Tess z d'Urbervillů
Thomas Hardy
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464014/bmid_tess-z-d-urbervillu-ghx-464014.jpg
4
403
403
John Durbeyfield zjistí, že je potomkem rodu D'Urbervillů, jednoho z nejstarších rodů v celé Anglii. Nedaleko jejich rodné vesnice bydlí žena jménem D'Urbervillová, o níž se John se svou ženou Joanou domnívají, že je jejich vzdálenou příbuznou. Vyšlou tedy svou dceru Tess, aby se k staré paní přihlásila jako příbuzná. Tessiným úkolem bylo požádat o finanční pomoc, nebo o nějaké zaměstnání...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1927 , AventinumOriginální název:
Tess of the d'Urbervilles, 1891
více info...
Přidat komentář
Celou knihu jsem si připomínala v jaké době Thomas Hardy tuto knihu psal. Pokud jsem to vzala na dnešní dobu tak jsem nechápala, ale když jsem se díky skvěle popsanému prostředí přenesla do jeho doby tak je to naprosto úžasné dílo a chápu, že byl kritizován.
Tess je 16let kdo z nás by se v tomto věku nenechal ovlivnit rodiči? I přesto, že ví jak je to nesmyslné tak poslechne. Část věcí nechává autor, aby si čtenář domyslel. Na jednu stranu ji chápu, že udělala co udělala. Její lásku i trápení jsem prožívala s ní. Kniha je opravdu hodně emotivní. Několikrát jsem musela přestat i číst, abych danou pasáž dokázala sama v sobě zpracovat.
Konec mě naprosto dostal do kolen. Takový závěr jsem opravdu nečekala. Ano, vím, že konec má být vyvrcholením příběhu, ale že až takhle? Vzalo mi to dech a nemohla jsem ani mluvit.
Z knihy si odnáším hlavně to, že nezáleží v jaké době žijeme, ale ve všech našich vztazích je důležitá KOMUNIKACE.
Nazvala by som - krst ohňom pre moje štúdium anglickej literatúry - prvý obsiahly román v origináli, prečítaný pod hrozbou termínu a ešte aj prezentácie tohto diela na seminári, kde mi bolo úplne jasné, že vzhľadom k ostatným študijným povinnostiam si spolužiaci prečítajú maximálne komplexnú recenziu, ale skoro 500 stránkový kúsok ťažko aj vo vlastnom jazyku... Tak aj bolo :D Prípravu bolo treba vystavať, dielo vysvetliť nielen dejovo, ale predovšetkým literárno-kriticky a hlbokým rozborom (to bol náš odbor) a súčasne nepotopiť kolegov, aby nedostali za FX, že to nečítali. Oriešok a podarilo sa suprovo! Myslím, že zásluhou výborného diela, ktoré sa síce číta v angličtine náročne, ale tie popisy a jazyk sú báseň, nádhera, srdce literáta spieva, príbeh je chytľavý a zostal vo mne roky-rokúce, ako jedna z najlepších toho predmetu... Dokonca, keď som prvú knihu v angličtine stratila (zabudla na zastávke MHD), makala som na brigáde ako ďas, len aby som si ju mohla znova kúpiť a mám ju doteraz. Chcela by som si prečítať ešte v preklade...
Ach, tolik pocitů a zamyšlení, co od knihy obdržíte. Je to skvělé dílo. Pan Hardy je opravdu “pan spisovatel.
Uff, to som teda čítala dlho, no musím povedať, že to stálo za to. Vôbec som nečakala takýto koniec, to, ako sa hlavná postava stávala temnejšou... Ako sa jej pomaly krivil úsudok, ako bola zaslepená citmi. A predsa jej v istom zmysle rozumiem, a povedala by som, niekedy až kvitujem (v jej situácii).
Hardy vedel zaťať do živého vtedajšej škrupulóznej viktoriánskej spoločnosti. Budem rada, keď si niekedy prečítam aj niečo z jeho skoršej tvorby.
Tuto knihu můžu číst opakovaně. Úžasný příběh, jeden z nejlepších a mých nejoblíbenějších. Jen ten konec mě rozesmutnil. Ach jo...
Nejdřív bych chtěla začít novou obálkou téhle klasiky. Nové obaly vždy vdechnou těmhle knihám tak hezkou atmosféru. Prostě vypadá úžasně.
Tuhle knihu jsem četla úplně poprvé v životě, protože já a klasika nejsme nejlepší kamarádi.
