Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462462/bmid_tisice-metru-ode-dna-IBc-462462.jpg
4
328
328
Paula toho k životu moc nepotřebuje: domov, trochu peněz na jídlo a malého bratra Tima, kterého miluje nade vše na světě. Pak ale dojde k hrozné nehodě, která ji uvrhne do hluboké deprese. Z beznadějného stavu ji dostane teprve Helmut, starý mrzout, který jí paradoxně vlije do žil novou chuť do života. Nakonec se Paula a Helmut společně vydávají na dobrodružnou cestu, která je oba vede k sebepoznání…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Marianengraben, 2020
více info...
Přidat komentář
Laskavá jemná knížka. Přehodit to do filmu - úplně vidím Ilju Racka jako Helmuta a jako Paulu Veroniku Khek Kubařovou :-) Krásně podané, že staré i mladé generace si můžou vzájemně pomoci, že jejich rady, respekt, ale i mlčení umí vyléčit bolavou duši. Mnohokrát jsem se při čtení usmála, mnohokrát mi ukápla slza a stejné je to i v životě. Určitě stojí za přečtení :-)
Smutek, ztráta blízké osoby, paralýza žalem, vyrovnání se situací, hledání smyslu, hledání sama sebe, strach z minulosti, strach z budoucnosti, naděje z budoucnosti. Připadá vám to jako banální osa příběhu, možná ano, ale za mne je to dobrý, moderní a lehce bláznivý příběh, který může ve správnou chvíli mnoha lidem pomci. Hodnotím to jako kvalitní YA a nebo starý dobrý bildungsroman. Spokojenost a pochvala.
Roman, ktorý odo mňa získava veľké uznanie za svoj pútavý príbeh a hlboké posolstvo o smútku, strate a uzdravení.
Dej je postavený na náhodnom stretnutí dvoch ľudí, ktorí sú si blízky práve svojím smútkom. Autorka tu zdôrazňuje význam ľudských vzťahov a podporu, ktorú si môžeme navzájom poskytnúť. Príbeh je napísaný s veľkou empatiou a citlivosťou s využitím krásnych metafor a prirovnaní ktoré dodávajú textu literárnu kvalitu. Ukazuje nám, že aj v najtemnejších momentoch života môže nádej a nové začiatky prísť z nečakaných miest.
Jasmin Schreiber ponúka čitateľom príbeh, ktorý je autentický a hlboko ľudský. Tento debut je dôkazom jej talentu ako rozprávačky a určite zanechá silný dojem na každého, kto ho prečíta. Ak hľadáte knihu, ktorá vás dojme a prinúti zamyslieť sa nad životom a stratou, táto je výbornou voľbou.
Knížka v ruce může být opravdovou záchrannou kotvou - když je moře života příliš nevlídné, můžeš se upnout na příběhy a nechat se jimi přenést do bezpečí...
Příběh o vině, smutku, ztrátě, osamění i o bolesti. O tom, jak jít dál, když už vám na nic nezbývají síly...
S bolestí se to má tak: nejprve jde vždycky jen o její intenzitu, spouštěč není podstatný. Zesiluje, dokud nedosáhne sta procent, a pak ji zkrátka musíš nějak přežít, ať je příčina jakákoli. Jak hluboko do tebe bolest pronikne, jak dlouho tam setrvá a co všechno zničí, závisí právě na spouštěči. Některé věci jsou horší než jiné. Když nás ale někdo kopne do ledvin, je v první chvíli jedno, proč to udělal, všichni nejdřív ležíme zkroucení na zemi a pokoušíme se dýchat.
O nových začátcích, jednom setkání, dívce, starci, psu, slepici a urně. O spoustě tajemstvích, které v sobě ukrýváme a o kterých se neodvažujeme mluvit.
Skutečně osamělí jste jen tehdy, když jste opuštění, když na světě zbydete...
Příběh o vyrovnávání se se smrtí, o strachu žít a touze zapomenout. O odpuštění, naději a síle lásky.
Na smutku je hloupé to, že se svět kolem nás prostě točí dál. Člověk se cítí příšerně, ale všichni ostatní chodí do práce, do kina, dívají se na komedie a smějou se, úplně normálně spí a zkrátka... žijí svůj život. Najednou jsme úplně sami, protože ze sebe máme úplně jiný pocit než lidé kolem - svět se hroutí. Ale ne, realita je jiná: nehroutí se. V běhu věcí nejsme důležitější než kdokoli jiný...
Chvílemi dojemný, křehký a něžný příběh o jednom nečekaném shledání. Příběh plný životních pravd, bolesti a křehkosti lidských citů.
V nás všech tiká časovaná bomba, my lidé jsme v zásadě nekonečné množství časovaných bomb se zcela rozdílnou dobou i důvody detonace, explodují ale nakonec všechny, to je jisté. Předtím prosviští krevním oběhem a nechají nás žít naše životy a dávat zvířatům nová jména a jíst preclíky až do chvíle, kdy to zkrátka přestaneme dělat.
Milé, úsměvné, bolavé a opravdové. Přesto mi něco do konečného wow chybělo.
Život se nedá zastavit, nejde to. A smrt se zase nedá kontrolovat, protože je chtě nechtě součástí té bláznivé jízdy jménem život...
