Těžký časy
Charles Bukowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129476/tezky-casy-129476.jpg
4
461
461
Sbírka povídek Těžký časy se v typickém autorově duchu zaměřuje na sex, alkohol, všemožné druhy psychických poruch a prapodivných vztahů. Vyvážený mix humoru, obscénnosti, hnusu a semletosti životem servíruje Bukowski čtenářům s odzbrojující odvahou, naprosto bez obalu či poklonkování. V některých povídkách si udržuje autorský odstup, jinde vystupuje jako hlavní představitel. Kniha tak vposledku působí dojmem záznamů stárnoucího opilce v městě plném šílenců, kde narazíte na spoustu špatných milenek a milenců a ještě horších pisálků a nahlédnete do životů lidí, kteří ztratili nebo ještě nenalezli smysl života a zdravý rozum. Kniha vychází v nově přepracovaném překladu Tomáše Piňose.... celý text
Přidat komentář
Tohle se dá čas od času zopakovat. Jiný svět, jiná doba, jiný způsob života, určitým způsobem osvěžení. Autor nás neurvale zatáhne do svého intelektuálského světa chudoby, sexu, násilí, humoru, barů a podivných existencí, jako bychom si s ním temnou stranu bezstarostného vysokoškolského života prodloužili o pár desetiletí.
...
„Nenávidím to tady, Benny. Jak to, že už spolu nežijeme?“
„Začalas šlapat ulici, zlato. Nasralas mě.“
„Dyť víš, jaká jsem.“
Betty vzala svou cigaretu a bezmyšlenkovitě ji zamáčkla do prostěradla.
I podruhé 90 % (442 hodnotících s průměrem 82 %).
Buka je nejlepší číst, když vám zrovna připadá, že je toho na vás moc. Ona ta jeho filosofie spoustě lidí nesedne, protože si budou myslet, že je to jen alkoholem nacucaný povaleč, co přemýšlí zejména spodkem a chová se jako hovado. Jenže to bohužel není pravda. On je naopak životem protřelý, společností znuděný bard, co vám krásně ukáže, že člověk by život neměl brát tolik vážně, a to dost vtipným a nekorektním způsobem. A zrovna tohle je v dnešní době třeba.
Není to nejlepší Bukowski, pokud bych měl někomu tímto fenoménem nepolíbenému dát Bukovu knížku (pro ilustraci), nerozhodl bych se pro tuto, ty jednotlivé povídky jsou až příliš krátké, aby do nich člověk mohl víc zabřednout, navíc některé jsou tak trochu... meh. Ale. Ale je to prostě Bukowski, a pokud pro jeho poetiku máte slabost, bude se vám líbit i toto.
Zkusit se má všechno, tak jsem "sáhl" i po knize Charlese Bukowskiho. No, chvilku jsem lapal po dechu, pak si začal zvykat a zhruba někde od povídky "ubožákův smutek" se i bavit. No, některé povídky jsou úsměvné, některé k zamyšlení, některé ze "slabšího soudku", ale název "těžký časy" perfektně sedí. Suma sumárum - dobrá magořina :-)
Bukowski nikdy nezklame, krátké povídky psané jeho drsným stylem ,, co byste doporučil začínajícím spisovatelům ? ,, chlastat, mrdat a hodně kouřit ,, co byste doporučll starším spisovatelům,, jestli tohle přežili nepotřebují už žádné rady,,
Po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že Bukowski je jeden z nejupřímnějších autorů, který kdy kráčel po této planetě.
Bukowskeho povídka nemusí mít pointu a stejně vás vtáhne do děje už v první větě. Zbytečně netančí kolem horké kaše, ale napíše co chce, jednoduše, bez servítek, bez sraček okolo a ještě s vtipem. Kéž by se někteří moderní autoři inspiroval jeho stylem, pak by se novodobá literatura četla mnohem, mnohem lépe.
Autor mě znovu dostal. Člověk čte střídavě všechny možné žánry, tři hvězdy, čtyři, pět, a najednou BUM.
BUKOWSKI.
Co to je?
Jiná planeta?
Ne, jen nekompromisní pohled do temných koutů našich životů. Razantní, nekorektní a vtipný přímo ďábelsky. Asi to nebude pro každého, já se ale dobře bavil skoro celou cestu. Charles Bukowski svými nápady a Zdeněk Loníček svou důraznou četbou (a neměl bych zapomínat na překlad Tomáše Piňose) mi příjemnou služební cestu do Liberce udělali ještě příjemnější.
90 % (aktuálně 365 hodnocení s průměrem 82 %).
…
Ukázka textu, kdy se autor drží hodně při zemi:
„Sergi, je na tebe moc mladá.“
„Je jí třicet.“
„A tobě šedesát. To je o třicet víc.“
„Třicet je moc?“
„Samozřejmě.“
„Co takhle dvacet?“ zeptal se Serge a podíval se na Arlene.
