Tetička Julie a zneuznaný génius
Mario Vargas Llosa
V této své nejvtipnější knize z roku 1977 se Vargas Llosa, už světově proslulý spisovatel, vrací do dob svého mládí, kdy pracoval v rozhlasové redakci v Limě a přitom stíhal několik dalších zaměstnání, aby si vydělal na živobytí. V osmnácti letech se tehdy bláznivě zamiloval do své daleko starší "tetičky" a proti vůli rodiny se s ní oženil. Autobiograficky podložený příběh se v knize prolíná s fiktivními rozhlasovými seriály geniálního psavce Pedra Camacha, vypravěčova kolegy z rádia, což jsou s humorným nadhledem líčené barvité historky o zločinech, incestních láskách, šílenství a všemožných katastrofách. V závěru knihy pak obě linie splynou a rozesmátý čtenář neví, kdo je větší šílenec a jestli brakovou literaturu píše Camacho, nebo sám život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Mladá frontaOriginální název:
La tía Julia y el escribidor, 1977
více info...
Přidat komentář
Opět pět hvězdiček, tuhle knížku mám rád.
Osmnáctiletý Mario Vargas v ní vtipně popisuje svou lásku k o řadu let starší Julii (skutečně šlo o jeho tetičku, byť přivdanou), která samozřejmě musí překonávat řadu překážek, zejména v podobě ostatních členů rodiny. Mimochodem nejde o fikci, Julie skutečně byla první manželkou Maria Vargase.
Mario při studiu pracuje v rozhlasové stanici v Limě, která mimo jiné vysílá řadu rozhlasových seriálů. Ty píše génius Pedro Camacho, který nežije ničím jiným než svými příběhy. Druhou linku románu tvoří úryvky právě z těchto rozhlasových her - které se postupně stávají podivnějšími a podivnějšími, jelikož jejich autor postupně ztrácí přehled která postava působí v kterém seriálu, která je živá a která mrtvá a podobně...
Četl jsem tuhle chytrou, zábavnou a skvěle napsanou knížku už několikrát a klidně si to ještě párkrát zopakuju.
Podľa mňa veľmi pekná, ľahko čitateľná a úsmevná knižka. Ja som čítal od Llosu len tri knihy, ale táto je najveselšia, čiastočne autobiografická a veľmi priamočiara. Mário Vargas Llosa sa v nej nepokúša vkladať nové prvky literatúry (Zelený dom), len necháva svoje rozprávanie s nadhľadom plynúť. Prelínajú sa v nej dve roviny, rovina mladého autora so záujmom o svoju tetu Júliu a rovina jednotlivých príbehov fiktívneho autora rozhlasových seriálov, ktorému sa začínajú navzájom trošku preplietať. Veľmi dobré čítanie.
Pokud máte pocit, že nositelé Nobelových cen za literaturu, mezi něž se od letošního roku řadí také Llosa, píší "velkou, těžkou, intelektuálskou" literaturu, začtěte se do jeho "Tetičky Julie" - nejvtipnějšího románu z jeho díla. Nejenže se mnohé dovíte o autorově životě, příběh je z části autobiografický, ale zjistíte, jak bohatou fantazii tento Peruánec má. A navíc, ty kreativnější čtenáře přinutí "psát" taky. Životní příběh Llosy je totiž prokládán fiktivními rozhlasovými seriály, které píše jeho spolupracovník. A které vždy končí otazníky. Dokážete na ně odpovědět? Anebo skončíte jako onen "zneuznaný génius"?
Štítky knihy
láska rodinné vztahy incest maloměšťáctví Peru společenské romány peruánská literatura humoristické romány hispanoamerická literatura
Autorovy další knížky
1984 | Tetička Julie a zneuznaný génius |
2005 | Zelený dům |
2003 | Vypravěč |
2007 | Zlobivá holka |
2004 | Kozlova slavnost |
Hezké čtení. Dle mého názoru je čtivost knihy zaručena tím , že autor prostě ve svém příběhu (myslím tu část s Julií a Máriem) popisoval především skutečné životní příběhy.
Vždy se mi zdá , že příběhy "napsané" životem jsou tak zajímavé a neuvěřitelně nápadité , že člověk vytvářející nějakou fikci nikdy nedokáže postihnout tolik originality a nezaujatosti.
Jaksi se mi zdá , že je to na těch příbězích vždy poznat.
Dále už záleží jen na autorovi , jak tohle umí podat a v tomto případě se to povedlo na výbornou.