Určitě knížka je pro mnohem zkušenější čtenáře. Občas jsem měla problém něco přelouskat, ale čtení mě bavilo. Objevují se zde krásné popisy, které vám pomohou s vaší představivostí.
Knížka poukazuje na to, jak to v té době chodilo. Hlavně, co je člověk schopen udělat pro dědictví.
Hlavní hrdinka Tess je jedna z tvrdohlavých a citlivých hrdinek. Občas lezla na nervy, ale dalo se to překousnout.
U téhle knížky se čtenář hodně zamýšlí nad různými věcmi.
Za knihu děkuji @humbook #humbookblogeri
Klasickou literaturu mám ráda, i když mi ji tedy škola trochu znechutila, vždy sem tam po nějaké té klasice sáhnu, protože se mezi nimi dají najít i úžasné poklady. Tahle kniha mezi ty poklady také určitě patří. Rychle jsem se do knihy začetla, i když to tedy byl trochu těžší jazyk. Moc se mi líbilo, jak vše bylo popsané. Tess byla skvělá postava, ale sem tam bylo její chování hrozné. Také se mi líbil její postupný vývoj. Konec mě trošku překvapil. Malé plus patří oblálce, která je podle mého naprosto fantastická, zbožňuju obálky knížek z této edice od CooBoo.
~ 4,5/5 ~
Moc děkuji @endlessbibliophile a @humbook za poskytnutí knihy k recenzi #humbookblogeri
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @humbook_blogeri (#humbookblogeri).
Příběh má velmi nadějou anotaci, alespoň mému oku to tak připadalo. Avšak zpracování mě nenadchlo. Pominuli to, že nejsem zvykla na tento styl vyprávění a především slovní zásobu, nedokázal mě příběh nijak zaujmout.
Hlavní dějová linka s hrdinkou Tess sice vypadala zajímavě a byla chvíli velmi dobře nasměrovaná, ale v závěru byla zcela nesmyslně pohřbena. Tess je většinu knihy plaché káčatko, které čas od času dostane záchvat asertivity a adrenalinu, který za pár vteřin zase ustoupí. Říkám si zda nemá nějakou poruchu osobnosti? Nevím zda by to autor v době, kdy knihu psal, takto zamýšlel.
Pravděpodobně měl být vyprávěn těžký příběh ze života hlavní hrdinky v dobách davno minulých. Ale s ohledem na stále se měnící povahu Tess to bylo místy spíše komediální. Ne však v dobrém slova smyslu.
Omáčka kolem hlavní dějové linky se neustále točí v kruhu a stále dokola se dozvídáme, jak vypadá tatáž krajina v různých obdobích, jak podojit krávu, či jak sklidit obilí a zasadit brambory. Zajímavé to bylo, ne však rozepsane na desítkách stránek, aby to zcela pohltilo samotný příběh. Díky detailním popisům zaobírá zbytek příběhu sotva 1/4 celé knihy. Což je zoufale málo.
Chci tě, nechci tě. Vezmu si tě, nevezmu si tě. Jsem tvá otrokyně, mám svá práva. Miluji tě, zabiju se. To vše vyjadřuje hlavní rozpolcenou hrdinku a celý děj, který by se hravě vešel na 200 stran. A tak se ptám, k čemu je tam těch dalších 300?
Hodnotím 1,5/5
Děkuji za poskytnutí knihy k recenzi @humbook_blogeri
Když jsem začala číst příběh mladé Tess, tak jsem si vzpomněla, jak je skvělé si občas nějakou tu klasickou literaturu přečíst. Zase se můžeme ponořit do složitějšího příběhu psaného starou češtinou. Celkem osvěžující.
Nečekejte knihu, kterou přelítnete za den, tedy aspoň pokud si z knihy chcete něco odnést. Jsou tady neskutečně nádherné popisy přírody a vypsány strasti jednotlivých prací. V knize najdete skvěle a dopodrobna vykreslenou tehdejší dobu, postavení žen, jednoduchost vesnického života, společenské zvyklosti a faux pas, náročnost ale i krásu tehdejších časů.
Mladá Tess mi byla sympatickou a zároveň hrozně obtížnou. Některé myšlenky měla rozumné, nad jinými zase zůstal rozum stát. Byla milá, věrná, bojovná, pracovitá i se selským rozumem a zároveň naivní, odevzdaná svému osudu, který ji změnilo jedno škobrtnutí a upejpavá. Byla špatně uchopitelná, ale zároveň bych ji nijak neměnila. Taková zvláštní kombinace všeho. Každopádně jakýsi její vývoj tam jde vidět, což bylo hezké pozorovat. Líbilo se mi i zpracování mužských protagonistů. Jeden byl nastíněn jako zlosyn a druhý jako anděl. Ale nic není jen černobílé a kdo se zdál být ten dobrý, nakonec může i zlé přinést.
