Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6878
6878
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Opět skvělý příběh. Autorka prostě umí vykreslit postavy tak, že má čtenář pocit, že je dobře zná. A ty závěry ve mně vždy delší dobu rezonují. Člověku je líto všech zúčastněných.
Kniha se mi velice líbila. Jen mě tíží jedno nepochopitelné. Spojler!! : chápu, že Bohdana přestala mluvit, ale až prakticky na konci bylo psáno, že nemluvila vůbec. To v té době s přehledem byla schopná dokončit základní školu, být premiantka na střední škole a atd. Že byla schopna jen psát na papír, když něco chtěla někomu sdělit. Případně mi to vysvětlete. Celé mi to přišlo absurdní až u řešení její svatby. Děkuji.
Původně jsem chtěla dát jen 3*, jelikož jsem měla problém se soustředit, moc mě to nebavilo a přikláněla jsem se k průměru, ale kvůli konci jsem změnila názor. I když tedy bych ten konec uvítala ještě trošku delší :-) Možná je to i tím, že ještě třeba nejsem v tom věku, že tyto knihy dokážu tak ocenit jako ostatní, kteří jsou knihami od paní Mornštajnové úplně uchváceni.
(Audiokniha)
Interpretace Kláry Suché a Miroslava Hanuše byla opět výborná.
Styl vyprávění nejvíc podněcoval k úvahám, na kolik způsobů mohou být roky tiché. Text plyne, je obsažný, musím se do něj jako čtenář ponořit, abych nepřehlédla detail, který je dílkem puzzle, který dotvoří obraz... a přitom každý z hrdinů je svým způsobem němý, mlčenlivý, aniž bychom v závěru došli k tomu, že se hráze prolomí. Možná ano, možná ne. Možná je opravdu potřeba některé věty říct včas.
(SPOILER)
Nevím, kniha se mi cetla dobre, velmi spatne se mi odkladala. Porad jsem chtela cist dal a neco se dozvedet. Ale v prubehu mi doslo, ze se tam vlastne nic moc nedeje a ze kniha uz bude koncit. Vlastne jsem dost zklamana.
Taky by mi pomohlo v orientaci castejsi zmineni kalendarniho roku.
Mam spoustu nezodpovezenych otazek, na ktere jsem cekala odpoved. Napriklad, proc byla tak hrozna chyba, ze Bohdana rozeslala ty dopisy. To jen kvuli tomu, ze ji nekdo napsal, ze je jeji otec svine? No cekala jsem vetsi zapletku. Taky jsem moc nepochopila, proc tak strasne Svatopluk nenavidel svou matku. Ano, nebyla idealnim prikladem spravne matky, ale nejak jsem ji jeho ocima nedokazala tak nenavidet a citit to. Take jsem doufala, ze se dozvime vic o rodine zemreleho cyklisty a jeji pribeh bude nejak propojen. A hlavne v neposledni rade jsem nepochopila, jak se Blanka dozvedela, ze po ni Bohdana patrá?
Pokud nekdo zná odpovedi a ja to jen nepochopila, tak mi klidne napiste. Budu rada za objasneni.
Jinak me ale kniha bavila a pribeh Bohdany byl velmi smutny. Hana to ovsem nebyla …
Hrozné zklamání. Jako celek by to pro mě možná nebylo tak hrozné, jenomže se tam objevilo asi 5 pasáží, které mi byly tak protivné, že jsem musel každých pár minut protáčet očima... a to se pak knížce nedá moc odpustit. O autorce jsem slyšel hodně chvály, první setkání neproběhlo moc dobře, ale asi to s ní ještě zkusím. Uvidíme.
Kniha se, i přes pomalejší začátek, dobře četla. Při čtení jsem měla celou dobu špatný pocit z té tíže tématu, říkala jsem si, že čas některé věci přece musí obrousit a lidé k sobě najít nějaký lepší vztah.... Ale není to červená knihovna, ale život, takže vše bylo tak, jak asi mělo být, i když někteří dostali od života naloženo hodně.
