Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6941
6941
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem nejdřive poslouchal jako četbu na pokracovaní ale pak jsem byl tak zvědavej jak to bude pokracovat ze jsem ji dočetl jako eknihu..
Nejdřiv jsem ji vubec něchtěl číst, ale knihu jsem dočetl za par hodin, jak mne pohltila..
Akorat se mi trochu pletli jmena Bohdana, Běla, Blanka...
Takže klobouk dolu paní Mornštajnová...
Moje druhá knížka od autorky a opět mě nezklamala. Moc se mně líbilo střídání vyprávění ze dvou pohledů a taky shodná slova na konci jedné kapitoly a na začátku následující. No a příběh příjemně plynul, žádné velké zdržování nějakými vleklými popisy a přitom vše bylo vysvětleno. Jen nemám ráda otevřené konce...
Kniha mne doslova vcucla, byla napínavý a stále se v ní rozuzloval dej,což mám velmi ráda,láska i odmítnutí, vše zde je .Obdivuji hl.postavu ,jak vše dokázala i s " HANDICAPEM " :) .Doporučuji
Opět další povedená kniha od paní autorky. Zachycuje a popisuje vztahy v jedné rodině. Nic není jen černobílé, nikdo není jen zlý nebo dobrý, každý si neseme svá trápení, životní radosti i zklamání. Velmi se mně libilo střídavé vyprávění z pohledu Svatopluka a Bohdany. Kniha ve Vás vyvolá spoustu pocitů, donutí Vás přemýšlet o lidech, vztazích i o době v které se příběh odehrává.
Nadherna, citlive napsaná knížka. Moc se mi líbilo vypracování postav. Tolik detailů a pocitu, jak se cítí a jací jsou. Super. Krasne popsana doba komunismu, moc mi to pomohlo v představě, jake to tenkrát mohlo být. Postupně se otvírající příběh, velice poutave napsaný. Těším se na další knihu
＼(°o°)／
Tohle není jen skvěle promyšlený citlivý příběh, tato kniha má neuvěřitelný přesah. Naučí Vás kousky historie, cítíte z ní krásu českého jazyku, probudí ve vás různé pocity a hlavně - to poselství, které je mezi řádky - TOP! ♥
(Svatopluk + Rostislav = Pat a Mat) + Blanka = nevím, asi Simpsonovi. Docela čtivá kniha o tom, kolik dovede jeden člověk otrávit lidí ve svém okolí, na které střílí ukřivděnost jako dikobraz ostny.
"Marnost svého života vnímal i Rostislav. A kdykoliv vypil víc, než svou obvyklou denní dávku, došel k závěru, že nejlepší bude zemřít." Alespoň u tohohle moje cynická duše zaplesala. Haha! (...) Jinak tentýž problém, co 'Hana', kniha, která jako kdyby tu už byla sto devětkrát, tak proč ne po sto desáté. Mornštajnová píše dobře, ale je to schematické, nepřináší to nic nového - když to není druhá světová, jsou to komouši, dvě věčná témata, ke kterým se finančně vždy vyplatí v tuzemsku obracet. Civilní příběh obyčejných lidí a toho, jak na ně dopadla doba - na mě taky dopadá doba... ale kdybych se tomuhle vyhnul, dopadl bych podstatně lépe.
Stejně jako "Hana" ani tato knížka nezklamala. Krásný příběh, jen je škoda ukousnutého konce.
Stejně jako "Hana" má i tato kniha rodinné tajemství, které se odkrývá velmi pomalu. Střídání kapitol otec - dcera se mi líbilo. Kniha je skvěle vyprávěna, krásně napsána a je velmi čtivá (to ticho by se dalo úplně krájet). Prostě Mornštajnová.
Jedním slovem, skvělé. Po menším zklamání z Hotýlku jsem opět našeno, podobně jako z Hany, těžko říct, která kniha se mi líbila více.
Mimo jiné obdivuji autorčinu "práci s tajemstvím". Celkem brzy vytušíme, že s Blankou se "cosi" stalo. Ale co přesně? Touha rozlousknout ten oříšek nás žene knihou dopředu. Podobné je to s tím, že Bohdana opakovaně konstatuje, že je "divná". No dobře, říkáme si, ale v čem ta divnost vězí?
Líbí se mi i ten pohled z obou stran. Kdybych Svatopluka znala jen jako otce Bohdany, nesnášela bych ho, tím, že ho znám i jako kluka a muže, je mi ho líto.
Musím říct, že kniha určitě nemá na Hanu, ale i tak to byl citlivý příběh. Rodiny mi bylo líto, jak vztahy mezi nimi byly napjaté a nevěděli jak se pořádně k sobě zachovat a co dotyčný udělal špatně, že se to takhle zvrtlo. Bylo to citlivé. Kniha se mi četla dobře, ale hodně mě zklamal konec. Uvítala bych, kdyby byla kniha třeba o dvě nebo tři kapitolky delší. Jinak byla kniha opravdu čtivá, paní Mornštajnová umí psát, to bez debat.
Dočetla jsem Tiché roky. Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, ale pak to byl fofr ... Nevím jak začít, mohu napsat, že je to silný příběh jedné nešťastné rodiny. Dobu, kterou příběh popisuje, jsem prožila, vím, jaké to bylo. Dnešní mladí o ní často slyší, ale kdo neprožil, nepochopí. Alena Mornštajnová píše čtivě a citlivě. Dočetla jsem a je mi líto, že je konec, že kniha nepokračuje ... , zajímaly by mě další osudy rodiny.
Při čtení tohoto intimního rodinného dramatu mi běhal mráz po zádech, některé pasáže mě dojímaly k slzám, připadala jsem si v jednu chvíli smutná, pak naopak šťastná. Dle mého je právě takové rozpoložení čtenářovy mysli pro autora tou největší satisfakcí za hodiny a hodiny strávené psaním jeho díla a potvrzením, že se práce vyplatila. Po přečtení jsem dlouho neuměla přestat myslet na děj, celkově ho vstřebat a asi nikdy si nepřestanu pokládat otázky, jak může být osud k určitým lidem tak krutý a bezohledný.
Moje první kniha od autorky, četla jsem velmi ráda jedním dechem. Jen jsme čekala víc jasný konec
Krásný, citlivý příběh, který se mě vepsal do duše a budu na něj dlouho vzpomínat.
Začátek mě chytl, ale pak jsem se tím nemohla nějak prokousat. Téma zajímavé, ale vůbec mi nesedí styl psaní těch linií z historie, který se mi zdá takový odtažitý, popisný, jako by se autorka do osudů postav vůbec nevžívala, jen je chladně popisovala... skoro jako by to byl nějaký referát či co. Ono možná ani nejde barvitěji rozepsat jednotlivé scény, když se do jedné knihy mají vejít osudy několika generací. Ale stejně trochu zklamání. Závěr ovšem hezký.
Mornštajnová je velmi dobrá znalkyně lidských duší, velmi empatická. Děj plyne jakoby mimochodem, jakoby doprovod něčeho, k čemu se chce opravdu dostat. Ale je to jen dojem, protože děj je to hlavní. Mornštajnová je každopádně jemně za hranou patosu a celou druhou půlku knihy citově mírně vydírá. Pokud na to přistoupíte, tak vás kniha zasáhne a trochu vyždímá.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Knihy této autorky vás chytí a nepustí.Nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdičkami a i to je málo.