To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245561/bmid_to-prsi-more-E3G-245561.jpg
4
1643
1643
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Tisíc lidí, tisíc chutí. Knížka není vůbec špatná, ale nemusí sednout každému. Příběhy postav jsou opět zajímavě protnuté, jak to umí autorka popsat, nechybí zápletka, drama i trochu psycha. Celkově mám dobrý dojem, i když to nebylo něco, z čeho bych si sedla na zadek.
Knížka se mi nelíbila,taková jedna velká depka. Nesympatická hlavní postava, pro mě naprosto nepochopitelné myšlenkové pochody, sebedestrukce, zmar. Nedoporučuji.
První půlka knihy mi přišla jako dokonalý psychologický román. Líbilo se mi přeskakování v postavách i v čase. Mělo to spád. Pak jsem si jednu chvilku připadala, jako bych po letech znovu četla lanczovku, ale jen chvilku.... Ale celkový dojem dobrý :-)
Knihu jsem přečetla před 3 lety. Těžko hodnotit zpětně, protože ve mně vůbec nic nezanechala.
Knihu jsem proletěla velmi rychle, občas jsem i některé pasáže přeskakovala.
Zbytečně moc slov, trochu chaos.
Nějak jsem nenašla vztah ke knihám autorky, není to úplně můj šálek kávy.
Tato kniha byla pro mě velkým utrpením.. Přišlo mi to hrozně chaotické, vždycky než se člověk zorientoval, o čem se vlastně mluví, už to bylo o něčem dalším.. I celý příběh mě vůbec nezaujal, bylo to hodně zvláštní.. ačkoliv je mi autorka jako člověk velmi sympatická, další knihu číst nebudu..
První kniha od autorky a jsem nadšená. Kniha jde poměrně do hloubky myšlení hlavních protagonistů a je překvapivě velmi čtivá. Od druhé poloviny knihy jsem se nemohla vůbec odtrhnout. Depresivní je stejně tak, jak umí být život sám. Za mě plný počet hvězdiček. Teď se ale budu bát od Radky Třeštíkové číst něco dalšího, protože laťka je podle mě vysoko, převysoko!
Já tyhle české depky poslední dobou fakt můžu. Před 10 lety bych možná ani nedočetla, ale teď jsem si četbu opravdu užila, moje čtvrtá kniha od Radky Třeštíkové a naprostá spokojenost. Její styl mi naprosto sedí a baví mě
Po zkouknutí recenzí na tuto knihu jsem si říkala jestkli vůbec stojí za to si ji půjčit.Nakonec mě zvědavost přemohla a knihu jsem si půjčila v knihovně a můžu říct,že mě tedy bavila už od začátku i styl psaní mě nijak nevadil.Za mě tedy není vůbec špatná.
Musela jsem se přemlouvat, abych knížku vůbec dočetla. Hlavní poslata mi lezla na nervy a celé čtení byla docela nuda. Škoda, myslelal jsem si, že po Bábovkách to bude ještě lepší. Ale toto není ani průměr.
Já jsem z této knihy v rozpacích, i tak ale o její kvalitě nemám rozhodně pochyb. Třeštíková dokáže čtenáře jako vždy skvěle napnout i překvapit. Slovo nudit u jejich knih neznám.
Nedokážu říci, jestli se mi kniha více líbila nebo nelíbila a působila na mě až moc dramaticky. Trvalo mi delší dobu se začíst, na druhou stranu byl potom problém se od ní odtrhnout. Střídaly se ve mně jako ve čtenáři emoce jako je hlavně lítost i vztek zároveň.
Takže doporučuji každému přečíst a udělat si svůj vlastní obrázek na knihu i její hrdiny. Já ji teď nechám chvíli "spát" a po nějaké době přečtu schválně znovu, zda mé pocity budou podobné...
Zvláštní kniha s poněkud znepokojivým příběhem a koncem, o kterém se stále ještě nedokážu rozhodnout, jak na mě zapůsobil. Trvalo mi, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní - zpočátku mě rozčiloval, časem mi přišel zajímavý a vlastně docela fajn. Líbilo se mi, jak si autorka hrála s jazykem a propojovala jednotlivé části příběhu. Celkově mi však tohle dílo připadá moc málo výrazné, abych ho hodnotila jinak než průměrem.
Četla jsem od RT až na jednu knihu vše a To prší moře mě oslovila nejvíc a i když jsem ji četla jako první a už je to pár let zpět, jako u jediné bych dovedla říct děj a pamatuju si ten depkoidní pocit, co ve mně vyvolala. Super.
Knihu jsem četla před pár lety a upřímně jsem si myslela, že ,,to nedám". Pravdou je, že nic depresivnějšího se mi do ruky ještě nedostalo. Pořád jsem doufala v nějaké světlejší momenty, ale ty bohužel nepřišly. Hlavní hrdinka se po celou dobu chovala naprosto iracionálně, trucovitě a veskrze ,,na zabití". Každou další větou ve mně rostl pocit deziluze a deprese. Rozhodně nedoporučuji někomu s nalomenou psychikou! Víckrát už opravdu ne!
Už dlouho jsem nečetla knihu s tak nesympatickou hlavní postavou. Těžko říct, jak by se člověk zachoval, kdyby ho potkalo to, co Hanku. Ale to nic nemění na tom, že minimálně na každé druhé stránce jsem ji měla chuť profackovat, aby se konečně probrala.
Uvažovala jsem dokonce, že knihu odložím nedočtenou, ale nerada nedočítám a pořád jsem čekala, jestli se Hanka probere, takže jsem se tím nakonec prokousala.
A množství mrtvých (na to, že to není detektivka ani thriller) je rozhodně obdivuhodné...
(SPOILER) Proč by mělo znamenat depresivní kniha=špatná kniha? I když jsem hlavní postavu nesnášela, kniha mě bavila a chtěla jsem ji dočíst. Líbilo se mi, že postavy nebyly jak přes kopírák, každá měla své specifikum. Někteří tady píšou, že to není možné, aby se někdo takhle choval v realitě, ovšem ono je někdy těžké opustit někoho, s kým sice už nechcete být, když s ním máte stále citové pouto, přestože nevíte proč a nebo se jen bojíte udělat krok do nové životní etapy. A když už nic, kniha nemusí odpovídat realitě.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Určitě nedoporučuji začínat číst Radku Třeštíkovou knihou To prší moře. První polovina knihy je napsaná hodně zmatečným způsobem, který myslím může leckterého čtenáře od čtení odradit a po další knížce této spisovatelky už nesáhne. Taky mi vůbec neseděl rádoby poetický styl psaní, který Třeštíková místy používala. Z počátku jsem měla chuť knihu odložit, trvalo mi dost dlouho, než jsem se začetla a na poněkud zmatený styl vyprávění si zvykla. Čím víc se ale čtenář seznamuje s příběhem a postavami, tím více se stává kniha čtivou, od druhé poloviny jsem ji nemohla odložit. Chování hlavní hrdinky nechci soudit, její život byl opravdu komplikovaný a bůhví, jak by se člověk v její situaci zachoval.