Tma 2.0
Ondřej Neff
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26682/bmid_tma-2-0-66191d5ad5bac.jpg
4
393
393
Co se to stalo s naším světem do roku 1998, ve kterém elektřina přestala fungovat jako technická síla? Dále svět vznikal na troskách starého. Nutno dodat, že podstatně temnější. Podle toho taky Tma 2.0 vypadá. Je to příběh černější, než sama tma.
Přidat komentář
(SPOILER)
(1) Tuto knihu jsem četl kdysi před mnoha lety a pamatuju si, že ve mně tehdy zanechala nepříznivý dojem. Nedávno jsem si na ni vzpomněl, ze zvědavosti jsem si přečetl zdejší recenze, které jsou převážně příznivé a to u mě vzbudilo otázku, zda by po letech na mě kniha nezapůsobila lépe. Tak jsem ji přečetl znovu a na dojmu se nic nezměnilo. Kdybych se měl omezit jen na nejstručnější hodnocení, napsal bych, že kniha je odporná a hloupá. Poněvadž nicméně mám víc prostoru, můžu se rozepsat, co se mi na ní nelíbí.
Kniha je nejen zde řazena do kategorie sci-fi. A připomeňme si, co znamená ono „sci“: příběh má být založen na vědeckém základě, třebaže žánr dovoluje i předstírat existenci vědeckých znalostí, které ještě nebyly objeveny (díky čemuž jsou možné třeba vesmírné lety nadsvětelnými rychlostmi). Jenže ve Tmě je Ondřej Neff jednoduše s vědou na štíru. V prologu se píše: „Klap! Od tohoto okamžiku ve všech technických zařízeních na planetě Zemi vodiče nebyly schopné vést elektrický proud.“ A to by prosím bylo možné jak? Podstata elektrické vodivosti vodičů, především kovů, přece spočívá v samotných fyzikálních vlastnostech atomů daných prvků (jejich vnější elektrony jsou v mnohoatomových strukturách odpojeny od svých atomových jader a stávají se tak záporně nabitými ionty, které se můžou volně pohybovat mezi atomovými jádry) a ty není možné změnit, aniž by se změnila fyzikální podstata celého vesmíru. Neff sice ke konci knihy nabízí vysvětlení, prý za (dočasné) vymizení elektrické vodivosti kovů (a jiných vodičů) mohlo přepólování magnetického pole Země, jenže takové „vysvětlení“ může uspokojit jen nevzdělané a důvěřivé prosťáčky. Schopnost volných elektronů pohybovat se skrz atomovou strukturu vodičů přece na žádném vnějším magnetickém poli nezávisí (což dokazují například vesmírné družice napěchované elektronikou, které nepřestávají fungovat i za hranicemi magnetického pole Země, což bylo pochopitelně známo už dávno před napsáním této knihy). Neff má pověst technicky orientovaného člověka, tak nechápu, proč se zde uchýlil k takovému nevědeckému nesmyslu.
Nicméně nad tím by se daly přimhouřit obě oči, protože to je jen záminka, jak předvést to hlavní, totiž zhroucení lidské společnosti. Jenže to je ještě horší stránka celé knihy, ani to se Neffovi nepodařilo. Ano, čtete dobře, nepodařilo. Považuju za pravděpodobné, že k Neffovi se dostalo poměrně rozšířené tvrzení, že civilizace je jen tenká slupka na jádru barbarství, a rozhodl se toto tvrzení rozvést literárně. Jenže aby kniha vůbec onomu tvrzení mohla obstát, spisovatel musel naprosto násilně ze všech postav příběhu, hlavních i zcela vedlejších, udělat děsný „dobytek“ (slovní srovnání je samozřejmě nesmyslné, dobytek nikdy není tak hrozný jako lidé, v této knize i ve skutečnosti). V knize se sice vyskytují i příslušníci středních vrstev a také pár zástupců „těch nahoře“, ale hlavním hrdinou Neffovy knihy je spodina (a to ještě spodina uměle přitažená za vlasy, bez výjimky s asociální poruchou osobnosti, aby ten hrůzný zážitek byl pro čtenáře co nejintenzivnější). To se to pak krásně „dokazuje“ barbarská podstata lidí, když spisovatel ani nedovolí na scénu vyjít skoro nikomu jinému než nejhoršímu lidskému odpadu.