Poetika Hardyho psaní mě chytla, já si čtení (ať už bylo to téma jakkoliv težké) užila. Je to procítěné, filozofické a bravůrně napsané. Zamilovala jsem si tuhle tragickou lásku a díky Tess se zamyslíte, jaká muka byla tehdejší společenská pouta pro ženy. Konec byl za mě překvapivý, ale k Tess se zdá bohužel sedl. I když mě přišel už takový na pomezí uvěřitelnosti, možná i tím, jak to celé bylo natažené.
knížku jsem dočetla před chvílí, jsem tedy plná dojmů, ale doslov mi pomohl si utřídit myšlenky. není, co bych vytkla, knížka se mi zdála čtivá i na dnešní dobu, pro mě se tak stala jednou z mých nejmilovanějších knih. Hardymu jsou vytýkány dlouhé poetické popisy, ale ty se podle mě do atmosféry dokonale hodí a pomáhají jí. ale jako vždy platí sto lidí-sto chutí :). já jsem s Tess neměla žádný problém, na první místě je to věrná dívka, která nám před našimi zraky dospívá s vědomím, že je navždy poskvrněná a proto se nesmí vdát i kdyby chtěla. Hardy tímto románem spoustu lidí pobouřil, nehledě na to, že spoustě lidem musel stoupnout tlak už při čtení podtitulu ,,čistá žena věrně představena Thomasem Hardym". mohu rozhodně říct, že je věrně představena. věřila jsem jí každou chvíli a chápala jsem jí. byla bych jí velmi ráda dobrou přítelkyní, které jí naštěstí Hardy nadělil. ukázal, že se nemá lámat nad nikým hůl, velmi jemně, přesto rozhodně, ukázal, za jakým názorem si stojí a troufnu si říct, že tím změnil myšlení nejednoho člověka.
Tak takhle knížka pro mě byla oříšek. Rozhodně je pro více zkušené čtenáře než jsem já, kteří jak věřím ji také náležitě dokáží ocenit. Při čtení se musíte připravit na poetické a filozofické roviny, kterých je v knize nadmíru hodně. Hlavní hrdinka Tess na mě působila jako naivní dívka a většinu knihy jsem moc nevěděla jestli s ní soucítím nebo ne. Rozhodně mi bylo líto, co si v mládí musela prožít. Postupem mi ale přišlo, že si svou tvrdohlavostí šlape na vlastní štěstí. Ani další hlavní aktéři v knize na mě nepůsobili nijak příznivým dojmem. Co bych ráda ocenila je bravurní vykreslení viktoriánské Anglie, tehdejší společnosti, morálky, postavení žen a celkově běžného života. Přestože jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, nevidím důvod ani situaci, kdy bych po ni sáhla znovu.
Moc děkuji za poskytnutí knihy @humbook_blogeri #humbookblogeri #spoluprace
Pokud se chystáte číst tuto knihu, tak se musíte obrnit velkou dávkou trpělivosti.
Děj je místy předvídatelný a narušen bývá dlouhými poetickými popisy. Občas vyprávění sklouzne až do sociologicko-filosofické roviny. Je to tedy čtení pro zkušenějšího čtenáře.
Naše hlavní hrdinka - Tess - je naivní, citlivá, lehce manipulovatelná osoba, která si dovede šlapat po vlastním štěstí. Mnohdy její tvrdohlavost způsobí, že trpí i lidé kolem ní. Možná ji omlouvá to, co sama během dospívání prožila, ale já jsem s Tess ztrácela postupně trpělivost...
Co na knize naopak musím ocenit, tak je to, že nám dokáže předat věrohodné svědectví o viktoriánské Anglii - po přečtení si člověk hned uvědomí, že se zase tak špatně nemá.
A co musím opravdu vyzdvihnout, tak CooBoo obálka je překrásná a svým způsobem se jedná o spoiler! :)
Knihu jsem si už dlouhou dobu chtěla přečíst, ale pořád jsem to odkládala. Tess z d´Urbervillů je složitý román, který se musí vychutnávat po částech. Určitě stojí za přečtení.
Několikrát mě napadlo, jak moc v jiné době teď žijeme a obdivuji Hardyho, že se tak dokázal vcítit do role Tess.
