To
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/267/mid_to-i6S-267.jpg
4
4911
4911
Příběh o klaunovi Pennywiseovi, který je ztělesněním věčného zla a který zabíjí děti v mainském městečku Derry. Parta kamarádů kolem Billa Denbrougha, říkající si „Smolaři“, se mu rozhodne čelit nejen proto, že Billův mladší bratr byl jednou z klaunových obětí. Na podzim 1957 se dávají do boje – Smolaři versus Pennywise – s úmyslem zničit ho. Avšak v roce 1985 je TO znovu zpátky – a tentokrát je Billem a spol. už opravdu rozladěné!... celý text
Přidat komentář
Miluju mnohastránkové knihy a příznávám, že TO jsem si koupila jen pro zkrácení času na dovolené. Knihy od Kinga mi vždy přišly podle obsahu nezajímavé (a to horory zbožňuju). Po prvních pár stránkách (četla jsem ji u snídaně) jsem se málem poblinkala... Po měsíci jsem se odhodlala znovu a pak mě ta kniha naprosto dostala, ohromila, spolkla atd. a od té doby Kinga zbožňuju a nedám na něj dopustit!!!!
Kingovka, které jsem propadl hned od utrhnutí paže na začátku až k ukousnutí ruky na konci. Perfektně propracovaný děj, historie fiktivního města Derry (byl jsem vážně jediný, který hned po dočtení hledal na netu, kdeže je vlastně to prokleté město?) a vykreslení všech postav. Navíc mě kniha překvapila v několika ohledech: nikdy jsem nečekal, že se dokonce i u knížky může člověk leknout, nikdy jsem nevěřil, že bych dokázal tisícistránkovou knihu přečíst tak rychle a nikdy by mě nenapadlo, že bych byl tak ostražitý, kdykoliv v budoucnu zahlédnu nějakého klauna. Je to prostě dokonalost sama, jen ke konci mám trochu výhrady, jelikož nejsem arachnofobik, přišel mi trochu slabý, ale i tak si zaslouží minimálně 10*.
*Na druhé přečtění zvedám hodnocení na 15*.
Jestlipak se smolaři setkají letos znovu a budou proti Pennywisovi bojovat na invalidních vozících, s bolavými klouby a stále vypadávajícími protézami?
Někdy se mi stává, že během čtení ztratím pojem o čase. Při čtení To jsem ztratil pojem o hranici reálna a iluze.
To je pro mne něco jako bible imaginace. Horor, který nelže. Je tak syrový a tak bezchybně odvyprávěný, že se musím přemáhat, abych ho nebral jako skutečnost. Možná je to tím, že je v ní promítnut veškerý strach, který jsem jako dítě prožíval.
Strach z nesmyslů a vlastně nestrašidelných věcí jako je třeba sklep, jevící se jako doupě příšery, dokud ho nevyplní světlo.
Pro mě jednoznačně nejlepší Kingovo dílo, které se čte jedním dechem. Moc mě zaujal styl psaní, jakým je příběh vyprávěn i strašidelná atmosféra, která z této knihy dýchá.
Po všech těch kladných hodnoceních a komentářích, po několika doznáních, že To je Kingova nejlepší knížka, jsem byl nejspíš mírně přemotivován. Knížka to není špatná, je dobrá, zajímavá, hrůzostrašná a občas i velmi dobře čtivá, ale musím říct, že jsem se do jejího čtení musel často nutit. Nakonec jsem ji zdolal, ale nebylo to zdaleka tak fantastické jak jsem čekal. Dal bych 70%, ale jelikož zde je možno vybrat jen z pěti, dal jsem čtyři, protože tak průměrné, aby si zasloužilo jen tři, To určitě není.
Zatím nemůžu potvrdit, jestli je to Kingova nejlepší, neboť je zatím jediná, kterou jsem od něj dočetl. Ale musím říct, že je to dokonalý dílo, určitě si to někdy přečtu ještě jednou. To vykreslení hlavních hrdinů a úžasná Kingova fantazie, to je prostě něco!