Nevím, jestli si toho většina čtenářů při rozplývání se nad „realističností“ příběhu všimla, ale prakticky všechny postavy v ní mluví vulgárně. Tím nemyslím jen to, že používají „sprostá“, neslušná slova, ale hlavně že je všichni používají za účelem urážení a vyjadřování pohrdání. To zde platí i o lidech z vyšších vrstev, například ministr vnitra (Jan Ruml) si o veliteli bavorské polici v duchu myslel, že je to nafoukaný kretén, a ten si zase o svých hostitelích myslel, že jsou to slovanští bordeláři. Prostě v celé knize se téměř nikdo k nikomu nechová uctivě, s nikým nemluví uctivě, o nikom v duchu nesmýšlí uctivě. Všichni se chovají, jako by žádná pravidla mezilidských vztahů nikdy neexistovala, a to už od první vteřiny „elektrické smrti“, kdy si ještě všichni mysleli, že půjde o obyčejný výpadek na nanejvýš pár hodin, či podle spisovatele už i před tím. Na výpadek ani nikdo (kromě politiků) nereaguje nějak rozumně prakticky, všichni jen zanadávají na „bordel“ tam nahoře a pak vyjádří uspokojení, že mají padla od povinností a budou se moct chvíli flákat. Zcela nerealisticky je pak vylíčeno chování silových složek, tedy policie a armády, její příslušníci buď zalezou strachy před řádící lůzou nebo se prostě rozutečou. A chování právě lůzy je úplně přitažené za vlasy – začne napadat, okrádat, dokonce zabíjet prakticky od první minuty konce elektřiny.
Rád bych řekl, že nesdílím autorovu vizi kolapsu společnosti po nějaké "šílené" události jak ji nám autor předvádí. Bohužel takovou důvěru v lidi nemám. I po letech stále neskutečné čtení. Takže si to přečtete a doufejte jako já, že nikdy nic podobného nebudeme muset zažít.
Přečetla jsem, no ale jen proto, že jsem chtěla vědět proč elektřina přestala fungovat a co se stane, až zase fungovat začne...Celkem mě prudilo zasazení do české politické scény a kotliny, proč? Nápad jistě zajímavý, ale nejsem na postapo a nucenou brutalitu neocením...
Ne vždy se naskytne příležitost si nechat půjčit knihu, která má v sobě takový ten punc jedinečnosti dané doby. Tu totiž Tma jednoznačně má, ne nadarmo Ondřejovi Neffovi přidala věčnou slávu ve svébytném sci-fi žánru.
Co kdyby ze vteřiny na vteřinu všechno zhaslo, elektrika přestala fungovat a nastala celosvětová tma? O tom Ondřej Neff totiž pojednává. V českých reáliích, které si užije nejenom Pražák, ale třeba i Českolipák. Překvapilo mě ale jak drsná, krutá a brutální kniha mnohdy je. Autor se s tím v pravdě vůbec nemaže. Rozkládá společnost v několika dnech a vytváří peklo na Zemi. A to čtenář ještě netuší, co si na něj nachystá ve druhé polovině knihy, která je svým obsahem a vzezřením o dost jiná, než polovina první.
První část knihy mě obecně hodně bavila. Je hodně o tom poznávání postav, rozkladu společnosti, o takové té ryzí post apo atmosféře, se kterou se lidé učí žít. Druhá polovina knihy už v poměrně velkém časovém horizontu vypráví, jak si lidé na dobu bez elektřiny zvykli, jak je ovlivnila a jak se v ní naučili fungovat. Takový Šílený Max z prostředí českých luhů a hájů. Krutější Šílený Max, ale s mnohdy fantastickými nápady. Třeba ty paneláky:-)
(Aktualizované vydání 2023) Až nečekaně temné a depresivní dílo. Takové grimdark sci-fi z českého prostředí. Ústřední nápad zajímavý, provedení poměrně solidní, ač ne perfektní.
Oceňuji jednoznačně odvahu autora napsat knihu takto temnou, obsahující prvky jako znasilňování dětí, mučení, otroctví. Jednoduše asi většinu hnusu, na který si kdo vzpomene. Opravdu se mi líbilo, jak se povedlo držet bezútěšnou atmosféru po celou dobu knihy. Některé autorovy vize považuji za realistické a i poměrně pravděpodobné. Jiné už byly hodně za vlasy přitažené.
Po naprosto skvělé první půli knihy začala podle mne kvalita mírně klesat. Situace se stávala čím dál absurdnější. Postavy, které měly velký potenciál ho příliš nenaplnily a jednaly často tak, jak bych od nich nečekal. Velké časové skoky tomuto dojmu také moc neulehčovaly.
Možná je trošku škoda i velkého navázání na tehdejší politickou reprezentaci, protože myslím, že lidé mé generace, kteří dobu popsanou v knize zažili jako děti, jsou zřejmě posledními, kterým jména prominentních politiků dané doby něco říkají.
Teď už chápu, proč je Tma brána jako "legendární" české sci-fi i proč je naprosto bez šance na úspěch v zahraničí. První polovina knihy byla skvělá a dal bych 5*, druhá polovina by obstála asi tak na lepší 3*. Celkově tedy 4*, které přesně vyjadřují, že se mi kniha dost líbila, ale z trenek mě to nevystřelilo.
Svět bez elektřiny....