(SPOILER)
Ale jo - důležitá kniha. Proč? Zamýšlí se nad údělem prostých lidí, nad společenskou diferenciací, nesmyslnými konvencemi a náboženstvím. Nemluvě o velice dobré literární úrovni.
Jen je pro mě dost těžko stravitelné, jak to s Tess nakonec dopadlo - nazvala bych to bezmocí - bezmoc nad nespravedlností a nekontrovatelností života. V tomto ohledu kniha úplně veselým počinem nebyla.
Poprvé jsem se o téhle knížce nedozvěděla ve škole (kupodivu), ale o mnoho let později na kurzech angličtiny, kdy ukázka z filmu byla součástí učebnice. Byla to pasáž, kdy Angel přenáší dívky přes vodu. Nic mě neupoutalo natolik, že bych si řekla: Jo, tohle si přečtu.
Podruhé ke mně nakoukla, když jsem četla Padesát odstínů šedi. Fakt, že to byla Anina oblíbená kniha, mě asi měl spíš odradit, ale nestalo se. Když jsem pak knihu objevila v knihobudce, MUSELA jsem si ji půjčit.
Kniha je psána naprosto úžasně, krásné poetické popisy, až jsem litovala, že momentálně nejsem ve stavu, kdy bych si je dokázala náležitě vychutnat. Asi se budu muset ke knize někdy vrátit, až bude příhodnější doba.
Děj je místy celkem předvídatelný a postavy? John je lempl, Joan druhý, oba si chtějí zajistit bezstarostný život prostřednictvím svojí dcery a dávno zašlé slávy. Alek je ne na facku, ale na ránu pěstí, Angel, jak vypadal sympaticky, mě krutě zklamal. Tess je chudák holka, kterou okolnosti dohnaly tam, kam ji dohnaly, nic nebyla její chyba, její špatná volba.
Přesto celou dobu nic nenasvědčovalo, že zůstanu s pusou dokořán. A přece se stalo! Ten konec je naprosto geniální! Přestože tragický, tak kouzelný, cokoliv jiného by z knihy udělalo kýč. Takže opravdu myslím, že si dám za pár let repete.
(SPOILER) Silný příběh o nesympatickych hrdinech, kteří ničí životy svoje i svého okolí, a přesto o nich nejde přestat číst. Tess má skutečně těžký a nešťastný život. Mnoho strasti si způsobí sama svou palicatosti (např. mohla vzkázat otci dítěte, mohla být upřímnějsi před svatbou, mohla požádat o pomoc Clareovi, mohla si přestat dělat morální výčitky a užívat si života atd. ) a v mnohém je nevinně - Všichni s ní manipuluji, nejdříve její rodiče, pak Alec a neméně i Angel. Tito dva páni se možná na první pohled zdají být jeden hodný a druhý zkažený, ale ve skutečnosti jsou prašt jak uhoď : Alec ji donutí stát se jeho milenkou, Angel ji donutí k sňatku, oba použijí k manipulaci svoji ekonomickou a intelektualni nadřazenost nad Tess, oba chápou její "ne" jako "brzy ano" a oba ji ublíží. Angela jsem nesnášela nejvíc, protože byl z nich největší pokrytec a jelikož ho Tess milovala, tak měl i největší kapacitu ji zranit a jako třešničkou na dortu zničil i své zdraví a budoucnost. Alec žil vášnivě a sobecky, ale jednal vždy tak, aby byl šťastný, narozdil od Tess a Angela. Závěr byl skutečně neočekávaný: nakonec i mě autor oblbnul tak, že jsem doufala v zázrak.
Silný, svým způsobem dodnes až fascinující příběh. Z dnešního pohledu - na rozdíl od doby svého vzniku - ani ne tak dějem, ale psychologickým vykreslením postav, popisem přírody a jejím propojením s postavami (řekla bych, že příroda se téměř stává jednou z nich), myšlenkou predestinace hlavní hrdinky: i když je Tess vnitřně čistá a úmyslně neporušuje morálku své doby, svému osudu nemůže uniknout. Realistické a např. v porovnání s romány Ch. Dickense zcela nesentimentální vylíčení venkovského prostředí Anglie 19. století. Četla jsem Tess před mnoha lety, ale na tyto aspekty díla stále nemohu zapomenout.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Daleko od hlučícího davu |
| 1956 | Tess z d'Urbervillů |
| 1975 | Neblahý Juda |
| 1975 | Starosta casterbridgeský |
| 1975 | Lesáci |
Mám rád Thomase Hardyho, který se proslavil především jako básník skutečného anglického venkova z fiktivního hrabství Wessex. Jeho poetická vyprávění o venkovském životě jsou plné nádherných obrazů a silných příběhů. Chtěl jsem si některou z jeho knih po čase, v řádu několika let, znovu připomenout, a tak jsem tentokrát sáhl po Tess z d´Urbevillů. Rovnou mohu říct, že moje pocity jsou rozporuplné na škále od mírného zklamání po mrazivé ohromení.