Slepí obdivovatelé Stephena Kinga nešetří chválou nad touto knihou.
Slepí obdivovatelé jsou ovšem banda klaunů bez fantazie.
A já nejsem klaun bez fantazie.
Stephen King si zasluhuje uznání za to, že dokázal stvořit něco takového, tak monstózně dlouhou vizi sepsat a poskládat do téhle podoby, to je bez debaty výkon výkonů (já zápasím už u 30 normostran). A teď trochu otravně odbočím... možná, že kdybych na tomhle příběhu vyrůstal jako můj kamarád, jehož otec je fanouškem Kingova díla, psal bych jinak. Možná, že bych byl naplněn hrůzou a nekreslil Pennywise, abych s těmito kresbami svého přítele, kterého Pennywise odmalička děsí, strašil, ale stejně jako on bych v tiché hrůze jako přikovaný seděl a kulil oči... ale to se nestalo. Kingovy obrazy, jak jsem o něm již psal, je z velká části jen zcela nepodstatná vata, neděsilo mě to, spíš literárně nakrmilo. Stephen King zamlada četl Lovecrafta a to je podle mě král hororu, velekněz hororu, rovněž Kingův hlavní inspirační zdroj, jenže on k téhle inspiraci přidal jen vatu, americkou popkulturu, vlastní vzpomínky a lidi mu to žerou a oslavují ho, i když je základ jeho děl přejatý. Proto bych u Kinga velmi brzdil s těmi velkopochvalami. Určitě to má spád a ke konci to hltáte, nemůžete se odtrhnout a v případě knihy TO je přítomen i jakýsi jiný Kingův prvek, jež dává něco navíc, ale nikdy mě žádná jeho kniha nesebrala natolik, abych jí mohl hodnotit pětihvězdím. Nechápejte to špatně, nejsem Kingův odpůrce, jen nerozumím těm oslavným řečem, protože jsou přehnané. Je tu mnoho autorů, kteří zasluhují více pozornosti. Kdybych napsal, že King je brak, bylo by to hodně provokativní a pozérské, šahat desítkám, ne-li stovkám zdejších hltačů literatury na jejich krále... to by mě netrápilo, jako spíš, že by to bylo neuctivé vůči grafomanovi Kingovy samotnému. Potažmo celé jeho dílo je jaksi tuctové, laciné, lidi přitahuje strach a ono to k té době zkrátka patří.
A to je asi tak celý problém. Určitě stojí za přečtení každá z těch 1 090 stran, ale jít do toho napodruhé - dlouho bych váhal.
Pennywise byl a je noční můrou ať je vám 10 nebo 26 let. To je umění Stephena Kinga.
TOhle byla moje úplně první kniha od Kinga, doporučila mi ji matikářka. Přečíst TO, bylo ostatně asi to jediné, v čem jsem ji kdy poslechla. Dobře jsem udělala. :)
Myslím, že už tady bylo všech řečeno, souhlasím s 90% názorů ostatních, tahle knížka byla TOtální pecka.
Ráda se bojím u hororů, ale tohle jsem předtím nezažila. Nedoporučuji číst večer, především, když jste sami doma. Měla jsem strach, že všude uvidím balónky (...budeme se vznášet...), strach ze skříně, sprchy a umyvadla, venku z kanálů a hlavně - měla jsem strach z toho co přijde na další stránce, bála jsem se číst, ale přesto jsem nepřestala, dokud jsem to nedočetla. Zamilovala jsem si i postavy, u této knížky jsem zažívala snad všechny pocity - strach a hrůzu, lásku a porozumění, vztek a zlobu, lítost i smutek... TO se vám dostane pod kůži, nebudete moci přestat. TĚCH VÍC NEŽ 1000 STRAN ZA TO STOJÍ...
"To tlačí pěstmi na ty sloupy a přesto tvrdí, že vidí duchy..."
