Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6906
6906
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Možná SPOILER !!!
Nejslabší kniha autorky: jednoduchý příběh, bez nějakých odboček a zvratů, nedotažený především závěr (po Rekonstrukci další nový příběh, který nepřináší vůbec nic).
Tentokrát jen dvě linie vyprávění a skoro lineární: Otec a Dcera.
Otec pro mě neuvěřitelný, vylíčen jako skalní komunista (divně) a vezme si "buržoazní" dívčinu, s níž nesdílí krom lásky k hudbě nic? Možná ho autorka potrestala za jeho názory právě jeho neutěšeným vývojem rodinným?
Dcera jako třináctiletá se začala zajímat o svoji rodinnou minulost (to se stává už klišé v našich končinách), pak to nějak utichlo (mimochodem teprve v závěru jsem se dozvěděla, že byla opravdu němá, nikoli že mluvila velmi málo, jak to vyznívalo celou dobu) a jen čtenář sleduje postupně se vyvíjející příběh. Dcera se se svým pátráním vrací zas až po mnoha desítkách let a jen čistě náhodou se jí ozve zrovna ta pravá osoba. A ta je taky k neuvěření. A pak už jen lup: konec, zvonec, šmitec - pohádka nicméně (nej)spíš začíná.
Zase tedy jeden chabý pokus o zobrazení poválečné socialistické doby (?) na příběhu minulosti jedné rozpadlé rodiny. Na román, s jednoduchým jazykem a stylem, naneštěstí hodně málo (Ta snadná čtivost svádí k vysokému hodnocení, ale co se podívat na zoubek skutečně obsahu? Předchozí knihy byly alepoň košatější.). 50%
Ještě poznámka ke stylu: postupně ve mně narůstal pocit, že čtu knihu, kterou před vydáním doplnili svými nezbytnými poznámkami přímo do textu redaktor, výchovný poradce i psycholog (nebo nějaký supercenzor) - někde se nutně muselo opakovat to podstatné z dřívějšího textu (asi pro zapomnětlivé či málo chápavé), někde se musel dovysvětlit nějaký psychologický moment (aby bylo jasno, oč tu vlastně jde), někde přičinit výchovná poznámka (asi že je to částečně o dětech)..., a to mne rušilo převelice.
Tiché roky je historický román od Aleny Mornštajnové, který má 2 dějové linie, v jedné se odvíjí příběh otce - Svatopluka, který se vine od roku 1935 až do současnosti a v druhé se odehrává příběh jeho dcery Bohdany, který začíná v roce 1993 a také pokračuje až do současnosti. Oba příběhy se nakonci potkávají a končí ve stejném bodě, společně.
Alena Mornštajnová opět nezklamala a vytvořila krásný, silný příběh plný lásky ale i bolesti, který je ale také plný zvratů.
Kniha má zajímavé zpracování, kdy se střídají vždy po jedné kapitole vyprávění otce a dcery, kdy kapitoly začínají posledními slovy z předchozí kapitoly a ta jsou zvýrazněna. Působí to hezky a krásně to kapitoly propojuje.
Kniha také ukazuje socialismus v Československu v celé své kráse, ale také z netradičního pohledu a to z pohledu vysokopostaveného člověka. Později však pojednání o režimu ustupuje a autorka se věnuje zcela rodinným problémům a strastem.
Ty jsou ale také velice dobře podány a vykresleny. Autorka prostě umí brilantně ukrýt ta rodinná tajemství v příběhu, vnese je do míst, kde je nečekáte a také je odhalí v momentu, kdy to skoro nečekáte.
Příběh je poutavý a strasně krásně lehce až konejšivě napsaný, i když často pojednává o těžkých tématech. Zároveň je hodně čtivý, máte potřebu číst dál a dál, abyste se dozvěděli, co se stalo a k tomu se příběh dobře čte, takže ho máte přečtený docela rychle.
Jazyk knihy je také krásný, autorka používá vytříbenější slova a různé větné skladby, o to více působí příběh na čtenáře lépe.
Popisy jsou vyvedeny do krásných detailů.
Postavy jsou zajímavé, neobyčejné a mají mezi sebou netradiční a zamotané vztahy, až nevíte, kdo s kým a za sebou netradiční minulost.
V knize jsou také nádherně vyjádřeny pocity postav a jak se vlivem událostí a času mění.
Mně se kniha neskutečně líbila, hrozně dobře se mi četla, postavy jsem si zamilovala a měla jsem prostě neustálou potřebu číst dál a dál, abych věděla, co se stalo. Zároveň jsem si čtení užila a téšila jsem se na něj, protože jsem se vždy dokázala ponořit do příběhu a zapomenout na okolní svět, vžít se do něj a řešit tajemství a problémy postav Alena Mornštajnová prostě umí brilantně psát. Doporučuju!
Od Mornštajnové po předchozích počinech očekávám ojedinělý čtenářský zážitek. Tiché roky jsou ve své podstatě řemeslně lépe odvedenou "hartlovkou", což není výtka, jenom jsem po Haně a Mapě náročnější.
