Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6935
6935
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Vůbec se nedivím, že autorka prokládá knihy pro dospělé právě pohádkami pro děti.
Vlastně moc nechápu zálibu paní Mornštajnové v takhle těžkých tématech a už vůbec nechápu sama sebe, že to čtu, ale nemůžu jinak! Celá kniha je opět napsaná se zvláštní lehkostí a je těžké přestat číst. Nevadilo mi ani skákání v čase nebo i více jmen, ve kterých jsem se musela rychle zorientovat.
Někdo tu píše, že mu vadil useknutý konec. U mě to bylo právě naopak. Jsem ráda, že jsem byla ušetřena nějakého srdceryvného a uplakaného konce... už tak jsem nejednou musela při čtení zamáčknout slzu.
Líbí se mi i grafické zpracování obálky.
Jen prosím, pokud někoho napadne tohle nebo Hanu převést do filmové/seriálové podoby, nepokazte to!!!
Kniha Tiché roky je řazena jako čtení pro ženy ale mě se hodně líbila i když jsem muž . Kniha nabízí silný příběh jedné rodiny je jen škoda že tahle kniha není jako serial bylo by to rozhodně lepší než ty věci co do vás cpou jako Ulice či Zoo. Kniha je hodně dobrá.
Jak mě Hana pohltila tak, že jsem ji přečetla za odpoledne, tak další knihy mě příliš nenadchly...ani Tiché roky nejsou výjimkou.
Mornštajnová umí, o tom není pochyb, ale začíná to sekat jak Baťa cvičky a přijde mi, že to je znát...
Nádherná kniha. Alenu začínám mít ráda víc a víc, pro její styl psaní a popisu detailu a emocí. Její kombinace slov prostě chytne za srdce.
Nádherný příběh, vyprávěný jak z pohledu otce, tak z pohledu dcery.. Paní Mornštajnová opravdu umí psát..
Když jsem knihu začala číst, zjistila jsem, že jsem ji už jednou četla. Nemohla jsem si však za žádnou cenou vzpomenout na děj, tak jsem četla dál. S každou další přečtenou stránkou jsem si na děj vzpomínala, ale nikdy na to, jak to bude dál. Nakonec jsem ji dočetla opět až do konce, ale mám takový pocit, že mi ani napodruhé v paměti či srdci natrvalo neuvízne. Mám radši příběhy, které jdou víc do hloubky, tady to dost klouže po povrchu.
Kniha se mi moc libila,postavy mi byli blízké něčim mi připominali něco ze skutečneho života.
Život je nespravedlivý :-). Zatímco paní Mornštajnová předkládá svým čtenářům další a další naprosto skvělé romány, já jen velmi těžce hledám k hodnocení jejích příběhů nové superlativy tak, abych nebyl nucen stále se opakovat. I Tiché roky je totiž bezesporu nutno hodnotit jako úžasnou knihu, která ve čtenáři zcela jistě zanechá nesmazatelnou stropu. A to i přesto, že se jedná v podstatě o úplně jednoduchý příběh jedné úplně obyčejné rodiny. Podobný by asi ve svém okolí našel mnohý z nás, ale uvést ho tak skvělým způsobem do literární podoby, to je malý zázrak. Proto musím nakonec i sám sobě přiznat, že jsem sobec, protože vím, že paní Mornštajnová v současné době poskytuje svůj talent svým i ostatním dětem ve formě pohádkových příběhů a bude tedy asi nějakou dobu trvat, než se my, dospělí, dočkáme něčeho nového.
Tahle kniha je pro mě top a zvykla jsem si na specifický styl psaní. Autorka píše příběhy ze života, nic nepřikrašluje a umí si pohrát s češtinou. Tenhle rodinný příběh mě vtáhl do děje a je velmi čtivý, napínavý. Moc doporučuji.
Úžasně napsaný román vyprávějící příběh několika generací jedné rodiny. Paní Mornštajnová krásně a něžně popisuje příběh ze života, charaktery a vnímání hlavních hrdinů. A jak to v životě bývá, každá rodina má své “kostlivce ve skříni “. Na závěr dochází k dojemnému smíření otce se svými dcerami. Pro mě obrovský zážitek.
Strašně se mi líbí, jak paní Mornštajnová píše. Vždy se jedná o silný a smutný příběh, ale nikdy netlačí na pilu...prostě plyne. Ne každý spisovatel tohle umí.
#ticheroky @alenamornstajnova @aktuellvydavatelstvo
Kniha v sebe ukrýva jeden neskutočne silný príbeh. Dostanete jeden dokonalý silný zážitok. Zamáva vašimi emóciami a ešte dlho bude vo vás rezonovať.
Príbeh má dve dejové línie. Striedajú sa kapitoly otca a dcéry. Pri dcére som mala pocit, že viem čo mám pociťovať k otcovi a postupom som zas nechápala čo ho mohlo zmeniť. Čo sa udialo? Bohdana je krásna aj keď iná, ale za to inteligentná a otec je chladný, nevšímavý a ja som chcela kričať. Kričať, aby sa zobudil, otvoril oči a pozrel sa na to úžasné dievčatko. Kedy sa zmenil? Mala som chuť ho nemať rada... Ale.