Byla to sila. Krasny jazyk, nechybely emoce. Na clovek dopadla tezka doba, ve ktere nebylo misto na kompromisy a clovek se musel rozhodovat z minuty na minutu. O to bylo hezci, kdyz se ke konci pribehu zacalo blyskat na lepsi zitrky.
Začátek byl lehce pomalejší, nicméně ta okamžitě přítomná záhada rodinné historie - co se stalo s tatínkem, že je tak životem otrávený? co se stalo s maminkou ? - čtenáře nutí pokračovat... a paralelně s tím, jak se postupně tu historii dozvídáme, tak se i mění naše pocity, které vůči tatínkovi cítíme.
Je to úžasná lekce do života - nikdy bychom neměli nikoho soudit na potkání nebo dělat závěry o tom, jaký člověk je nebo proč - protože každý z nás má něco za sebou a my už ale nevidíme co si každý z nás prožil, nebo co se nám odehrává v hlavě.
Přečteno dodatečně do čtenářské výzvy 2019 jako Kniha poprvé vydána v roce 2019.
Kolik toho víme o svých nejbližších?
Po Haně jsem se vrhla na Tiché roky a opět jsem nadšená! Je to příběh o těžkém rozhodnutí, které zničilo jednu rodinu, příběh o vztahu otce a dcery, kteří si k sobě během dlouhých tichých roků hledají cestu..
Opravdu krásně napsaná kniha, užívala jsem si každou stránku, každé slovo.
Už mám objednanou Slepou mapu a Hotýlek!
Krásný příběh, vykreslený vztah dcery a otce, který má nečekaný závěr. Napsáno brilantně.
Výborná kniha co vás nenechá vydechnout. Čtení jsem si užil a vlastně mi bylo líto, že jsem nemohl číst dál, a to čtu hodně pomalu. Doporučuji.
Sice pěkný sloh, práce s jazykem, nápady na neotřelé navazování kapitol, ale.... Příliš vykalkulovaný příběh napsaný na efekt tak nějak jen rozumem bez citu, čiší mi ze stránek chladný odstup. V každé knize se opakuje motiv ztráty řeči. Vážně je to tak časté? A na předložku zpoza jsem získala alergii, je to jedno z autorčiných nejčastěji užívaných slov. Knihy bych řadila podle svého vztahu k nim takto: Hana, Slepá mapa, Tiché roky, Hotýlek. Listopád číst nebudu. Už stačilo.
Oproti Listopádu (který podle mě spisovatelce moc nešel) se Tiché roky četly samy. Poutavý příběh, zajímavé postavy a zápletky. Konec mě teda trochu naštval, ale třeba bude ještě pokračování. 5/5 :) velice povedené
Příběh má dvě linie: a) dceru (součastnost), b) otce (minulost). Definice jako ze školní učebnice. A vypravování takové skutečně je. Jde o historii jedné rodiny od zhruba 30. let do nového tisíciletí, kam tentokrát jen okrajově zasahují dobové události. Příběh je opravdu zaměřen na historii chování postav v rodině (názory, pohnutky, rodinné sváry a tragédie) a mohl by stále stejně pokračovat, nebýt autorkou ukončen. A význam? Život jednoduše pokračuje, se smyslem i bez něj...
Těšila jsem se na další knihu této autorky....četla jsem zatím pouze Hanu a musím říct, že ta se mi líbila mnohem více než Tiché roky. Určitě si ale ještě něco od této autorky přečtu....knížka nebyla úplně špatná, četla se hezky, je napsána hezky, měla jsem ji i brzo přečtenou, nicméně ke konci jsem se už trošičku nudila....
Líbila se mi víc než Slepá mapa, asi i proto, že to bylo z pozdějšího období než první/druhá světová. Trochu mě nudila pasáž ke konci, kdy už čtenář věděl "to hlavní", myslím, že ten závěr měl přijít trochu dříve, ale i tak, paní Mornštajnová prostě píše krásně a krásně se to čte.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Krásný, dojemný příběh. Oceňuji, že příběh není vyprávěn jenom jednou hlavní postavou, ale ze dvou úhlů pohledu, abychom se dokázali více vcítit do jednotlivých postav, za mě hlavně do Svatopluka. Knížku jsem přečetla jedním dechem a už se těším na další díla autorky.