Tohle bylo skvělé! Pro mě možná ještě víc procítěnější než Hana. Bylo to super čtivé a kdyby byla kniha delší a neskončila tam, kde skončila, vůbec by mi to nevadilo, protože když jsem dočetla, zaklapla jsem knihu a měla nutkání zírat do blba a přemýšlet nad tím závěrem. Jedna z nejlepších knih, kterou jsem tento rok četla. Alena Mornštajnová prostě umí.
Opět velmi silný a osobitý příběh. V jednom momentě i nečekaně překvapivý...
Každopádně myslím, že by kniha snesla o něco více stránek. Určité části příběhu více rozepsat a dopovídat...
Geniální!
Ani jsem tohle slovo nemusela dlouho hledat, naskočilo hned po přečtení knihy! Celou dobu mne hnala touha dozvědět se, co se stalo Blance a Evě. Děkuji paní Mornštajnové, že mi odpověděla na všechny mé otázky. Skvěle napsaná kniha! Ráda si ji přečtu znovu.
***Spoiler***
Do půlky knihy jsem netušila, že je Bohdana němá!!
I když jsem byla vychovávána na druhé straně, líbilo se mi, že je kniha vyprávěna zarputilým a přesvědčeným komunistou.. konečně jsem mohla nahlédnout do života a mysli těch druhých...
Už zase se to paní spisovatelce nesmírně povedlo...slzy smutku, dojetí. Jak nás minulost ovlivní a co je dál...
Konec nemusel být tak brzy, ještě 200 stran by nebylo na škodu.
Zajímavý příběh :-) kniha se mi četla hezky ale konec mě hodně zklamal. Bylo to moc utnutý,čekala jsem od toho konce mnohem víc.....
Knihu jsem právě dočetla a hledám slova, co k ní napsat.... Četla se úplně sama, příběh nesmírně zajímavý. Kdo je Blanka, mě napadlo velmi brzo. Příběh kolem by mě ale nikdy ani nenapadl. Hvězdu srážím za to, že se u mě nedostavil takový ten "wow pocit". Konec je dost ustřižený, ráda bych ještě aspoň kapitolu navíc, co bylo poté...:)
Neposuzovala bych,která autorčina kniha je lepší.Líbí se mi všechny.S Bohdanou jsem soucítila,ale neodsuzovala bych ani otce,postihlo ho v životě hodně ztrát a smířit se s činy vlastních dětí není vždy jednoduché.
Když čtu nějakou knihu, potřebuji kromě vytříbeného jazyka a "silného" příběhu také souznít s postavami. Potřebuji k nim cítit sympatie či antipatie, chci jim fandit, nesnášet je, být na ně naštvaná, litovat je, oblíbit si je tak, že je pak nerada opouštím. Jak se toto nestane, často pro mě ztrácí kniha na zajímavosti, což se událo i s Tichými roky. Postavy v této knížce mi byly zcela jedno, ani jeden z nich mi nepřirostl k srdci, neměla jsem pocit, že bych s nimi chtěla prožívat více stran, naopak jsem se postupně přistihovala při tom, že už se těším, až knížku odložím a pustím se do nějaké jiné. Podobné pocity jsem měla už i u Slepé mapy. Pečlivě vycizelovaný děj, vybroušený do dokonalosti, ale dokonalosti takové, až se pro mě stavá fádní. Celou dobu jsem i tady měla pocit, že autorka jede na efekt, že přesně ví, kam cílit. Že píše jen mozkem a jaksi jí chybí trochu toho srdce. Zase mi chyběla duše a přesah, zásadní otázky a občas nějaké soudy. U knížek potřebuju, aby mě chytly pod žebry a trhly, což se někdy stane silněji, někdy slaběji, ale Tiché roky - ty mě možná jen tak zlehka na žebrech pošimraly.
Paní Mornštajnová svou Hanou nasadila velmi vysokou laťku, ale i tak to bylo moc hezké čtení.
Krásná kniha o tíze nevyřčených slov, minulosti a zároveň o touze bojovat a změnit to. Kniha se četla sama, jedním dechem a moc se mi líbila. Přesto ve mě pořád zůstává pocit, že Slepá mapa mi z knih paní Morsteinové sedla nejvíce.
Povedená kniha, čtivá, přečtena za dva večery. Paní spisovatelka to prostě umí. Mohu jen doporučit.
Skvělé čtení! Nemám co bych dodala. Jednoduše skvělé! Bohdana mi přirostla k srdci. I přes svou plachost to je podle mě silná dívka a osobnost. I Svatoplukovi jsem chvílemi rozuměla a neměla jsem mu jeho chování za zlé. Stejně jako u knihy Hana jsem se musela ptát, co všechno může potkat člověka během života...? Je velice těžké o knize něco říct a neprozradit nějaký spoiler. Mě byl bohužel jeden dost zásadní spoiler prozrazen před čtením, ale i tak jsem si knihu užila a bavila mě. Všem ji mohu doporučit. Užijte si čtení.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Nesouhlasím se Soukromou, že by šlo o nejslabší knihu Aleny Morštajnové. Mě se kniha naopak líbila. Střídání kapitol otec dcera mi vyhovovala. Román jsem měla problém odložit přesto že byl smutný a přečetla jsem jej za 2 dny, abych se dozvěděla jak vše dopadne. Když jsem obrátila poslední stránku mrzelo mé, že je konec. Myslím si, že by zasluhoval napsat pokračování. Za mě doporučuji