií nad kterými prostě musíte přemýšlet a vlastně můžete přijít na to, že i vy přijmete teorii podivnosti za svou vlastní.
Ty nejrůznější podivnosti, která tady autorka vyšvihla, mě na knize bavily nejvíc. Skvělý nápad, skvěle napsané.
Teorie podivnosti mi byla doporučená, a tak jsem ji zkusila - první strany mě trochu zaujaly, ale pak jsem se čím dál víc do čtení nutila jen kvůli zvědavosti ohledně vyústění. Závěrečný dojem: patlání se v pseudoproblémech, banality povýšené na něco, o čem je "nutné" podat vyčerpávající info, když v ději nevím, jak dál, přidám další bizarní sen, a nakonec módní berlička - kvantová teorie. Proč Ada popisuje fyzikální jevy, kterým díky své profesi nemůže rozumět a vskutku nerozumí? Jediná věta, které jsem se v závěru knihy zasmála, se týkala zrušení ústavu, kde Ada pracuje a kde se "vědci a vědkyně" zabývají tolika "zajímavými" projekty. Ironie života? Ne, skutečně ne... za mě 2 hvězdy, ač to tady v komentářích kolem hýří superlativy...
Tohle se mi hodně líbilo. Naprosto originální, zábavný a velmi čtivý román, který má tolik odkazů na vědu, popkulturu i historii, že jsem si dělala i ručně poznámky vedle na papír, což u beletrie dělám dost zřídka.
Nejsem si jistá, jestli mi něco úplně neuteklo, protože konec se mi moc nepozdával, ale plánuju, že si tuhle knížku přečtu určitě ještě jednou. Třeba mi to pak do sebe zapadne lépe.
Určitě to nebude bavit každého, ale pokud máte rádi humanitní vědy v kombinaci s magickým realismem a považujete se za intelektuála, tohle se vám bude s velkou pravděpodobností líbit.
Snad není Ada knižním odrazem Pavly Horákové, žít s takovýmhle chaosem v hlavě si vůbec neumím představit.
Každopádně se ocenění Magnesia Litera nedivím a v budoucnu se určitě pustím i do autorčiných dalších knih.
Zajímavá knížka se spoustou námětů k přemýšlení. U autorky vysoce oceňuji bohatou slovní zásobu, pěknou češtinu a v neposlední řadě i použití středníku. Ten jsem už mnoho let v moderní próze neviděla. :-)
Zpočátku jakoby autorka nevěděla, čím začít, styl mi přišel trochu topornější a obsah zaměřený na momentálně atraktivní, stále dokola omílaná témata. Zpětně musím uznat, že jsem jí křivdila. Kniha je takový soubor zajímavých, neotřelých úvah, kde propojuje vlastní zkušenost, esoteriku, psychologii, vědecké poznatky, a to všechno je napasované na nepříliš zřetelný, ale přece jen nějaký děj. Asi po stranu šedesát se neděje vůbec nic, pak se to trochu zlepší, dokonce mě příjemně překvapil i konec. Není tady ani silný příběh ani hluboká psychologie postav, ale i přesto jsem se skoro celou dobu výborně bavila. Obdivuji autorčin rozhled a fantazii.
Bezútěšné prostředí se spoustou patogenních zón,
zející rány,
ztracená důvěra v lidi ...
Tak si to shrňme - Ada Sabová - žena 35, v jejíž bystré mysli se zrodila teorie podivnosti, momentálně bez dětí, bez partnera, pracující v akademické sféře s vedlejším příjmem z nápadů ze svých až příliš živých snů ...
... práce jí příliš nenaplňuje, s rodiči má, jak se říká, komplikovaný vztah, s muži jakbysmet a svou zbývající energii (působí dojmem, že ji nemá příliš na rozdávání) věnuje pátrání po ztraceném Kasparovi, vlastně se tomu dá říct, že Ada nevede zrovna uspokojivý život.
