To
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415050/bmid_to-LZb-415050.jpg
4
4909
4909
Derry nie je obyčajné malomesto. Pod jeho povrchom spí prastaré zlo. Vždy keď sa prebudí, na niekoľko rokov rozpúta v Derry a okolí smršť neopísateľných hrôz. Strašná sila, ktorú možno nazvať len To, ovláda obyvateľov, vraždí nevinné deti a zdá sa, že ju neuspokojí nič okrem najvyššej obete. Kto ju prinesie tentoraz? Skupinka priateľov, ktorí v Derry vyrástli, dnes žije roztrúsená vo všetkých kútoch sveta. Sú bohatí, úspešní aj slávni, ale nie sú šťastní. A najmä im chýba veľká časť spomienok na desivé udalosti z detstva. Kto im vymazal pamäť? Ak to chcú zistiť, musia sa opäť stretnúť s pradávnym zlom. Kedysi sa mu dokázali vzoprieť a prežiť. Ale dnes už nie sú deťmi a niečo podstatné, čo im kedysi pomohlo zahnať To, im chýba.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle je dokonalý.
Hlavní postavy jsou skvěle vykreslené a čtenář s nima soucítí. To je výborná záporná entita a Henry Bowers a jeho parta jsou taktéž bravurně napsaní.
Kniha by sice mohla mít o 300 stránek méně a i tak by se skoro nic nezměnilo, ale mně to nevadí a jsem za to i rád. Mně vůbec nevadí Kingovo popisování do detailů a ani mi to nepřijde nudné, protože si ten děj pak dokážu lépe představit. Dále mi nevadí prolínání mezi hlavními dějovými linkami, protože je to prostě skvěle napsané.
Knihu by si měl přečíst každý, kdo rád čte, protože je to skvělý a nezapomenutelný příběh, ve kterém nejde hlavně o boj se zlem, ale spíš o přátelství Smolařů.
A právě to přátelství Smolařů se mi na tom líbí nejvíc.
městečko Derry, ve kterém v roce 1957 začíná série podivných úmrtí, ze kterých skupinka mladých kamarádů viní divného klauna Pennywise, který naláká malého George do kanálu a jeho tělo je posléze nalezeno bez ruky a v dost hrozném stavu. Scéna, kterou zná snad každý, i ten, kdo TO nikdy nečetl, ani neviděl. Tahle série podivných úmrtí má ale jedno společné - oběti před a během smrti vidí svůj nejhorší a největší strach. Někdo vidí vlkodlaka, jiný upíra, na někoho útočí Frankenstein či obrovský pavouk. Co je ale TO? Richie,, Eddie, Bill, Mike, Ben, Beverly a Stanley jsou přátelé, kteří proti TOMU bojovali už jako malí. Jediný Mike ale v Derry zůstává do dospělosti a když se v roce 1985 začne příběh opakovat, svolává celou starou partu, aby přijeli a společně TO konečně porazili. TO je považováno za nejstěžejnější knihu Kingova portfolia a za jeden z nejlepších hororů jaký byl kdy napsán. Nutno říct, že samotnou knihu psal 4 roky od roku 1981, tudíž je krásné ji dnes číst s tím, že nadpis Derry 1985 byl pro Stephena tehdy aktuální. Ne, u téhle knihy se nejspíš nebudete bát, ale budete u ní hodně přemýšlet a držet postavám palce. Ano, místy je nechutná a někomu se může zdát moc brutální a drsná, ale zase a opět - i přes to všechno je to kniha o lásce, odhodlání a přátelství, které přemůže všechno. Jazyková forma je typicky Kingovská - dlouhé popisy, pomalu se plížící zlo a do toho naprosto nečekaná akce. Ano, tohle je bezesporu kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene. A Pennywise potkat nechcete, i když i on byl kdysi jen Bob Grey.
„My všichni se tu vznášíme."
Dle mého jde o Kingovo stěžejní dílo na poli hororu. A nejen Kingovo...
V románu jsou všechny hrůzy, kterých jsme se báli jako malí, dokonce i ty, na které jsme ani nepomysleli. Ať si vzpomenete na bubáky ve skříních, pod postelí či ve sklepě, na děsy, které se plazí nocí po zemi, přilétají vzduchem nebo se ukrývají pod vodní hladinou, na strašáky nadpřirozené či naprosto reálně podložené, to všechno v téhle knize je. Navíc v ní najdete spoustu opravdového přátelství a lásky. Na druhou stranu je plná nenávisti, krutosti a svinstev, kterých jsou schopni pouze lidé.
Jako prakticky každá kniha má i tahle své mouchy. Dokonce bych řekl, že jednu pořádnou masařku (je to už několikrát zde popsaný závěr a nepochopitelné jednání jedenáctiletých dětí). Přesto dávám plný počet hvězd. Je to ultimátní a pravděpodobně nepřekonatelné dílo, které by Kingovy fanoušky, potažmo příznivce hororu nemělo minout.