„Dvacet ujde. Třicet, to je obscénní.“
„Proč si oba neseženete ženský svýho věku?“ zeptala se Arlene.
Oba se na ni podívali.
„Ráda žertuje,“ poznamenal Jorg.
„Jo,“ souhlasil Serge, „je s ní legrace…“
Samé lízání kundy, chcanky, sprostá slova, sex, chlast a občas i krev. Tohle všechno jsou témata, ve kterých si opravdu libuji.
Ale je potřeba, aby všechno tohle koření mělo dobrý základ, kterým je buď zajímavý příběh, postavy, nebo alespoň myšlenka, minimálně nějaká pointa příběhu. A když už tam nic takového není, tak ať je to alespoň zábava.
Tady ovšem z výše jmenovaných ctností není vůbec nic. Samoúčelná sprostota bez hlavy a paty, jejíž smysl a popularita mi v plné šíři uniká.
Niektoré poviedky ma neskutočne bavili, zostali mi v hlave aj dlho po dočítaní knihy. Ale bolo ich veľa ktoré ma vôbec nezaujali, prišli mi o ničom (ale chyba je možno len na mojej strane)
Všetky poviedky sú ale vpodstate o týchto troch veciach: alkohol, nahovno život spisovatela, lýzanie kundy
Kniha, která ve mně vzbudila lásku k literatuře! Do konce života budu děkovat své češtinářce na gymnáziu za to, že nám z ní četla úryvky.
Je to kniha, která má mnohem víc než jen sex, alkohol, drogy a zase sex. Některé povídky jsou nádhernou kritikou tehdejší americké společnosti!
Těžky časy, lehký čtení. Tedy poslech.
Povídky spíš lepší kvality, u některých jsem se fakt nasmála. Jiné působily melancholicky, depkovsky a smutně. Ale o tom to je :).
Autora buď máte rádi, protože je sice sprostý jak dlaždič, ale je s ním hrozná prdel, tedy legrace, pardon. Nebo ho nemusíte, protože pro hrubozrnné výrazy z porno slangu nejde daleko, což vám vůbec nepřijde vtipné. Mě naštěstí postihlo to první.
„...já jsem chudej jak scvrklej ocas kostelní myši.“
Jedna věc je naprosto jasná – buď Bukowského milujete nebo ho nenávidíte.
Teď si budu trochu protiřečit. Nemiluju ho, ale mám rád jeho jednoduchou sprostotu, upřímnost a živočišnost bytí. Uvědomte si prosím jednu základní pravdu. Život je jedna velká přetvářka. Všichni se snažíme ukázat svůj vnější kabát v co nejlepší kvalitě a lesku... Podšívka je pak vždy o něčem úplně jiném.
Naprosto prazákladní podstatou člověka i zvířat je sex. A je to vlastně přirozeně jednoduché, neboť je to první předpoklad pro přežití druhu. Bukowský to jak podvědomě, tak i vědomě ví a nemlží. Samozřejmě se zde přifařuje také alkohol a z části i cynismus, ale to je pouze medicína k těm největším ranám, těžkostem a nespravedlnostem života.
Takže nad tím moc nepřemýšlejte a jenom si ty povídky užívejte. Užívat si, to je to nejrozumnější a zároveň nejracionájnější řešení naší zranitelnosti a smrtelnosti.
Netvrdím, že je to jeho nejlepší vydaná kniha. Rozhodně však stojí za přečtení.
"Precteno" diky audioknize. Marne vzpominam, jestli vubec mela nejaka povidka pointu. I tak nejde Bukowskeho tvorbu nemilovat (pokudu muzu mluvit za sebe =)), protoze mam rada jeho autenticitu a syrovost. Presto tuto sbirku povazuju za jednu z tech slabsich Bukowych prozaickych knih.
Sbírka povídek s Bukowskiho obvyklým tématem sexu, alkoholu, drog, psychických poruch i divných vztahů. Je to vtipné, obscénní, občas hnusné. Bukowski dokáže nevídaným způsobem popsat nejnižší lidské pudy.
Od knihy s takýmto názvom nemožno čakať dúhy, kvietočky a ružové jednorožce. Buk bol človek, ktorý bol poriadne bitý životom, čo dával najavo aj vo svojej tvorbe. Na druhej strane kurvy, sex a chlast, ako uňho už býva zvykom.
Myslim si, že človeku chvíľu trvá, kým sa na jeho knihy naladí a potom si ho bud zamiluje alebo nadobro znenávidí ako úchyla a ochlastu.
Moje první kniha od Bukowskiho. Čekala jsem, že to bude bůhví co. V knize se pořád opakovalo sex, chlast, spisovatel. Některé povídky nedávaly smysl. Kniha nenadchla.
Část díla
- Bernadeta zrovna ne 1983
- Četl jste Pirandella? 1983
- Co tě pálí, has
- Čtyři metráky 1983
- Dárek pro Dona 1983
Autorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Bukowski je prima spisovatel který se dá číst