S nerudnými staříky s nelehkým životním osudem se poslední dobou roztrhl pytel. A vzhledem k tomu, že jako první mi přišel do ruky Ove, všechny ostatní beru trošku jako že by se i další autor rád svezl na oblíbené čtenářské vlně a přihřál si vlastní polívčičku. Zde máme jako bonus dalšího nešťastníka, vlastně nešťastnici, Paulu, které jsem bohužel její drama až tak úplně nevěřila. Ten vztah s bráškou prostě vyznívá divně, kdyby to alespoň byla dvojčata, ale takhle, ještě s tím věkovým rozdílem ...? Jisté je, že autorka psát umí, je to velice čtivé. S humorem někdy až moc tlačí na pilu, že bych se nahlas smála, to nehrozilo, ale celkově je to příjemně odlehčené navzdory velmi smutným záležitostem. Plusové body za hory, jezera a zvířectvo. Mínus - a jako že veliké mínus - si autorka (či hlavní hrdinka) vysloužily v kempu u jezera, kde nejdřív vychválí jeho tyrkysovou modř a čistotu, aby tam šla za chvíli ošudlat nádobí po večeři. Jako někde na free tábořišti u řeky možná, ale v rakouském kempu že by na umývárkách netekla voda?
celkový dojem 3,5*, ale tentokrát zaokrouhluji dolů
V knížce je krásné to, že staří a mládí si umí vzájemně citově pomáhat a být si oporou ve chvíli nejtěžší. Takové knížky mám ráda, právě pro to generační spojení vzájemných citů. Dojemné čtení.
Neuvěřitelně dojemná kniha, která vás obejme a vtáhne do světa, kde se mísí smutek i pousmání, slzy v očích i smích na rtech. Je to kniha, která sděluje smutnou pravdu, že i když někoho ztratíme, svět se bude točit dál a my musíme žít, i když je to někdy víc než těžké. Jedna z nejhezčích a zároveň nejzvláštnějších knih, které jsem kdy četla. Kniha o přátelství a potřebě lidského souznění. Jsem moc ráda, že jsem ji četla. 5*
(5/24)
Zajímavý námět, stejně jako dvojice hlavních hrdinů Helmut a Paula, se kterými během pár týdnů prožijeme spoustu bláznivých zážitků. Aktuální dějová linka je prokládána Paulinými vzpomínkami na rozhovory s jejím bráškou, který byl milovníkem ryb a oceánů. Velmi čtivé, místy vtipně napsané a pak zase citlivé, konec obzvlášť. Pěkná kniha, stojí za přečtení.
Dojemný i když smutný příběh, který spojil dva neznámé lidi,ale s podobnými osudy.
Musela jsem se na strašíka maloústého podívat. Nemohla bych bez toho číst dál. Ladné, jemné až snové, v některých pasážích humorné vyprávění. Setkání v noci na hřbitově je pro dívku a zprvu nerudného starce originální a přitom to není moc tak impozantní až nucené k oslovení čtenáře, aby četl dál. Žádné parafráze, žádné vow!, přesto poměrně čtivé.
Při četbě jsem byla povznesenější, odlehčená a při několika jednotlivých pasážích jsem se od srdce docela zasmála.
Pozitivně hodnotím připomenutí polárních výprav Terror a Erebus.
Pro mne jedna z nejlepších knih tohoto roku! Ze začátku jsem k ní přistupovala po špičkách, protože jsem nevěděla, jestli se mi bude líbit. Nakonec jsem ale nemohla přestat číst a Paula s Helmutem mi přirostli k srdci. A na závěr jsem si dokonce poplakala.
Skvělá kniha o tom, jak překonat smutek a vinu po smrti někoho blízkého, četlo se krásně ... krásná myšlenka - "opravdu chcete umřít nebo jenom zrovna teď nechcete žít".
První co mě na knize zaujalo byla obálka, dýchla na mě tak pozitivně. Příběh však byl naopak smutný, silný, nutící k zamyšlení nad lidskou existencí. Paradoxně se vyskytovaly i vtipné momenty, možná řekla bych až ,,ulítlé". Celou dobu čtení jsem byla rozhodnutá, že dám hvězdičky 3, protože jsem se ze začátku nemohla začíst a úplně mě nebavily vzpomínkové pasáže na bratra (rybičky, dinosauři, vesmír apod.), které byly pro příběh nezbytné. Ale dojemný závěr rozhodl o 4 hvězdičkách. Doporučuji přečíst.
Milá knížka, o strastech i radostech, novych začátcích a hledání důvodu začít odznova po smrti blízké osoby .. opravdu mě to chytlo u srdce a ukáplo pár slz..
Já tě mám taky rád tak moc, jak hluboký je Mariánský příkop.
Tisíce metrů ode dna
Zaujala mě obálka knihy, zaujal mě název, zaujal mě popisek knihy a i první kapitoly. Ale bohužel mě velké očekávání opět zklamalo. Po naprosto famózním setkání se hlavních dvou postav, kniha postupně ztrácí energii. Je to na mě hodně melancholické a to nemám rád. Proto kniha pro mě ztrácela na kvalitě a z původně úžasného čtenářského zážitků se to pro mě stávalo pouze povinností to dočíst.