Abych řekl pravdu... Nevím co si mám o téhle knize myslet. Nevím, zda se mi líbila či ne. Je to jedna z prvních knih co jsem si koupil, když jsem začínal číst, ale dlouhá léta ležela u mě v polici a já se přemlouval k tomu si ji přečíst. Protože už mám přečteno hodně knih od Kinga, tak jsem věděl, že to bude zdlouhavá kniha patlající se v množství detailů... Ale nakonec jsem se přemluvil. Sice se v knize celý děj vyvíjí příšerně pomalu, ale zároveň se skvěle propojuje minulý a přítomný čas minimálně sedmi lidí a čtenář se v tom vůbec neztrácí. Postavy jsou skvěle popsané do posledního detailu až to člověka doslova nutí tohle dílo hodnotit kladně. Nicméně, já musím jednu hvězdu ubrat za již zmíněné zdlouhavé patláni se v detailech. Vím, že tohle je Kingův styl psaní, ale zde s jeho smyslem pro detail exceloval a já si nejsem jistý, jestli v tomto případě není "méně vlastně více". Čtenáři vlastně bere možnost pracovat se svou vlastní fantazií. Určité pasáže mě přímo naváděly k tomu, abych se do čtení nutil. Ale i tak je to kult, děj je precizně vymyšlen a nenechám na něj dopustit a to jak v knižním i filmovém zpracování.
Pardón pane Kingu, ale toto jsem zkousával jen těžko...přitom nosná linie není vůbec k zahození. Proč se autor rozepsal to takových obludnych rozměrů netuším, spíše než dětské (později dospělácké) dobrodružství mi to jako celek připadalo jako černá kronika městečka Derry. S láskou jsem si při čtení vzpomněl na spisovatelovu krátkou povídku Tělo, která byla hutnější než procházka v kanalizačním systému města a výrazně, výrazně kratší. Někdy holt obsah zbytečně přebije formu.
(SPOILER)
Ráda bych nejprve začala tím pozitivním. Četla jsem IT v angličtině a většinu času si ho užila. Chápu, že je mistr King proklamovaným králem hororu, nemohu mu ale upřít, jak krásně, citlivě a dojemně uměl popsat přátelství mezi klubem The Losers (zamilovala jsem si Eddieho). Celkově jeho smysl pro detail je super a prvních pár set stran knihy jsem do ní byla upřímně zažraná.
Teď ale to negativní. Patřím do tábora, kterým se konec IT nelíbil. Posledních 150 stránek jsem protrpěla a dokonce už pochybovala o tom, že text chápu, takže jsem si ve "velkém" finále musela potvrdit ve slovníku, jestli slovo turtle fakt znamená želva, nebo jestli nemá ještě nějaký jiný skrytý význam, spoiler, nemá... K sexuální scéně dvanáctiletých dětí se nebudu ani vyjadřovat, udělalo se mi fyzicky nevolno.
Další věc je, že kdyby se příběh tak zhruba o 300 stran osekal, jenom by mu to prospělo.
To ale nemění nic na tom, že stejně chodím v noci do koupelny se strachem, co když začne kapat kohoutek, nebo uslyším zvuky z odtoku vany? To zas jo, to pan King umí.
Prostě King. Skoro vždy, v jeho knihách umře dítě. Prostě se s tím nepáře. Super.
Hrozně jsem se u čtení bála. Bála jsem se tak moc, až se mi dělalo fyzicky špatně, a současně to bylo tak výborně napsané, že jsem se od čtení nedokázala odtrhnout. Ne nadarmo je King nazýván mistrem strachu.
Bill, Ben, Mike, Eddie, Beverly, Richie a Stan. Sedm kamarádů, členů klubu Smolařů, hlavních postav románu To. O tomto díle slyšel snad každý. 1056 stran dlouhá kniha je psaná úžasným stylem. Vůbec mi nevadilo, jak se mění časové horizonty, jak se střídají vypravěči a ani jak absurdní kniha často je. To podání, které mělo bravurní detaily a popisy, mě prostě dostalo.
Příběh je dost podivný. To je přízrak, který zabíjí děti. Dospělí ho nevidí, přestože i je ovládá. Tato nečekaná parta přátel se proti Tomu rozhodne bojovat. Bojovat však musí dvakrát a jako v realitě se to neobejde bez následků.
Kniha je dost brutální. Vyskytují se tu pasáže o zabíjení, domácím násilí, šikana, či znásilnění atd.
P.S.: Z knihy jsem měla pocit, že po světě chodí jen nevyrovnaní lidé...
