To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245561/bmid_to-prsi-more-E3G-245561.jpg
4
1643
1643
Napínavé psychologické drama jedné zdánlivě obyčejné rodiny, ve kterém autorka umožní čtenáři nahlédnout nejen do křehké duše dvacetileté Hanky, ale také do osudů dalších, vzájemně propojených postav. S lehkostí sobě vlastní vypráví nelehký příběh o pocitech. O bolesti, o nedorozumění, o strachu, o bezpodmínečné lásce, o otázkách a odpovědích, které se všichni snažíme v životě najít. O naději.... celý text
Přidat komentář
Smutné životní osudy. Každopádně kniha je napsána skvěle, nemohla jsem se odtrhnout.
Kniha mě nedokázala naplno vtáhnout, přišla mi zdlouhavá a chování hlavní hrdinky bylo chvílemi naprosto zcestné. Zároveň ale musím ocenit pohled každé postavy na stejné situace a cesty do jejich nitra, které mi pomáhaly některá jednání a rozhodnutí pochopit.
Třetí kniha od RT. Asi k jejím knihám nenajdu cestu. Dostala jsem knihu Osm,ale tak nějak nemám chuť se do ní pustit. Samotná spisovatelka má zvláštní vystupování.
Román To prší moře se čte sám. Třeštíková dokáže protkat i příběh, který by měl mít vzhledem k tématu negativní ráz, něčím pozitivním, nadějeplným. Dokáže skrýt do jednoho velkého příběhu desítky malých, ačkoliv o nic méně silných, které ten hlavní dělají tím, čím je. A všechno to dokáže podat s neuvěřitelnou lehkostí, díky které vám bude líto, že jste se pročetli ke konci. Který tak úplně koncem není, protože dalším chrakteristickým znakem autorčiny tvorby, i když Třeštíková sama se v tomhle se svými čtenáři rozchází, jsou otevřené konce, za nimiž děj románu, stejně jako život, plyne dál.
Moje první setkání s Radkou Třeštíkovou. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na její styl psaní, ale pak jsem se začetla a knížka mě začala opravdu bavit. Líbilo se mi prolínání časových os, styl vyprávění, autorka píše opravdu čtivě a i přesto, že kniha není nijak akční, vůbec jsem se nenudila a celý den se těšila na večer, až se zase začtu. U Radky Třeštíkové ještě chvíli zůstanu a ráda si přečtu její další knihu.
Na čtení jsem se pokaždé moc těšila a i když mi přišel příběh místy pritazeny za vlasy, tak hodnotim rozhodne kladne. Hubert by letěl po týdnu!!!
Vyborne, aj ked Mornstajnova to nie je. A to som i k nej kriticka:) Prva polovica kniha - mota sa to, natahuje sa to, druha je rychla, ale vadi tam to jedine pojitko- teda aspon mne, Hubert. Ale celkovo je to ozaj dobre.
Dlouho jsem knihy paní Třeštíkové úspěšně přehlížela. Nemám ráda přílišný humbuk kolem čehokoliv. Počkat si se vyplatilo. Její styl psaní mi hodně připomíná část našich českých současných autorek. Miluju propletence vztahů, hutnou, smutnou atmosféru a složitost popisovaného života. To vše jsem dostala a vzápětí se s chutí pustila do dalších autorčiných knih.
Kniha mě chytla až cca od poloviny. Začátek je takový neslaný, nemastný.. ale druhá část a hlavně konec se mi moc líbily. Nicméně kniha Osm je u mě stále na prvním místě od Třeštíkové.
Recenze jsem před otevřením knihy naštěstí nečetla. A tak se mi četlo dobře. Postavy jsem si díky krásnému vykreslení uměla dobře představit. Hlavní hrdinky mi bylo spíš líto, než aby mi byla nesympatická. S kým z nás by její situace nezamávala? Nesympatický a zvrácený mi přišel Hubert.
Po přečtení této knihy, Slepé mapy od Morštajnové nechci už letos číst nic smutného. A to mi z knihovna přišla výzva, že si mám vyzvednout rezervovaného Chlapce v pruhovaném pyžamu.
To číst nebudu, byla moje první myšlenka po přečtení několika listů. Nakonec dobře jsem udělala, že jsem knihu nezatratila. Příběh ze života se mi zalíbil. Je pravda, že hlavní hrdinka byla silně nesympatická, ale to si s ní zahrál osud, který malé děvčátko nemohlo ovlivnit, že z ní vyrůstala protivná ublížená dcera. Kniha každého podle komentářů nezaujala, ale podle mne za přečtení určitě stojí. Uvědomila jsem si, že i když své děti velmi milujeme, můžeme jim hodně ublížit a ovlivnit další jejich jednání, pokud nám, s prominutím, rupne v kouli.
Ani by mě nenapadlo, že se mi tato kniha zaryje pod kůži. Asi se mi trefila do nálady (dost pochmurné) a působila na mě velmi silně. Přiznám se, že jsem čekala něco odlehčeného, ale dostal se mi do rukou velmi skličující příběh plný utrpení, lidskosti, bolesti a nešťastných lásek. Četlo se mi to skoro samo a postavy mě překvapily svou propracovaností, hloubkou a autentičností.
První polovina knihy pro mě bylo až utrpení, ale v půlce se to změnilo a příběh mne hrozně chytnul. Dějová linie Huberta mi přišla výborná.
Kniha má hezký název, ale to je tak vše, co mě na ní zaujalo. Velmi nesympatická hlavní hrdinka, u které nelze její chování pochopit ani vzhledem k tomu, co prožila. Děj i chování Hanky mi přišlo velmi strojené, křečovité. Kniha je plná dlouhých odstavců obsahujících mraky přirovnání a metafor, bohužel často bez kontextu. Kniha mne spíš štvala, nebavila, ani mě vlastně nezajímalo, jak to dopadne. Nedočetla jsem. Je to druhá kniha od autorky, její Bábovky se mi líbily. Ještě mám půjčené Osm, tak uvidíme...
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Taková fajn oddechovka.