To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245561/bmid_to-prsi-more-E3G-245561.jpg
4
1643
1643
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Plynulé čtení, líbila se mi odbočení do příběhů vedlejších hrdinů. Ta umela perfektně vysvětlit jejich povahu na základě jejich životních zkušeností. Některé události mi však přišly hodně krajní, co se týče jejich zařazení možná kvůli zvýšení dramatičnosti. Celou knihu jsem čekala, kdy se hlavní hrdince stane něco povzbudivého.
Tak tohle mě bohužel ale vůbec nebavilo. Hlavní hrdinka mi byla strašně nesympatická a od toho se odvíjel celý můj pohled na knihu. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit. Za mě ne...
Několik zábavných momentů, zajímavý závěr, i když jsem ho v jednu chvíli začala čekat, ale mně osobně nebyla hlavní hrdinka sympatická, chvílemi mi vyloženě vadila, ale knihu jsem četla i tak dál díky tomu, jak čtivě byla napsaná. Prostě rozporuplné pocity.
Kniha se četla velmi dobře. Sice to není žádné veselé čtení, ale místy i pobaví. Vyhovovalo mi střídání časových rovin, různorodé postavy. Oblíbilia jsem si Ježibabu. U knih paní Třeštíkové jsou většinou hlavní a vlastně i vedlejší hrdinové svým způsobem nenormální, takže mi nejvíc ujetá přišla jen zápletka s Hubertem, to už byl opravdu úlet.
Ještě z žádné knihy jsem neměla tak rozporuplné pocity. Moc se mi líbí styl a forma jakou je kniha napsaná - kniha podává odlehčený pohled na tragické události v životě mladé ženy a moc hezky popisuje vývoj její osobnosti. V žádné pasáži se děj netáhne a plyne rychle, nad ničím se autorka nezastavila natolik dlouho, aby mě to mohlo začít nudit. Nadruhou stranu je tu ale jedno velké ALE - příběh je několik kilometrů vzdálený tomu, čemu jsem ochotná uvěřit. Přestože běžně čtu Young Adult literaturu, mám pocit, že s ničím tak přitaženým za vlasy jsem se doposud nesetkala. Ve výsledku dávám 4/5, protože si myslím, že mi kniha, i přes místy nereálný děj, něco přinesla - jsem plná emocí a pocitů, které ve mě kniha zanechala.
Radka Třeštíková dokáže svým umem čtenáře vtáhnout do příběhu, který dokonale demonstruje to jaký život opravdu je. Budete cítit, že se autorka snaží vypořádat se svou osobní ztrátou a tak se téma ztráty v knize objevuje hned několikrát a to v různých podobách.
Další setkání s RT. Baví mě, že každá kniha překvapuje. Autorka se často věnuje mezním životním příběhům svých postav, ale pokaždé je čtenáři podává trochu jinak. Překvapuje něčím jiným, nějak jinak. Tentokrát nechává vyprávět své hrdiny a především Hanku, která poměrně věcně popisuje svůj životní příběh. Na to, kolik jí je let, toho zažila požehnaně. A má co dělat, jak se se vším vyrovnat. A ne vždy to jde lehce a snadno. Hanka procházi nejrůznějšími životními etapami s menšími i většími kotrmelci... A není divu, už od dětství je postavena tváří tvář těžkým životním situacím. Baví mě prolínání časových rovin, jako by odbíhala od hlavního tématu, ale vše má svůj smysl, řád a cíl. A taky potká Huberta. Časem přijde na to, že setkání a seznámení s Hubertem není vůbec náhodné. A opět svým způsobem přichází otevřený konec. Ale to mi nevadí. Život plyne dál a přináší dál stále nové zkušenosti. Čtenář má prostor pro vlastní představivost. Vždyť s poslední stránkou knihy život Hanky nekončí..... Je to jako v životě.
Moje první setkání s touto autorkou. Nějak nevím jak tuto její knihu uchopit. Silné téma, které je ovšem popsáno velmi povrchně. Mnoho pohledů postav, že jsem se v jedné chvíli ztrácela, pokud jsem se plně nesoustředila na čtení. Občas mě pobavily určité pasáže no spíše "hlášky," ale to je tak vše. Přemýšlím, zda mi kniha něco přinesla. Bohužel nemůžu na nic přijít. Obávám se, že to pro mě bude jen kniha, kterou jsem přečetla, ale za pár dní dní už o ní nebudu vědět.
Překvapení po knize Osm. Prolínají se osoby i časové roviny....sny a touhy, zraňování dětí i dospělých...minulost s přítomností....
Chvíli jsem hledala způsob jak příběh uchopit, ale promyšlenost, čtivost ani myšlenka nechybí.
Prožít peklo střídavé péče, všechny nástrahy a životní kopance, co Hanka, kdo ví jak bych skončila.
Nešlo mi nemít ji ráda.
Zručně popsáno jak snadno vlastní sebestředností pácháme dětem šrámy na duši, avšak tytéž si často neseme sami z minula....
Postava Huberta je až děsivá.
Žádná velká literatura, oddychovka k zamyšlení, ale tentokrát mi sedla.
Knížka byla pohodová, nic náročného, nic světoborného. Četla se dobře a závěr překvapil.