Knížka s nejvíce stránkama, co jsem kdy četla a rozhodně nelituju . King je king !
(SPOILER) Klub smolařů se zaplete se zlem beroucím na sebe podobu děsivýho klauna. A co víc, jakmile se parta dětí s monstrem jednou utkala, nezahnala ho nadobro, ale zadělala si na pravidelnou opakovačku. Je to už nějaká doba, co jsem To četla, ale v mysli mi zůstalo mrazení z opuštěných domů, kanálů a fakt divnej pocit z toho, že když se parta třináctiletých dětí nemůže dostat z podzemí, ve kterém právě porazila temné síly, jedinou holku mezi šesti klukama napadne, že správná cesta je hromadnej sex, díky kterému se to všechno nějak uvolní nebo co. Ve vyprávění je King mistr, ale co to má občas za divný nápady, to nechápu...
Málokdy vydrží přátelství dětské party do dospělosti! Stephen King říká, že to je možné, když se lidé musí spojit proti společnému nepříteli, kterým je nadpřirozené zlo, inteligentní, se zvráceným smyslem pro černý humor! A To je na celém románu To nejděsivější.
Klaun Pennywise sídlí v pokřivených myslích bigotních vidláků, v hnijící půdě okolních lesů a močálů, v krvavých vzpomínkách na dávné křivdy a vraždy. Zrcadlem Pennywise a jeho živou loutkou je Henry Bowers, agresivní psychopat, tupý násilník a tyran!
Z jaké odporné žumpy ho autor vytáhl? Inspirovala ho snad skutečná osoba - Samuel Bowers, bílý rasista z Mississippi, který se v 60. letech podílel na vraždách několika aktivistů z hnutí za lidská práva? Za své zločiny byl odsouzen k doživotnímu trestu až koncem 90. let, tedy zhruba po stejné době, po které se vrací zpět vraždící klaun!
(SPOILER)
Bill, Ben, Mike, Eddie, Beverly, Richie a Stan. Sedm kamarádů, členů klubu Smolařů prožívá roku 1958 strasti i radosti dětského života v rodném městečku Derry ve státě Maine. Když však Billův bratr George zahyne brutální smrtí v místní kanalizaci, Bill přísahá vrahovi pomstu. S pomocí přátel se vydávají po stopách vraha, o němž však nemají tušení, že jde o největší zlo v dějinách vesmíru, prastaré a věčné, proti němuž přeci dětských sedm statečných nemůže nikdy obstát.
Stephen King roztáhl tento životní literární počin na neuvěřitelných 1061 stran, což z knihy činí jednu z nejtlustších v mé knihovně. Děj se odehrává střídavě ve dvou časových rovinách, v roce 1958 a o dvacet sedm let později, roku 1985, kdy jsou tito hrdinové již dospělí. Oni stárnou, avšak zlo je stále stejné, stejně živé a prahnoucí po krvi města.
Již ze zmíněného faktu, kolik stran kniha čítá, je zřejmé, že si text vyžádal spoustu odboček, které bohužel dělají příběh vleklým a místy nezáživným. Děj má tak značně nudný charakter a gradace přichází takřka až někdy okolo strany 900, kdy vše začíná do sebe zapadat jako puzzle, čímž vzniká působivé a kompaktní dílo. Myšlenku Toho, jako odvěkého zla, přeživšího na této planetě celé miliony let, se stala námětem pro spousty dalších spisovatelů (např. Imaginární přítel od S. Chboskyho). Co však je úžasnější než samotné zlo, je přátelství sedmi přátel, které vás v závěru knihy donutí vypustit slzy.
Krom vleklého děje má však dílo i další mouchy:
-Kingův humor (tak často používaný osobou Richieho Toziera) je místy opravdu ubohý a trapný. King musí být patrně dost suchar.
- (SPOILER) Želva jako kladný oposit Toho je doopravdy přitažená za vlasy.
- rituál Chüd byl pojat absolutně nesmyslně, ale chápu, že jiná cesta se asi najít nedala.
- a (SPOILER) hromadný dětský sex??? Někdo možná tvrdí, že tahle scéna se nedala vypustit, nicméně JÁ směle říkám: MOHLA. Bylo to zvrhlé a zbytečné.
A jako třešnička na dortu: snažně prosím nakladatelství Beta, pro příští vydání text nechejte zkontrolovat, je tam opravdu, opravdu šílené množství chyb a překlepů.
A souhrnně? Ptáte- li se, zda pořídit, tak samozřejmě ANO! Je to základ hororové sbírky.
Celkové hodnocení 85% -hluback-
Nejprve roste pocit, že To bude slušný horror, spíš přímo úděsně dobrý. Atmosféra je vybudovaná a já nemůžu být napjatější.