Nevím, co napsat, aby to nebylo jen chabou replikou již napsaného. Zároveň mám pocit, že tahle kniha není jedna z těch, které by měly být ponechány bez komentáře. Přesto to jediné, co cítím bezprostředně po dočtení je prázdno. To krásné prázdno. To ohromené NIC je pro mě všeříkající.
Knížku jsem četla v originále a opravdu jsem jásala nad Kingovým jazykem a stylem psaní. Umí opravdu napínat a pak přijde konec a vy si jenom s úlevou vydechnete.
Samozřejmě, TO je nejlepší Kingova kniha, ergo nejlepší horor, jaký kdy byl napsán. O tom pochybovat nemusíme. Já bych chtěl říct něco o symbolice, kterou TO obsahuje. King popisuje dva světy, svět dětství a svět dopsělých. Klaun se pohybuje pouze ve světě dětí tím, že jeho obětmi jsou pouze děti. Dospělí jakoby přehlížejí tento svět...vražd si málo všímají, zapomínají na ně, odsouvají je do podvědomí. Toto je stejný proces, jaký popisuje Freud. Dětství jako nedílná součást, která zapadá do podvědomí. Podle Freuda všechny komplexy, které máme, si přinášíme právě z dětství. Sedm hlavních hrdinů knihy jsou beze zbytku úspěšní lidé. Důvod je nasnadě - své komplexy z dětství naprosto vytěsnili z důvodu šoku, který prožily při setkání s klaunem. Svět dospělých a svět dětí dokázaly striktně oddělit, tím že na ten dětský dočista zapomněli, a proto se mohou natolik realizovat jako úspěšní lidé.
Klaun je symbolem právě tohoto přechodu, cézurou mezi dvěma světy. Vylézá ze záchodů, z umyvadel, ze sprch. Pokud si pamatujeme na Kingův první román Carrie, kde hned první scéna se odehrávala ve sprchách, kdy Carrie dostane menstruaci, můžeme zde vidět spojení. Odtékající menstruační krev symbolizuje ztrátu dětství, Carrie se díky svým prvním měsíčkům stává dospělou ženou. I na konci TOho, kdy děti musí souložit s Beverly, aby mohli porazit Klauna je symbolem ztráty dětství. Pouze pokud děti spojí dva symbolické řády, dětství s dospělostí, mohou přemoci klauna.
Proto si myslím, že Kingovým skrytým poselstvím bylo jakési vyrovnání s dětstvím, návrat k němu jako proces anamnésis, rozvzpomínání se na zapomentutý svět skrytý v podvědomí. Díky této knize se mi této anamnézy dostalo. Opět jsem se vrátil do dětství, znovu ho prožil. A TO je neuvěřitelně dobrá kniha. Bez jakýchkoliv pochyb.
Podle mě jednoduše: Nejlepší kniha co jsem kdy četla... Až na to, že jsem jí četla asi na dvacetkrát =) Vždycky jsem si přečetla kousek a když přišla nějaká hrůzostrašná pasáž, bála jsem se zhasnout lampičku nebo si jít umýt ruce =) Ale naprosto fantastická knížka, potkat Kinga osobně, tak smeknu a hluboce se ukloním, protože ty okamžiky hmatatelné hrůzy jsou naprosto strhující!
Osmdesátá léta byla pro Stephena Kinga dosti složitým obdobím. Jednak byl těžce závislý na alkoholu a jak sám přiznává, nebylo dne, ve kterém by nebyl opilý. Navíc bral drogy a je tedy zřejmé, že jeho život směřoval někam do trosek. O to pozoruhodnější je skutečnost, že právě v těchto stavech napsal jedny ze svých nejlepších knih. Začátky Temné věže, Řbitov zviřátek, Running Man nebo Misery. Kdo ví, jestli by vůbec bylo těchto ‘starých dobrých kingovek‘, kdyby byl King obyčejným spisovatelem státu Maine, který to má v hlavě v pořádku. Asi ne. Stejně jako by patrně nebylo románu TO, nejznámější, nejdiskutovanější a nejlepší autorovy knihy, klasiky všech klasik, bible hororu a zcela určitě jednoho z nejlepších hororových románů všech dob.
