Ti, kteří raději kopřivy
Džuničiró Tanizaki
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78347/bmid_ti-kteri-radeji-koprivy-WXr-78347.jpg
4
39
39
Značně autobiografický román jednoho z předních moderních japonských spisovatelů, z jehož díla byla do češtiny přeložena novela Milenci z Jeda (1942). Vedle příběhu rozpadávajícího se manželství, v němž muž ztratil o ženu sexuální zájem a i jinak se jí odcizil, zamýšlí se též nad naléhavým problémem opouštění starých japonských tradic a zvyků v důsledku modernizace japonského života a kultury, jejich poevropšťování a amerikanizace.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Tade kuu mushi (蓼喰う蟲), 1929
více info...
Přidat komentář
Klasický Tanizaki. Střetává se tu tradiční japonská kultura/morálka s tou importovanou ze západu. Příběhem, nebo spíš sledem situací a nálad, se tanizakovsky prolíná jakési dokumentární pásmo o divadle Bunraku. Loutkové divadlo tu jednoznačně slouží jako podobenství klíčové situace.
Po eseji Chvála stínů jsem se s chutí pustil i do Tanizakiho románové tvorby – a byl jsem stejně nadšen. Román Ti, kteří raději kopřivy sice vyšel dříve, ale už v něm autor zpracovává hned několik motivů z proslulého eseje, přičemž je pozoruhodné, že esejistické pasáže jsou vkomponovány do románového tvaru zcela plynule a nadto s geniální pointou (kterou se nesluší prozrazovat). Kdybych nečetl zmiňovaný esej, jejž mohu jedině doporučit, rozhodně bych neocenil a zdaleka si nevychutnal jakékoliv zmínky o japonských lakovaných jídelních sadách, o rozdílech v evropském a japonském pojetí koupelny či záchodu nebo o japonském loutkovém divadle bunraku. Nadto román vyniká jemnou psychologií postav a jejich živým ztvárněním, plastickým podáním obtížně uchopitelného ústředního dilematu, podmanivým vypravěčstvím a ještě kupříkladu pojedná o rozdílné etice i estetice občanů Tokia (Eda) a Ósaky. Není divu, že autorovi se říkávalo Velký Tanizaki.
P. S. Potěšilo mě, že o románu je letmá zmínka v Mišimově Zpovědi masky.
Tanizaki píše suprově, líbil se mi začátek knihy, pak to bylo slabší, ale ráda jsem si ji přečetla.
Zcela japonské, ovšem i zcela aktuální. Zpočátku trochu zmatečné (oproti například Tanizakova "Klíči" nebo "Deníku bláznivého starce", ovšem postupem stránek o to zajímavější a realističtěji podané upadajícího manželství spolu pro tvrobu autora typickým zakomponováním střetu japonské a západní kultury.
Pokaždé, když tuhle knihu čtu, žasnu nad její aktuálností. V manželství to chodí pořád stejně a tradice upadají v zapomnění. Tanizaki brilantní jako vždy i díky výbornému překladu.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pět japonských novel |
| 2010 | Sestry Makiokovy |
| 1998 | Chvála stínů |
| 1998 |  Deník bláznivého starce |
| 2011 | Klíč |
Působivá studie rozpadu jednoho manželství. To by samo o sobě nebylo nic zvláštního, takových knih (a také povedených) byla napsána už spousta. Tahle je ale specifická prostředím a dobou, ve které se odehrává - Japonsko už pomalu opouštějící své staré tradice pod sílícím vlivem západních hodnot. I proto je pro hlavní dvojici tak složité učinit nutné kroky k rozchodu a nepřešlapovat na místě. Tradice a zažité způsoby myšlení velí setrvat i v neuspokojivém svazku, odvaha ke svobodě a samostatnému jednání po západním vzoru je zatím příliš slabá. Tanizaki je mistr ve zpodobnění svých postav, jejich charakterů, myšlení a chování jen za pomoci jemných náznaků.