Musím přiznat, že ve mně Ada nevzbudila přílišné sympatie, ale ani antipatie, spíš bych řekla, sem tam zvědavost a sem tam mi to bylo skoro fuk, až příliš o všem logicky přemýšlející, naprosto iracionální v emocích, se na venek projevovala tak, že ve mně téměř žádné pocity vzbudit nedokázala.
V práci se Ada zabývá "vzájemnou vizuální kompatibilitou" ... tedy pocity, jenže, sama si své emoce schovává pěkně uvnitř, ve své hlavě, a má v nich celkem chaos, takže navenek vysílá spíš negativní energii jejímž hlavním zdrojem jsou pocity o sobě samé typu: "nemůžu se zbavit pocitu, že všechny kvalifikace předstírám" ... je si nejistá vším, a hlavně sebou ...
... a tak její život ztrácí pravidla, podle kterých je zvyklá hrát!
Rozloučit se s Adou mi tak nedělalo příliš velké problémy, bylo sice zajímavé, jí poznat, ale tak spíš z té čisté zvědavosti, ale budu jí držet palce, při jejím hledání šťastnějšího způsobu života (určitě méně závislého na konvencích) ... možná je totiž na čase začít si hledat vlastní pravidla, neovlivněná tím, co si myslí ostatní, nestylizovat se do nějaké role, která se od tebe (Ado) očekává ...
"Kdy nadejde v životě ten konkrétní okamžik, kdy si přátelé na rozloučenou místo "měj se" začnou říkat "drž se"?"
A pamatuj, Ado ... "jevy nastávají ve shlucích" ... a taky ... "každý zanecháme nějakou stopu" ... a občas si vzpomeň, že je potřeba ... "nevzpouzet se podivnostem" ...
Naprosté zjevení na poli české literatury. Pozor, tohle vážně není kniha pro každého a zpětně chápu, že má tak rozporuplná hodnocení. Buď si ji užijete od začátku do konce nebo vám vůbec nesedne. Nic mezi tím. Ale mě učarovala, nebyla jsem schopná se odtrhnout. Hodně zvláštní čtení.
Ada, ústřední postava, je vědkyní v Ústavu mezioborových studií člověka. Není tu ale spokojená. A to ani se svým životem obecně. Není schopna udržet si trvalejší vztah a dost možná za to může její podvědomí, které dotyčné muže prostě odstrkává, vždycky totiž mají nějakou chybu. Ada je skvělý pozorovatel, všímá si nejrůznějších anomálií, ale i běžných věcí, které ostatní berou tak nějak automaticky. Ada je podrobuje zkoumání, vytváří vlastní originální teorie, proč jsou některé věci tak a jiné jinak. A pokaždé, když s nějakou teorií přijde, nutí vás to zamýšlet se nad její správností, nebo spíše pravdivostí. Ada by zároveň ráda přišla na kloub záhadě kolem zmizení Kaspara, před lety zmizelého syna své kolegyně. Zmizel beze stopy, zbyly po něm jen těžko uvěřitelné vzpomínky na něj z úst jeho známých a jeho pes Bubák.
Obsah příběhu se shrnuje jen velmi těžko. Je prosycen naprosto neotřelými a velmi zajímavými myšlenkami a jen sem tam se posune dál. Absolutně to knize neubližuje. Ale znovu opakuji, rozhodně nejde o četbu, která se bude líbit každému, než ji někomu věnujete, zkuste ji nejdřív na sobě (jako to udělala m milá švagrová a já jí tímto děkuji za skvělý dárek, který bych v knihkupectví patrně nechala bez povšimnutí).
Az na zaver, ktery byl uz prece jen moc, tak za me prijemne prekvapeni. I ceske autorky mohou psat kvalitne a tato kniha je toho dukazem.
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Adina pozorování mě bavila ale zároveň se kniha táhla a přiznám se že novinové zprávy ze Šumperska jsem rovnou přeskakovala.
Téma synchronicit se mnou velmi rezonuje a přivádí mě zpět do doby, kdy se mi dělo nějak moc náhod najednou a já na chvíli uvěřila, že je za tím něco víc..
"Nakonec zázraky se dějí jenom tehdy, pokud o nich nepochybujeme."