TO vyšlo v září 1986 a v témže roce byla kniha v USA nejprodávanějším románem roku. Ač si to opilý a zdrogovaný King možná ani neuvědomil, stvořil něco monstrózního a velikého. Dílo nejen neobvyklého rozsahu, ale hlavně neobyčejných kvalit. Bylo by příliš zdlouhavé vypisovat všechny klady, díky kterým mělo toto dílo na mě takový dosah. Dovolím si tedy jen pár poznámek:
1) Byla to má druhá autorova kniha a nadchla mě natolik, že dalších několik měsíců jsem strávil výhradně čtením jiných autorových knih.
2) Postavy. Dobrá kniha musí mít dobré postavy. Geniální kniha si žádá postavy, se kterými se naprosto sžijete. King tohle umí a díky bravurně zvládnuté psychologii jsem měl při každém začtení pocit, jako kdyby se realita kolem mě rozplynula a já se stal účastníkem toho všeho.
3) Mistrovský vypravěčský styl. Mám dojem, že tady není třeba nic dalšího dodávat.
4) Gradace děje, postupné rozplétání nitek příběhu, který se rozroste do nebývalých rozměrů. Hypnotická a tísnivá atmosféra, přitažlivé prostředí maloměsta.
5) Propracované zlo. Zlo je součástí Derry, vychází z lidí. Zlo je Derry samotné.
6) Dokonale zkombinované dvě dějové linie – roky 1958 a 1985, a to takovým způsobem, že jejich spojení v závěrečné části knihy je dechberoucí.
7) Komplexnost. Občasné náhledy do vzdálené minulosti přidávají knize na síle, díky čemuž se povedlo vytvořit komplexní a plastický obraz města.
8) Když psal posledních sto stránek, musel si šňupnout něčeho vážně silného. Což je jen a jen dobře.
Kdybych měl tady na databázi možnost k jedné jediné knize přidat šestou hvězdičku, byla by to tahle. TO je zaslouženou legendou a pravděpodobně nejlepší horor, jaký kdy byl napsán.
TO představuje Kinga ve vrcholné formě a King ve vrcholné formě je za plný počet bodů. Vy, kteří jste ještě nečetli, pusťte se do toho!
Opravdu báječná kniha , jediné co bych vytkla je , že nějaké části se mi zdály příliš zdlouhavé a v posledních kapitolách se mi dění zdálo trochu nereálné , ale jinak ke knize nemám co dodat . Příběh vás pohltí a nepustí až do konce , kdyby vás přepadla lenost , nebo dokonce nechuť knihu dočíst , nedá vám to spát a znovu se ponoříte do příběhu a budete hltat každé slovo .
Asi nejlepší kniha, co se mi kdy dostala pod ruku. Bál jsem se její délky, ale nakonec jsem ji přečetl za necelé tři týdny ). Možná bych malinko změnil závěr, ale jinak dokonalé...
Jako klučina školního věku jsem na TO koukal na německé televizi a nerozuměl jsem ani slovo. Přesto mnou byl oslavován a vyprávěn v lavicích kamarádovi.
Nyní už vím, že je to King, kdo vyprávuje a tahá za nitky a osudy rozplétá.
Bohužel jsem při čtení byl ochuzen o překvapení. Zas znám ty tváře a dětské naivně vyhlížejicí oči co v příběhu stárnou. "TO" však stále žije. :-)
To je můj jediný oblíbený klaun. Je to jedna z knh, ke kterým jsem se během let vrátila. Nejradš jsem měla ty části z dětství.
Po několika letech jsem si tuto veleknihu - má přes tisíc stránek - vychutnal znovu. Lepší horor jsem zřejmě nečetl. Větší "hrůza" mě obcházela snad jen při četbě Hřbitova zvířátek :-)
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Nejlepší hororová kniha všech dob