Pak se To ale začíná natahovat. Těch tisíc stránek je skutečně znát. Říkám si: kdyby To jen nebylo tak dlouhé…
Ale když přijde ten závěr a s ním všechny ty emoce… Tam teprve poznám, co znamená budovaní charakterů. Zavřít knihu je jako ztratit přátele.
Věřte Kingovi, ví co dělá.
První jsem viděla filmy, což mě taky asi trochu ovlivnilo a filmy považuji za dobré a ráda se na ně podívám znovu - samozřejmě ty nejnovější. Úplně první mám ještě v plánu.
Ale ke knize. S. King mi zatím naprosto sedí ( je to od něj asi čtvrtá kniha ), i když úplně chápu, že pro někoho tento autor není, neboť on se nebojí popsat cokoliv.
Kniha To je v mé knihovně s největším počtem stránek a měla jsem z toho trochu strach, ale četla se mi dobře. Ano, sice jsem pár částí spíše louskala a četla, že jsem musela a jednu pasáž jsem přeskočila záměrně, nýbrž jsem stejně věděla, co se tam bude dít. A upřímně jsem na to žaludek neměla. Mám docela velkou představivost a už i tohle bylo moc.
** SPOILER ** ( pokud se zato dá vůbec považovat )
Scéna, kdy se jako malé děti ztratí v potrubí poté, co zaženou To na pár let a aby se dostali ven, tak si dají koitus, jak by řekl Sheldon Cooper, na mě prostě byla moc.
Jinak jsem spokojená, i když konec bych si taky přála jiný.
Kdo první čte knihu a pak kouká na filmy, bude knihou znechucen, protože je velmi těžké se chvílemi vyznat a chvílemi je to i dost zvrhlé. Ale pokud první kouknete na filmy a až pak čtete, nebude pro Vás takový problém se v ději vyznat. Až na tenhle menší "chaos" a občasnou přehnanou zvrhlost, se mi kniha líbila.
Čtyři měsíce mi trvalo přečíst tuto knihu, ale nebylo to kvůli tomu, že má přes tisíc stránek, četla se mi zkrátka těžko. Od Kinga se mi moc líbila kniha Řbitov zvířátek, a pak podle jeho knih zpracované filmy Shining, Misery, Zelená míle, Dolores Claiborneová, Nadaný žák ... To jsem také nejprve viděla jako film a ta myšlenka mě hodně zaujala. Knížka ale byla pro mě dost zmatená, spoustu věcí v ní popisovaných mi přišlo zbytečných. Koktání a "umění hlasů" mělo samozřejmě v knize své místo, ale bylo to trochu únavné a zdržovalo od děje, stejně jako prolínání jednotlivých časových rovin. Člověku také občas nedalo pohrát si s myšlenkou, že autor je neskutečně zvrácený úchylák a pryč od něj, ale nedalo mi to, a proto na veškeré scény s velkým pošukem Patrickem Hockstetterem nikdy nezapomenu, stejně jako na řadu scén s Beverly Marshovou, zejména na tu hodně ulítlou, závěrečnou, v kanále. Co však nelze upřít je nápad, nápad na To, na jeho pohnutky, na jeho vznik, na boj s ním. Jsem ráda, že jsem tu řadu večerů mohla strávit s partičkou odhodlaných dětí, které se rozhodly čelit koncentrovanému zlu, představovat si jejich kulišácky utajenou klubovnu, a prožívat s nimi jejich hrůzné strachy a dětství plné bolesti. A ten konec, hlavně neprozrazovat to velké odhalení, k tomu si musí dojít každý sám. Ale neubránila jsem se pousmání, chápu totiž autora, protože kdo jiný je schopen toho nejhoršího na světě a ještě si to patřičně vychutnat.
Štítky knihy
zlo přátelství klauni zfilmováno americká literatura horory příšery, monstra parta dětí Cena Augusta Derletha americké romány
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
(SPOILER) Přiznávám, že nejsem zrovna Kingův typický fanoušek. Na jeho psaní mi občas něco nesedí, i když nejsem schopná přesně identifikovat co to je. Ale tato kniha naprosto předčila mé očekávání. Miluji dlouhé příběhy, proto jsem si knihu opravdu užívala. Největším zklamáním pro mě byl ale konec knihy. To, že na všechno zapomněli bylo až bolestivé. Jistě, všechno se mění, kamarádi se odcizují, dospívají, ale proto by alespoň paměť mohla zůstat, i když některé vzpomínky by byly bolestivé. Ale zapomenout na to přátelství, na ty zážitky z léta 1958 (klubovna, apokalyptická bitva s kameny, apod.) a na to, co dokázali, mi přijde k hlavním hrdinům prostě nefér. Kupodivu mě zrovna tohle z celé knihy zasáhlo nejvíce.