Zahrady slunce
Paul James McAuley
Tichá válka série
< 2. díl
Tichá válka skončila. Pozemské mocnosti triumfovaly a Vesmířany čeká okupace, smrt či obojí. Jenže vítězství ve válce je pouhý začátek. Zatímco na Zemi se opět probouzí staré politické rozbroje, ve vnějších systémech sluneční soustavy si zbytky vzdorujících Vesmířanů snaží najít nový domov. Proti nim stojí nejen chladný vesmír, jejich dávný společník, ale především plány generála Arvama Peixota, který válku rozhodně za skončenou nepovažuje. A ve své posedlosti dotáhnout věci do úplného konce není sám. Sri Hong-Owenová pokračuje v pronásledování geniální genové specialistky Averny, Loc Ifrahim stále touží po mocenském vzestupu a špion bez pána pátrá po své lásce… Paul McAuley, jeden z nejvýraznějších autorů moderní space opery, pokračuje v mapování blízké budoucnosti lidstva. Jeho vize je fascinující, ale především děsivá… protože bez ohledu na to, zda se jeho hrdinové pohybují na Zemi či měsících Neptunu, jsou to pořád lidé se všemi svými ideály, ale především běsy…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , PlejádaOriginální název:
Gardens of the Sun, 2009
více info...
Přidat komentář
Našel jsem tu knihu zapomenutou v mé knihovně, nějak jsem ji zabordelil. No, zkusil jsem a hele, ono to bylo dobrý. Ono to bylo opravdové Hard |Scifi, jak má být. A hele, autor opravdu věděl, o čem píše a jeho konstrukce oživení blízkého vesmíru jsou uvěřitelné a naprosto úžasné. A vývoj na zemi a ve vesmíru, jakoby psal o tom, co se děje dnes a kam to spěje. Pro mě jeden z největších objevů roku. Hned jsem se podíval po dalších jeho knihách a nakonec jsem je koupil přes bazar za pár korun.
Kniha je vlastně druhý díl, takže jsem to četl v obráceném pořadí. Pět hvězd bez sebemenší pochyby. No jo, to víte. Já trpajzlíkům a upírům moc nefandím, i když občas i ty... zvláště českou či slovenskou fantasy. My starci jsme odchovaní na exaktních vědách ...
Po krátké době další sci-fi, které jsem nedočetl. Už si nevzpomínám jak se mi tato kniha dostala do knihovny, jedná se totiž o space operu, tedy žánr, který mi moc nesedí. Tato kniha je určitě hezky napsána, ale v podstatě bez myšlenky, navíc jsem po první stránce zjistil, že se jedná o druhý díl větší série.
Autorovy další knížky
2001 | Fairyland |
2010 | Tichá válka |
2000 | Syn řeky |
2011 | Zahrady slunce |
2000 | Předkové dnů |
Válka mezi Pozemšťany a rozpínavými Vesmířany skončila, ale vítězové se ze svého úspěchu neradují dlouho. Vnitřní konflikty mezi spojenci, politické rozbroje a konečně i hluboká propast mezi vládnoucími rody a obyčejnými lidmi nevyhnutelně spějí ke střetu, který by mohl celé vítězství otočit vzhůru nohama. Paul J. McAuley navazuje na předchozí Tichou válku stejně megalomanským románem, který nicméně podědil většinu nectností první knihy. Je to obrovská tapisérie nejrůznějších lidských osudů, splétaná z několika samostatných osnov, přičemž každá z nich si žije svým vlastním životem, nezávisle na ostatních. Dohromady pak vykreslující obraz budoucího, až po hranice Sluneční soustavy osídleného, vesmíru, v němž se lidstvo snaží řešit a vyřešit své existenční, politické, ekonomické i duchovní a morální problémy. Je to natolik grandiózní kolos, že je občas velmi těžké udržet s ním krok a zůstat na příjmu. Tím spíše, že je napsán tvrdě, chladně a technicky nesmlouvavě. Máloco tu rozbouří vlny emocí, nebo zvedne čtenářům tepovou frekvenci. Jako by autora ani nezajímaly osudy jeho hrdinů, jede si dál svým těžkotonážním tempem, neohlíží se napravo ani nalevo, nedává pocítit strach, zlost, úzkost ani veselí či radost. Po dočtení jsem se ptal sám sebe, zda jsou Zahrady slunce vůbec čtením o lidech a pro lidi...