Spící nymfa
Ilaria Tuti
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421372/bmid_spici-nymfa-Jbc-421372.jpg
4
105
105
Teresa Battagliová série
< 2. díl >
Komisařka Battagliová má před sebou zdánlivě neřešitelný případ brutální vraždy, k níž došlo na konci druhé světové války. Vracíme se do úchvatné horské přírody, mezi uzavřenou komunitu nedůvěřivých obyvatel. Teresa musí sbírat střípek po střípku a pomalu proniknout pod vnější zdání. Práce a kolegové jsou pro ni vším, její těžká choroba se však plíživě zhoršuje, takže musí bojovat nejen sama se sebou, ale i s novým nadřízeným, dávným známým, který ji chce za každou cenu profesionálně zničit. Bude to Teresin poslední případ?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2021 , ArgoOriginální název:
Ninfa Dormiente, 2019
více info...
Přidat komentář
To byla tak krásná detektivka! Obyčejně čtu detektivky, kde je hodně akce, tady bylo naopak oproti akci poměrně dost popisných pasáži. Ale nádherných popisných pasáži! Do detailu vykreslená krásná italská příroda v horách a do hloubky popsané vnitřní světy a emoce všech postav.
Zároveň musím napsat, že jsem si opravdu zamilovala komisařku Teresu Battagliovou a její tým. Baví mě, když detektivka nestojí pouze na příběhu vraždy a jejím vyšetřování, ale když se knihou prolíná i zajímavý příběh vyšetřovacího týmu. Když máte možnost vyšetřovatele opravdu do hloubky poznat.
Čtení jsem si maximálně užila, vychutnávala jsem si každou z těch 542 stránek. Jakto, že byl češtiny přeložen už jen jeden další díl téhle detektivní série?? Nevím, co budu dělat, až ji dočtu.
Naprosto dechberoucí příběh, který mě opravdu dostal. Málokdy se mi stane, že mám z knihy tak silný pocit čehosi a tady se to právě stalo. Ta kniha má duši. Příběh je psán opravdu krásně, dopodrobna popsán a to tajemno a mystično vás prostě okouzlí. Tajím dech a říkám si, že tahle kniha vě mně bude ještě dlouho. Gtatuluji paní spisovatelko!
První díl série jsem četla, ač jsem tomu nechtěla uvěřit, už před třemi lety a moc se mi líbil. A ne jinak tomu bylo i u Spící nymfy. A vůbec se mi zdá, že italské autorky umí výborně pracovat s prostředím, ve kterém se jejich romány odehrávají, umí zachytit to kouzlo divoké přírody, přihodí trochu mystiky a zajímavých zvyků a tradic a funguje to výborně. Ilaria Tuti navíc vytvořila komisařku Battagliovou, bojující se svou nemocí, ale i se stíny minulosti. A samozřejmě i se zločinem, který tentokrát sahá do období druhé světové války, ale minulost ani tady nespí a stane se další vražda. Kniha se čte pomaleji, je popisnější, ale jakmile se tomuto tempu přizpůsobíte, budete lapeni. Je to dosti bichlička a já ji dočítala hluboko po půlnoci (ano, i nejmladší dítě se již občas vrhá do nočního víru velkoměsta a mámy asi vědí, jak je to se spánkem, než se v pořádku vrátí :-)) a nemohla jsem přestat. A tak rychle zamluvit Dceru popela v knihovně. A ne, nebude to trvat tři roky :-).
Pomalý rozjezd, ale stojí za přečtení celou dobu udržuje kniha moji pozornost v napětí..
Zatím moc čtenářů nepřečetlo, ale já taky dlouho neměla důvěru k nové sérii ( hned při prvním případu jsem změnila názor..)
Doporučuji nebudete litovat a hurá na další díl...
Opět skvěle napsané, detektivka/thiler, co má spád, je z Itálie a detektivem je netradičně žena - doporučuji a těším se na třetí díl.
Tak já bohužel budu asi jedna z mála, kterou příběh nijak neoslovil a vlastně ani nezaujal. Četla jsem jak robot…ne ane se začíst. Bylo to takové zbytečně rozvláčněné a natahované. Příjemné zpestření byl bez pochyby pes Smoky a Blanca, ty mě tam bavili. Teresa a Massimo jsou taky bezva dvojka. Určitě dám šanci dalšímu dílu. První díl byl totiž pecka.
Námět originální - 70 let stará vražda a tajemný, zvláštní obraz.
Popis trochu zdlouhavý - legendy, rituály, zvyklosti uzavřené komunity, tajemství - to bylo zajímavé, ale občas mi upadala pozornost.
Dozvěděla jsem se nové informace o Terese a Massimovi - to jsem ráda, jsou skvělá dvojka a jejich špičkování se k nim hodí.
V tomto díle je i nová dvojice - slepá dívka Blanka se svým pejskem Smokym, ti jsou velkým přínosem nejen pracovně, ale i lidsky :-)
Teresa dál bojuje se svou nemocí...
Massimo se svou minulostí i budoucností...
Jsem zvědavá na další díl :-)
Přiznám se, že my jsme do knihovny druhý díl koupili jen na naléhání našich čtenářek - já osobně jsem po něm vůbec netoužila.
