Tichým krokem kráčí strach

Tichým krokem kráčí strach
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129828/bmid_tichym-krokem-kraci-strach-U5b-129828.jpg 3 17 17

Čtyři povídky anglicky píšících ženských autorek z 19. a první poloviny 20. století, spojené výskytem nadpřirozeného prvku. Tím, že těžiště všech leží spíše v psychologii postav než v křiklavé hrůze, nám možná připomenou podobně pojatý výbor z amerických autorů Komu se to dostane do rukou (Odeon, 1990). Ze známých spisovatelek je zde zastoupena např. Angličanka George Eliotová novelou o muži stíhaném nedobrovolným odposlechem myšlenek druhých lidí a Američanka Edith Whartonová povídkou, kde se nadpřirozený prvek projeví až dodatečně, čímž se zpětně změní atmosféra celého příběhu. Zato Violet Huntovou nebo Lanoe Falcnerovou zná dnes už jen pár odborníků, a přece nacházíme v jejich fantastických povídkách přesvědčivost a podmanivost, a paradoxně i věcnost, jakou bychom těžko hledali v naší literatuře přelomu devatenáctého a dvacátého století.... celý text

Přidat komentář

Kozel
05.08.2016 3 z 5

Tenhle druh nenápadných, lehce napínavých a "děsivých" příběhů mám hodně rád. A tenhle výběr mě zaujal na každé stránce (i graficky). Opravdu literárně krásný, přesto obsahem lehce chladivý zdvižený závoj Eliotové odhalující něco z negativní mysli; milá a duchařsky laděná Cecilie de Nöel, v níž jde především o odvěký souboj mezi skeptiky a věřícími (hlavně pan Atherley a jeho pohled dokázal pobavit); modlitba Huntové je neobyčejným příběhem manželství a Whartonové Později má v sobě navíc i cosi z napínavých detektivek. Přelom 19. a 20. století má stále svou nejen literární krásu, která s odstupem času neklesá, ba naopak. Tato sbírka budiž o tom důkazem, stejně jako svědectvím, že hrůza, strach, děs, obavy a další mají nesčetně podob a čím tišším krokem přichází, tím intenzivnější je jejich dotek.

Sparkling
20.05.2016 2 z 5

Je mi líto dát knize tak nízké hodnocení, protože je krásně graficky zpracovaná, což už se dneska moc nevidí, ale hlavně proto, že všechny příběhy měly obrovský potenciál stát se dobrými horory (či alespoň duchařskými povídkami), který ale na konci úplně vyšuměl. Horory to opravdu nejsou, u druhé povídky se napětí dalo krájet (jako v jediné povídce), ale autorka z ní závěrem vytvořila milý příběh o lásce k bližnímu, která každého strašidláka obrátí k dobru. Takhle si horory nepředstavuju.


Atuin
17.02.2016 4 z 5

Mě na knize v podstatě zaujala nejprve obálka, až poté jsem si všimla čtyř podpisů, které jsou pod ní. Podle mě je to nadčasové dílko, bez zbytečné těžkosti.