Z pohľadu otca sa mi odkrýval jeho život od dieťaťa a autorka postupne odkrýva jeho svet. Svet za čias komunizmu a čas kedy zostal ticho a utiahol sa do stavu, v ktorom ho vníma Bohdana. Nechápe to a čitateľ pochopí neskôr.
Podarí sa im tie roky v tichu a chladu zahodiť a pochopiť či odpustiť?
Ja nechápem ako mi autorka vedela na 200 stranách ponúknuť ucelený príbeh, plný zvratov, emócií, vtesnať doň 2 pohľady a k tomu celý 80 ročný život otca. Všetko, každé písmenko má svoje miesto, postavy svoje charaktery, ktoré cítite a k tomu ako bonus...tento príbeh sa číta jedným dychom.
Ak by ste mali možnosť v ťažkých časoch emigrovať, urobili ste to?
Za mňa 5
Ďakujem vydavateľstvu za možnosť si knihu prečítať.
#rodina #laska #hudba #socializmus
#spolupracasnikou #bookstagram
“Tiché roky od Aleny Mornštajnové je tichým, ale silným příběhem, který se hluboce dotýká lidských emocí a mezilidských vztahů. Kniha rozkrývá komplikovanou historii rodiny, kde mlčení nahrazuje slova a tajemství se ukrývají pod povrchem běžného života. Vyprávění střídá pohled dvou generací – otce Svatopluka a jeho dcery Bohdany – což postupně odhaluje nejen jejich vzájemné neporozumění, ale i hluboké rány, které oba nosí. Mornštajnová brilantně zobrazuje, jaké následky má nedostatek komunikace a jaké škody mohou být napáchány, když se bolestné vzpomínky zametají pod koberec. Každá stránka vás přinutí zastavit a zamyslet se nad vlastními vztahy a nevyřčenými slovy, která mohou být někdy důležitější než ta vyslovená. Tento emocionálně bohatý příběh rezonuje dlouho po dočtení a přináší otázky, které si čtenář nese s sebou – může být ticho někdy hlasitější než samotná slova?
Já mám nejspíš dlouhé vedení. To, že je Bohdana opravdu němá, mi došlo až někdy v poslední čtvrtině knížky. Tím, že ten příběh Bohdana "vypráví", tak jsem si myslela, že nemluví, jenom když nechce.
Příběh to je zajímavý. Lidské charaktery vykreslené věrně.
Zakončením knih od autorky se pomalu ale jistě dobírám k pocitu, že po přečtení poslední věty bych něco v těsné blízkosti rozflákala.
Já prostě potřebuju vědět, jak to dopadlo!
Velmi zajímavá rodinná historie, u která jsem s napětím čekala, jak se bude příběh vyvíjet. I když jsem si to nemyslela, tak mě více zaujal a více jsem prožívala příběh Svatopluka, než Bohdany.
Příběh je psán ze dvou pohledů a je to napsáno tak dobře, že má čtenář pocit, jakoby opravdu byl psán dvěma různými osobami.
Určitě mohu knihu doporučit.
(SPOILER)
Po přečtení Hany, která je za mě naprosto skvostným dílem z pera paní Mornštajnové, jsem si musela přečíst další z jejích knih.
Kniha Tiché roky je stejně čtivá jako Hana. Děj lehce plyne. Od začátku jsem se začetla a najednou jsem byla na konci. Příběh je opět vyprávěn ze dvou pohledů - Bohdany a Svatopluka.
Svatopluka mi bylo od jeho narození líto. Je hrozné, když matka nechce své dítě a nedokáže ho mít ráda. Pak se objevila Eva a Svatopluk poznal jaké to je, když ho má někdo rád. Bylo mi úzko, když postupně ztratil Blanku a Evu. Asi chápu, proč měl s Bohdanou tak špatný vztah, ale i tak mě to mrzelo a bylo mi to líto. Po přečtení knihy mi je jasné, proč autorka zvolila tento název. Bohdana a Svatopluk spolu dlouhá léta nepromluvili. Kniha končí slovem ,, Tati." Jen to jedno slovo mě rozbrečelo. Přála bych si kapitolu navíc. Takhle se mi to zdá nedokončené.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tiché roky od Aleny Mornštajnové se mi četly opravdu dobře. Ze začátku jsem příběh vnímal spíš jako obyčejné vyprávění bez výraznější zápletky, možná i proto, že jsem od této autorky četl poprvé a nevěděl, co očekávat. Postupně mě ale kniha překvapila svou hloubkou a tím, jak nenápadně dokázala odhalovat složité vztahy a emoce. Přesto mi na závěr přišlo, že příběh zůstal trochu nedokončený – určitě bych uvítal alespoň ještě jednu kapitolu, která by některé věci více uzavřela.
Během čtení jsem se snažil pochopit otce, i když ve mně jeho chování často vyvolávalo zlost, což příběhu přidalo na zajímavosti.
Celkově na mě kniha zapůsobila a rozhodně mě motivovala podívat se na další díla Aleny Mornštajnové.
86%