Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6907
6907
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Zvláštní kniha. Svojí strukturou, kdy každá následující kapitola plynule navazuje na text kapitoly předchozí. Kdy dva, a vlastně mnohem víc dílčích příběhů, začínajících v různých časových rovinách, vytvoří jeden celek, jako řeka z různě dlouhých přítoků vytvoří jeden tok, který se po čase vnoří do moře, a od této chvíle není zřetelný. Tak na konci příběhů je otazník, ve kterém se ztrácí další osud. Není odpověď, není řešení. Nebo naopak - je několik možných řešení, a každé z nich může být tím správným, nebo naopak špatným. Svatopluka můžeme litovat jako postiženého životem nebo nenávidět jako sobce, jeho matku jako odstrčenou chudinku nebo naopak jako ženu která sklidila žeň kterou sama zasela svým chováním. Bohdanu lze vidět jako trpící dceru nebo tu, která si toto utrpění šlechtí. Běla může působit sympaticky svojí schopností přijímat nálady Svatopluka, nebo nesympaticky kdy si užila hezkých let s Bohdanou a pak se rozhodla pro vlastní život. I když to možná bude znít paradoxně, snad nejvíc jsem rozuměl Blance - žila život, který jí byl umožněn. Přijala řešení které se nabízelo a neunesla odpovědnost, což ale bylo přiměřené jejímu věku. A ve svém dalším životě jistě nesla kříž, který jí byl takto naložen - ať již ztrátou kontaktů, ztrátou jistoty, ale jistě i vzpomínkami na to "co bylo". Kniha je napínavá a čtivá, emoce nejsou neuvěřitelné, ale současně dávají dostatek prostoru pro otázku - bylo by toto vůbec možné? Nepochybně kniha, kterou stojí za to si přečíst.
Doporučuji. Opět skvěle napsaná kniha o skutečném životě, bez příkras a moralizování. Přečtena za nedělní dopoledne.
ČV 2019: Kniha, ve ktré hraje důležitou roli hudební nástroj
Na další knihu jsem čekala s velkým očekáváním. A opět jsem se nezklamala. Koupila jsem hned , jak vyšla a šetřila si ji na dovolenou, ale nevydržela jsem. Přečetla se jedním dechem. Jen jsem asi trochu čekala, že se Bohdana rozmluví.
Chvílemi pecka, chvílemi mě děj nebavil. Čekala jsem trošku víc akčnosti a lepší dějovou linku. Ale jinak byla dobrá. Jako vždy od autorky.
Má druhá řečtená kniha od Aleny Mornštajnové. Po mém (i všeobecném) nadšení z Hany jsem byla na Tiché roky velmi zvědavá a nemohla jsem si je nechat ujít. Námětem i slohem se mi snad líbily ještě mnohem více, než Hana. Skvěle vystavěný příběh naprosto zamotaných rodinných vztahů, které postupně a pomalu Mornštajnová rozplétá - v tom je opravdu mistryně. Autorka dokázala do tohoto příběhu dát tolik smutku a osobních tragédií, že je až překvapivě, jak lehce se ta kniha čte. A přesto, že byla kniha pohlazením na duši, zároveň jsem cítila po jejím dočtení úzkost.
Svatopluka mi bylo strašně líto, ač je zapřísáhlým komunistou. Už za to autorku cením. Vedle všech těžkostí a břemen, která si s sebou jeho rodina nese, pro mě bylo paradoxně nejhorší vysvětlení, proč se kniha jmenuje Tiché roky. A upřímně, ani trošičku mě to nenapadlo, dokud to nebylo vyloženě vysvětleno. I když náznaky v knize byly.
Paní Mornštajnová psát prostě umí. Jak stačí jeden okamžik a život jedné osoby či celé rodiny se začne ubírat jiným směrem. Jak jeden člověk dokáže zničit osud svůj i toho druhého.
Krásná kniha kterou stojí zato si přečíst. Zpestřila mi začátek léta i dovolenou a zůstane mi v hlavě stejně jako Hana, Hotýlek i Slepá mapa.
Líbí se mi propracovanost příběhu a tak trošku doufám, že další knihu paní Mornštajnová vydá až za pár let, protože by mi bylo smutno, kdyby se z těchto krásných knih psaných srdcem staly obyč romány, kterých je plné knihkupectví.
Dlouho jsem něco tak krasného nečetla, životní osudy a cesty jsou nevyzpytatelné...Doporučuji
Pro mě jedna z nej spisovatelek.
Věřím, že i v životě zůstane spousta věcí nevyřčených, i když je to to, co ubližuje. Stačilo by málo a vše by bylo jinak. Více spolu mluvit, ale bohužel to vždy tak není.
