Tiché šlapací království
Zdeněk Svěrák
Tiché šlapací království napsal Zdeněk Svěrák v šedesátých letech jako rozhlasovou pohádku. Ta byla v roce 1968 smazána jako nežádoucí. Její obsah totiž až příliš připomínal situaci v tehdejším Československu. Pohádka vypráví o divném království, kde se nesmí mluvit nahlas. Ti, kteří tento zákaz poruší, jdou díky Špiclovi do vězení. Věříme, že příběh má stále co říci i dnes – nejen chytrým dětem, ale i jejich chytrým rodičům…... celý text
Přidat komentář
Milý a moudrý humor pana Svěráka vždy potěší , paralela s realitou totality se opravdu nabízí . Přečteno na jeden nádech .
Roztomilé čtení do postele, kavárny, metra a vlaku. Pan Svěrák je milý vždy a všude. Výstižný, osobitý a brilantní.
Chápu myšlenku této pohádky, ale to nic nemění na tom, že jsem panu Svěrákovi nikdy na chuť nepřišla a číst jeho texty mě prostě nebaví. 2,5*
Poslechnuto v nemocnici jako audiokniha. U Svěráka mám obecně jeho hru se slovy rád, toto mi však přišlo oproti jiným jeho věcem salbší.
Pro deti mila pohadka, pro dospeleho poutava povidka a pro ty trochu starsi skvela satira. Doporucuju vsem. Pan Sverak ma jedinecny smysl pro humor a je videt, ze tento styl si drzi po celou dobu tvorby.
Je pravda, že jako zvuková nahrávka má tato pohádka větší grády. Boris Rösner jako reportér Ludvík Šňůra je nejvíc. Ale i jako útlá knížečka se dětem pár večerů četla příjemně. A můj sedmiletý syn taky souhlasí: "Mami, ty pohádky od pana Svěráka jsou hezký."
Tak ja vam nevím. Člověk si opravdu musí uvědomit, kdy a za jakých okolností byla pohádka napsána. Vyšší hodnocení je í dílem cenzury. Což samo o sobě dělá knížku zajímavou. Ale já tomu nějak na chuť nepřišla. Pamatuju si jak jsme jako malinci pohádku poslouchali z kazet, ale prostě po tě literární stránce mě to zas tak nenadchlo.
Pohádka spíše pro dospělé, zejména pro ty, kteří si v ní připomenou absurditu časů minulých (inteligentně vtipně skrytou mezi řádky). Přečteno za pár minut.
Tady je potvrzeno, že i takto drobné dílko dovede pobavit, potěšit, poučit. Humor pana Svěráka je svérázný, moudrý, vždy slušný a velmi inteligentní. Pro mne krásné chvilky.
P.S. Chápu, že děti, které totalitní režim nezažily nedovedou tak pochopit a porozumět všemu, co je třeba jen v náznacích a narážkách . Lépe chápou jistě pamětníci.
Mám rád Zdeňka Svěráka, jeho smysl pro humor je jedinečný. Asi jsem ovšem neměl jako první jeho knihu číst tohle. Je to pohádka pro děti i dospělé, do které jsou zakomponované absurdity, které se dřív děly. Jo, beru to, ale trochu mě štve, že humoru je poskrovnu, alarmující to taky není, prostě je to jenom takové malé tiché šlapací království, které když přejdete tak se nic nestane.
Hlásí se databáze knih. U klávesnice triatlet.
Svěrák kouká na svět nadčasovým pohledem prostřednictvím pohádky.
Autor při hraní se slovy využívá i frazémy (nedá se svítit, to si nevezmu na triko).
Král Tichošlap IV. nesnáší hluk, rámus, křik, hukot, práskání, bouchání, hlasité zpívání, ale rád kouká na svůj portrét na známce. "Připadá mi, že na ní mám takové moudré oči. Zvláště to levé."
xxx
Kdo šlape, ten jede,
kdo si přečte, ten se pobaví, poučí, popřemýšlí...
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Poprvé jsem ji slyšela v rádiu, nepamatovala si název a dloho hledala, než jsem ji v knihovně našla v tištěné podobě.
Kdybych ji znala v době, kdy jsem hrála ochotnické divadlo, protlačila bych ji do realizace. Obzvlášť na rádci by se člověk vyřádil.