Knížky Radky Třeštíkové mě nikdy nelákaly, ani nevím proč, k této jsem se dostala jen proto, že je teď ke stažení zdarma. Čtení mě kupodivu bavilo, knížka byla velmi čtivá, i když někdy mi přišla trochu zdlouhavá. Ráda čtu knihy o psychicky nemocných lidech. Některým situacím jsem se opravdu zasmála a závěr byl skvělý. Možná si přečtu ještě nějakou další knihu od autorky.
Musela jsem se opravdu donutit dočíst knihu do konce, v porovnání s dalšími knihami od této autorky (Osm a Bábovky), je za mě tahle jednoznačně nejslabší.
O téhle knize platí totéž jako o všech od RT, které jsem četla: Je hodně čtivá, čte se rychle a snadno, občas mě pobavily různé "hlášky". Ale za pár dní už asi nebudu vědět, o čem to bylo, nic to ve mně nezanechá. I když téma se tváří hodně "vážně", tak nějak to jen klouže po povrchu.
Doufala jsem v lehkou, oddychovou knížku, která mě v současné době zvládne pobavit. Což o to, často pobavila, ale spíš stylem psaní a některými "hláškami" než lehkostí tématu. To rozhodně lehké nebylo a teď po skončení jdu hledat dál něco veselejšího.
*Čtenářská výzva - 6 - Kniha, která mě zaujala svým názvem
Do půlky knihy to bylo ještě docela zajímavé, kdy se rozvod a následně i smrt otce rozebíraly z úhlů všech účastníků - dcery, manželky, milenky i matky.
Hanka je rozmazlený spratek, zasloužila by pár facek, aby si začala vážit lidí, které kolem sebe má a toho, co pro ni dělají. Její jednání a chování mě neskutečně iritovalo.
Vztah s Hubertem je jeden velký bizár.
A ten konec?!
Radka Třeštíková má neuvěřitelný smysl pro napětí a současně humornou náladu. Chvílemi jsem si říkala, že jestli použije další klišé, tak knihu odložím, ale nakonec jsem za ta klišé ráda. Je to oddechová literatura, která má zabavit, pobavit, rozplakat. Slova hezky plynou a přitom člověk touží číst dál a dál. Smrt je součástí Radčiných knih, respektivě těch, co jsem četla. Líbí se mi, jak si pracuje. Tak neuchopitelně. Nesnaží se mocí mermo všechno vysvětlit. Nechává čtenáře mít vlastní prožitek, vlastní projekce a vlastní žití. Předpokládá, že každý má svojí zkušenost, kterou si promítne a mezitím nechá příběh běžet dál. Závěr je otevřený a přitom všechno pěkně uzavře. Znovu nemá potřebu dovyprávět celý příběh, to se mi zamlouvá, nechává to takovou chuť si přečíst další knihu, protože nikdy nevím všechno.
Za ten závěr ubírám jednu hvězdičku. Tentokrát sice nebyl tak nejasný, ale některé věci se dořešit mohly. Od půlky už jsem nedokázala přestat číst. O to víc ten konec nenaplnil mé očekávání. Jestli to byl záměr?
Já čtu Radku Třeštíkovou moc ráda, jen mě mrzí, že ve svých knížkách vrší klišé na klišé. A asi to po ní nikdo ani nečte, protože znáte někoho, kdo ve dvaceti letech s překvapením zjistí křestní jméno svojí jediné babičky, se kterou se stýká celý život? to v životě nedělala hrdinka jediný projekt do školy na téma rodina? Při tom stačilo změnit málo a situace by dávala smysl. Paní Třeštíková je talent, potřebuje lepšího editora nebo redaktora, ale vlastně má to cenu pro nás pár náročnějších čtenářů? Nevím.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Jak je, pro život, důležité udělat si seznam. Aneb kniha o smrti, umírání a rodinných tajemstvích.
UKÁZKA:
*To říkají všichni „Není to jednoduché, a co ty víš o mojí bolesti?“ Nevím o ní nic, ale vím všechno o té své. Víc než bych potřebovala vědět, protože jsem se do ní ponořila mnohem víc, než bylo třeba. Zůstala jsem tam dole pod hladinou tak dlouho, že jsem zapomněla, jak se nad ní dýchá. Slunce se pro mě stalo jen vzdáleným kotoučem přilepeným nahoře na nebi, kytky přestaly vonět, doteky ztratily něhu, práci hlas a svět syté barvy. Věci kolem nás mají význam jen tehdy, pokud jim ho sami dáme nebo jim ho aspoň nebudeme brát. To, co děláme, to jsme my. Ne to, co si někde hluboko v sobě myslíme a v srdci cítíme. Dokud myšlenku nebo cit nepřeneseš do skutku, tak úplně skutečná nikdy není. Já jsem nedělala nic. Spotřebovávala jsem jen všechno to, co pro mě dělali druzí a myslela si, že ve svém trápení mám na to právo, ale to je taková hloupost, myslet si právě tohle. Kdo nic nedělá, nic není, jenom je.*
A v takovém nějakém duchu se ta kniha odehrává.
Hanka mi dost vadila, protože jenom spotřebovává. Je to fracek a sobec a to i s ohledem na to, že přišla o oba rodiče. Ubližuje i babičce, o které si myslí, že je divná. Ale kdyby se zajímala o její život, třeba by pochopila, proč dělá to co dělá a žije tak, jak žije.