I 5 * je málo.
Ne, tohle ne. Tři hvězdy jsou za to, že sloh je kvalitní, Mornštajnová umí psát. Ale kniha mohla mít o 100 stran méně, neustále se psalo o tom samém, pořád dokola. Bylo pro mě naprostým utrpením číst o tak odporném člověku, pro kterého nemám ani špetku pochopení. Od mládí až do pokročilého věku mi byl Svatopluk tak nesympatický (hodně mírné označení), že jen čtení o něm bylo vážně těžkou zkouškou. Jinak i přes pěkný sloh za mě nejslabší kniha od této autorky. Opravdu zbytečně natahované, všechny okolnosti, pocity apod. se neustále omílaly dokola.
Krásná. Pro mě ještě o malinkatý kousíček větší požitek ji číst, prožít než Hanu. Možná téma je mi bližší. Bavila mě moc, možná by ji měl číst "povinně" každý, jak může život vypadat, dopadnout, když člověk zůstane v hořkosti a zlobě. A nutí mě se i zamyslet, jak může být člověk někdy k sobě i okolí přísný, i když dobře míněnými, vysokými nároky. A nekomunikace, jak někdy raději nemluvíme, neřekneme a možná tím můžeme ublížit víc, než si myslíme. A moc mě bavily stejné konce a začátky. Tuto knihu se opravdu vyplatí číst, aktuální témata, možná věčná... rodina a její zapletené, ublížené vztahy, porozumění.
Další kniha jedné z nejlepších českých autorek. Vyprávění o osudu jedné rodiny, vnímání otce a dcery, odhalení rodinného tajemství – vše zahaleno mlčením a tichem. A psáno nádhernou češtinou a lehkou rukou. Ne vždy veselé, rozhodně ale ze života. Skvěle se to četlo.
Přečteno téměř na jeden zátah a poslední část byla notně obrečená. Klobouk dolů před autorkou, která píše příběhy od srdce tak, jak kdyby je sama prožila.
Možná SPOILER !!!
Zatím jsem četla Slepou mapu a Hanu a společně s Tichými roky jsou pro mě v jedné skupině, kterou je prosté vyprávění o životě hlavních postav. Ve všech knihách nedominuje přímá řeč ani scény, které by se odehrávaly v jeden čas. Knihy plynou jako voda, pro mne bez větších vodopádů nebo kaskád. Musím ale říct, že plynule a velmi čtivě, to ano. Každopádně to pro mě byla už trochu nuda. Chápu, že autorce i čtenářům tento styl psaní vyhovuje, ale pokud v něm bude pokračovat, bude se podle mě opakovat víc a víc.
Trochu mě na konci zarazila ta zmínka o tom, že Bohdana je němá. Na začátku o tom totiž mluvila jako o "odlišnosti" a "zamlklosti". Nevím, zrovna tohle podle mě mělo být rozepsané a řečené jasněji, protože když je někdo zamlklý, primárně to podle mě znamená, že příliš nemluví, ne že je němý. To mě docela zarazilo a nevím, zda to byl autorčin záměr, nebo jestli se tento fakt jen jaksi ztratil v editaci či v při mém čtení.
Jinak jsem možná čekala trochu víc. Třeba že Bohdana konečně vezme věci do svých rukou a začne pátrat. Třeba jít po stopě toho dopisu, který dostala. Zkrátka že přijde na příběh svého otce sama, ne že se smíří s tím, že nebude vědět nic. A už vůbec ne že se smíří i s tím, že u otce i přes to všechno zůstane a ještě se o něj bude starat. Také závěr by byl o hodně lepší jako taková 2/3 knihy, pořádná zápletka, na které by dílo mělo být postavené. Takhle konec vyzněl tak nějak... zamlkle, nevyužitě, neuspokojivě.
Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale jak už jsem řekla, přišlo mi to na úplně stejné notě jako autorčiny předchozí knihy. Pro někoho možná sázka na jistotu, pro mě už docela okoukané, a nadto ne tak dobré, jak by to mohlo být.
Neobyčejná kniha o obyčejných lidech. Obyčejný příběh rodiny, jakých se mohly stát stovky a přesto je to neobyčejné čtení. Děkuji paní Monštajnová.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Další bravurní kniha výborné spisovatelky. Čtivá, dechberoucí, strhující, uvěřitelná, bez zbytečného patosu nebo unylého konce. Paní Mornštajnovou považuji za jednu z nejlepších současných spisovatelek a Tiché roky to opět potvrzují. Velmi doporučuji.