Byla jsem zvědavá, jak se s tím autor popasoval, věděla jsem, že v takové situaci by povstali podvratné živly, boj o jídlo, boj o život, ale musela jsem se do čtení opravdu nutit :-(
Nelíbilo se mi to.
Doufejme, že nás blackout nikdy nepotká...
Jediné co oceňuji je krásná obalka nového vydání, za tu dám hvězdu.
První polovina dobrá, i když netuším, kde hlavní záporák bral náboje, když pořád střílel, a myslím, že by se spíš věnoval chlastu. Druhá půlka dočtena na sílu, věřím, že lidi by se tak zvrhnout dokázali, ale vadily mi dějové skoky, zápletky, linie s Katkou, ztrácela jsem se v tom.
Naprosto skvělé a geniální! Při čtení jsem měla husí kůži a několikrát i stažený žaludek. Na knihu myslím týdny po přečtení, pořád mi vrtá hlavou a nedá spát. Neskutečně obdivuji tu nechutnou reálnost s jakou je děj vykreslený.
Normálně mám strach,co se jednou může stát..Co bych dělala,jak by to vypadalo.Pár dní po přečtení jsem pořád přemýšlela,co se kdy a kde stane..a měla jsem z toho takový divný pocit,určitě je to horší,i než zombie apokalypsa ..Hnus
Zhruba takhle nějak si představuji vývoj situace pokud by se stalo něco podobného. Konec naprosto uspokojil, jelikož lidstvo je ve svém jádru nepoučitelné. Co se týče úpadku bez elektřiny, tak dneska by to bylo ještě horší, než před lety, kdy kniha vyšla.
Knihu jsem četl v pubertě a v té době mne zcela pohltila. Je barvitá, pracuje s mnoha detaily (jak je pro autora typické) a zanechala mi obrazy, scény, na které si dokážu i poletech vzpomenout. Ovšem dnes už mi to nefunguje. Četl jsem jí zkrátka v ten správný čas...
Bohužel jsem se nechal zlákat dobrými recenzemi. Do čtení jsem se nutil a v polovině odložil nadobro. Dle mého soudu je to absolutní slátanina. Přišlo mi, že si v knize autor vyřizuje účty s bývalými komunistickými pohlaváry za dobu, kdy mu cenzurovali texty. Chybu ve výběru vidím i u sebe, když vím, že sci-fi není můj šálek kávy.
Na čtení Tmy jsem se chystala několik let. Když už k tomu konečně nastala ta správná chvíle, byla jsem naprosto nadšená úvodem. S každou další kapitolou se však mé nadšení měnilo v nudu, až jsem se fakt musela přemáhat knihu dočíst.
Budu se opakovat po ostatních. V podstatě dvě knihy. První část super popisu chaosu a dění po ztrátě elektřiny. Druhá část mi přijde natahovaná, se spoustou postav a lehce chaotickým dějem. Teď mě napadá, že podobný koment ke druhé části, jsem dal k Vondruškově Kronice zániku Evropy.
Po přečtení ve mně zůstala taková pachuť beznaděje. Neubránila jsem se občas ani srovnání s dnešní dobou, jakou nenávist jsou schopni někteří vlivní vzbudit v lidech proti jiným skupinám. Některé pasáže mi však přišly překombinované natolik, ze jsem se v nich ztrácela. Každopádně silný zážitek.
Musím priznať že má táto knižka moc bavila,počas karantény som ju prečítal a musím uznať že ma fakt bavila... Bol to môj prvý kontakt s post apo ale vôbec neľutujem...len ma mrzí ten záver neviem prečo ale prišiel mi taký chaoticky...no aj tak môžem len a len odporučiť aby ste si ju prečítali
Rozhodně zajímavé sci-fi ... a k tomu české ... prakticky jak by se lidi chovali, kdyby opravdu přestala fungovat elektřina ... tuhle knihu jsem taky dostala od kamarádky .... a jsem moc ráda ... líbila se mi ...
Tmu jsem četla v rámci semestrální práce do interpretace lit. díla. Bavila jsem se každou brutalitou, kterou se autor v díle nebál použít. Užívala jsem si všechno utrpení, které se šířilo světem. Líbilo se mi vyjadřování bezmoci, nenávisti a chorobné lásky, ke kterým se autor uchyloval. Zároveň oceňuji odkaz na současnou společnost a poselství, které kniha přináší. Nespokojená jsem byla pouze se zakončením, kdy do popředí vstupuje mimozemská civilizace. Tento námět mě příliš nezaujal a myslím, že mohl být rozhodně více originální.