Začnu mírným zklamáním. Hardy je v této knize velmi upovídaný a stylově až rozvláčný. Což do jisté míry škodí příběhu i prostředí. Především pro vnímání netrpělivého dnešního čtenáře. Do charakterů, jejich myslí, krajinomalby i celkové dění se popisem noří, natolik hluboko, že pro čtenářskou fantazii mnoho prostoru nezbývá. Povídavost autorova může jeho dílu touto vatou uškodit tak, že na čtenáře nedolehnou plnou silou všechny ty petardy, jimiž je příběh Tess z d´Urbevillů plný. Čímž se dostávám k tomu, že právem je tento román považován za autorův kritický realismus. A co je na tom možná ještě děsivější, myšlenkou stále přesahuje do dnešní doby.
Všichni do jednoho jsme více nebo méně svazování společenskými konvencemi. A ty mohou mít kardinální a fatální následky pro jedince. Konvence mohou být brutální a brutální je příběh Tess. Ta je sice prostá, až submisivní venkovská dívka, jejíž charakter může působit méně zajímavě výrazně a propracovaně než taková Batsheba z Daleko od hlučícího davu. Tess v této knize figuruje spíš jako symbol, kolem něhož se soustřeďuje neštěstí, které by v reálu snad ani nešlo vydržet. Pod jhem konvencí však úpí a trpí také ostatní postavy, ať se jedná o Aleka, Angela nebo rodiče Tess (ti tu působí jako komický, při nejmenším úsměvný, faktor příběhu, aniž by ztráceli vliv na jeho dění).
Obrazy, které Hardy v krajině maluje, jsou dvojího druhu. Ty pozitivní a povzbudivé jsou samozřejmě zemědělského rázu venkovského života. Především v mlékárně v Talbothays, což je snad jediná část románu, která působí utěšeně a romanticky. Do detailu popsané fungování mlékárny oživuje venkov konce devatenáctého století do pohyblivé pohlednice. Stejně tak Hardy implementuje postupné zavádění nových technologií v oblasti zemědělství, což je třeba krásně vidět na parní mlátičce při sklizni. Nezapomíná ani na změnu "politiky", kdy venkov už není statickým místem žijícím svým klidným pomalým způsobem, ale prostorem, kde se lidé rychle mění a s nimi jejich jistoty, či spíše nejistoty. Tolik k příběhově pozitivní stránce, která je "pouhým" kontrastem a opakem brutality.
Největším zlem a zloduchem, z něhož mi bylo až fyzicky zle, byl Alek d´Urbeville. Hejsek a zlý duch Tess, kterou zničil, naprosto zdecimoval, odsoudil k zániku. Ta se, s jistým stoicismem, snaží smířit s osudem skutečně krutým a vyobrazeným. Už první cesta kočárem ve společnosti Aleka je skutečně děsivá i pro čtenáře. Později to vygraduje scéna se znásilněním, brutální především tím, že je pouze naznačena. Tess, aby toho nebylo pro ni málo, ztratí své dítě. Když už si čtenář myslí, že se všechno zlé v dobré obrátí a Tess najde oporu v náručí Angela, dojde k tvrdému vystřízlivění. To už by jeden nad Tess ronil slzy. U románu by jeden očekával alespoň happy end. Ale kdež, tragédie se nejen sčítají, nýbrž vyvrcholí něčím na výsost neočekávaným. Po ubíjejících stránkách plných popisů, padla mi čelist pro naprostou nepřipravenost.
Jistě je tímto lépe srozumitelné, proč jsou mé pocity poněkud rozporuplné. Když už jsem se prokousal onou zmíněnou vatou, padl na mě plnou vahou brutální a silný příběh. Který ani nevím, jak pořádně vstřebat. Jedna myšlenka je autorem opakovaně jmenována v knize: "Neměl bys posuzovat člověka podle jeho minulosti, ale podle toho, co je jeho cílem/zájmem/účelem/myšlenkou" A tuhle lekci Hardy uštědřil tvrdým způsobem nejen Tess, nýbrž i svým čtenářům.