Tíživé noci

03.09.2024

Některé povídky jsou opravdu pozoruhodné - silná imaginace, skvělé téma, duchovní hloubka. Jen se vtírá pocit, že jsou o malinko delší, než by jim slušelo. Proto 4 hvězdičky. A teď některé konkrétně (nechci spoilerovat, a tak jen obecně):
- Jak přistál létající talíř - povinná pro všechny faráře.
- Slavnostní otevření nové silnice - skvělá atmosféra, jedna z nejlepších.
- Svatí - komická povídka pro katolíky o nevytíženém světci.
- Alias - něco jako "literární poklesek"...
- Pes, který viděl Boha - je to moralita, je dlouhá, ale vlastně je nesmírně krásná.
- Hradby Anagooru - kafkárna.
- Ale dveře tlučou dál - tuhle povídku lze použít při terapii jako modelový příklad vytěsnění.
- Manželka, které narostla křídla - skvělá, komický, s úžasnou pointou.
- Schůzka s Einsteinem - nečekané rozuzlení, odpovědnost vědce.
- Hrboly na zahradě - melancholická a smutná. Dobrá závěr výběru.

24.05.2024

Za naprostý, nepřekonatelný vrchol Buzzatiho tvorby považuji geniální "Tatarskou poušť"; osobně z nějakého i pro mě samého záhadného důvodu miluji i objektivně ne zcela zdařilou novelu "Velký portrét"; mám rád Buzzatiho comics na motivy mýtu o Orfeovi...

Leč "Tíživé noci"jsou povídky - některé opravdu důvtipné, povětšinou s horovým,fantaskním či dokonce vědeckofantastickým motivem, začasté inspirované lidovým folklorem. Magický realismus? Snad, i když Buzzati stojí tak trochu mimo obvyklé literární kategorie.

Jak už to u povídkových výborů bývá, ne všechny povídky jsou stejně zdařilé, některým chybí ona formální vybroušenost charakterisující obvykle Buzzatiho styl a nejsou zcela zdařilé.

Leč i tak myslím, že si i velmi náročný čtěnář vybere.

26.01.2023

Trochu Borges, tak trochu Kafka, znepokojujúci je tento Dino naozaj znepokojujúci.

23.08.2022

Tři desítky skvělých, humorných, ironických, strašidelných nebo bizarních povídek. Jedna lepší jako druhá a každá má svou myšlenku. Na konci to docvakne, je to chytré, poučné, zábavné a poučné. Dost jsem si to užil.

12.10.2020

Naprosto bravurní vyrovnaná sbírka převážně kratších povídek o 5 až 10 stránkách. Většina dějů prolíná tajuplno a podivno s až hororovou atmosférou (např. Stroj, Obluda, Myši), ale vůbec se nejedná o horor v laciném a prvoplánovém pojetí, kolikrát si lze s povídky vzít i nějaké to moudro do života (Kolombra, Schůzka s Einsteinem či Ale na dveře tlučou dál). Několikrát se mi po dočtení stalo, že jsem se nad povídkou zamyslel a hledal v jejím obsahu skrytý význam. Pak tu jsou texty spíše melancholické, smutné. Mezi ně lze zařadit takové povídky jako Dva řidiči nebo mistrovskou Hrboly na zahradě. U nás málo známé dílo, které by si ale zasloužilo o dost větší pozornost.

09.02.2020

Tíživá kvalita. Opravdu mistrné povídky. Jedna lepší než druhá. Často jsou to takové moderní pohádky. Při četbě jsem si často vzpomněl na Davida Lynche a Darena Aronofského, především jeho film Matka. Buzzati vytváří neotřelé fantaskní světy alá Franz Kafka nebo J. L. Borges. Doporučuji.

11.01.2017

Od Buzzatiho som dlho zháňal akúkoľvek knihu a konečne sa mi podarilo nájsť práve túto v jednom bratislavskom antikvariáte. A musím uznať, že vôbec nesklamala, práve naopak, bola to jedna z najlepších poviedkových kníh, aké sa mi kedy dostali do ruky (vyššie je snáď už len Dahl:) Buzzati vedel výborne miešať zdanlivo jednoduché príbehy s neobyčajnými fantastickými až surreálnymi zjavmi. Mnohé poviedky sa končia veľkým prekvapením, ktoré čitateľ do konca vôbec neočakáva (tu je tá spojitosť s Dahlom) a iné zas akoby nemali ukončenie a nechávajú priestor otázkam a pocitu prázdnoty. Tie surreálne, a pre mňa najzaujímavejšie: Padající dívka, Vajíčko, Obluda, Začarované sako, Stroj; Manželka, které narostla křídla; Strašlivá pomsta domácího zvířete. Emocionálne najpôsobivejší príbeh je ten posledný v knihe. Volá sa Hrboly na zahradě a tam sa Buzzati čitateľom zdôveruje naozaj od srdca a úprimne. Veľmi dobré 4,5*