Autorovy další knížky
| 1998 |  Tma |
| 2007 | Tma |
| 1989 |  3x Kája Saudek |
| 1988 | Měsíc mého života |
| 2007 | Jeruzalémský masakr motorovou pilou |
(SPOILER) (2) Ve větší části knihy Neff předkládá představu, že lidská společnost v Evropě (ale děj se věnuje prakticky jen středním a severním Čechám, odjinud přicházejí jen zprávy či později poutníci) se bez elektřiny propadne do středověku, tedy spíš do toho, co si laici pod středověkem představují (ani středověk ve skutečnosti nebyl tak krutý, jak ve své knize líčí Neff). Takže čtenářům se dostane nejen orgií vraždění, ale i upalování, pověrečných božích soudů nebo dokonce narážení na kůl (případně na kolejnici). Mocné osoby, které si bezohledným a krutým násilím (jak jinak) vydobudou místní moc, si v tomto příběhu pořizují otroky, kteří pod ránami biče konají těžkou práci (a za sebemenší přestupek jsou nemilosrdně „odprásknuti“), muži si zase „vzpomenou“, že ženy správně mají být jejich poslušné služky („Ženská, která dovede pracovat, může nějakou dobu být pod jeho střechou, dokud nezdechne.“) Kromě toho se objeví i rádobynáboženská bigotnost a hlavně celospolečenské nenávistné proklínání vědců a vůbec všech vzdělaných lidí, protože oni prý podle lůzy (lůza jsou v této knize prakticky všichni) jsou zodpovědní za zánik elektřiny a neštěstí z toho vyplynuvší. A celý tento sešup podle knihy proběhne během několika málo roků (příběh končí deset let po „elektrické smrti“). Toto je naprosto mimo jakoukoli realističnost.
Proč by lidé, kteří zčista jasna přišli o elektřinu a tím pádem moderní technické výdobytky, měli prakticky okamžitě „zvlčit“ na úroveň, jaká nebyla nejspíš ani v pravěku? Před devatenáctým stoletím nikdo nikdy elektřinu neměl a přesto lidé tehdy běžně nedělali takové hrůzy, jaké by podle Neffa dělali, kdyby o elektřinu přišli. A proč by lidé během několika málo roků měli zapomenout, že nemoci jsou způsobovány mikroorganismy a ne „nečistými silami“? (Zrovna u tohoto jsem měl dojem, že Neff při psaní zapomínal, že jeho příběh se odehrává v rozpětí několika jednotek roků a ne několika staletí.)
Nejeden čtenář této recenze by si mohl pomyslet, že jsem zřejmě ohledně povahy lidí neskonale naivní. Nic nemůže být vzdálenější skutečnosti. Já moc dobře vím, jakých krutostí jsou lidé schopni (odsuzuju používání slova „zvěrstvo“, protože žádné zvíře není ani v malém zlomku tak kruté, jak krutý dokáže být člověk), přesto si myslím, že lidé nejsou tak zlí a hloupí, jak ukazuje tato kniha. Aspoň jednou za čas se každý dopustí přinejmenším malé krádeže, podvůdku nebo drobné lži, ale to je něco zcela jiného než orgie krutostí (a hlouposti), jakou líčí Neff v Tmě. Ke konci knihy je věta: „Jak mívají pozitivně smýšlející lidé ve zvyku, promítal vlastní pohled na svět do světa a přál si, aby svět přestavě odpovídal.“ Jenže ono to platí i obráceně – negativně smýšlející lidé promítají vlastní pohled na svět do světa a shledávají jej špatným a zlým. Já nad touto knihou nedokážu dojít k jinému závěru, než že Ondřej Neff nemá rád lidi a ve „Tmě“ jim to dal „sežrat“. Kdyby aspoň z knihy bylo patrné, že je to jen nevážně míněná nadsázka (napadlo mě srovnání s knihami Jiřího Kulhánka), omezil bych se na stručné konstatování, že to není můj šálek čaje. Obávám se však, že Neff Tmu myslel naprosto vážně. A to už není legrace. Lidé jsou nakonec takoví, jaké je vychováte (a nejen v dětství, lidé se musí vychovávat celý život). Ovšem když jim budete setrvale tvrdit, že jsou vlastně od přirozenosti zlí a že slušné chování je jen slabý nátěr vhodný leda pro pěkné časy, lidé tomu nakonec uvěří a začnou se podle toho chovat.
Z komentářů jsem se snažil vyčíst, proč zde tato kniha má tak vysoké hodnocení, jaké si podle mě naprosto nezaslouží. Zřejmě se líbí zejména lidem, kteří rádi čtou fiktivní příběhy o zkáze, rozkladu, zmaru, násilí, a určitě vysoké hodnocení dali i čtenáři, kteří Neffovi ohledně „vystižení“ „pravé“ lidské povahy skočili na lep. Odrazuju já tedy od této knihy? Pro mě za mě si ji přečtěte, přinejmenším z hlediska čtivosti je ucházející. Hlavně ale ani na vteřinu nevěřte, že by mohla být brána sebeméně vážně.