Ano, moc se mi líbí autorčino poetické vyjadřování a sympatická je mi také Teresa, výborná byla i nová dvojice Blanca a Smoky. Ale přesto mě tento díl ještě více než ten předešlý utvrdil v názoru, že použití mystična při řešení detektivní záhady mi nesedne pokaždé a už vůbec ne od každého autora. Adamsberg a jeho tým se často ocitají na hranici reality (možná ještě častěji až za ní), ale v podání Fred Vargas to zvládám bez obtíží. Ilaria Tuti mě nepřesvědčila.
Výhrady dialékařky naprosto chápu, já navíc nesouhlasím s příbuzenskými vztahy; jako denní účastnice výuky Hejného matematiky jsem velmi pečlivá v případě použití pojmů jako synovec, neteř, babička; tady jsem měla docela velký problém s nejednotnými rodinnými poměry. Chápu, možná jde spíš o překlad, ale pro mě to byl jen další důvod k nespokojenosti. Ovšem naše čtenářky si knihu moc pochvalují, takže chyba je zřejmě v mém osobním nastavení.
P.S. Děkuju za připomínku Arwen777; chyba na 1.řádku knihy opravdu neudělá dobrý dojem, zvlášť když není v knize jediná.
Dočteno. Jsem moc spokojená. Kniha byla napínavá a zároveň dojemná do poslední stránky. Zapeklitý příběh, krásná příroda italských Dolomit, lidé, kteří jsou hrdí na své tradice. Mám ráda Teresu i Massima. Těším se na třetí díl.
Další případ komisařky Teresy Battagliové, starší ženy s červenými vlasy, neustále žmoulající nožičku brýlí na čtení mezi rty, s nekonvenčním způsobem vyjadřování a jejího mladého asistenta Massima Mariniho. O obou se v tomto díle dozvídáme mnohem víc z jejich soukromí, které ukazuje jejich komplikovaný život, ale i to, co se skrývá za drsnou skořápkou.
Při pátrání 70 let staré vraždy se dostáváme do osady lidí, kteří mají svůj jazyk, stále hledají svůj původ a žijí si svým životem, nepostrádajícím staré zvyklosti a oplývající mnoha tajemstvími. Je zde hodně možností, kdo za vším stojí, ale já jsem to až do konce příběhu neodhalila. Přidanou hodnotou, jsou až poetické popisy přírodních scenérií.
Teresa a Massimo mě moc baví, druhý díl byl snad ještě větší jízda než první.. I když je kniha hodně obsáhlá, tak tam není nic navíc, nechybí napětí, a konec jsem nečekala, pro mě rozhodně nová oblíbená série
ta mě perfektní, napínavé, zajímavé a přestože to je obsáhlá kniha udržela celou dobu mou pozornost
Skvělá detektivka s krásnými popisy přírody, tohle autorka opravdu umí. Nahlédnete do starých zvyků, síly žen a "čarodějnictví". Doporučuji.
Spící nymfa je poutavý a netradičně vyprávěný detektivní příběh, kde se hlavní vyšetřovatelka s mladým kolegou snaží rozluštit 70 let starou vraždu. Moc se mi líbil jejich vztah, jejich neustálé špičkování a jak celá jejich parta svoji šéfku podporovala a bránila.
Vražda se stala v malém, odlehlém údolí blízko hranic, spisovatelka popisuje poetickým jazykem překrásnou přírodu kolem, příběh pokračuje dál pomalejším tempem, což vůbec není na škodu, tím víc jsem si vše užívala. Hodně se dozvíme i o osobním životě obou vyšetřovatelů, pátrání je tak zapeklité a plné zvratů, že jsem se už ke konci ani nesnažila vraha tipovat. Patřím k těm, které zaujal a líbil se spisovatelčin styl psaní a snad brzy bude i poslední třetí díl série.
Přečteno, trávím. Hodnocení je vysoké, a já nevím. Je to jiné. Úplně mi autorčin styl nesedí, až mi přijde, že zdravotní potíže hlavní hrdinky jsou berličkou, kterou je možné využít ve chvíli, kdy autorka tápe. Prostě mi to příběh ruší.
moje oblíbená autorka opět nezklamala, těšila jsem se na "básně v próze" a to jsem taky dostala (možná až moc, závěr byl tak nahrubo načrtnutý, že mi pár věcí lyricky uniklo. hlavně prázdná rakev. ale i tak se těším na závěr trilogie.)
Neurazí, nenadchne, ale jako detektivka s originálním pozadím fajn, četla se dobře a nenudila. Jen bych chtěla říct, že nechápu, jak mohla tolika korekcemi a překlady projít tak zásadní chyba. Autorka všude píše o svých pracných rešerších, i v hodně složitých oblastech historie, etymologie, lidových zvyků. Pak na vás vypadne taková povrchnost, jako absolutní neznalost nemoci, kterou má trpět nikdo méně důležitý než hlavní hrdinka. Proč plést do příběhu něco, co evidentně neznám, obzvlášť, když se jedná o tak triviální záležitost jako cukrovka. Teresa zde v jednu chvíli ztrácí smysly, upadá do hypoglykemického šoku. Píchla si inzulín, ale nedostatečně se najedla, jak sama autorka píše. V krvi přebývá inzulín, chybí cukry a co udělá její kolega? Aby ji zachránil. Ne, nedá omdlévající kostku cukru do pusy, ale píchne jí další inzulín. V reálu by ji tak zabil. Stačí pár minut, kóma, smrt. Vždycky cukr, hergot!!! Jsem dialékařka a už mi po těhle nesmyslech, které se tlačí chybně lidem do hlavy, pár pacientů zemřelo.
Velmi zdařilé pokračování. Doporučuji